Já právě vím, že s tím už musím něco dělat, jen nevím co... neumím si představit, že půjdu do ordinace psychologa -navíc tady ve městě jich moc není a je strašně dlouhá čekací doba a na netu fakt nevím, kam se obrátit, tak jsem myslela, jestli tady neobjevím někoho, kdo se z takového stavu úspěšně dostal a funguje normálně a poradil by. Dodávám, že máme dvě děti a jsme 13 let manželé a fakt manžela strašně moc miluju... asi to bude ve mě a v mém sebevědomí, ale je to hrozně těžký a sama sebe nechápu, vím, co je správné a co ne a stejně se někdy zachovám jako debil.

Tohle já všechno vím - a fakt se snažím... a hlavní moje náplň života jsou moje děti, manžel, časově náročná práce a ještě škola po sobotách a i se snažím chodit cvičit s kámoškou, abych prostě nebyla ta blbka, co doma hysterčí a jak říkám, dlouho se mi to daří, ale pak mám zkrat a nemůžu si pomoct. A nemysli, že mi není jasný, že z pohledu manžela je to naprosto šílený... teoreticky mám zmáknuto, v praxi mi prostě jednou za čas hrábne.... A něco bych s tím chtěla dělat, proto sem píšu, protože nevím, co mám dělat a sama sebe za to odsuzuju... jen prostě potřebuju poradit, jak na to, abych to zmákla, abych prostě tohle už nikdy neudělala.

Takže, jak koukám, tak z nudy to neděláš. Tak by to chtělo zapracovat na tvém sebevědomí, aby jsi se taky bavila a ne jen makala a trošku se rozmazlovat. Přečti si nějakou pěknou knížku, zajdi si ke kadeřníkovi, vyměň šatník, zajdi si do kina, na kafe, na výstavu, do přírody, baví tě vůbec to cvičení???........ Říkat si jsem krásná vyrovnaná a spokojená ženská a můj chlap může být rád za to že mě má. Pak tě určitě ani nenapadne koukat mu do PC a mobilu. Já ale vím, radí se to dobře........   

Když to nepomůže, tak psycholog.

Upravil(a) Marky-23 (5. 5. 2006 12:35)

Tak ty jedna Potvoro!!! I já chodím na chat i na sex a doma mi nic nechybí...ale je to jiné, je to anonymní...můj partner to ví, kde jsem zaregistrovaná a s kým se bavím i o sexu a nevidíme na tom nic divného. On zase chodí na ta svá po*na a když něco dobrého vidím, přidám se....ano, muži většinou mají strach ze svých protějšků, proto ta tajnost,nové maily a pod.... popovídej si s ním o tom, co se mu líbí...po čem touží...co by chtěl změnit, udělat jinak, třeba i v oblasti sexu, třeba má jinou představu, než co praktikujete...pokud sedí u pc, není to nebezpečné...horší, až vyrazí do terénu...pak pozor !!! Ale všeobecně žárlivost je nemoc , odvíjí se od nízkého sebevědomí....tak dělej něco sama ze sebou a pak bude možná i manžel přístupnější a sdílnější.....

Aneri, mluvíš mi z duše...mám doma to samé, ale co se týká protějšku bojovala jsem s tím...teď už jsem myslím OK. Samozřejmě, že to moje je v pořádku....za tím nic špatného nevidím...je to anonymní...

Ahojky, díky holky...  Asi zatím zkusím sama nad tím nějak vyhrát, snad se to povede, ale fakt je, že manžela moc miluju a nechci o něj přijít a asi kdyby se takhle choval on, taky by mi to nebylo příjemný (ale on je druhý extrém - nežárlí vůbec). Tak jsem si zakázala sahat na jeho mobil a v PC mám zakázáno otevřít historii... snad to nějak zvládnu. Zatím jsem se snažila o víkendu mu to všemožně vynahradit... ach jo... nemá to se mnou jednoduchý. Taky jsem si přečetla příspěvek od Aneri - a docela mě zaujalo, že to takhle u vás funguje, asi máte oba zdravé sebevědomí a slušnou míru tolerance (to fakt obdivuju) - mě jen hlodá, jestli nemáš Aneri někdy chuť se třeba s někým sejít, nebo jak se Ti to daří udržet v rozumné míře - t.j. anonymitě???? Mám dvě kamarádky, které tráví čas na chatu a jedna je už rozvedená a druhá jezdí na "víkendy s aerobikem" jednou za měsíc - a tráví čas s milencem a s dalšími si píše... a manžel mlčky přihlíží, aby nepřišel o svoje jediné vymodlené dítě. Tak mám prostě strach, resp. hodně jsem měla než jsem četla Tvůj příspěvek, že to může být takhle v poho... Tak ještě jednou dík a mějte se.

potvora.nena napsal(a):

Mám problém - je tu někdo, kdo by mi poradil, jak zvládnout chorobnou žárlivost?  Někdy jsem dlouho v pohodě a pak najednou - bez příčiny, kterou by mi partner zavdal - mám pocit, že se něco děje a udělám nějakou příšernost, jako mu např. projedu mobil, event. e-mail... vím, že je to  hnusné a někdy se člověk dozví věci, které by vědět neměl a bylo by mu líp a vím, že to je fak po*ný... ale prostě si
nemůžu pomoct - naposledy včera jsem tak dlouho doma slídila v PC, až se mi povedlo najít manželovu novou e-mailovou schránku a na ní registraci na server, kde je seznamka a chat o sexu... samozřejmě jsem si pak neodpustila trapné narážky až do té míry, že se naštval a nemluví se mnou. Kde jsem k tomu přišla, že se zaregistroval jsem mu neřekla, ale hrozně mě to trápí a mám výčitky, že jsem to udělala a na druhou stranu mi hlodá v hlavě, proč to dělá, jestli mu doma něco chybí, když se snažím mu ve všem vyjít vstříc... aaach jo.... fakt se nenávidím a nevím, jak si od toho, abych se takhle chovala pomoct. Prosím, poraďte.

Zkus psychologa,rekla bych ze nekomu to pomoct muze....chorobna zarlivost je hrozna!!!Objednej se a jednej jinak vasi lasku zabijes...