Ahoj holky, omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale od čtvrtka mi nešel internet. Moc Vám všem děkuji za všechna napsaná slova. Musím přiznat, že nejvíce mne pohladilä Kalupinka, tora a stefi. Nicméně díky Evě36, Pan,eset, Michaele.43 a aevě1 jsem nepadla na zadek a spoustu věcí jsem si uvědomila. U nás doma to v této chvíli vypadá tak, že minulý čtvrtek se M s milenkou rozešel. Údajně mu řekla, že to stejně čekala, když se jí už týden neozval a že ho už nechce nikdy vidět (otázkou je zda to myslela vážně). Prosím neukamenujte mne, jsem asi sobecká, ale vůbec mne netrápí pocit jak je jí nebo jejímu dítěti. O mně a o mou malou se taky zrovna nebála když ................ . Je mi prostě ukradená. V téhle chvíli manžel zůstal s námi doma, souhlasila jsem s tím. Začal dělat i denní služby - asi polovinu měsíce (tzn. už nemá celý měsíc dopoledne pro sebe, když já jsem v práci). A teď se dámy podržte, mobilní telefon je položený vždy na viditelném místě, nechodí s ním na záchod a ani nikam jinam, pouze když někam jde má ho v kapse (stačila pouhá zmínka, že si myslím, že jí píše na záchodě). Hrozně se snaží, pomáhá doma, byli jsme na výletě atd..........Bohužel však z něho necítím to co bych chtěla, bojím se, že to už není láska. Večer chce, abych se k němu přitulila, ale sám od sebe se milovat nechce. Když začnu já tak se "nechá", ale sám nezačne. Přiznám se, že ho hrozně miluji, ale na druhou stranu jsem se rozhodla, že už nebudu investovat (alespoň zatím) tolik svého citu do tohohle vztahu. Pořád se mi vrací zážitky a věci z uplynulých 5 let včetně myšlenky, že jsme tohle dělali spolu a tady jsme byli spolu a že zároveň už mi byl nevěrný s ní. Tohle se mi pořád vrací i když už nechci a chtěla bych zapomenout. Ptala jsem se proč tak dlouho, odpověděl že neví. Ptala jsem se, jest-li to nechtěl skončit dřív, řekl že ano, před tím než přišla do jiného stavu, ale když otěhotněla, řekla že je na interupci pozdě. Holky, držte mi palce, ať to všechno ustojím..

Daniela,
taky ti držím palce, ty to prostě musíš ustát....Zvolil si tebe, tak je to jasný, ty drobné " nedostatky" překousneš, protože chceš. Jak  je vidět, tak kalupinka ho chtěla uhnat přes dítě, no, smůla, nepovedlo se jí to, a že jí to přeješ je absolutně pochopitelné,Ostatně propaguji stát se taky sobcem, jinak to budeš mít v životě těžké. Prostě v době dnešních možností mi nikdo nenamluví, že  když příjde do jiného stavu - asi holka neví co je antikoncepce, ok, a když náhodou zklame (to má děvče smůlu, že to mizivé procento padlo na ní), tak ještě dlouho čeká, jestli to náhodou nemá od nervů? Blbá nebo navedená - ne, nic z toho, chudák naivka, která  si ho chtěla pojistit)- fuj to jsem se rozčílila.....takže ty si servítky taky neber
To s tím najednou povalujícím se mobilem - to je fakt k popukání, jak jsou ti chlapi nenápadní...u nás jsem taky  naprosto z takovéhoto chování poznala, kdy je v mobilu cosi zajímavého, či ne...

ahojky holky,

Ivuško jsi roztomilá, ale myslím, že obdivuhodná nejsem, sice mě to potěšilo, ale domnívám se, že mám jen jaksi velmi vyvinutý pud sebezáchovy a tak se snažím přežít co to dá. A navíc jak jsem již psala, jsou horší stavy, než ten můj. A ty jsi taky super a skvělá, jinak by jsi už dávno všechno vykřičela do světa tak, že by to tvé, sice již velké, ale i tak děťátka věděla. A proč jim zatěžovat hlavu. Jich se to netýká. Pro ně jste máma a táta a to je celý, konec konců je taky někdy čeká životní zkouška, tak proč jim na bedra přikládat něco co není potřeba. A talířek si vychutnej, dej si šunčičku, debrecinečku, poličánek, čabaječku ..... papričku, rajčátko, cibulenku.....a jestli nechceš třeba ten okureček, nech ho na okraji, třeba se někdy šikne. Je to jako s tou polívkou co dům dal....nakonec se potřebuje vlastně všechno.....trocha hrachu, trocha čočky, brambůrka......majoránečka, sůl.....co tě napadne, třeba i mrkvičku dostrouháš.....a.....nakonec je to dobrota a to to zprvu vypadalo, že tam nic není.
A uvidíš, že si jednou s tátou sednete a budete šťastni, že jste spolu. Máte jeden druhýho, skvělý děti a na světě je nádherně. Je to jen zkouška, zda to ustojíš.
Teď se mi vybavuje, před lety umřela babička mého muže, na pohřeb se sjelo spousta hostů a také její poslední sestra a bratr. Byla z 10ti dětí. A já tam tehdy slyšela to nejkrásnější vyznání lásky.
Ta sestra pila kávu a kolem pobíhala drobotina a tetky klevetily a manžel babiččiny sestry si míchal kafíčko a ona praví.... jejda dědo, dyť jsi tam nedal ten cukr, on jen tak kývá hlavou a ona mu ho tam nasypala a říká...to je děs, člověk aby se furt staral.....a jedna tetka praví, dyť by jste ho babi nedala... a ona hned.... ba že dala a hned!!!!.....a pak se to stalo....chvíli na něj koukala a pak řekla něco na co nikdy nezapomenu: ...., ale musel by mi někdo slíbit, že se o něj postará jako já.   ....
Jen jsem seděla a říkala si, že to je láska, po všem co prožili (a co vím, bylo to hustý, válka, nemoci, nevěry, hádky...) i tak, i tak by ho vlastně nedala, protože ví, že on potřebuje ji a ona jeho.

Danielko, dušinko, to bude dobrý, že je stáhnutej je normální, dyť on sám chudáček neví, co má dělat.
Určitě si myslí, že když na tebe vyjede, tak ty spustíš,něco jako, ...no a teď jsem ti dobrá co.... nebo
něco podobýho. Oni jsou vážně v tomhle slaboši. Prostě se drž a bude to dobrý.
Jsi na začátku, máš spoustu bodů....vybral si tebe...tam to skončil...
A to s tím dítětem chápu, na našeho tátu přihrála slečna nejdříve jedno..... to prý i přes antikoncepci... jak pravila Michaela43...ta fakt má pech...a jak tak chodil navštěvovat holčičku a slečna zjistila tu naši malou, tak asi zahořela láskou a předvedla našemu tátovi něco nevídaného a on jako správný chlap se chopil příležitosti a.....to je náhoda...další miminko.  Ale možná náš táta vážně netuší, že se vlastně děti dělaj takhle.... ha ha ha....chlapi jsou holt trdla.... pokud baba chce...tak ho má. Oni věřej, že se papkaj prášky, zaváděj tělíska, tyčinky atd. atd. atd.  Drž se toho, že to dětátko za to nemůže, holt to tak je, má závazek, kterej samozdřejmě je napořád, ale uvědom si, že ta slečna si nijak nepomohla, ono jí to dojde, je to otázka času. Jak říkala moje gynekoložka: osobní štěstí se nedá založit na neštěstí toho druhého.
A ten mobil, ten je v jeho podání důkaz toho, že on to vážně skončil..... a výhoda je, že pokud opravdu bude pořád ležet tam kde má, tak je to v poho a pokud ne, tak aspoň budeš vědět, co a jak. Chlapům tohle nedochází, ale vždycky se nachytaj. Jo a taky možná bude mluvit do telefonu najednou s oslovením, něco jako  Ahoj Romane,  Ahoj Mirku...... to aby jsi věděla, že on komunikuje jenom s chlapama. 
Nejlepší je žít naplno za sebe, něco jako já byla před ním a budu i po něm a to, že je s tebou je nadstandart. Víš, jsi tu jen a jen za sebe, není to nic špatného,zlého, nebo sobeckého, to by jsi musela ubližovat druhým. Zkus se ráno koukat z okna a říct si třeba, začnu cvičit, nebo budu malovat, nebo pojedu na kole... zkrátka věnuj se tomu co máš ráda. Uvidíš, že i on najednou bude koukat, co má doma, budeš pro něj najednou zajímavá, jiná než na co je zvyklej. A v tom sexu netlač na pilu, zaonač to jinak, tak aby to nakonec udělal on. Klidně nachystej prima večer, večeři při svíčkách, dobrou papku, ale ten závěr nech na něm. On se musí snažit a uvidíš, že bude.
A zkus se usmívat, ne jako, že on je k smíchu, ale tak vnitřně, budeš potom jako sluníčko a on se určitě bude chtít ohřát....to si piš. Je to jen chlap.   Drž se ...... pá

Ahojky
Danielo02 ty pocity co teď máš snad zažila každá. Já prožívám úplně to samé. M se také snaží až někdy koukám jako blázen. Vše chce čäs a trpělivost. Doufám, že to přejde. A v posteli? už mě napadlo založit téma "sex po nevěře v manželství". Zatím mi nejde se odvázat a užít si to jako před tím. No čas je mocný lékař a snad vyléčí i tento problém.
Držím ti palce pa

Toro,  s tema babičkama a dědečkama máš pravdu. Já nevím čím to je, ale oni jsou spolu x let a pořád když přijdou k nám tak se drží za ruce, pomáhají si se obléct, obout, učesat no krása se na to dívat. Babička má sklerózu a toho němce co jí schovává věci, děda s ní musí mít velké trápení( sám je nemocen), ale chce být pořád s ní. nechce, aby byla mezi čtyřmi stěnami pod tunami léků a celý den koukala do zdi. Snad s M budeme také tak stárnout. Bylo by to krásné. Když budeme oba chtít tak v tom nevidím tak velký problém.
pa

uzliku,
uz to nemuzu vydrzet te cist: jestli budes takhle porad kvilet a narikat pro nic, prijde konecne NECO a ty se z toho holka pak po...! Uvedom si, ze myslenka je obrovska energie a ty si ve sve hlave porad malujes nejake hruzostrasne sceny! Vsechno je to jen v tve hlave, ve tvych pocitech a predstavach! Az to odtud jednou vyskoci na tebe do realu, tak pak budes teprve zirat! A podekovat za to budes moci jen sama sobe. Tak si v tom konecne udelej poradek, s tim tvuj muz nema nic spolecneho.

Pandorraa napsal(a):

uzliku,
uz to nemuzu vydrzet te cist: jestli budes takhle porad kvilet a narikat pro nic, prijde konecne NECO a ty se z toho holka pak po...! Uvedom si, ze myslenka je obrovska energie a ty si ve sve hlave porad malujes nejake hruzostrasne sceny! Vsechno je to jen v tve hlave, ve tvych pocitech a predstavach! Az to odtud jednou vyskoci na tebe do realu, tak pak budes teprve zirat! A podekovat za to budes moci jen sama sobe. Tak si v tom konecne udelej poradek, s tim tvuj muz nema nic spolecneho.

To já vím, že s tím muž nemá nic společného, já ale pořád s tím bojuji. To jsou mé pocity, které se mi do tý palice vtírají a já nevím jak je mám od sebe odstrčit. Tak mi proboha pan napiš, jak se to dělá, že se mozek přeorientuje jinam, že má pozitivní myšlenky, jak se to v té blbé hlavě utluče? Vždyť mě to hrozně štve,sama si moc ubližuji, ale jak se to udělá, jak? Jak si mám dupnout a říct už dost.
Každopádně dík za nakopnutí.

ahojky uzlíku,

neviděla bych to tak černě. Víš, je to jako s nemocí, někdo je v poho za tejden, jinej za 14 dní a někdo
to holt nějak nemůže rozchodit a jak na něj foukne, má tu chorůbku hnedle zpět.
Myslím, že u tebe je tospíš o tom, že dovolíš škaredejm myšlenkám nahlodávat tvoji báječnou hlavinku,
holt musíš dělat něco, aby ty myšlenky neměly možnost vylézat z děr. Najdi nějakou činnost, kterou se naplníš a bude to. Ono to hnedle nepůjde, chce to čas, ale Pan má rozhodně pravdu, že sebelítost a utápění ti v tom nepomůžou. Dám ti srovnání, které jsem říkala své kamarádce, když na tom byla podobně. Zkrátka: ty myšlenky jsou jako amputovaná noha.....to není žádná legrace, vidět, že ji nemáš. Ale.... pokud budeš jen sedět a koukat na svůj pahýl, budeš pořád nešťastná, budeš si pořád říkat, kde je, proč ji nemám, proč zrovna já......, ale to nemůžeš, protože tohle by jsi mohla dělat donekonečna a na tom, že nemáš nohu se stejně nic nezmění. Ano, oplakej, vykřič to do světa, buď naštvaná, ale pak si prostě řekni DOST. Je to tvoje rozhodnutí, TY SI MUSÍŠ ŘÍCT, ŽE UŽ NA TO NEMYSLÍŠ, ALE MUSÍŠ TO MYSLET VVÁŽNĚ. NE JEN VYPOUŠTĚT SLOVA A NEMYSLET TO DOOPRAVDY.
Zkrátka pořád něco dělej, pracuj, hrej si s dětmi, vař, uklízej, klidně vyhaž všechny skříně a narovnávej to zpátky, umyj klidně každej tejden okna....prostě pořád něco. A věř, že když budeš stále v akci, nezbude ti čas na vypouštění hnusu z mozku. Ale ne že budeš šurovat a u toho se litovat. Mysli na to co děláš.  Drž se, nejsi chudinka, nenarodila jsi se tak, seš skvělá, báječná a už se nikdy ne budeš litovat, ty to nepotřebuješ. To si furt opakuj....autosugesce je báječná. FAKT!!!!

uzliku,
priznam se, ze tvuj pribeh jsem podrobne nesledovala, nemohu ti tedy prilis radit, ale mam dojem, ze tve Horsi Ja prevalcovalo tve Moudre Ja a pekne ti zatapi. Nejspis jsi mu dosud nedavala sanci se projevit, potlacovala jsi v sobe mozna uz od detstvi tu horsi stranku sve osobnosti, schovavala ji pred ostatnimi a sama pred sebou... No a ted konecne ten uslapnuty dablik-dzin dostal sanci a nechce se mu zpet do lahve. Hezky si to uziva a nechce se vzdat vlady nad tvou osobnosti a mysli... Muzes ho rozumem sebevic tlacit zpet, nejde to, on ovladl tve myslenky a srdce, pomalu te otravuje svym jedem. A ma nejspis z ceho zit, asi ho krmi vsechny ty tve potlacene negace, o kterych dnes uz ani nemas paru.... Nu nevim. Pokud je to tak, jak rikam, mozna bys mela najit nekoho, kdo te prevede pres to tve udoli stinu, abyste z nej vyhnali vsechny ty duchy, kteri drzi u moci tve Horsi Ja. Pak se ti ulevi a Moudre Ja se konecne zase chopi sve vlady Co rikas?

Holky,

já se snažím to válcovat, snažím se zakazovat ty černé myšlenky. Ony potvory ale nějak přicházejí samy. Většinou jdu něco hned dělat, snažím se nějak zabavit, ale ony mě válcují i při té práci, při té zábavě. Není to ale pokaždé, už znám i ten pocit kdy jsem se nadechla a řekla si, vždyť je tak krásně, úplně jsem cítila jak je mi fajn. Ten pocit jsem se snažila v sobě udržet, ale pak zas přišla ta ošklivá "potvora" a vše začala převálcovávat.
Možná je to všechno až tou přílišnou snahou, už někdo mi to tu psal, já nevím proč to tak je. Vím jenom to, že to nechci, nechci, nechci.

Děkuji vám za vaše příspěvky, některé si i vytisknu a vždy si je přečtu, když na mě půjde to "ošklivé". Moc mi to pomáhá.

Sofi
tvůj příběh moc dobře znám a moc dobře ti rozumím, co mi píšeš. I já jsem si sama sobě odstrašujícím příkladem, to mi věř. Opravdu to všechno moc dobře vím, vím jak bych se měla chovat a jak néé. Vždyť já se vlastně sžírám tím, že mi to nejde. Já se sžírám sama nad sebou a to sžírání je snad větší než to, co se stalo.

Asi je to i hodně o vůli o ovládání se. Chci přestat "žrát", vyhovovalo mi, jak jsem zhubla, přes všechny ty příšerné chmury jsem se cítila dobře, začala jsem se sama sobě líbit. Teď jdou kila rychle zpět a já prostě nedovedu říct "a dost!!!" Nedokážu zastavit ten přísun potravin. Vím co mi asi napíšete - protože jsi líná něco pro to udělat, protože to nechceš. Jo, jo máte pravdu, moc dobře to vím, ale věřím tomu, že až dokážu si zakázat byť to blbé žraní, tak dokážu i odkopávat špatné myšlenky pryč.
Nějak jsem se rozepsala, ale ani nevíte, jak se teď dobře hecuju a dodávám si tím sílu, jak se na sebe zdravě nas.... .
Dnes jdu na oběd, pouze na zeleninový salát!! Pa pa

Uzlík: Přesně tak - užij si svůj vztek. Něco rozmlať, roztrhej na kousíčky fotku toho, kdo ti ublížil, nakresli si ubližovatele, vypíchej mu očička, zařvi si od plic, zaječ si jako šílená, řvi jako lvice, nadávej, vyřvi na tu tvoji kresbu všechno, co bys řekla tomu, kdo ti ublížil, a nemůžeš/nechceš, protože víš, že i on měl svůj důvod ti ublížit a ublížit vlastně ani nechtěl, počmárej ho, znič ho...prostě projev se a nech tu bolest odejít.....

Upravil(a) Eva36 (10. 5. 2006 14:31)

Taky jsem jednou v lese tropila takový cirkus (kvůli nový partnerce BM, na kterou jsem měla hrozný vztek, protože volala mému dítěti a zvala ho k nim domů, aniž by se ptala mě, jestli nemám jiný program, to mě tenkrát hrozně naprdla, jak mě ignorovala).......a pak ještě jednou u psycholožky, před lidma ze skupiny, to bylo dost hustý teda! Já tak šíleně nadávala svýmu otčímovi (s mou matkou jsou přes 20 let rozvedeni, byl alkoholik), křičela jsem, ječela jako blázen a nadávala .... a jak.....jo a taky jsem příšerně brečela. Až jsem se zajíkala.......A zdá se, že to pomohlo.

Upravil(a) Eva36 (10. 5. 2006 15:18)

tak já manželovi po první nevěře uvěříla. Jenže za tři roky si našel novou milenku, byla s práce. Nejdřív chtěl odéjit, ale pak se rozhodl zůstat a v ztah s ni ukončit. Prý jej ukončil a já mu znovu uvěřila, ale byla to chyba neukončil to po měsícu jse m to zjistila telefon nechával tak abych věděla, že sní nic nemá a mazal sms, ale byli tu anonimi, které mi vše řekly. a on se přiznal a tak to balo pořád do kola udajný konec sní a pak zase začátek. Přestala jsem mu věřít a po čtyrech letech obelháváni si zařídila vlastníživit už mu prostě nejde věřit. Byli to samé lži a výmluvy