|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Stránky: 1
Před půl rokem se od nás odstěhoval manžel k milence. Děti od té doby spí se mnou v posteli (8 a 10). Bály se tmy, odchod byl nečekaný, takže se bály, abych taky neodešla..... Časem se jejich strachy pomalu zmenšují, ale i nadále chodí spát ke mně. Už alespoň dokáží samy usnout, ale odmítají se odstěhovat zpátky do dětského pokoje. Nijak je nenutím. Čas od času to zkouším. Letiště je celkem prostorné, takže se na něm tři vyspíme, i když to moc pohodlné není. Nevím, kdy je vhodný okamžik, abych děti začala vracet do normálu. Poradíte mi?
Nech je - jsi teď jejich jediná jistota, tak se tě "drží za sukně". Možná bys mohla zkusit jim nejdřív nastěhovat spaní k tobě do ložnice (taky to nebude pohodlné, ale budou s tebou a zároveň ne přímo v posteli) a nechat je, aby se vzpamatovaly. Až se situace zlepší, můžeš se třeba "vymluvit" na to, že máš chřipku, nechceš je nakazit, nebo třeba v ložnici začít tapetovat, a jestli by se nevrátily do svého a uvidíš, co děti řeknou. Ale asi bych to taky nelámala nějak rychle.
Není tady
Lucka24 napsal(a):
Před půl rokem se od nás odstěhoval manžel k milence. Děti od té doby spí se mnou v posteli (8 a 10). Bály se tmy, odchod byl nečekaný, takže se bály, abych taky neodešla..... Časem se jejich strachy pomalu zmenšují, ale i nadále chodí spát ke mně. Už alespoň dokáží samy usnout, ale odmítají se odstěhovat zpátky do dětského pokoje. Nijak je nenutím. Čas od času to zkouším. Letiště je celkem prostorné, takže se na něm tři vyspíme, i když to moc pohodlné není. Nevím, kdy je vhodný okamžik, abych děti začala vracet do normálu. Poradíte mi?
Děti by určitě bývalého partnera nahrazovat neměly, žádným způsobem, tedy ani zabíráním jeho místa v posteli.
Asi to nelze zlomit nějak radikálně, ale je potřeba s tím začít. Je možné, aby jsi ty spala s nimi v dětském pokoji (i kdyby jsi si tam měla na provizorní dobu nastěhovat lehátko), ze začátku by jsi snimi spala až do rána a později by jsi se po jejich usnutí přesouvala do své ložnice?
Možná je také potřeba si s nimi o tom promluvit...
Chápu, že prvotní strach může být silný, ale snaž se je dostat ze své postele. Už za trvání mého manželství syn chtěl spát se mnou a manžel (bývalý) s tím souhlasil. Došlo to tak daleko, že po rozvodu syn spal se mnou a nemohla jsem ho odstat do jeho pokojíčku a jeho postele. Je mu 11 a když je u táty spí s ním v posteli. Já jsem si po čase našla přítele a byl veliký problém dostat syna z mé postele. Pořád to bere jako křivdu a nechápe (nechce pochopit), že děti mají své postele a dospělí svoje... Moje rada: tvoje děti jsou už celkem velké, ulož je, přečti pohádku, pomazli se s nimi, nech otevřené dveře, kup ekonomickou lapmičku, která může svítit celou noc.
Není tady
Možná je také potřeba si s nimi o tom promluvit...
A co bych jim měla říct?
Myslíš o odchodu manžela nebo o spaní v posteli?
Není tady
Děti o odchodu manžela vědí až příliš podrobností. Odešel k mé kamarádce, znají celou její rodinu....
Nevím, co říct dětem o návratu do dětského pokojíčku. Zvlášť starší dcera se své pozice u mě v posteli nehodlá vzdát. U ní je fixace na mně mnohem silnější než u mladší. Je to zřejmě tím, že manželův odchod vnímala mnohem intenzivěji. Mívá noční můry, bojí se jít v noci po tmě na záchod. Kontroluje v noci, jestli spím u ní, kontroluje, jestli dýchám. Bojí se, že jí umřu a zůstane sama. Vidí stíny a přízraky v bytě i přes den, když je sama.... Často mi volá, musím ji vyzvedávat z kroužků, aby nešla sama.....Ale už je to mnohem lepší, než před půl rokem.
Chci se do "vyklizení postele" postupně pustit a řešit to, dokud jsme samy a není v mém životě žádný přítel, kterému by odchod do pokojíčku vyčítaly.
Lucko, už jsou dost velké ! Tedy soudím podle své dcery, která je přibližně ve stejném věku. Prostě bych jim kategoricky oznámila, že mají své postele a hotovo. Přitom bych je ale ujišťovala, že ty je neopustíš v žádném případě. Taky to na mě holčička zkoušela, ale nepochodila.. Bude to pohodlné i pro ně přeci.
Není tady
Pokud je to už půl roku, tak už by fakt měly pochopit, že jim neutečeš. Ale pokud to pro ni (pro obě) byl takový šok, možná by to chtělo psychologa. No a s odstěhováním si opravdu pospěš, pak by to případnému tvému příteli mohly vyčítat a nenáviděly by ho ta to 
Není tady
Odstěhování manžela byl pro dcery šok, ale každá reaguje jinak. K psychologovi jsme objednané.
Pokud bude večer vhodná konstalace, tak bych se do prvního pokusu o přesun mohla pustit už dneska.
Lucko, tak jim k tomu udělej divadýlko... slavnostní véču, pohár ... prostě co tě napadne
Mě se holčička sesypala ten večer, kdy vypadl. Hned jsem jí za přispění kámošky bylinářky šoupla nějaké homeopatikum a je klid. Taťka přitáhl zpět a teď mu dává kapky i za mě.
Není tady
Pro dítě je to podle mně ještě větší šok než pro dospělého (dobytek jeden - - manžel dlící u milenky.) Jestlipak on má noční můry z toho, že opustil děti? Asi ne...Nelámala bych to přes koleno, kor když má dcerka psychické potíže, počkala bych, co psycholog. (Pediatr). Třeba poradí jak šetrně, pozvolna nacvičit návrat zpět do dětského pokojíčku...Jeden šok už si holčina prožila - jsi její jediná opora.. Chce to citlivě. Na některé povahy jsou "rázné metody" jako když trháme květiny dynamitem (hle 
jak se hodil název filmu. A tobě přeju hodně sil. 
Není tady
Zkusím to dneska s pohádkou a uvidíme. Když to nepůjde, zase to odložím. Nijak to nehoří. K psychologovi jdeme za měsíc, tak se tam poradím. Docela ráda bych se už vyspala v klidu. Mám páteř zkřivenou jako paragraf a od dětí takových modřin, že vypadám jako fyzicky týraná žena. Jednou je to loket v oku, jindy uprostřed noci rána do žaludku....
Judinko: ten smajlík s palicí se na manžela u milenky přesně hodí, moc mě pobavil.
Frigo: manžel se k nám už asi nevrátí. Pro děti je to táta, ze kterého jsou nadšené, když ho občas vidí. Bez ohledu na to, že odsuzují, co udělal a že si pomalu uvědomují, že není tam, kde má být.
Jste všechny moc fajn. Někdo by řekl, že je můj problém hloupost a vy místo toho dáváte rady. Díky díky.
Rozhodně to hloupost není. Já jsem se s tím prala 4 roky. A na noc jim zkus uvařit meduňkový čaj. Rada mojí paní doktorky. Holčičky se uklidní a budou líp spát. 
Upravil(a) jsem.sva (4. 5. 2006 14:35)
Není tady
Tak píšu zkušenosti po první noci. Změnu postelí jsem oznámila těsně před spaním, abych je moc dlouho nenervovala. Mladší dcera příliš neprotestovala, když jsem zásadně netrvala na její posteli a souhlasila jsem, že si může ustlat v obýváku na gauči, aby mohla poslouchat cd. Vydržela tam celou noc, ale ráno spala na zemi.
Starší zkoušela posunout termín stěhování alespoň o jeden den, ale neustoupila jsem. Chvíli jsme si o stěhování povídaly. Smutná odešla do dětského pokoje. Uložila jsem ji, přečetla pohádku. Dávala dobrou noc každému svému plyšákovi - má jich asi 50 - a usnula. V jedenáct šla na záchod a skončila u mě v posteli. Dneska pokračuji.
Lucka24 napsal(a):
Tak píšu zkušenosti po první noci. Změnu postelí jsem oznámila těsně před spaním, abych je moc dlouho nenervovala. Mladší dcera příliš neprotestovala, když jsem zásadně netrvala na její posteli a souhlasila jsem, že si může ustlat v obýváku na gauči, aby mohla poslouchat cd. Vydržela tam celou noc, ale ráno spala na zemi.
Starší zkoušela posunout termín stěhování alespoň o jeden den, ale neustoupila jsem. Chvíli jsme si o stěhování povídaly. Smutná odešla do dětského pokoje. Uložila jsem ji, přečetla pohádku. Dávala dobrou noc každému svému plyšákovi - má jich asi 50 - a usnula. V jedenáct šla na záchod a skončila u mě v posteli. Dneska pokračuji.
To bude dobrý, uvidíš... Buď vůči nim citlivá, ale nevzdávej to.
Není tady
Je to těžké pro všechny, opravdu to chce hlavně cit. Od nás když zcela nečekaně odešel BM, tak mladšímu synovi bylo 13 - a trápil mě tentýž problém. Myslím, že bez pomoci dětského psychologa bych tuto situaci sama nezvládla. Nikdy by mě totiž nenapadlo, jak může odchod otce zamávat s tak "velkým" dítětem...... ze samostatného kluka se stalo "mimino"
držící se máminy sukně - víc jak půl roku nám trvalo navrátit jeho psychickou rovnováhu do normálu. A celou tu dobu se mě držel jak klíště - tzn. společné spaní, žádné výlety, soustředění, přespání u babičky.......z práce jsem musela rovnou domů, nikde se nezdržovat, když jsem odběhla na kávu k sousedce, tak jsem hlásila, kdy přijdu domů - měl jednoduše velký strach, abych mu ze života nezmizela ještě já. Ale pak jednoho dne syn vše strávil a opravdu z minuty na minutu se vše vrátilo do normálu.......jakoby mávnutím kouzelného proutku. Takže vydržte, rozpad rodiny je pro děti (jakéhokoliv věku) možná težší, než si vůbec dovedeme představit. Držím palce.
Upravil(a) 71maja (5. 5. 2006 22:22)
Není tady
Myslím, že Helenka ti radí dobře. Je tonormální reakce v nenormální situaci. Hlavně je nenuť. Mohly by se na teba i zlobit... Potřebují teď hodně hodně lásky a Tvého zájmu. Jestli chtějí spát s Tebou, proč ne...
Já bych jim spíš ukázala, že i u nich v pokojíčku je hezky bezpečno. Vytapetujte společně, namalujte obrázky, co pak pověsíte na zdi, hvězdičky, co v noci září... Vytvoř novou pohodu...
Měj se hezky.
Není tady
Docela ráda bych se už vyspala v klidu. Mám páteř zkřivenou jako paragraf a od dětí takových modřin, že vypadám jako fyzicky týraná žena. Jednou je to loket v oku, jindy uprostřed noci rána do žaludku.... ------------------
Lucko, tohle zní skvěle. Podle mě to jako důvod pochopí i šestileté dítě. Určitě bych jim to takhle zkusila říct. Mám vás moc ráda, nikdy vás neopustím, ale..................
Není tady
mashanka napsal(a):
Docela ráda bych se už vyspala v klidu. Mám páteř zkřivenou jako paragraf a od dětí takových modřin, že vypadám jako fyzicky týraná žena. Jednou je to loket v oku, jindy uprostřed noci rána do žaludku.... ------------------
Lucko, tohle zní skvěle. Podle mě to jako důvod pochopí i šestileté dítě. Určitě bych jim to takhle zkusila říct. Mám vás moc ráda, nikdy vás neopustím, ale..................
Mash - ale tady neodpovídají děti, ale dospělé ženské, které určitě taky znají "klidný spánek" s děťátkem v pod jednou duchnou a pochopí...
Není tady
Děti taky pochopí. Já bych je nepodceňovala, jsou víc vyčůrané, než se nám zdá, ale moooc dobře vědí, která bije - i tříleté, natož 10ti leté
Není tady
Můj syn má 13, 5 let a pořád se "cpe" ke mně do ložnice. Dělá to již od dětství. V dětství si prožil hodně stresových situací, a tak ho zřejmě má, nebo manželova přítomnost v noci uklidňuje. Má krásný pokoj, hned vedle naší ložnice, ale stejně tam velmi nerad spí. Manžel přes týden pracuje mimo domov, takže ložnice je "volná". Zkoušeli jsme úplně všechno, vybral si sám postel... a stejně nic. Tak čekáme, kdy ho to přejde, manžel říká, že mne vymění až za svou partnerku. Tak to tedy nevím......
Není tady
Je dobré, že tuto nezdravou situaci vnímáte jako problém a chcete jí řešit, potřebujete k tomu jenom jedno: být přesvědčenáže děti by v tomto věku, oblzvláště když jsou to kluci, rozhodně neměli sdílet lože s matkou. Velmi pravděpodobně to bude mít negativní vliv na jejich psychický a sociální vývoj, a vám to zalepí určitou citovou "díru", kterou by měl zalepit někdo jiný, adekvátní osoba jak fyzicky tak citově, pokud takový není, tak není řeba jí nahrazovat dětmi, i když jste ted všichni asi opuštění....Doporučuji co nejdříve jim vysvětlit, že to nechcete kvůli jejich dobru a nenechat se svést. Pokud spolu spíte, tak to má být opravdu vyjímka. Pokud máte možnost, navštivte psychoterapeuta. Moc držím palce
Dr.P.Pöthe
Není tady
Stránky: 1
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.