ahoj Maiko, nejprve bych reagovala na přítele tvé kamarádky.Píšeš, že je těžký dyslektik,tahle porucha se vyskytuje u lidí, kteří mají normální nebo i zvýšenou inteligenci(jen ve výjimečných případech se vyskytuje u lidí, kteří mají mentál.postižení) a protože mnozín učitelé na běžných ZŠ neumějí)nebo dříve spíše neuměli) s takovými dětmi pracovat, byly tyto děti většinou přeřazovány do zvláštních škol, bez ohledu na výši inteligenci a pak už mu nezbývalo nic jiného než jít na učiliště. Jinak je to určitě moc chytrý kluk se spoustou zájmů, s tvou kamarádkou si jistě rozumí a mají si o čem povídat.Já si myslím, že je to právě o tom.Že si spolu rozumí, mají podobné zájmy.Ze své zkušenosti to tak chápu.Já teď také studuji VŠ a můj manžel má ukončeno jen zákl.vzdělání, protože v době, kdy měl studovat, rozhodl se žít "bohémský život" a na maturitu se v podstatě vykašlal.(teď se to teda snaží dohnat dálkově).Jsme spolu už 11 let a musím říct, že jsme si vždycky měli co říct, kdykoliv se ho zeptám umí mi poradit a má rozhled.Práci má v podstatě na jeho vzdělání výbornou, naštěstí ho hodnotí za znalosti a šikovnost.Opravdu si tedy myslím, že záleží na tom jestli si spolu ti dva mají co říct a pokud to tomu s nižším vzděláním bude vadit(ten rozdíl ve vzdělání)jsou určitě nějaké cesty jak to změnit.pa

[Ve svém okolí mám lékařku s manželem taxikářem bez vzdělání, právničku s automechanikem a výborně to funguje. Jsou to spokojená mnoholetá manželstvní, respektují se a řekla bych že jsou šťastní. Myslím si že to není o vzdělání.A  to že tak říkajíc manžel nezapadne do okruhu přátel vysokoškolsky vzdělaných mi maličko, neuraž se prosím, čpí snobizmem.
K té zvláštní škole. Dříve se tam skutečně zařazovali i žáci s různými těžkými formami dys....., hlavně v menších městech kde si s tím tak říkajíc nevěděli rady. Znám takového člověka, téměř padesátník, měl problém se i podepsat, písemný projev byl souvislá řada písmen, měká tvrdá i to bylo fuk. A jako v příspěvku výš i on má IQ určitě větší než je průměr. Měl ale tenhle cejch a o dost složitější život. Jinak je to ovšem když má někdo Zv.š. proto, že je tam skutečně nějaké opoždění, nebo zanedbání ze strany rodičů a spousta dalších variant. Tam bych byla setsakra opatrná.

katafyge napsal(a):

-maika, dyslexia je len druh odlišnosti / je tam viac typov / , nič viac a čudovala by si sa, koľkí majú vš vzdelanie, záleží od prístupu rodičov -správne volená škola-vzhľadom na nadanie, inteligencia s tým nesúvisí

- myslela so samozrejme nie skutočne zdravotne postihnutých

Když je řeč o různých dys... Můj bratr (letos 39) měl v první třídě nervózní starou babu jako učitelku a na vysvědčení velkou čtyřku a návrh na zvláštní školu. Mamka s ním byla u psychologa, psychiatra a já nevím kde všude. Vždy to bylo s doporučením nechat ho v normální škole, že má dost vysoké IQ a je dyslektik a dysgrafik. Táhlo se to celou základku, takže zbyl učńák. Pak si dodělával maturitu, potom vysokou. Pravda, je ekonom, čísla jsou v pořádku. Stálo ho to mnohem více úsilí, ale nechtěl být za blba. Ono to není jen o vysoké škole, ale  i o všeobecném rozhledu, zkušenostech a také o toleranci, snaze pochopit toho druhého. Ono těžko se žije i s kandidátem věd, který je ve svém oboru špička, ale pro normální život naprosto nepoužitelný.

Vzdělání a inteligence - to jsou dvě různé věci!

Jen bych tedy podotkla, že ani vysoká škola někomu nebrání psát hrubky, že maiko. Takže asi tak moc na vzdělání v soužití dvou lidí nezáleží, když vysokoškolačce nezáleží ani na tom, aby její písemný projev byl bezchybný.

tady totiž záleží na přirozené inteligenci a né kolik se kdo naučil a jaký píše i, y ... a ta se naučit nedá ....

taky znám holku která má VŠ a ještě doktoraturu naučí se všechno ... ale úroveň jejího myšlení je tak na urovni žáka 3. třídy ZŠ ...

Podle mě na vzdělání nezáleží, pokud si ty lidi rozumí, mají si co říct a jsou spolu šťastní. Samozřejmě to nesmí probíhat ve stylu, pokud s tím nikdo z nich nemá problém, nevidím důvod proč to řešit.

Jeden můj kamarád měl hrozné problémy s rodiči své tehdejší přítelkyně, protože ona studovala vysokou školu a on byl automechanik...tak jsem si tak říkala, co budou všichni ti Ing. A Doc. dělat až se jim rozbije auto...

chomáček napsal(a):

Souhlasím s Petrou, i přesto, že mám doma člověka který má tituly dva. SOuhlasím v tom, že na tom nezáleží. Záleží na tom, jaký je charakter. A je jedno, jestli pracuje v marketingu nebo na lince. Já sama jsem se z Prahy provdala do Mladé Boleslavi. Nebyla práce, tak jsem šla pracovat na linku. Mám maturitu, nejsem hloupá, přesto mi nezbývalo nic jiného, než pracovat skoro rok na ještěrce. /to je takový ten vozík, co má před sebou vidlice/. Setkala jsem se tam se spoustou chytrých a intelig.lidí, kteří to dělali taky a pro klid a nebo nedostatek práce v jiných profesích (nebo i z pohodlnosti) u toho zůstali dodnes. Přesto jsou to přirozeně inteligentní lidé. Jeslti se sama za to nestydíš, říkat někde, co tvůj přítel dělá, pak není problém a může vám to fungovat lépe než s kým koliv jiným. Drzím palečky. )

Já chodím do Boleslavi na Vysokou školu Škoda Auto. Ve Škodovce jdou i vysokoškoláci často přes linku. Myslím si, že to člověka spíše zušlechťuje, když pak vidí, jaké je pracovat na směny a tak. To byla jen taková poznámka k té Mladé Boleslavi.

Kdyz jsem byl nekdy v pate nebo seste tride, rekl jsem si, ze si nikdy nevezmu holku se ctyrkama (znamky ve skole) ... ja mel tenkrat tak nejak tesne vyznamenani. S postupem casu mi doslo, ze hormonum je uplne jedno co ma kdo v zakovsky a mnohdy je fakt, ze mene vzdelani lide maji k sobe bliz nez pracovne vyrazne vytizenejsi vzdelanci - nestydi se hovorit a jednat 'prizemne', je to proste vrelejsi.
Vzdycky ale zalezi na obou - ty muzes byt v pohode, partner v nejake rovine ne - nekomu mu vadi, ze nejsi dost chytra, jinemu ze jsi moc chytra ... nekomu je to jedno.

:-))) ježiši kriste Tino, to nemyslíš vážně .... to snad neni možný tady aby se bál člověk něco napsat ...

tu neznáš je odsud ... a dělá chemii né pajďák 

já si dělám srandu... je mi to celkem šumafuk, jaké má kdo vzdělání, pokud si s ním mám co říct... prostě si s každým povídám o něčem jiným a je to...