tora napsal(a):

Mám skromný dotaz. Inspirovala mě Dita popisem černého kouře, či chomáčku. Můj syn 12let mi říkává, že vídá černé bytosti. Jde třeba venčit psa a vrátí se se slovy: Tak jsem je zas viděl...
Někdy na něj i kynou, nebo mávají. Neumí to popsat. Ptala jsem se ho zda se jich bojí a on že ne, že je vídá z dálky a po chvíli zmiznou. A taky mívá pocit, že je někdo v místnosti, otočí se a jen jakoby zahlédne cosi, co hnedle zmizí...  Tak nevím. Hledala jsem to na internetu, ale moc jsem nepochodila, asi hledám špatně. Díky za odpověď.

muze se jednat o duse, ktere vedi, ze tvuj syn je schopny je videt a zadaji nejakou pomoc. asi zustali z nejakeho duvodu tu na zemi, bud pribuzni, pratele nebo proste cizi duse (ktere syn nezna), ktere se boji odejit ze sveta z duvodu strachu z trestu za ciny na tomto svete, materialnimi vazbami, nektere duse zustavaji v blizskosti sveho vraha ve snaze se pomstit, nebo jsou jen pridruzene a nedelaji nic.
Vetsina z nich touzi po pomoci opustit tento svet aby se mohli znovu inkarnovat a kdyz se jim ukaze spravna cesta do svetla, rychle se ji ujmou. Jine, ktere tu chteji skodit nebo maji strach z trestu naopak zustavaji co nejdele a odejit nechteji, protoze se boji ocistce. To je neco v tom smyslu, ze si museji ocistit negativni energie a zustavaji po dlouhy cas oddelene od sveta, kam patri.
Kdyz se jich syn neboji, tak at se zkusi zeptat, co chteji

tora napsal(a):

Mám skromný dotaz. Inspirovala mě Dita popisem černého kouře, či chomáčku. Můj syn 12let mi říkává, že vídá černé bytosti. Jde třeba venčit psa a vrátí se se slovy: Tak jsem je zas viděl...
Někdy na něj i kynou, nebo mávají. Neumí to popsat. Ptala jsem se ho zda se jich bojí a on že ne, že je vídá z dálky a po chvíli zmiznou. A taky mívá pocit, že je někdo v místnosti, otočí se a jen jakoby zahlédne cosi, co hnedle zmizí...  Tak nevím. Hledala jsem to na internetu, ale moc jsem nepochodila, asi hledám špatně. Díky za odpověď.

Na internetu to nenajdeš, alespoň ne nic použitelného. Je spousta lidí, co vnímá tyto jemné světy ale je tam jeden problém: pouze málokdo je schopen přesně určit, co vnímá.
Jeden z důvodů je ten, že neexistuje relevantní literatura s kvalitními informacemi. Já jsem za ta léta objevil snad jenom několik knížek, kde se popisuje dost přesně, oč jde. Kvalitním autorem je Robert Monroe a na jeho zkušenostech je také dobře vidět, jak on sám byl zpočátku naprosto bezradný a jak spoustu věcí musel nově pojmenovat, protože neexistuje pojmový jazyk.
Všichni mluví o "putování duší", ale nikdo neví, že nejde o duši, nýbrž o diskarnační, recyklační složku člověka. Toto způsobuje z velké části informační chaos a odmítání reinkarnace, protože nedochází k pochopení souvislostí. Duše nikdy nerecykluje, to dělá vždy pouze osobnost. Duše je vždy nad časem a prostorem, zatímco osobnost je produktem tohoto světa a nosičem vědomí duše do hmotných rovin bytí.
To, co popisuje tvůj syn, je zcela přirozené a nějak tak to opravdu vypadá v reálu. Diskarnátů je kolem nás stovky tisíc. Není řečeno, že by je tvůj syn měl odvádět, to nemusí dělat, ale může jim sdělovat, ať si zavolají k pomoci duši, ona jim pomůže.

mimochodem - jedna otazka na diskarnaty a reinkarnace. Jestlize je clovek v reinkarnaci do nektereho z minulych zivotu, kde po sobe zanechal na zemi sveho diskarnata a nakonec si on sam, nebo nekdo jiny pomohl odvest jeho do zpet k dusi, pripadne do "ocistce", jestlipak je to i v reinkarnaci videt vcetne duvodu, proc se oddelil??

tora napsal(a):

Díky za odpovědi, fakt moc. Informace jsem předala dál a jen jsme se synem diskutovali, neb on na mě spustil, přece nebudu venku hulákat. Namítla jsem, že si myslím, že by stačilo na to jen myslet...
a teď přemítám, zda mám pravdu či ne..... takže jak, stačí myšlenka?

Ja si myslím, že áno... stačí myšlienka. Nasmerovaná správnym smerom...

Toro, hodně mě zaujal tvůj příspěvek a hlavně zážitky tvého syna. asi před 12 lety jsem se jednou v noci probudila a u postele mi stála tmavá postava, nemluvila, nic nedělala jen tam stála. Stále si to živě pamatuji. To, že je něco mezi nebem a zemí mi teď dost pomáhá a snažím se hledat různé příběhy lidí. Abych to uvedla na pravou míru, v lednu mi zemřela maminka na rakovinu. Byla pro mě tou nejdůležitější osobou a já si s tím nemohu vypořádat. Maminka zemřela doma a když umírala, tak několikrát vyděšeně vykulila očka. Těžko se mi o tom mluví. Je to jako kdyby viděla něco jiného než my, koukala tak nějak skrz nás. A ty její oči stále vidím a hodně mě to děsí. Moc bych si přála, aby opravdu existoval posmrtný život, dokonce čekám i na nějaké znamení od mamky. Možná píšu do špatné rubriky, ale vy mě tady určitě pochopíte. Toro to, že se synem o tom mluvíš, je moc dobře. Asi je hodně vnímavý a vidí něco jiného než my. Ráda bych si s ním promluvila. Nevím, asi stále hledám něco co by mi, alespoň trochu naznačilo, že je mamce dobře. Přepadají mě hrozné stavy paniky, že už tady není.

bublinka napsal(a):

Salvatore, ráda si čtu tvoje příspěvky, fakt mi sedí a mům k tobě důvěru a dnes jsem si teprve všimla, že jsi se již několikrát zmínil o Robertu Monroovi a já se zrovna jakoby náhodou chystám na kurz Hemi_Syncu, jehož zakladatelem je zrovna Monroe. Plánuju si na kurzu koupit jeho knížky..
Tak to beru jako potvrzení, že to byla dobrá volba

Ano, od HemiSyncu zas neočekávej ihned nic světoborného, ne každý dokáže ihned vycestovat mimo tělo, ale pokusit se o to může být vhodné.
Každopádně je dobré předem přečíst knihy, abys byla v obraze.

tora napsal(a):

Tak jsme ještě včera v noci se synkem špitali a dal za pravdu Salvotorovi. Já jsem to zprvu chápala, že jich vidí pár, ale jak jsem mu to dala přečíst, tak se rozvykládal a říkal, že je jich tu fakt spousta a jsou všude. Dokonce mě i překvapil (přiznávám, já bych se asi bála) , že se k nim jednou vydal, tedy směrem k nim, ale oni tak po 2-3 krocích zmizeli.  Takže teď to prý zkusí s tou myšlenkou a uvidíme.

Ještě mám jeden dotázek. On má o mně neustále strach. Není to takovej ten chlapeček, co by se držel máminy sukně, to ne, je to kvítko z pekelné zahrádky, ale už od malinka trpí pocitem, abych nikde nechodila, kontroluje mě mobilem, když třeba někam jedu autem, tak zda jsem už dorazila na místo a nedávno jeli s tátou a kamarádem lyžovat a my s malou jsme zůstali doma a on mi večer co večer telefonoval asi v jedenáct a prej, jestli už jsem byla se psem a jestli jo, tak jestli jsem zamčela.
Už jsem se jednou i rozčílila, že tak dlouho bude vymýšlet, až se mi vážně něco stane....ale on si nedá pokoj. Už mě vážně napadlo, jestli to nebude nějaká zkušenost z minulého života. Protože jinak je v poho.

Ano, velmi pravděpodobně. Měli jsme již podobný případ. Stačilo by projít s ním regresi, pokud mu je méně než 12 let, pak v zastoupení tebou. Ale vypadá na velmi vyspělou duši, možná by regresi zvládl i sám. Bude tam nějaká negativní zkušenost třebas takové ztráty, kdy ses už nikdy nevrátila z nějaké banální cesty někam.

A propos, díky za rukolapné potvrzení mých zkušeností. Je to dobrý příklad, jak děti jsou otevřené těmto věcem a jak je pak dospělí svou nevědomostí zablokují (v jiných případech ovšem, doufám že u tebe to nehrozí )

Upravil(a) Salvator (11. 5. 2006 9:49)

Salvator napsal(a):

bublinka napsal(a):

Salvatore, ráda si čtu tvoje příspěvky, fakt mi sedí a mům k tobě důvěru a dnes jsem si teprve všimla, že jsi se již několikrát zmínil o Robertu Monroovi a já se zrovna jakoby náhodou chystám na kurz Hemi_Syncu, jehož zakladatelem je zrovna Monroe. Plánuju si na kurzu koupit jeho knížky..
Tak to beru jako potvrzení, že to byla dobrá volba

Ano, od HemiSyncu zas neočekávej ihned nic světoborného, ne každý dokáže ihned vycestovat mimo tělo, ale pokusit se o to může být vhodné.
Každopádně je dobré předem přečíst knihy, abys byla v obraze.

Salve, já neočekávám vůbec nic
Mám pocit, že očekávání vždycky všechno zkreslí, takže se snažím přijímat věci bez očekávání a otevřeně.
Knížku už přečíst nestihnu, něco jsem se dočetla na netu, takže přibližně vím vo co go.

tora napsal(a):

Díky za odpověď Salve. Koupím a ukážu mu ty knížky, jen teď přemýšlím, zda ho k té regresi přesvědčovat, či ne. Neb viděla bych to tak, že on vlastně problém nemá, v jeho očích jsem já ten, kterej tomu nerozumí. Takže zlehka tápu, či mu to navrhnout a nebo ne. Jak se znám, tak mu to beztak dám přečíst a svůj názor řeknu a jak znám jeho, tak on si jde stejně za svým, takže ovlivnit ho stejně nemůžu. Jen by mě zajímalo, zda si myslíš vnuknout myšlenku a nebo raději naznačit směr.
A co se týká něčího blokování, tak to u mě vážně nehrozí, nechávám všechny říkat a konat co chtějí, je to jen jejich rozhodnutí. Tím spíš u toho mýho malýho draka. A jak jsem psala, on si jde za svým. Je to takovej neústupnej lev, sice s velkým srdcem, ale pořád šelma šelmovitá.

Nepřesvědčuj, není třeba. Ještě počkej. Jediné, co bys mohla, zmínit se o podobné možnosti, jestli ho to zaujme, nebo ne. Kdyby ano, pak teprve můžeš jednat. Ale vysvětli mu, že tě to trochu obtěžuje ta jeho tendence k neustálé kontrole a že by se toho možná mohl zbavit. Ovšem žádný nátlak!
Je možné, že je indigové dítě, co myslíš? Prý že jich je docela dost.
Tyto děti jsou naše naděje. Za 20 let to tady promění samy. A vůbec bude jedno, jestli půjdeme volit tu, či onu stranu. Oni se postaví do čela přicházejících změn a povedou je. Važ si toho, že ho máš...

Dobrý den, měla bych otázku.
Jednou jsem byla sama doma, přítel nespal doma. Šla jsem spát. V noci jsem se probudila, jelikož se mi chtělo na wc. Když jsem se otočila, vedle mě seděla opřená černá postava o postel a mluvila na mě. Nejspíš to byl muž, ale nejsem si jistá. Navíc jsem mu ani nerozuměl. Cítila jsem se vedle něj klidná a dokonce jsem mu i řekla, jestli by tady chvilku nepočkal, dokud nepřijdu z wc, jelikož jsem sama doma a bojím se.
Po návratu z wc už tam nikdo nebyl a mně to ani nepřišlo divné, když jsem znova usínala. Až ráno, jakmile jsem si uvědomila, co se vlastně stalo..
Kamarádka mě vyděsila s dedukcí, že to mohl být anděl smrti. Jsem těhotná, tak mám celkem obavy. Pouze mě uklidňuje, že jsem se v tu chvíli nebála.
Co myslíte, že by to mohlo být? Navíc tohle se mi nestalo poprvé.
Děkuji za odpověd.

Ivča72 napsal(a):

Dobrý den, měla bych otázku.
Jednou jsem byla sama doma, přítel nespal doma. Šla jsem spát. V noci jsem se probudila, jelikož se mi chtělo na wc. Když jsem se otočila, vedle mě seděla opřená černá postava o postel a mluvila na mě. Nejspíš to byl muž, ale nejsem si jistá. Navíc jsem mu ani nerozuměl. Cítila jsem se vedle něj klidná a dokonce jsem mu i řekla, jestli by tady chvilku nepočkal, dokud nepřijdu z wc, jelikož jsem sama doma a bojím se.
Po návratu z wc už tam nikdo nebyl a mně to ani nepřišlo divné, když jsem znova usínala. Až ráno, jakmile jsem si uvědomila, co se vlastně stalo..
Kamarádka mě vyděsila s dedukcí, že to mohl být anděl smrti. Jsem těhotná, tak mám celkem obavy. Pouze mě uklidňuje, že jsem se v tu chvíli nebála.
Co myslíte, že by to mohlo být? Navíc tohle se mi nestalo poprvé.
Děkuji za odpověd.

Buď nejaký príbuzný už z druhej strany prišiel pozdraviť bábo - to je najpravdepodobnejšie, vzhľadom na tvoju spontánnu reakciu. Nemáš mŕtveho otca, dedka, strýka (alebo možno aj ženskú dušu)...? Anjel smrti sa tiež dá zahnať, ale takáto návšteva (ak si to ty sama necítila negatívne) sa mi nevidí vôbec pravdepodobná.

Upravil(a) Selima (29. 9. 2015 18:03)

Selima napsal(a):

Ivča72 napsal(a):

Dobrý den, měla bych otázku.
Jednou jsem byla sama doma, přítel nespal doma. Šla jsem spát. V noci jsem se probudila, jelikož se mi chtělo na wc. Když jsem se otočila, vedle mě seděla opřená černá postava o postel a mluvila na mě. Nejspíš to byl muž, ale nejsem si jistá. Navíc jsem mu ani nerozuměl. Cítila jsem se vedle něj klidná a dokonce jsem mu i řekla, jestli by tady chvilku nepočkal, dokud nepřijdu z wc, jelikož jsem sama doma a bojím se.
Po návratu z wc už tam nikdo nebyl a mně to ani nepřišlo divné, když jsem znova usínala. Až ráno, jakmile jsem si uvědomila, co se vlastně stalo..
Kamarádka mě vyděsila s dedukcí, že to mohl být anděl smrti. Jsem těhotná, tak mám celkem obavy. Pouze mě uklidňuje, že jsem se v tu chvíli nebála.
Co myslíte, že by to mohlo být? Navíc tohle se mi nestalo poprvé.
Děkuji za odpověd.

Buď nejaký príbuzný už z druhej strany prišiel pozdraviť bábo - to je najpravdepodobnejšie, vzhľadom na tvoju spontánnu reakciu. Nemáš mŕtveho otca, dedka, strýka (alebo možno aj ženskú dušu)...? Anjel smrti sa tiež dá zahnať, ale takáto návšteva (ak si to ty sama necítila negatívne) sa mi nevidí vôbec pravdepodobná.

Budou to 2roky, co mi umřela babička, se kterou jsem měla velmi blízký vztah. Je pravda, že po smrti jsem ji často viděla jak ve snech, tak i za bílého dne. Ale po nějaké době to skončilo.
Tohle byl dle mého názoru muž. Alespoň si to myslím Vím pouze určitě to, že to bylo černé a vůbec jsem se toho nebála. Ba naopak, byla jsem ráda, že tam byl/a..