Ahoj holky,
tak jsem se dostala konečně na net.Všem Vám moc děkuji za gratulace !!! Jsme třetí den doma a Lukášek je hodné dítě, tak mě chvilinku nechává nakouknout, co se tu dějě.Ale hlavně, teď slíbená slohovka.Pohodlně se usaďte , uvařte si kávu a čtěte náš příběh
Ten den jsem byla ráno v poradně a pan doktor to viděl až tak za týden, možná déle.Byl hezký den a tak jsem plná euforie, že domů určitě dojedu, objela i pár obchůdků, abych se prošla.Všechno to začalo 27.4.06 asi tak ve 22,15 místního času.Šla jsem si lehnout a  nic se nedělo...nic se nedělo asi 15 minut.....
Pak jsem měla takový zvláštní pocit a najednou pod sebou tak trochu mokro. Že by inkontinence ? Vstala jsem, tušila, co se děje, ale nějak jsem si to nepřipouštěla.Manžel ještě v koupelně a já otevřela dveře a stála tam "vykulená" a když na mě kouknul jen  zavelel "jedem ".Voda ze mě šla proudem.
Žádné bolesti , žádné kontrakce.Nějak jsem na takový průběh nebyla připravená.
Přijeli jsme do Krče asi za 15 minut, protože byla noc a jižní spojka dost prořídlá proti dennímu provozu.Zvonek, příjem na lůžko, monitor a čekání.Kontrakce nepřicházely, nebo byly cítit jen slabě a to monitor ukazoval, že bych měla mít bolesti.Vláďu poslali domů, že v noci to určitě nepříjde a já čekala na lůžku, na oddělení šestinedělí, co se bude dít.Dopoledne už jsem slabé kontrkce měla asi po 6 minutách.Po povzbuzení
čípkem byly silnější, interval ale pořád 6 minut.Nález byl ale paní doktorce sympatický, a tak mi řekla kolem 12 hodiny, že mám zavolat manžela, pokud chci, aby u porodu byl a připravit se na "očistec" a porodní sál.
Tam si mě vzala do péče porodní asistentka.Na první pohled přísná paní, ale na ten druhý vážně milá ženská.Vysvětlila mi vše a ochotně odpovídala i na mé dotazy.Uběhla asi hodina, dorazil Vláďa, já dostala injekci Dolsinu, lehla si na lůžku a napojená na monitor strávila na sále dalších necelých šest hodin.Kontrakce byly totiž nepravidelně silné a interval se stále neměnil.Byla jsem unavená, jak horník z dolů.Pro povzbuzení jsem dostala jakýsi roztok, který podpořil sílu kontrakcí a já tlačila , co to šlo , i když jsem měla pocit, že jedu nekončící maraton.Ještě, že dnes je možné mít partnera u porodu, protože mě ohromě psychicky držel právě v téhle chvíli.Ke konci to vypadalo, že už mě opustily všechny síly a pak to přišlo.
Kdosi povolil kohoutek u kapačky a já měla najednou pocit, že vidím" všechny svatý ".Jedna s asistentek mi pomáhala tlakem na břicho. Lukáš byl za pomocí dvou porodních asistentek a jedné lékařky během dvou kontrakcí venku.Bylo to daleko intenzivnější, než jsem si kdy myslela, že to může být.
O nástřihu vůbec nevím, necítila jsem ho.Zeptali se mě, jestli chci Lukáška na břicho a poprvé jsem cítila ten zvláštní nepopsatelný zázrak.Vrátila jsem se najednou ze říše snů a byla zpátky i ztracená energie.Pak Lukáše vzali vedle a manžel šel s nimi.Proběhlo šití ( au, trochu to štípalo a pak Lukáška přinesli zpátky, aby mi ho přiložili k prsu.Dívali jsme se na sebe a já nemohla a nemůžu ani teď ještě uvěřit, že je náš TAHLE SKUTEČNOST PŘEDČILA MÉ PŘEDSTAVY VE VŠECH SMĚRECH.

Závěrem bych chtěla napsat, že celý pobyt v Krčské porodnici byl pro mě i Luka neuvěřitelný.Tolik lidskosti a přijemného personálu....byla jsem opravdu překvapená.Nemůžu porovnávat s jinými porodnicemi, ale protože se mi tu líbilo, kdybychom se snad rozhodli v budoucnu Lukovi pořídit sourozence, ráda bych rodila zase tam.

Upravil(a) Tynas (5. 5. 2006 15:43)