Tak to zní fakt děsně,.......... pořídila jsem si chlapa!   
Bohužel, něco na tom pravdy je.
Pes je teda zlatej ........

Rouss napsal(a):

Ahoj,děkuju Vám všem za odpovědi a pomoc,moc moc jsem přemýšlela.Nejdříve jsem si řekla,že s ním ještě promluvím,ale jen mlčí a neví co mi má říct,on asi vůbec nechápe oč mi jde.že já jsem ta co dává,ale nic nedostává(ve vztahu),neumí se mnou komunikovat,dodnes(jsme s polu 10 let)nevím co se mu na mě a našem vztahu líbí a co by rád změnil(ptala jsem se,ale opět nic).Tak jsem došla k rozhodnutí rozvodu,(mám ho delší dobu připravený)jen si myslím,že je jednodušší odcházet od někoho k někomu,vím stoprocentně,že kdybych někoho měla,nebyla bych s manželem už dávno.pa všem

Rouss, panebože, nerouhej se, ty si opravdu myslíš, že ten druhý bude lepší???
Víš co, pomineme psychopaty,alkoholiky, nesnesitelné žárlivce, násilníky atd...
Moje mamka mi říkala, že každý chlap Tě něčím, promiň, sere... Jeden Tě štve chybou X a druhý Y.. to je jedno. Na čem záleží a poznáš, že Tě má ten chlap OPRAVDU RÁD?  je to, že ti PŘEJE ! Má radost, že sis třeba něco koupila a že ty máš radost, že máš dobrou náladu, vyslechne tvoje nářky "třeba z práce", polituje apod.... I pan doktor Plzák, napsal, že chlapi jsou jako kocouři, přijdou z lovu domů a chtějí měkký polštářek a chvíli klid...
Varuju Tě před rozvodem ! Ve většině případech žena,které bude vadit na druhém muži zase něco jiného, sníží jaksi svoje nároky (nechce se podruhé rozváděl, má už věk a závazky...) a tomu druhému "odpustí" více než tomu prvnímu, předešlá trápení se ji pak mohou zdát jako prkotiny.... Jsi jěště mladá a jistě hezká žena plná síly, ale věř mi, že po třicítce to půjde  pomalu a jistě dolů cugrunt a tak jestli máš docela hodného muže, ale je holt letorou flegmatik a ne cholerik, vykašli se na rozvod

helena napsal(a):

faf napsal(a):

No ja neviem, pozrite sa, ake su preplnene utulky.....:-))))

Teda to na margo tej zodpovednosti za "psa".....

A jak by teprve byly přeplněné útulky, kam bys mohla odložit chlapa...

vsak praaave. :-))))))

faf napsal(a):

Fle napsal(a):

Rouss napsal(a):

Ahoj,děkuju Vám všem za odpovědi a pomoc,moc moc jsem přemýšlela.Nejdříve jsem si řekla,že s ním ještě promluvím,ale jen mlčí a neví co mi má říct,on asi vůbec nechápe oč mi jde.že já jsem ta co dává,ale nic nedostává(ve vztahu),neumí se mnou komunikovat,dodnes(jsme s polu 10 let)nevím co se mu na mě a našem vztahu líbí a co by rád změnil(ptala jsem se,ale opět nic).Tak jsem došla k rozhodnutí rozvodu,(mám ho delší dobu připravený)jen si myslím,že je jednodušší odcházet od někoho k někomu,vím stoprocentně,že kdybych někoho měla,nebyla bych s manželem už dávno.pa všem

Rouss, panebože, nerouhej se, ty si opravdu myslíš, že ten druhý bude lepší???
Víš co, pomineme psychopaty,alkoholiky, nesnesitelné žárlivce, násilníky atd...
Moje mamka mi říkala, že každý chlap Tě něčím, promiň, sere... Jeden Tě štve chybou X a druhý Y.. to je jedno. Na čem záleží a poznáš, že Tě má ten chlap OPRAVDU RÁD?  je to, že ti PŘEJE ! Má radost, že sis třeba něco koupila a že ty máš radost, že máš dobrou náladu, vyslechne tvoje nářky "třeba z práce", polituje apod.... I pan doktor Plzák, napsal, že chlapi jsou jako kocouři, přijdou z lovu domů a chtějí měkký polštářek a chvíli klid...
Varuju Tě před rozvodem ! Ve většině případech žena,které bude vadit na druhém muži zase něco jiného, sníží jaksi svoje nároky (nechce se podruhé rozváděl, má už věk a závazky...) a tomu druhému "odpustí" více než tomu prvnímu, předešlá trápení se ji pak mohou zdát jako prkotiny.... Jsi jěště mladá a jistě hezká žena plná síly, ale věř mi, že po třicítce to půjde  pomalu a jistě dolů cugrunt a tak jestli máš docela hodného muže, ale je holt letorou flegmatik a ne cholerik, vykašli se na rozvod

Tyyy jo, Fle, ty si ale optimistka......


Ja to vidim celkom inak, za prve, dolu to po 30tke moze ist celkom pomalicky, zivot v 50tke predsa nekonci, napriklad.

Amas pravdu, vsetci ( dokonca aj chlapi ) sme len ludia a mame kazdy svoje chyby. Cize partner nikdy nebude idealny. Rozdiel je, ci ma chyby, s ktorymi sa viem zmierit a nie su az take dolezite, alebo ide o zasadnu nezhodu nasich povah a zasadne chyby.... Zit cely zivot v neuspokojivom vztahu je vlastne pomala a muciva smrt....

Jo jo Faf, taky máš pravdu, je to složitý a nakonec je to stejně všechno ve vzájemné lásce. I kdyby byl někdo milionový a zlatý, jak ho nemáš v srdíčku, může se stejně stavět na hlavu...
Já jenom myslela, aby se Rouss neukvapila .... Když si vzpomenu na svoje začátky manželství... Bože můj, prvních 6 let to byla Italie, rozvodovými papíry jsem mávala každý rok. Manžel pracoval v pohostinství , chodil domů po půlnoci, když měl volno, chodil s kamarády na ryby , až jsem mu jednou vyhodila pruty z okna ,  jěště, že jsem nikoho dole nazabila... Navíc máme úplně rozdílné povahy .. Ale, když jsem byla v průseru, vždy mně pomohl...
A teď po 20ti letech jsem ráda, že na ty ryby vypadne a já si můžu v klidu přečíst knížku

Verča: To ten můj ani nedával na nájem nebo dítku. (A já byla taková hlupaňa, že jsem mu věřila, že nemá. Ani jsem nechtěla nejdřív, aby se vzchopil a našel si práci, když podnikání vede od pěti k nule. To až později a to byl oheň na střeše.) .... Já nechápu, co z toho ti chlapi mají, že si dusí pocity v sobě a tu partnerku nechávají v nevědomosti. Já dneska taky už nechodím kolem nového partnera po špičkách,ale když se mi něco nezdá, tak se zeptám. A mám přitom na mysli hlavně to, co chci já a jak se cítím já. Jasně, že se ho nechci dotknout a snažím se ho pochopit. A on mě taky, takže nakonec se dohodneme. Ale už nehodlám zjišťovat sáhodlouze, co má ten druhý v hlavě. Ani náhodou. Jestil se mu něco nelíbí, tak ať to vyklopí a můžeme na tom pracovat, nebo se můžeme rozejít. Ale mlčet? To je o ničem.

A víš co? Mně strašně pomohla moje máma, o který vím, že nevěru celkem odsuzuje. Sama nevěrná nebyla a tak nějak ona toho fakt není schopná. Když jsem se jí svěřila, že můj BM mě vlastně drží na uzdě mou přes deset let starou nevěrou, tak trochu koukala, ale dokázala pochopit, co se mi to vlastně stalo. A řekla mi něco, co mě hodně povzbudilo: "Tak dlouhý trest jako ty nemají ani vrazi. Nezasloužíš si to." A to mi dodalo sílu s tím bojovat a přestat se utápět ve výčitkách. Ona to je pravda, že za nevěru mohou vždy oba ti legitimní partneři. Já třeba svému BM jeho nevěru nezazlívám, i to chápu. Hledal to, co u mě neměl - obdiv, neschopnou ženu, kterou by mohl ochraňovat, která by si s ledasčím neporadila. A to já nejsem. (Nejsem typ mužatky, mám ráda, když k chlapovi můžu vzhlížet, ale musí být proč. Můj hodně žárlil, i když nebylo proč, pořád nějaký narážky, výslechy....to se pak těžko vzhlíží.) Jen nechápu, proč to manželství nechtěl ukončit, i když jsem mu jasně říkala, jestli cítí, že to k ničemu není, ať řekne a půjdeme od sebe. Ani jsem ho nenutila, aby uvedl důvod (to je věc názoru, co jednomu vadí, je druhému jedno)..... a on mi krmil uši tím jeho "Vždyť já tě mám rád."...a asi i měl, snažil se nejspíš, ale přes tu nevěru se přenést nedokázal, to byla pro jeho sebevědomí hrozná rána a on nedokázal pochopit, proč se to stalo, nedokázal odpustit a mě chtěl vlastnit....takže když jsem se zpozdila 20 minut, protože jsem cestou ze solárka luxovala jeho auto (používal ho hlavně on, já tak jednou do měsíce), tak se hned obořil ve zlém....to je špatný.....(no už jsem to pak nikdy nevyluxovala, kdyby měl na podlaze kupy hnoje, tak ne).

Verča: Můj si zase našel vyučenou švadlenu, t.č. na mateřské, přivydělávající si jako go-go tanečnice. On anglicky trošku umí (domluví se), já se domluvím velmi dobře (mám státnice a dělám tlumočnici) nejen anglicky, ale i německy, tanečnice zvládá stěží češtinu. On řídí auto, já řídím auto, ona řídit neumí. On má střední školu, já taky a dělám si vysokou při práci, ona je vyučená....No prostě ona mu dokáže dát ten obdiv. A já mu to přeju, vždyť ať je šťastný.

A k tomu nezájmu - i u nás to vyslýchání pak přešlo v nezájem a řeči typu "je mi jedno, co děláš, kde a s kým"...Když jsem měla přijet třeba za tři dny odněkud, tak se ani neobtěžoval, aby byl doma. Jen mě pak sprdnul, že se mu ani neozvu, když přijdu domů. (A to věděl, kdy přijdu. Jenže když nebyl doma, tak jsem se nevázala a šla k našim, pak ke kámošce. Co doma? Koukat do čtyř zdí?) Takže u nás to bylo taky takové, myslím, že v té době si už našel novou partnerku, jen prostě chtěl mít asi doma servis a jí tak bokem. Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem s ním mluvila asi 4 měsíce po mém odchodu, kdy on už bydlel s ní a stále mi tvrdil, že s ní jenom bydlí. Že ona mu platí půl nájmu a vyjde mu to levněji. (ha ha, asi mě měl za úplnou naivku). A já se ptala, co by dělal, kdybych se tedy chtěla vrátit, jestli by jí jako vyhodil nebo co (chtěla jsem vědět reakci, ne se vážně vrátit). A on mi jen řekl: "Já bych si TO nějak vyřešil. O to se nestarej. Já si TO vyřeším." Je mi jí líto. Buď by si to fakt vyřešil a vyrazil jí (to by tedy byla láska) a nebo je to takovej blbec, že ani neumí říct "Ne, nevyrazím ji, miluju jí a ty jsi pasé."....Celou dobu, co jsem pryč, mám pocit, že on si ji rychle nastěhoval jako náhražku za mne. Nahrávají mi jeho SMSky, které mi psal pár měsíců po odchodu (a už bydlel s ní). Psal mi "Všude kolem cítím tebe, je mi moc, moc smutno. Pokoušel jsem se to všelijak zahnat, ale nejde to. Dokonce i spím v tvé posteli, abych tě cítil. Mám tě moc rád."....Já ho fakt nechápala a ani dneska tomu nerozumím. K tomu, když mě viděl, tak mi pořád říkal, jak mi s čímkoli pomůže a že mám nové boty a tak...prostě si mě všímal. (Já nechtěla, bylo mi to nepříjemný.) Přestal, až když jsem na babinet napsala téma "BM mě asi zase šmíruje"......to bylo loni na podzim. Od tý doby mám klid. Tak snad se smířil, že už se nikdy nevrátím, když se teď hodlá ženit s tanečnicí....doufám. A jí lituju.

Vztah s přítelem ti moc přeju, je pěkný najít taky jiný typ, než byli ti naši dva. Taky jsem snad našla. Ještě uvidím, co přinese čas. Zatím to je fajn, i když mráčky se vyskytnou. Ahojky.

Upravil(a) Eva36 (12. 5. 2006 12:41)