Tak já si myslím že slušní a hodní to od osudu schytávají proto,že to unesou.A že na každou svini se voda vaří ,to je pravda.I to že boží mlýny melou,jen si člověk musí počkat-někdy krátce,někdy déle.Nevím jestli jste si někdo všimli,že život je jako kyvadlo,jednou dole jednou nahoře a tak to jde pořád.A je to u každého,bez výjimky.Je potřeba být dobrý pozorovatel,všímat si,nic zlého nikomu nepřát,i tomu kdo vám přeje to nejhorší,obvykle ze závisti a zloby jeho osoby.Jen si počkat.Mám ve svém okolí pár posměváčků,urýpanců a nepřejících závistivých osob.Všimla jsem si že vždy když mají své období kdy ryjí slovně do okolí a vysílají negativní energii,za pár dnů se jim bud stane něco podobného,v podobě keců jiných lidí,nebo je stihne nějaká jiná nepříjemnost.

A jakpak ty tak dobře víš, co dělá či nedělá Bůh? Ty jsi fakt borec.

Bůh skutečně nikdy nikoho netrestá, v tom s Luďkem naprosto souhlasím. Ale dokonce ani karma nikdy nikoho netrestá. Karma je energetický zákon, který člověku umožňuje, aby se vyvíjel, tím, že ho staví do opačných rolí, které sám pomáhal definovat a ustavit ve svém životě. Pokud správně a spravedlivě, pak bude jen nastalou situací potěšen, ale pokud se někde dopustil zkratu ve svém myšlení, pak ojojoj, potom mu bude ukrutně zle.

Ale abych se vrátil k původní myšlence tohoto vlákna: Toto rčení se opírá o křesťansky vnímaný základ, tedy Boha spravedlivého, jenž odměňuje dobré a trestá zlé. Bůh ale nezasahuje do světa lidí. Tedy ne tímto způsobem. Avšak jsou tu karmické zákony. (Bohužel, omlouvám se pro ty, kteří v karmu nevěří, ale jenom skrze ni je možné tyto principy pochopit.) A ty způsobí, že v jistém okamžiku se změní polarita a dotyčný člověk bude postaven do přesně opačné situace, kdy jemu je způsobeno to, co sám pro sebe předtím kodifikoval jako vhodné anebo dokonce správné jednání. A dopadne to na něj. Jestliže ve svých předchozích úvahách byl spravedlivý, pak blaze mu, ale pokud něco opomněl, anebo se dopustil úmyslného přehlédnutí, pak pozná na vlastní kůži, jak bylo těm bytostem, na něž jeho jednání dopadlo.

Je lhostejné, jestli to bude v tomto životě anebo příštím. (Až zkrátka nastanou patřičné podmínky ke změně polarity.) Jen my to zpětně nevidíme. Proto to nemůžeme uchopit svou myslí a poučit se z toho. Tudíž jsme schopni opakovat stejnou chybu donekonečna. Aby se tak nedělo, přichází orientální nauky s myšlenkou karmy, kterou předkládají veřejnosti. Díky tomu se i nejprostší člověk může poučit ze zákonů Universa a přestat své vývojové přehmaty opakovat.

Je totiž nepodstatné, jestli v karmu věříme anebo nevěříme. Karma tu existuje jako energetický zákon, jako sluneční záření anebo elektřina. A pokud si sáhneme na fázi, dostaneme ránu. Avšak ta elektřina nás také netrestá, není tam nějaká potměšilá jízlivost, "Tak ty na mě budeš sahat? A já ti za to dám pecku, až se z toho po..!" Je to energie, a ta má své zákony. Tato energie pro naši planetu byla ustavena dávno předtím, než vznikl člověk. Je tady a zůstane tu, dokud planeta bude existovat. A důvod?.. Aby se bytosti, které jsou schopny abstraktně uvažovat, mohly vyvíjet. Bez ní by totiž ustrnuli na zajetých postojích, které by se jim staly kánonem a nikdy je nezměnili.

Bez tohoto obsáhnutí karmických zákonů se nám nutně rčení "na každého jednou dojde" bude jevit jako nahodilé a ne příliš věrohodné. Protože přece (posuzováno z tohoto hlediska a bodu, kde právě stojíme) víme své.

Ale to je skvělé, Judyno, že to tak vnímáš! Avšak z některých poznámek tady jsem vyvodil, že by tomu tak nemuselo být pro všechny a proto to raději zevrubně rozebírám. Ale děkuji Ti. Moc jsi mě tou úvahou potěšila.

Zrovna sjem chtěla ke Crabatově chvále podotknout, že já osobně nevěřím, že na každého někdy dojde.
Vyjádřila jsem se k tomu obecně.

A já zas nevěřím na karmu, reinkarnaci, znovuzrození nebo tak, že se někdo má polepšit, ptz. v předchozím životě zlobil nebo selhal.
Věřím v Boha, jeho zákony a vzkříšení.
Vím, že si ten dar nezasloužím, ale věřím, že ho dostanu.

rina napsal(a):

A já zas nevěřím na karmu, reinkarnaci, znovuzrození nebo tak, že se někdo má polepšit, ptz. v předchozím životě zlobil nebo selhal.
Věřím v Boha, jeho zákony a vzkříšení.

A to já nevěřím ani v žádného boha a mám to tudíž ze všech nejjednodušší

To ne, výčitky svědomí já mívám. Ale pomáhá proti nim půl lžičky jedlé sody, zatímco věřící se musí modlit a žádat o odpuštění.

Judyna napsal(a):

Zrovna sjem chtěla ke Crabatově chvále podotknout, že já osobně nevěřím, že na každého někdy dojde.
Vyjádřila jsem se k tomu obecně.

Souhlasím, také nevěřím, že na každého jednou dojde. Proto ty, kteří si to zaslouží, posílám do zádele rovnou. Nebudu čekat, jestli teda joo nebo neee..

Crabat napsal(a):

Jen ono základní pochopení. Když mně je ubližováno, pak jsem to byl já, kdo tohle vlastně inicioval a celé spustil. Protože všechno se nakonec vrací ke svému zdroji. A upřímně se za to omluvit. Komu? Když nejsou patrné souvislosti, pak alespoň Universu (křesťané samozřejmě Bohu). A uvidíte, že se to změní.

Jo, tohle by ocenily třeba děti z Kuřimi a další týrané a zneužívané děti. Že to vlastně způsobily ony a zasloužily si to. Takhle to přece vůbec nefunguje. I v dospělosti, když se k "oběti" někdo chová zle, neznamená to, že za to může!!!!

Asi jsem zvyklý takhle uvažovat, Chlape, co já vím. Tohle nemohu dost dobře posoudit.

Chjo!
Jasně, že můžete na Crabatově psaní najít něco, co mu můžete vyčíst.
Často s ním nesouhlasím, ale jeho psaní je jako "hlazení po duši", takové laskavé, že ani když s tím nesouhlasíte, nedokážete říct NEMÁŠ PRAVDU!

Nebo teda aspoň já ne.
Nikdy bych mu nedokázala říct, jako třeba Petrovi, že je blb.
Prostě NE!

Jen ono základní pochopení. Když mně je ubližováno, pak jsem to byl já, kdo tohle vlastně inicioval a celé spustil. Protože všechno se nakonec vrací ke svému zdroji. A upřímně se za to omluvit. Komu? Když nejsou patrné souvislosti, pak alespoň Universu (křesťané samozřejmě Bohu). A uvidíte, že se to změní.

Tak toto ne. Pokud mi je ubližováno, nějak se k tomu musím postavit a zvládnout to, ale ne tak, že si řeknu, že si to zasloužím.
Toto tvrzení mi silně vadí a hodně se mě to dotýká. Moje kamarádka onemocněla rakovinou. Byla v kontaktu s nějakým člověkem, který jí měl pomoct uzdravit se. Jenže i při jeho "působení" se její stav rapidně horšil, tak on přitvrzoval - začal jí tvrdit něco podobného, co ty, tak on se chudák skoro celý den modlila, pak začal přitvrzovat ještě více - prý zabila v minulém životě nějaké dítě a to je odplata. On jí začal normálně psychicky deptat jen aby zakryl to, že je šarlatán. Četla jsem jeden jeho mejl a bylo mi z něj špatně - a to jsem byla zdravá a natýkalo se mě to. Pak to ona sama utnula.
Tvrdil jí v podstatě to, co tvrdíš Ty. Nemocnému člověku chvilku před smrtí. Bylo to velice kruté.