ty jsi blázen :-)))))))))))))))))) prosím tě jak si na takovou kravinu přišla ?? mě z tebe picne :-))

Ahoj, my máme rozdílné vzdělání. Žijeme si šťastně. Manžel má "jen" střední školu, já vysokoškolačka. Manžel má mnohem větší přehled o všem než já. Je zvědavý, zvídavý, zajímá se... Je to dáno i jeho povahou. Přesto si myslím, že pociťoval ten "handicap", že má nižší vzdělání, proto podal letos přihlášku na VŠ. Bude mít studium náročnější, má přes deset let po maturitě, která dopadla jentaktak, musí chodit do práce, vyžadujeme od něj alespoň účast na zábavě... Myslím, že pokud si budeš s někým rozumět, není vzdělání důležité. Důležitější jsou věci zájmu, společná řeč, koníčky, záliby, vzájemné pochopení. Vím, co nemůžu čekat od svého partnera (třeba divadlo je pro něj utrpení, tak chodím s dcerou nebo kamarádkami); na druhou stranu máme mnoho společného, a proto nás spolu baví být.  Myslím, že při výběru partnera musíš být trochu rozumná a neřídit se jen diktátem srdce, nebo alespoň hodně tolrantní. Když mi mladej napíše SMS, mám trauma, že si mne dostatečně neváží, když je to samá hrubka (je schopen i myluju tě napsat), tak mi raději volá a máme se moooc rádi.

Moula? Jako v čem? Tvými slovy... že jsem moc chytrej... to je důvod přestat si někoho vážit??? Promiň, ale to nechápu. Nakonec je přeci ten pes zakopaný i jinde než jen v mém užším vztahu s mamkou... Vidím, že jsi dokonale odmilovaná... to Ti docela závidím... asi už máš s těma rozchodama zkušenosti a jde Ti to rychleji. Vidíš, a to Ty jsi mi tvrdila jak moc mě máš ráda... a nakonec to byla přetvářka? Nebo co? Mě to vyřídilo a Ty jsi v pohodičce a to jsi se obávala pravého opaku... Jen mě dál přesvědčuješ o tom, že nakonec jsem Tě miloval já více než Ty mě, Ty jsi svými SMS a pozornostmi demonstrovala něco co není pravda a co sis asi jen namlouvala... Já jsem Tě sice tolik tím vším nezahrnoval, ale moje pouto k Tobě bylo zřejmě silnější než Tvé ke mně...
Jirka

maika napsal(a):

anaid41 napsal(a):

Maiko, ne "dys", ale " přibívalo" :-)

Jinak přeci poznáš sama jestli máš sebevědomýho schopnýho chlapa a nebo nějakýho moulu a na vzdělání až tak nezáleží.

Díky moc za upozornění , úplně se červenám!
Jinak já teda zrovna teď žádnýho nemám... No, ale o to tady teď nejde. Máš pravdu, velikou pravdu. Ten můj bývalý byl inženýr, strašně chytrej, když byl ještě ve škole, tak byl jeden z nejlepších, měl hlavu plnou nápadů... ale jinak (a pravděpodobně i pro život) - moula jako vyšitej! A proto asi i přesto, že byl opravdu chytrej, jsem si ho nějak přestávala vážit.

Upravil(a) Jirka25 (17. 5. 2006 21:49)

Já si osobně myslím, že dosažené vzdělání není to nejpodstatnější. Důležitá je inteligence. Nejen její výška, ale také rozložení a druh. To, že je někdo od přírody chytý, ještě neznamená, že musí jít na vysokou. Když chce být třeba kuchařem, protože ho baví vařit, proč by se cpal na vejšku třeba ekonomického zaměření ?
Navíc znám spoustu lidí, kteří žádní myslitelé nejsou a VŠ mají. S vypětím všech sil, s děláním každé zkoušky 3x...protože jim záleželo hlavně na tom, aby měli titul. To jsou Ti, kteří se pak svým vzděláním nejvíc ohánějí a přitom se inteligencí nevyrovnají leckterému zahradníkovi, který si pěstuje kytičky pro radost a na tituly kašle.

Takže si myslím, že je to opravdu individuální. Nejde z toho vydedukovat nějaké pravidlo

:-))))))

mashanko

tohle přesně jsem napsal jsem rád, že si to nemyslím sám :-)))

Ahoj, můj bývalý přítel byl vyučen a já mám 2letou pomaturitní nástavbu. Moc to neklapalo hlavně proto, že přítel se díky tomu cítil méněcenný, neustále mi předhazoval, že on nikoho nezajímá, když jsme si kdysi pořídili mobil, tak jsem se s ním ani nemohla učit volat, aby měl alespon v něčem navrh. Měla jsem taky pocit, že se ho snažím vytáhnout výš( neustále si stěžoval na práci a že kkdyby ¨měl vyšší vzdělání, tak by všichni viděli, jak je schopný). Nic pro to ale udělat nechtěl a já měla pocit, že neustále klesám dolů.
Můj manžel je VŠ a má zájem o spoustu věcí a hlavně není jen tlučhuba co by kdyby.
Jinak se přikláním k tomu, že je důležitá přirozená inteligence.
Švagr je VŠ , studoval i několik let ve Francii, ale je to strašně jednostranně zaměřený člověk, který se v běžném životě pořád něčemu diví a " nepozná rozdíl mezi třešní a rybízem"

Muj nazor je asi takovy. To, ze ma clovek vysokoskolske vzdelani nemusi byt jeste inteligent.  Vyroslat jsem v komunistickem systemu a tak vim, ze byl problem se dostat na stredni skolu pokud clovek nemel tlacenku. Blbci se dostali a zaci s vyznamenanim sli do ucebniho oboru.
Znam hodne vysokoskolacek, kteri maji nos nahoru jenom protoze si muzou pred jmeno napsat ing. nebo dr., ale diky tomu si budou rikat stale slecno, protoze nikdo jim neni moc dobry.

Jesi napsal(a):

Švagr je VŠ , studoval i několik let ve Francii, ale je to strašně jednostranně zaměřený člověk, který se v běžném životě pořád něčemu diví a " nepozná rozdíl mezi třešní a rybízem"

Taky mám dvě kamarádky, obě mají dvě VŠ a když s nima mluvím, mám někdy pocit, že můj roční synovec toho chápe víc. A někteří VŠ kamarádi mě zase přivádí do rozpaků a připadám si jak trubka, že nic nevím.
Já mám výuční, list, IQ nadprům., pohodu doma a žádnej stres. No a co, že nemám maturitu? Já jsem školu tak nenáviděla, že jsem si v první třídě schovávala aktovku ve škole do sklepa. Učitelky se snažily, ale ne. Odbyla jsem si tři roky na učnáku a nikdy jsem nelitovala.Maminka mi nikdy nic nevyčetla, byla jsem štastná takhle.
A pokud někomu nestačí k životu moje vzdělání, tak at se se mnou nebaví.Myslím, že to není ani tak o vzdělání, vědomostech, nebo inteligenci, ale hlavně o povaze.

Maika: Ja mám VŠ vzdelanie a môj manžel "len" 3 - ročný učňák. Nikdy by ma nenapadla, keď sme sa poznali, nad týmto rozdielom uvažovať. Mne to neprekážalo. Tak ma veľmi prekvapilo, že to za nejaký čas začalo prekážať môjmu manželovi a jeho rodičom. Pri každej príležitosti ma urážajú a podceňujú. Nakoniec ja nie som pre nich dosť dobrá. Zo strany môjho manžela to prerástlo až do fyzickej agresie. Podľa mňa si tak rieši svoj komplex menejcennosti. Takže keby sa dal čas vrátiť, čo sa bohužiaľ nedá, dobre by som si ešte raz všetko premyslela. A to radím aj tebe. Človek keď je zamilovaný, isté veci nechce vidieť.

Neřekla bych že důležité je vzdělání ale spíš přirozená inteligence, společný pohled na život, společné hodnoty a vzájemný respekt. Jde o to, jestli by si vysokoškolačka mohla vážit kluka z učňáku bez maturity. Měla jsem na gymplu kámošku která se o posledních prázdninách seznámila s vyučeným automechanikem, přišla do jinýho stavu, vzali se- a když po pár letech chtěla jít studovat vejšku, manžel se mohl zbláznit - ona si ji stejně prosadila, nakonec to ustáli, mají spolu 3 děti, ale jistými problémy si prošli.  Pokud je rozdíl pouze o stupeň- VŠ, SŠ řekla bych že to není vůbec problém- v okolí znám spoustu takových dvojic  a jsou moc šťastní- důležité je taky to, aby neměli práci  a ambice  s ní spojené jako hlavní životní cíl a dovedli si vytvořit útulný domov. Podle mě mnohem horší je když začne být žena přehnaně posedlá prací a kariérou, dává najevo, že víc pracuje a  vydělává- vydělávat by měl asi víc muž.

Noris z jakého důvodu by měl víc vydělávat muž ? Protože opačných případ většina chlapů neustojí ???? To je strašná blbost, co si řekla.

to Tiina-jsem asi staromódní, ale pořád věřím tomu, že manžel by měl být živitel rodiny. Mimoto chlap, který bude mít pocit, že ho žena převyšuje si bude hledat nějaku husičku která k němu bude vzhlížet- chlapi jsou na to bohužel dost ješitní ....

Jinak si myslím, že nejlepší stejně je mít platy hodně podobné - pak nikdo nebude vyčítat, že do vztahu investoval víc . Manžel je živitel rodiny v případě že je partnerka na mateřský nebo doma s nemocným dítětem, tak to holt chodí.