dakota napsal(a):

Prostě Dando, hlavinku nahoru, prsa vystrčit, hodit na sebe něco, v čem se cítíš dobře a krapítko sexy, a přestaň ŘEŠIT. Až se ty sama budeš cítit skvěle a bude ti to tryskat z očí a ze všech pórů tvýho těla, tak jsem přesvědčená, že se v tom přestaneš babrat (promiň ten výraz) a ono nebude co ŘEŠIT !! Jemu to myslím už došlo, jenom je prostě JENOM chlap. A tvoje síla je v sebevědomí a v lásce !!! Tak a příště koukej dorazit na nějaký ten srazík, ať tě můžu obejmout. (A jestli budeš fňukat, tak ti nařežu na holou!! ) A já jsem velká holka, mně neutečeš..!!  : : :

Ahoj Dakotko, ty prostě umíš pohladit, tohle jsem hrozně potřebovala.  Hrozně jsem potřebovala trochu rozesmát , to je to pravé postrčení. V mém okolí o M nevěří ví pouze dvě mé nejlepší kamarádky a ty jsou z toho smutné a v depresi a já bych se spíš potřebovala uvolnit, smát, bavit se.  Dobře při svých 158 cm vystrčím svá prsa č. 4, něco hezkého sexy už jsem si koupila a budu se snažit neřešit (vážně se budu snažit). Slibuji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Holky, přeji Vám všem dneska krásný den.....................

4? tak malý?

já bych klidně dala ty čísla čtyři

dakota napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Regina napsal(a):

Dádo, já mám taky 158/4 !To bolí záda, co?

Někdy mám strašnou chuť někomu alespoň dvě čísla dát.

Já zase s někým....

Jó,aspoň vidíte, že nemáme problémy jen s nevěrou .).

na velikosti nezáleží.....a buďme všechny rády, jak to máme....

Ivana*M - odpověděl ti někdo na tu kineziologii?
Já to ještě neumím pořádně vysvětlit:-(((
je to léčba stresu pomocí svalu což ti asi nic moc neřekne
Jáji jak ty to vysvětluješ?

Ahoj holčičky moje ,

   čtu babinet, občas sem tam něco málo napíšu na jiných diskusích (teď naposledy na sexuologické) Mám pořád vypnutá prsa (na radu Dakoty), uvnitř trochu smutek (obava, aby se k ní za dva, tři měsíce nevrátil, i když teď tvrdí že už ne) - tohle nečíst ani Pan ani Axi, ale připravuji se na dovolenou. Pojedeme s M sami dva na dovolenou do Francie (malá bude v tu dobu na vodáckém táboře). Já se docela těším, ještě jsme takhle sami v cizině nebyli. 
    Dakotko, jestli na srazík dneska dorazím nevím. Psala jsem už Evě na babinet, že můj šéf si nečekaně vzpomněl zase na reporty a statistiky atd. takže uvidíme kdy mi dá podklady... je to jak zákon schválnosti.
    Uzlíčku, co děláš ty? Jakpak se máš?

Danielko,
tak to je prima, samy dva. To by mohlo do vašeho vztahu vznést třeba i něco nového. My také pojedem snad po 12 - ti letech samy, bez "kamarádů"., pouze naše děťátka.Těším se, ale zároveň se trošku bojím.
Jinak jsem pořád jako na houpačce, ale někdy mám pocit, že jsem taková utlumená nebo snad i vyrovnaná nebo snad se vším smířená. Nevím co to je, třeba je to nějaká únava. Nějak cítím, že si pomaloučku začínám žít sama pro sebe. Nevím, zda je to ale správné.
Měj se dobře, pořád ti držím palečky. Potřebuji občasné povzbuzení
Sofi, Blanch, Žabko, kde jste?
Pa uzlík

lady ZP napsal(a):

Zdravím vespolek, také přispěju trochou do mlýna. Nejde o můj příběh, ale mé kamarádky budeme ji říkat Jiřina. Jednoho dne nepřišel manžel večer domů a když zjistila, že ani ve tři v noci doma není, oblékla se a zašla do bytu, který měli kromě baráku a ve kterém měla bydlet jedna známá, než ji zrekonstruují barák. Něco už se na malém městě šuškalo a tak nebyla příliš překvapená, když tam manžela našla. V klidu se oblékl a jeli domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když si sebere svoje věci a odstěhuje se – budeme ji říkat dáma – k dámě, okamžitě ona vyklidí půjčený byt a doplatí dlužné nájemné. Jemu se sice stěhovat moc nechtělo, ale Jiřina trvala na svém, ale nechala zadní vrátka otevřená s tím, že kdyby se mu to nelíbilo, tak se může vrátit, ale zavčas. Scénář nastínila takový : barák se prodá, aby si mohla koupit byt v nedalekém krajském městě, byt který vlastnili si nechá starší dcera (studuje VŠ v Praze, tehdy byla na rok v USA jako oper) mladší syn (kapku problémové dítě) půjde s ní, ale otec se o něj bude starat taky, nebude jim bránit. Manžel má malou firmu a docela se mu daří. Odstěhoval se, ale každý den ráno chodil do baráku zatápět, protože Jiřina se touto činností nikdy nezabývala (nechala si vysvětlit jak na to, ale nebylo to nutné) – to ho nenutila, to zkrátka dělal sám, ale navíc než vstala, měla na stole připravenou snídani. Byla z toho v šoku, proč to dělá? Takže spolu posnídali, on ji odvezl jako obyčejně do práce a jel si po své práci. Za měsíc byl zpátky doma. Nebyla klidná, proklábosily jsme několik dnů i nocí,  hodnotily všechna pro i proti, tahaly jsme ji ven, aby přišla na jiné myšlenky. Nakonec změnila svoje oblékání, účes, nechala si nalepit dlouhé nehty a chodila pravidelně na manikůru. Změn bylo hodně, nebudu je všechny vypisovat. Začala jezdit za mnou občas na víkend do Prahy, pak když už dcera byla zde na škole tak častěji a dělá to dodnes. To se stalo před šesti léty, nedávno dostala nové auto, nekontroluje mu mobil, ví že se občas s dámou sejdou, ona mu pořád volá nebo posílá SMS a nemůže se smířit s tím, že odešel – už celých šest let. Jiřina sice není žádný nadčlověk, taky z toho má nervy, ale tak nějak už se to ohrotilo, rodina funguje. Je to jenom zkráceně jeden příběh a to byla ženská, která tvrdila, že kdyby na něco takového mužovi přišla, tak to rázně rozsekne a jdou od sebe. Tak jsem byla z těch, kdo ji radil, neukvapuj se – znám je dobře oba – stejně nezůstaneš sama a kdo ví jakého osla si navetešíš k sobě. Ještě se může stát všelicos, ale zatím to jde, když se chce.    :pussa

Lady i já vždy říkala, že nikdy bych manželovu nevěru nezkousla. A vidíš, teď to zkouším a snažíme se oba dva, aby nám to znovu fungovalo. Jenom si tak občas říkám, jestli nám (hlavně M) to vydrží. Případy jako tvé kamarádky mi dávají naději, že to celé může být za čas jenom jeden velký ošklivý sen a my máme šanci být zase milující se rodina.

Daniela02 napsal(a):

lady ZP napsal(a):

Zdravím vespolek, také přispěju trochou do mlýna. Nejde o můj příběh, ale mé kamarádky budeme ji říkat Jiřina. Jednoho dne nepřišel manžel večer domů a když zjistila, že ani ve tři v noci doma není, oblékla se a zašla do bytu, který měli kromě baráku a ve kterém měla bydlet jedna známá, než ji zrekonstruují barák. Něco už se na malém městě šuškalo a tak nebyla příliš překvapená, když tam manžela našla. V klidu se oblékl a jeli domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když si sebere svoje věci a odstěhuje se – budeme ji říkat dáma – k dámě, okamžitě ona vyklidí půjčený byt a doplatí dlužné nájemné. Jemu se sice stěhovat moc nechtělo, ale Jiřina trvala na svém, ale nechala zadní vrátka otevřená s tím, že kdyby se mu to nelíbilo, tak se může vrátit, ale zavčas. Scénář nastínila takový : barák se prodá, aby si mohla koupit byt v nedalekém krajském městě, byt který vlastnili si nechá starší dcera (studuje VŠ v Praze, tehdy byla na rok v USA jako oper) mladší syn (kapku problémové dítě) půjde s ní, ale otec se o něj bude starat taky, nebude jim bránit. Manžel má malou firmu a docela se mu daří. Odstěhoval se, ale každý den ráno chodil do baráku zatápět, protože Jiřina se touto činností nikdy nezabývala (nechala si vysvětlit jak na to, ale nebylo to nutné) – to ho nenutila, to zkrátka dělal sám, ale navíc než vstala, měla na stole připravenou snídani. Byla z toho v šoku, proč to dělá? Takže spolu posnídali, on ji odvezl jako obyčejně do práce a jel si po své práci. Za měsíc byl zpátky doma. Nebyla klidná, proklábosily jsme několik dnů i nocí,  hodnotily všechna pro i proti, tahaly jsme ji ven, aby přišla na jiné myšlenky. Nakonec změnila svoje oblékání, účes, nechala si nalepit dlouhé nehty a chodila pravidelně na manikůru. Změn bylo hodně, nebudu je všechny vypisovat. Začala jezdit za mnou občas na víkend do Prahy, pak když už dcera byla zde na škole tak častěji a dělá to dodnes. To se stalo před šesti léty, nedávno dostala nové auto, nekontroluje mu mobil, ví že se občas s dámou sejdou, ona mu pořád volá nebo posílá SMS a nemůže se smířit s tím, že odešel – už celých šest let. Jiřina sice není žádný nadčlověk, taky z toho má nervy, ale tak nějak už se to ohrotilo, rodina funguje. Je to jenom zkráceně jeden příběh a to byla ženská, která tvrdila, že kdyby na něco takového mužovi přišla, tak to rázně rozsekne a jdou od sebe. Tak jsem byla z těch, kdo ji radil, neukvapuj se – znám je dobře oba – stejně nezůstaneš sama a kdo ví jakého osla si navetešíš k sobě. Ještě se může stát všelicos, ale zatím to jde, když se chce.    :pussa

Lady i já vždy říkala, že nikdy bych manželovu nevěru nezkousla. A vidíš, teď to zkouším a snažíme se oba dva, aby nám to znovu fungovalo. Jenom si tak občas říkám, jestli nám (hlavně M) to vydrží. Případy jako tvé kamarádky mi dávají naději, že to celé může být za čas jenom jeden velký ošklivý sen a my máme šanci být zase milující se rodina.

No, Danielko , presne!
I dnes si rikam, ze se sama sobe divim, ze jsem nepraskla dverma a dva roky se trapila a brecela kvuli chlapovi. I on i ja vime, ze podruhy bych to uz neudelala...

zabka napsal(a):

No, Danielko , presne!
I dnes si rikam, ze se sama sobe divim, ze jsem nepraskla dverma a dva roky se trapila a brecela kvuli chlapovi. I on i ja vime, ze podruhy bych to uz neudelala...

Žabko a z čeho tak soudíš? Dalas mu to nějak jasně najevo?
Já mu dala najevo jen tu svou lásku a zároveň příšernou bolest.
Myslíš si, že i jim to trošku otevřelo oči, že je to někam posunulo? Ten můj je tak málo čitelný a vždycky byl. Je to tak těžké a složité. Já tím budu poznamenaná snad do konce života. Ať s ním, či s někým jiným.
Moc to zranilo mou duši.