Knihu Chatrč neznám, její názvev jsem si původně spojila s filmem Milionář z chatrče, což není můj šálek čaje. To, co píše o knize Lennna mě zaujalo a rozhodně si ji časem seženu a přečtu.

Se zájmem sleduji váš odlišný názor. Vybavila se mi vzpomínka na jednu ženu. Prožila osobní tragédii a asi po 2 měsících se ocitla ve skupině lidí, kde se v tom momentě probíraly detaily úmrtí z místní dopravní nehody. Jeden muž ji uviděl stát poblíž a rázně "ukončil" debatu okřiknutím ostatních (ve smyslu, že pro lidi, kteří poznali takové utrpení, je nesnesitelné o něm i jen slyšet, ať jsou ohleduplní a baví se o něčem jiném). Paní všechny překvapila, protože říkala, že naopak - momentálně není schopna slyšet nebo číst o normálním dění kolem sebe. Denně pročítala weby s tématikou smrti, neustále se snažila najít smysl ztráty a pro sebe pevnou půdu pod nohama. V tom jí údajně pomáhaly ony internetové stránky, na kterých se mluvilo otevřeně o všem bolavém. Pomáhalo jí to třídit si myšlenky, přijímat realitu. Četla příběhy lidí, kteří se svěřovali se svým trápením. Cítila, že "tamti" ji rozumí, zatímco lidé kolem ní ne. Kdo nemá podobnou zkušenost s hledáním pevného bodu v životě, ten si neumí představit, že by nějakou podobnou knihu otevřel.
Když nám odejde blízká osoba, svět se vylidní... A cokoli, co nás pomůže vracet z minulosti do současnosti, je dobré. Cokoli...
Kamarádka si půjčovala z mé knihovny Čtyři dohody od Ruize a uviděla i brožurku "Žádná setkání nejsou náhodná" (Kay Pollak). Řekla jsem jí, že si ji může nechat nebo poslat dál, mne obsahem jinak neoslovila. Po čase přišla s tím, že to, co hledala našla právě v ní...
(Nechci polemizovat, nabízím jen třetí úhel pohledu).

Upravil(a) Irma (29. 12. 2020 11:21)

Irma napsal(a):

Knihu Chatrč neznám, její názvev jsem si původně spojila s filmem Milionář z chatrče, což není můj šálek čaje. To, co píše o knize Lennna mě zaujalo a rozhodně si ji časem seženu a přečtu.

Se zájmem sleduji váš odlišný názor. Vybavila se mi vzpomínka na jednu ženu. Prožila osobní tragédii a asi po 2 měsících se ocitla ve skupině lidí, kde se v tom momentě probíraly detaily úmrtí z místní dopravní nehody. Jeden muž ji uviděl stát poblíž a rázně "ukončil" debatu okřiknutím ostatních (ve smyslu, že pro lidi, kteří poznali takové utrpení, je nesnesitelné o něm i jen slyšet, ať jsou ohleduplní a baví se o něčem jiném). Paní všechny překvapila, protože říkala, že naopak - momentálně není schopna slyšet nebo číst o normálním dění kolem sebe. Denně pročítala weby s tématikou smrti, neustále se snažila najít smysl ztráty a pro sebe pevnou půdu pod nohama. V tom jí údajně pomáhaly ony internetové stránky, na kterých se mluvilo otevřeně o všem bolavém. Pomáhalo jí to třídit si myšlenky, přijímat realitu. Četla příběhy lidí, kteří se svěřovali se svým trápením. Cítila, že "tamti" ji rozumí, zatímco lidé kolem ní ne. Kdo nemá podobnou zkušenost s hledáním pevného bodu v životě, ten si neumí představit, že by nějakou podobnou knihu otevřel.
Když nám odejde blízká osoba, svět se vylidní... A cokoli, co nás pomůže vracet z minulosti do současnosti, je dobré. Cokoli...
Kamarádka si půjčovala z mé knihovny Čtyři dohody od Ruize a uviděla i brožurku "Žádná setkání nejsou náhodná" (Kay Pollak). Řekla jsem jí, že si ji může nechat nebo poslat dál, mne obsahem jinak neoslovila. Po čase přišla s tím, že to, co hledala našla právě v ní...
(Nechci polemizovat, nabízím jen třetí úhel pohledu).

A proč nepolemizovat Vždyť o tom diskuze také může být Každý přijímá bolest, nepřízeň osudu (nazvěme jak chceme) po svém. Někomu pomáhá, že v tom není sám, někdo si to zase naopak musí zpracovat sám v sobě, atp. Ale člověk neví, co mu pomůže, dokud se v té situaci neocitne. Takže si o tom můžeme nakrásně číst a psát co a jak chceme Jedno je jisté, neexistuje jednotný návod na to, jak zvládat náročné (stresové) situace. Kdyby ano, nebylo by tolik dlouhodobě smutných a nešťastných lidí. A souhlasím s tím, že každého osloví a pomůže mu něco jiného.

rina napsal(a):

Ve své podstatě jsou to andělé, kteří nás chrání a démoni, kteří nás poňoukají ke zlému.
Komu se víc přikloníme/poslechneme ho, tomu sloužíme.
Podle toho se nám dostává "odměny".

no nevím, dogmatika v dnešní době ?

Luďku kdy dojde za Bureše a Ovara?

normální chlap napsal(a):

luděk napsal(a):

a kolik znáš vědících ?

Žádného. Neexistuje člověk který by věděl, všichni máme jen více či méně podložené hypotézy o světě.

Tak já teda věřící jsem a vědící též, ptz. vím, ptz. věřím.

normální chlap napsal(a):

Judyna napsal(a):

Je mi jasné, že pokud já něčemu nevěřím, neznamená to že to neexistuje. Ale pro mě je nepřijatelná myšlenka, že můj život někdo řídí, že mě školí a prověřuje.
Ale respektuji, že ty a fůra ostatních to mají jinak.

Bůh existuje jen pro ty lidi, kteří si přejí být řízeni, školeni a prověřováni. Pro ty, kteří se bez toho obejdou samozřejmě žádný bůh není. Toť princip boží existence

To je dosť  hlboké nepochopenie Boha a jeho podstaty... Boh celkom určite nie je bábkoherec, ktorý vodí svoje bábky.

Aha?
Takže když ti svědomí dovolí zalhat, tak je to vpořádku?

rina napsal(a):

Aha?
Takže když ti svědomí dovolí zalhat, tak je to vpořádku?

záleží na situaci. třeba lékař lže dosti často, když je mu položena otázka života a smrti ohledně konkretního pacienta

rina napsal(a):

luděk napsal(a):

rina napsal(a):

Ve své podstatě jsou to andělé, kteří nás chrání a démoni, kteří nás poňoukají ke zlému.
Komu se víc přikloníme/poslechneme ho, tomu sloužíme.
Podle toho se nám dostává "odměny".

no nevím, dogmatika v dnešní době ?

Tvé bláboly? V dnešní době?

to je  přece tvoje pojetí víry. kopíruje učební předmět dogmatika na teologických fakultách
https://revue.theofil.cz/krestanske-poj … clanek=945

Upravil(a) luděk (30. 12. 2020 12:20)

luděk napsal(a):

no nevím, dogmatika v dnešní době ?

rina napsal(a):

Tvé bláboly? V dnešní době?

luděk napsal(a):

to je  přece tvoje pojetí víry. kopíruje učební předmět dogmatika na teologických fakultách
https://revue.theofil.cz/krestanske-poj … clanek=945

To je přece tvůj pokroucený nesmyslný názor.

Doufám, že sis všimnul, že jenom používám tvoji rétoriku.

Palomita napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Palomita napsal(a):

Já nevím, jen jsem vyzdvihla tvá slova: Tohle je moc hezky podáno v knize CHATRČ. Ačkoliv nejsem věřící, je to jedna z nejkrásnějších knih vůbec. Vtipného na tom nevidím zhola nic.

A to je právě o tom psaném textu, kdy každý to chápe po svém, svým nastavením, svým vědomím a přemýšlením... já nic takového vůbec nemyslela v rovině, do které ty jsi to převedla. Ani by mě to nenapadlo!

?? vůbec nechápu, v čem je problém?? Tebe kniha bavila = zaujala, dobře se ti četla a máš ji stále v paměti, tečka. Nemyslela jsem tím nic víc a nic míň, než co jsem napsala. To podstatné v daném příspěvku bylo, že je něco jiného o tom číst a něco jiného je realita. Jak pro ty děti, tak i jejich rodiče. Možná máš jiné zkušenosti, jiný názor, ale tak to v životě chodí. Nebudu tady obhajovat něco, co jsem vůbec nenapsala a vlastně tvé interpretaci ani nerozumím. Promiň.

Jj, vždyť o tom je můj příspěvek, že mi vůbec nerozumíš   Však jsme na diskusi a je to v pořádku, natož aby byl problém - což jsi zase použila ty, což zase nechápu já, jak někdo může vidět v diskusi problém   A tak si tak hezky navzájem nerozumíme

Judyna napsal(a):

Ano. Také to tak vidím. A důležité je, aby ten člověk hledal to, co by mu mohlo pomoci.

Velká pravda. A také by člověk neměl kvůli předsudkům a představám odsuzovat dopředu. Jak bychom si jinak rozšiřovali obzory, pokud bychom vše hned zavrhli aniž bychom o tom colikoliv věděli.

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ano. Také to tak vidím. A důležité je, aby ten člověk hledal to, co by mu mohlo pomoci.

Velká pravda. A také by člověk neměl kvůli předsudkům a představám odsuzovat dopředu. Jak bychom si jinak rozšiřovali obzory, pokud bychom vše hned zavrhli aniž bychom o tom colikoliv věděli.

Jo jo.