Palomita napsal(a):

Zažila jsem zvláštní věc.. byla jsem ve skupině lidí, kteří mi úplně nesedli. Nechtěla jsem tam být a pokaždé, když jsem šla v hotelu na svůj pokoj, nefungoval mi klíč. Nešlo prostě odemknout. Ale když se mnou někdo šel, stačilo jen být na stejné chodbě ob dveře, zámek fungoval na první dobrou. Jiným lidem se můj zámek také pokaždé otevřel. Pak skupina odjela a já zůstala na hotelu sama. Od té doby jsem s otevíráním dveří problém neměla. Je to vědomý nebo nevědomý život? Ano, vysvětlení může být, že mi jen déle trvá, než se naučím odemykat dveře

já bych řekla, že jsi dostávala spíš nějakou informaci
Vědomý život - pro mě znamená být "přítomná", nejednat automaticky, teda jen reagovat.., ale být nastavená na jakési soustředění a uvědomování si skutečnosti i s důsledky. Jo, není to jednoduchý...
zajímavé téma, bohužel sporadické reakce

ado napsal(a):

Palomita napsal(a):

Zažila jsem zvláštní věc.. byla jsem ve skupině lidí, kteří mi úplně nesedli. Nechtěla jsem tam být a pokaždé, když jsem šla v hotelu na svůj pokoj, nefungoval mi klíč. Nešlo prostě odemknout. Ale když se mnou někdo šel, stačilo jen být na stejné chodbě ob dveře, zámek fungoval na první dobrou. Jiným lidem se můj zámek také pokaždé otevřel. Pak skupina odjela a já zůstala na hotelu sama. Od té doby jsem s otevíráním dveří problém neměla. Je to vědomý nebo nevědomý život? Ano, vysvětlení může být, že mi jen déle trvá, než se naučím odemykat dveře

já bych řekla, že jsi dostávala spíš nějakou informaci
Vědomý život - pro mě znamená být "přítomná", nejednat automaticky, teda jen reagovat.., ale být nastavená na jakési soustředění a uvědomování si skutečnosti i s důsledky. Jo, není to jednoduchý...
zajímavé téma, bohužel sporadické reakce

A nebo jsem skrze svou energii vyjadřovala stav svého vědomi

Palomita napsal(a):

ado napsal(a):

Palomita napsal(a):

Zažila jsem zvláštní věc.. byla jsem ve skupině lidí, kteří mi úplně nesedli. Nechtěla jsem tam být a pokaždé, když jsem šla v hotelu na svůj pokoj, nefungoval mi klíč. Nešlo prostě odemknout. Ale když se mnou někdo šel, stačilo jen být na stejné chodbě ob dveře, zámek fungoval na první dobrou. Jiným lidem se můj zámek také pokaždé otevřel. Pak skupina odjela a já zůstala na hotelu sama. Od té doby jsem s otevíráním dveří problém neměla. Je to vědomý nebo nevědomý život? Ano, vysvětlení může být, že mi jen déle trvá, než se naučím odemykat dveře

já bych řekla, že jsi dostávala spíš nějakou informaci
Vědomý život - pro mě znamená být "přítomná", nejednat automaticky, teda jen reagovat.., ale být nastavená na jakési soustředění a uvědomování si skutečnosti i s důsledky. Jo, není to jednoduchý...
zajímavé téma, bohužel sporadické reakce

A nebo jsem skrze svou energii vyjadřovala stav svého vědomi

ok, tys předala energii a a odpovědí ty byla taky forma energie...
mám takových zážitků strašně moc, aale to bude asi proto, že si jich nyní víc všímám, uvědomuji si je. dřív jsem byla jen naštvaná, že přišla "komplikace" a zdržovačka. Jsou to důležité momenty. Jen je někdy těžké je přijmout a přivítat ve chvíli kdy mě "informují". ..takový moment nevhodný k vzdělávání se

Palomita napsal(a):

ado napsal(a):

ok, tys předala energii a a odpovědí ty byla taky forma energie...
mám takových zážitků strašně moc, aale to bude asi proto, že si jich nyní víc všímám, uvědomuji si je. dřív jsem byla jen naštvaná, že přišla "komplikace" a zdržovačka. Jsou to důležité momenty. Jen je někdy těžké je přijmout a přivítat ve chvíli kdy mě "informují". ..takový moment nevhodný k vzdělávání se

Hmm, v takových chvílích nebývám naštvaná, spíš se ptám "proč se to děje zrovna mě".. v tomto konkrétním případě jsem našla jednoduché řešení. Lidi, se kterými jsem tam nechtěla být, jsem "musela" použít k odbourání té negativní energie, která byla můj problém. Dalo mi to za vyučenou, abych se nestranila kohokoli, protože nikdy nevím, koho kdy budu potřebovat A zase vědomě nechci ignorovat svoje vnitřní pocity, které mě zatím většinu života vedly tou správnou cestou..

přesně jak píšeš.... viz.žádná setkání nejsou náhodná. Ani snad proto, že je jednou budeš potřebovat, ale proto, že ti (mi)mají něco říct, ukázat, jako o mně..(tobě) . a je fakt zajímavý to pak ex post si rozebrat. A ještě další bonbónek - sledovat svoje reakce na ně (ty lidi). Právě tehdy , když jen reaguju, nejednám. když jsem v té nevědomosti.

Někdy se ale musíš potkat s lidmi, kteří...no prostě které je lepší nepotkat. O kterých to i víš. Z takových setkání nic dobrého nevzniká a to zlé - ustát to, stojí moc sil. A i když si pak řeknu - jo, dobrý, ustálas to, nenechala ses vyprovokovat, stejně taková setkání vysávají a berou. Některým lidem je prostě lepší se vyhýbat, pokud to jde. Nemá cenu se vědomě dostávat do nepohody jen proto, že mi to třeba něco dá. Nedá. Jen to vysiluje.

vrabčák napsal(a):

Ado, nerozumím poslednímu řádku.

Jen poslednímu? Já tedy v téhle diskusi nerozumím vůbec ničemu

Judyna napsal(a):

Někdy se ale musíš potkat s lidmi, kteří...no prostě které je lepší nepotkat. O kterých to i víš. Z takových setkání nic dobrého nevzniká a to zlé - ustát to, stojí moc sil. A i když si pak řeknu - jo, dobrý, ustálas to, nenechala ses vyprovokovat, stejně taková setkání vysávají a berou. Některým lidem je prostě lepší se vyhýbat, pokud to jde. Nemá cenu se vědomě dostávat do nepohody jen proto, že mi to třeba něco dá. Nedá. Jen to vysiluje.

Souhlasím. Také si radši volím společnost se kterou chci trávit čas. V práci je pro mě nejdůležitější kolektiv a smýšlení vedení. Jakmile tohle nefunguje, neudrží mě tam ani všechny prachy a jistoty světa. Ale hodně lidí to má naopak. Aspoň co jsem vypozorovala kolem sebe. Znám případy, kdy mrtě let je v práci všechno špatně a všichni jsou zlí a je to na figu a ti lidé tam dnes a denně chodí a nic neudělají pro to, aby mohli říct "jo, jsem spokojená/ý". To by mě nebavilo

Palomita napsal(a):

nejlépe se diskutuje, pokud člověk o něčem nemá ani páru a snaží se přesvědčit ty, kteří aspoň tuší, že se hluboce mýlí..

To je esenciální *) pravda


*) normálně tohle slovo nepoužívám, ale chtěl jsem vyhovět duchu zdejší diskuse

normální chlap napsal(a):

Palomita napsal(a):

nejlépe se diskutuje, pokud člověk o něčem nemá ani páru a snaží se přesvědčit ty, kteří aspoň tuší, že se hluboce mýlí..

To je esenciální *) pravda


*) normálně tohle slovo nepoužívám, ale chtěl jsem vyhovět duchu zdejší diskuse

Krásně to sem zapadlo Pak, že to nejde

normální chlap napsal(a):

Palomita napsal(a):

nejlépe se diskutuje, pokud člověk o něčem nemá ani páru a snaží se přesvědčit ty, kteří aspoň tuší, že se hluboce mýlí..

To je esenciální *) pravda


*) normálně tohle slovo nepoužívám, ale chtěl jsem vyhovět duchu zdejší diskuse

Dobrovolně se přiznávám, že ve žiju spíš nevědomě. Dost podivné sny se mi zdají hojně. A během dne se u mě chvíle, chvilky, okamžiky i ještě kratší časové úseky, kdy se ocitnu ve stavu přinejmenším změněného vědomí, určitě vyskytnou.

vrabčák napsal(a):

Ado, nerozumím poslednímu řádku. Můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, jak to myslíš?

myslím to tak...že (o té reakci, a ne - vědomém jednání). prostě jen zareaguju, tak jak běžně dělávám, prostě jako když zmáčkneš knoflík a automat splní naprogramované zadání, takové zajeté schéma. Ale když se "upamatuju" , tak můžu jednat vědomě. Třeba se zamyslet a zvolit nejvhodnější (nejoptimálnější), prostě takovou zpětnou vazbu jakou chci, kterou umím nejlépe se všemi důsledky, který domyslím. Otázka je samozřejmě úroveň toho, v tomto případě mého,  vědomí.
Snad jsem to popsala srozumitelně a děkuju za dotaz Vrabčáku

Palomita napsal(a):

Judyna napsal(a):

Někdy se ale musíš potkat s lidmi, kteří...no prostě které je lepší nepotkat. O kterých to i víš. Z takových setkání nic dobrého nevzniká a to zlé - ustát to, stojí moc sil. A i když si pak řeknu - jo, dobrý, ustálas to, nenechala ses vyprovokovat, stejně taková setkání vysávají a berou. Některým lidem je prostě lepší se vyhýbat, pokud to jde. Nemá cenu se vědomě dostávat do nepohody jen proto, že mi to třeba něco dá. Nedá. Jen to vysiluje.

Souhlasím. Také si radši volím společnost se kterou chci trávit čas. V práci je pro mě nejdůležitější kolektiv a smýšlení vedení. Jakmile tohle nefunguje, neudrží mě tam ani všechny prachy a jistoty světa. Ale hodně lidí to má naopak. Aspoň co jsem vypozorovala kolem sebe. Znám případy, kdy mrtě let je v práci všechno špatně a všichni jsou zlí a je to na figu a ti lidé tam dnes a denně chodí a nic neudělají pro to, aby mohli říct "jo, jsem spokojená/ý". To by mě nebavilo

Jasně , zrovna včera jsem si v práci říkala kolik tam chodí lidí - zaměstnanců - obětí. Obětí života, trpitelů.