Lucie33 napsal(a):

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

Lucie33, mluvíš mi z duše, dělám úplně to samý a mám i ty samé pocity a otázky, ale budu se snažit držet se rad, které jsou o reakci níže a taky si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme udělat. Myslím si, že oni moc dobře vědí, jak nám ublížili a že si to musí sami v sobě odpustit a že když budem vyčítat, brečet apod., že je spíš otrávíme a naženeme tím spíš do náruče té druhé, protože hošánci jsou sobečci a chtějí mít hlavně klid (kéž by otravovala ta jeho nedozrálá slečna!!!!).
Je super, že existuje toto fórum, kde se můžeme vypovídat, postěžovat si, pochytat rady a zkušenosti jiných, moc to pomáhá.
Já se Ti občas i docela dobře škodolibě bavím, když vidím, jak se to v něm mele. Tuhle jsem měla na jazyku i otázku "copak dělá naše milenka", ale radši jsem ji spolkla, ještě je moc brzy. Ale snažím se být nad věcí, ignoruju ten fakt, že se nám miláček zaláskoval, občas mám depku, ale takovou svoji soukromou, ale to asi patří k tomu. V současné době bych moc chtěla posunout čas alespoň o půl roku, ale musím holt vydržet. Tak se holky držte, musí být líp!!!!!

Luci, Mazlíku, nezdá se to moc spravedlivý, že zrovna ten, kdo vztah vědomě neničil, se musí přes všechny bolístky a újmy držet zuby nehty a nevyčítat, nepřipomínat...  Nevidím na tom nic špatného, když člověk občas neuhlídá emoce a ty propuknou. Ale ven by měla jít jen bolest a lítost, co už nejde udržet, ne výčitky a obvinění. Vždyť ten záletnej človíček je tu s náma taky proto, že jsme mu odpustily. On moc dobře ví, že nám ublížil a opravdu nemůže zrovna nic jinýho dělat, než se snažit být lepším partnerem. Možná se mu to vždycky nedaří a nešíkovně nám sem tam připomene, co bychom už rády vymazaly, co by i on rád vymazal.

Holky, co bych za to teď dala, kdyby se ten můj chtěl vrátit. Tedy vrátit duchem - fyzicky bohužel neodešel, pořád žije část týdne se mnou a část s milenkou - samozřejmě s ní žije všechny ty příjemné věci.
Udělala bych velkou tlustou čáru a pokusila se to z mozku vymazat. Když by bylo nejhůř, vybrečela bych se tak, aby nevěděl. Vím, že by mi jí připomínalo tisíc věcí, ale věřím, že čas ty ostré hrany zjemní.
Nezapomínejte, jak strašně moc jste si přály, aby s vámi zůstal.

Tak jsem si tak znovu pročítala tenhle svůj celý šuplíček, jestli uvidím nějaký posun a vážně, jsem trochu jinde. Spoustu věcí je jiných, jinak je cítím a možná bych je dneska řešila trochu jinak. Znovu zopakuji to co už jsem psala jinde v Luciiný diskusi, protože to sem patří a je to pokračování mého příběhu:

Já jsem si taky dala svazácký závazek, že budu dupat, dusat, ničit....... budu pokračovat ve svých krásných 14 dnech, kdy už jsem začínala být v poho.... a na milenku z vysoka kašlu.......nestojí mi za to, začínám z toho mít tak akorát zdravotní problémy, nepomůže ani přestěhování, protože pokud brouček bude chtít udělá to znovu s kteroukoliv jinou .................... a brouček? miluji ho, budu se snažit, aby nám to krásné co teď prožíváme vydrželo, pokud zklame, nestojí mi za to a pak může jít bydlet k ní do nového bytečku.....bude mne to bolet, ale....... však víte jak to myslím..... takže

SKONČILA JSEM SE SVOU HNUSNOU KÁMOŠKOU DEPKOU, KTERÁ MI RÁDA SEDÍ ZA KRKEM A AŤ JDE O DŮM DÁL!!!!!!!!!!!!

Řekla jsem to i svému broučkovi, že už se nechci trápit, nechci trápit jeho, nechci se bát jí, chci být šťastná, nemůžu slíbit, že ještě někdy nebudu smutná a nebude mi do pláče .............oslavili jsme to a pomyslnou tlustou fixou jsme udělali velkou tlustou čáru..... Vypadá to, že je šťastný. Doufám, že brzy budu šťastná i já a naučím se užívat a přijímat to, co mi život dává teď v tuto chvíli. A čeká mně ještě jeden velký moc velký úkol.............naučit se mít ráda sama sebe. To bude asi to nejtěžší.....

Všichni mi, prosím, držte palce, potřebuji to....

Depku třeba shodit a co nejrychleji (dobře se to píše, hůř dělá) a když Vám pomůže i ten o koho stojíte, tak to je ten nejlepší lék.

Daní, ty víš, co si já myslim i co ti přeju. tak to tu už nebudu rozepisovat. a když to občas přijde, tak jsme tu od toho. já si včera hezky jen tak zničehonic pobulela nad žehličkou, aspoň jsem měla nakropeno a už je zas dobře. už je to takový slabší, jen to občas přijde....a zase to odejde......Daní, ty statečnej broučku, držim všechno co mám !!!!!!!!

Luci, dostala si SZ?