|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Ahoj!
Pokusím se vám vysvětlit, proč si sama o sobě myslím, že mi zdravý rozum kapánek schází.
Jsem rozvedená, BM žije třetí rok se slečnou, kvůli které se rozvedl a opustil mě a dva syny. Bylo to težké, ale po nějakých problémech jsem situaci zvládla a vše přijmula jako fakt se kterým se nedá nic dělat. Dokonce jsem si našla přítele, s kterým mi bylo dobře a kterého přijmuli moji synové a on je. Byl to vztah na dálku, vídali jsme se jen o víkendech a bylo to krásné. Jenže přítel zhruba před měsícem vztah nečekaně ukončil, kvůli vzdálenosti a jiné ženě. Nebylo to pro mě lehké kvůli jeho malé dceři (o tom jsem psala v jiném příspěvku), ale vím, že život jde dál. A teď k věci. Když se BM o mém rozchodu dozvěděl, tak k nám častěji jezdil, choval se hezky, podnikli jsme s dětmi společné akce (jako dřív) a dokonce přišlo nějaké to obejmutí....... a já nabyla dojmu, že se chce vrátit. Ano, mám ho svým způsobem ještě ráda, takže bych si to uměla představit - hlavně kluci byli tak šťastní a v pohodě, když jsme trávili trochu času tak jako dřív - společně. BM se ovšem se mnou sešel a dost tvrdým způsobem mi objasnil můj omyl................. a já tu sedím a je mi hodně smutno, že jsem podlehla nějaké iluzi - že jsem věřila, že jde vrátit čas...........
Co vy na to? I když mi je 35, tak si nepřipadám dospělá.
Není tady
Majo, srovnala jsi se jednou, srovnáš se znovu. Chtěl si hajzlík něco dokázat ?
Není tady
Majo, vydržíš to, já jsem rozchodů zažila několik, máš syny, pro mne byli moji klici vždy motivem snažit se vše překonat, aby měli doma mámu, která se usmívá a rozumí si s nimi a ne nějakou zničenou trosku, věř, že vím, o čem mluvím, poměr mezi dobrými muži a těmi nanic byl v mém životě i v zaměstnání takový, že dvě třetiny z nich byly prostě nanic. buduj si svůj život pro děti, BM příležitostně poděkuj za oporu, kterou se Ti snažil být po rozchodu s přítelem, a řekni, že synové byli rádi, když s nimi trávil více času. Vždycky, když mi bylo hrozně žila jsem ze dne na den, hodně pracovala, abych nemohla přemýšlet, a také hodně mazlila kluky, z nich jsem nabírala sílu žít i další den.
Není tady
Majo, ty se s tím budeš holt muset "nějak" srovnat, a i když to není lehké, nakonec to zvládneš. Ale i kdyby si BM potřeboval něco dokazovat nebo ti ublížit, tak do toho neměl tahat děti. Takové společné akce jim klidně můžou připadat jako návrat a "všechno bude jako dřív". Ty už víš, že ne, jenže ty jsi dospělá i když si tak nepřipadáš 
, ale dělat něco podobného dětem je vůči nim docela sprostý, myslím si. Možná bys to měla BM nějak zkusit vysvětlit a pokud bude schopen to akceptovat, budeš mít nakonec od něj klid i ty.
Není tady
Já si myslím, že zdraví rozum máš. Jen jsi prostě citlivá žena a určitá gesta si vysvětluješ jinak, než jsou myšleny. Proto ještě nemáš přeci absenci zdravého rozumu? ! Nevinila bych ani BM, prostě se snažil nějak se zachovat, jak uznal on za vhodné a možná si ani neuvědomil, že dělá něco špatně (nebot to, že mi ženy si lecos vysvětlujeme jinak ještě nedělá z mužů ty "blbce a hajzli".) Tudíž bych to viděla jako prostě nedorozumnění. Jsi jistě chystrá , dospělá ženská, skvělá máma a ten pravy ještě přijde. 
)
Není tady
Děkuji za názory - stále nad vším přemýšlím. Nemyslím, že bych si vše špatně vyložila - jeho chování bylo tak jiné než dřív, o tolik vřelejší.......ale jedno vím, že jsem tomu neměla podlehnout, měla jsem si připomenout dřívější dobu a jeho chování.
Je mi hlavně líto dětí, oni to viděli ze svého pohledu - mají rádi mamku i taťku - tak si samozřejmě přejí žít jako dřív...... jako rodina. Vím, že užrozhodně nepřipustím nějakou hru na šťastnou rodinku. Určitě se budu snažit s BM vycházet i nadále co nejlépe, ale jen v určitých mezích.
Ještě je mezi námi spousta nedořešených věcí ohledně majetku a nějak se nemůžeme dobrat kompromisu. Rozčarování je pro mě to, že já chtěla řešit náš vztah, zatímco BM jen majetek.
Vím, že to musím zvládnout, hlavně kvůli dětem - zaslouží si veselou a pohodovou mamku. Jen se mi ten úsměv na tváři kouzlí poněkud ztuha.
Není tady
Musím přiznat, že mě to tak vzalo hlavně kvůli tomu, že mi neuvěřitelně moc chybí kompletní rodina..........a je fakt, že nějaký cit k BM v sobě ještě mám. Život s ním nebyl vůbec špatný, až na ten konec.
Já mám totiž pocit, že i když se objeví nějaký ten "pravý" pro mě, tak to pro děti je jediný pravý jejich otec........sice mého přítele (už také bývalého) respektovali, ale odstup tam prostě byl. Docela by mě zajímal názor ostatních. Stále se ve všem plácám, možná si sama sobě neumím přiznat pravdu, že se bojím být sama. Nevím. Děti mám moc ráda a jsme taková samostatná jednotka, jak si říkáme. Vystačíme si. Ale veselo mi není.
Letím do rachoty, k PC se dostanu až pozdě večer a už teď se těším až otevřu stránky Babinetu. Všechny mi tu dodáváte energii. Díky.
Upravil(a) 71maja (11. 5. 2006 7:05)
Není tady
Hlavně netlač na pilu. Na žádné straně. Soustřeď se na to, abyste si s dětmi zařídili svůj život bez chlapa. Vypusť muže a nech si protor, abys zkusila, jestli Ti nááááhodou nebude bez nich líp. Třeba máš jistotu, že ne, ale stejně to zkus. Naordinuj do třeba roční přestávku od mužů a úplně je vypusť. Může se stát, že se něco stane 
, ale nejdřív Ti musí z tváře zmizet ten hledačský výraz. Je totiž vidět a odrazuje
Není tady
Mashanko!
Určitě ti dávám za pravdu.......kluci mi totiž rostou rychleji, než bych si sama přála. Jsem v jejich životě důležitá, ale už mě tolik nepotřebují. A já jsem byla tak zvyklá se starat o rodinu, že mi najednou něco chybí. Musím se naučit žít hlavně sama pro sebe............ věnovat čas sama sobě a nemít neustálý pocit, že jsem nevyužitá. Mám problém sama se sebou, připadám si zbytečná. Ale snažím se začít myslet jinak...... Navíc mě čekají nepříjemné chvilky, protože s BM nemáme vyřešený společný majetek a nemůžeme se dobrat kompromisu. Ale vím, že to je to poslední, co musím vyřešit, abych mohla za svým životem uděkat tlustou čáru a začít s čistým štítem žít jinak - ne jen ze vzpomínek, jak to asi teď dělám....... Snad je to alespoň dobrý začátek - když si umím už tyhle věci přiznat...... Být sama sebou dá hodně práce, ale já na sobě chci pracovat.......
Není tady
Super - když si to takhle uvědomuješ, jsi na dobré cestě. Já jsem rozvedená už 10 let, mám skoro dospělého syna a přítele, s nímž se občas setkávám, prožívám víkemdy, svátky, dovolené... u nás doma, ale jinak spolu nebydlíme. Měla jsem také ty pocity, že mě nikdo nepotřebuje, tak jsem začala pracovat s postiženými lidmi. Zkus něco podobného taky, třeba jako dobrovolník, jen občas. Tam Tě tenhle pocit přejde a nebudeš svoji péči o velké děti přehánět. Ono je to totiž trošku obtěžuje.
Ale i kdybys do toho nešla, stačí se začít trochu rozmazlovat a dopřát si konečně, dělat jen to, co Ti doopravdy dělá potěšení
Není tady
Mashanko,
asi to bude znít hloupě, ale mě by dělalo největší potěšení, kdybych měla kolem sebe kompletní rodinku...... samozřejmě vím, že musím myslet jinak.
Snažím se příliš svojí péčí "neobtěžovat" ty moje kluky, snad v tomhle problém není. Pokud na mě přijdou moje pečovací touhy, tak vyrazím ke kamarádce, která má dvě malý děti - ona je ráda, že si od nich dáchne, já jsem ráda, že se můžu postarat a děti jsou rády, že si hrají s tetičkou.....Tohle je momentálně moje terapie. S těmi postiženými lidmi je to bezvadný nápad, jen bydlím na malém městě, kde nic pro tyto lidi nefunguje - ale určitě nad tím budu uvažovat.
Já si třeba ráda vyrazím na kole - jenže moje děti už se mnou nechtějí a nemám nikoho k sobě, tak mě i na tom kole přepadává pocit samoty. Já mám teď v duši pusto a prázdno a proto mě přepadají ty moje smutky. Ale i tak občas sama sebe přemluvím a i na to kolo vyrazím - i když sama. Rozumově si vše zdůvodním, teoreticky mám ve všem jasno - ale stejně je to někdy težké. Ale takových je nás asi hodně.
Není tady
Určitě. Tohle znám až moc dobře. Já taky chodím na terapii ke kámošce - má dvouletého synka. Tohle pomáhá.
A s tím kolem, to znám taky. Jezdím s přítelem, ale méně, než bych chtěla. Samotné mi dá hodně práce, se vykopat. Tolik mě to nebaví. Ráda příjemné věci s někým sdílím.
Ale určitě jezdi, třeba i sama. Třeba někde píchneš, pojede okolo švarný mládenec..... 
Není tady
71maja napsal(a):
Mashanko!
Určitě ti dávám za pravdu.......kluci mi totiž rostou rychleji, než bych si sama přála. Jsem v jejich životě důležitá, ale už mě tolik nepotřebují. A já jsem byla tak zvyklá se starat o rodinu, že mi najednou něco chybí. Musím se naučit žít hlavně sama pro sebe............ věnovat čas sama sobě a nemít neustálý pocit, že jsem nevyužitá. Mám problém sama se sebou, připadám si zbytečná. Ale snažím se začít myslet jinak...... Navíc mě čekají nepříjemné chvilky, protože s BM nemáme vyřešený společný majetek a nemůžeme se dobrat kompromisu. Ale vím, že to je to poslední, co musím vyřešit, abych mohla za svým životem uděkat tlustou čáru a začít s čistým štítem žít jinak - ne jen ze vzpomínek, jak to asi teď dělám....... Snad je to alespoň dobrý začátek - když si umím už tyhle věci přiznat...... Být sama sebou dá hodně práce, ale já na sobě chci pracovat.......
A co třeba pejsek? To ti zaplní volný čas tak, že si na spoustu věcí ani nevzpomeneš.na pečovatelské touhy suoer.
Není tady
Tak já teda budu jezdit sama, třeba dojde na tvoje slova a švarného mládence :-) Ale je fakt, že jsi mi vzala slova z úst - také příjemné věci ráda s někým sdílím. Oni ty příjemnosti jsou pak ještě příjemnější.......
A pejsek? Tak nad tím taky přemýšlím. Jenomže bydlím v paneláku a sama nejsem zastáncem chování psů v tomhle prostředí. I když vím, že pokud se páníček pejskovi věnuje, tak pejsek ani v paneláku nestrádá. Nedávno, když jsem šla s dětmi na výlet a oni se tvářily jako boží umučení, jsem si řekla, že pes by byl ten pravý na pěší tůry...........bude šťastný, že se mnou někam může jít.
Upravil(a) 71maja (14. 5. 2006 8:40)
Není tady
71maja napsal(a):
Tak já teda budu jezdit sama, třeba dojde na tvoje slova a švarného mládence :-) Ale je fakt, že jsi mi vzala slova z úst - také příjemné věci ráda s někým sdílím. Oni ty příjemnosti jsou pak ještě příjemnější.......
A pejsek? Tak nad tím taky přemýšlím. Jenomže bydlím v paneláku a sama nejsem zastáncem chování psů v tomhle prostředí. I když vím, že pokud se páníček pejskovi věnuje, tak pejsek ani v paneláku nestrádá. Nedávno, když jsem šla s dětmi na výlet a oni se tvářily jako boží umučení, jsem si řekla, že pes by byl ten pravý na pěší tůry...........bude šťastný, že se mnou někam může jít.
Mám dva psíky v paneláku.A jsou plemena, která se nikam jinam ani nehodí.Záleží na tvém vkusu.
Není tady
Musím vám napsat, že se ozval BM a i když se mi nedávno vlastně vysmál do očí, když jsem nabyla dojmu, že se chce vrátit - tak se v telefonu divil, že nemám chuť s ním rozmlouvat o životě a že nijak netoužím ho vidět - nakonec mi praštil s telefonem se slovy, že jsem bez důvodu neuvěřitelně chladná. A to jsem nebyla nijak nepříjemná. Navíc jsem kontaktovala právníka, protože je opravdu nutné dořešit ten náš společný majetek. I to jsem mu oznámila, aby si připravil svoje požadavky a my se konečně dobrali nějakého řešení. Místo, aby měl radost, že se to hýbe, jak sám už dlouho chtěl, tak nemohl pochopit, že zrovna teď s tím chci začít...... Já už mu vůbec nerozumím. Já si moc přeju, aby jsme se nějakým způsobem dohodli a já mohla za společným životem s ním udělat hodně tlustou čáru. A ráda bych přestala přemýšlet nad tím, že je možné ještě někdy společně žít.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
