29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
normální chlap napsal(a):
keito napsal(a):
sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není
Jasně, já ti rozumím. Jenom mám úplně opačný přístup k faktům, pro mě, když je názor/přání/pocit/prožitek v rozporu s fakty, tak platí fakta a prožitek je chybně :-)
Taky s tebou souhlasím. Kdyby šlo o jeden nějaký prožitek, ten by mě taky nepřesvědčil a nezměnil můj náhled na život jako takový se vším, co s tím souvisí... Na to jsem byla moc velký skeptik a racionalista Jenže v mém případě nejde jen o nějaký jeden prožitek, ale o to, co jsem během uplynulých téměř dvaceti posledních let prožila. A že toho bylo hodně. A jen podotknu, že jsem o nic z toho neprosila, nic z toho jsem si fakt nepřála. Naopak většinu z toho jsem odmítala, bránila jsem se. Odmítala jsem tomu porozumět a hlavně to přijmout. Leč dělo se tak i přes můj odpor. Proto mám to svoje přesvědčení fakt svým životem a prožitky dá se říct vyfutrované.... Ale chápu, že kdo nic z toho nezažil, nemusí..ani nemůže mi věřit. Já bych taky nevěřila, být na vašem místě
(pokus o vtip)
Není tady
rina napsal(a):
keito napsal(a):
Ale pak je tu zásadní věc, když si něco prožiješ na vlastní kůži, to už ti nikdo nevezme. Proto si dovoluji psát o tom, jak to vidím já a čemu - v této chvíli - věřím.
Myslím, že toto taky není důvodem říct si: Už jsem našel.
Takže se to vrátilo zase ke mně? A máš pocit, že jsem tady někde tvrdila, že jsem "už" našla? Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala. Stále tvrdím, že to, co dneska vím a o čem jsem přesvědčená, se může za čas změnit, posunout mě to úplně někam jinam....
rina napsal(a):
Na vlastní kůži jsem si 15 let prožívala, že dlužné výživné je nevymahatelné, a přesto je to dnes jinak. (Vím, že pro tebe je to malicherné vysvětlení, ale je velmi reálné!, není to cestování časem ani z dělohy do dělohy, ale systém je stejný. Neprožils, neuvěříš, a je to pravda pravdoucí!
Mnozí mají jistě podobné, neopakovatelné, nepřenosné a neuvěřitelné zkušenosti, a nemyslím, že by je to přesvědčilo o tom, že "přes toto nejede vlak".
Určitě to tvoje není nic malicherného. Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...
Není tady
2x
Upravil(a) rina (25. 2. 2020 20:06)
Není tady
normální chlap napsal(a):
keito napsal(a):
sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není
Jasně, já ti rozumím. Jenom mám úplně opačný přístup k faktům, pro mě, když je názor/přání/pocit/prožitek v rozporu s fakty, tak platí fakta a prožitek je chybně :-)
Ano. Ono velice záleží na tom, jak k tomu člověk přistupuje, jak si prožitek či situaci vyhodnotí.
Já jednou byla také svědkem "něčeho", zprvu jsem si myslela, že jsem se asi zbláznila, že to není normálně vysvětlitelné. A ono bylo. Stačilo si jen zjistit pár věcí okolo. Ale v té chvíli, kdy jsem tomu byla přítomna, byla to emocionálně vypjatá situace, se to jevilo "nadpřirozeně".
A je víc takových zážitků, jen tento byl nejsilnější. Ale i já hledám spíš fakta, ovšem s tím, že připouštím, že možná existují i věci mimo chápání.
Není tady
keito napsal(a):
...Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala...
Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...
No to je právě ono, proč si je nepřečtu.
Naopak, máš odvahu napsat ty sem, do "duchovního", co jsi tak zásadního prožila ty, že sem tak odhodlaně házíš jeden příspěvek za druhým?
Není tady
Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená
Není tady
normální chlap napsal(a):
Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice
Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená
Ano. Každý si vybere podle svého uvážení, čemu se chce věnovat. Pak si hledá/nehledá info, které mu vyhovuje...
Není tady
normální chlap napsal(a):
Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice
Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená
Někomu může znít nadpřirozeně i slovo rovnice
Není tady
Rovnice rovná se cosi neznámého!
Není tady
Andreo, zkus si jich pár vypočítat. Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání).
Není tady
rina napsal(a):
keito napsal(a):
...Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala...
Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...No to je právě ono, proč si je nepřečtu.
Naopak, máš odvahu napsat ty sem, do "duchovního", co jsi tak zásadního prožila ty, že sem tak odhodlaně házíš jeden příspěvek za druhým?
Kdo hledá najde, nebo spíš Kdo chce najít, najde. Protože jestliže jsme nějak nasměrovaní a "podvědomě" něco vidět nechceme, tak to nevidíme, byť na to koukáme...a naopak . TAk to prostě je.... Mimochodem máš to přímo před očima
P.s. A možná by nezaškodilo položit sama sobě otázku, co tě na mně a na mých komentářích tak dráždí?
Není tady
vrabčák napsal(a):
Andreo, zkus si jich pár vypočítat.
Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání).
Hele, já právě zjistila, že to jde se mnou asi z kopce. Já vím, že jsem tady k té rovnici včera psala příspěvek - na ten i reaguješ, ale sakra, kde je ten můj příspěvek? Já už jsem z těch "rozsypaných čajů" tak zblblá, že už mažu i sama sebe? Asi potřebuju dovolenou !
PS : jdu si zkusit vypočítat nějakou rovnici.
Není tady
Taky jsem se divila, na co vrabčák reaguje.
Není tady
Hodně jsi tu Keito hovořila o reinkarnaci a plánu duše. Líbilo se mi tvé vysvětlení, že ohledně reinkarnace už to vlastně není víra, ale jistota přesvědčení. Vím přesně, jak to myslíš. Když člověk roky hledá význam určitých pohnutek a událostí, ale nic mu nedává smysl. Přečte mezitím stohy knih, ale žádné rozuzlení situace v nich nenalezne. A pak se jednou podívá odjinud, ne proto, že by tomu snad uvěřil, ale prostě jen ze zoufalství, aby něco nevynechal a nepřehlédl tak důležitý aspekt, který by se mohl vztahovat k věci. A v tom okamžiku, kdy to udělá, kdy se prostě jen hypotheticky podívá na událost z jiného úhlu, tak všechno do sebe najednou zapadne. A to, co se zprvu zdálo jen kuriosním abstraktem, začne nabývat tvaru i formy, a čím více ony právě vznikající možnosti člověk zkoumá ze všech stran, tím jasněji vidí výsledek jako jediné možné vysvětlení. Tehdy člověk pozná, že je to skutečnost. Nevěří tomu, ale ví to. Stane se to pro něj skálopevnou jistotou.
Takže, co se týče reinkarnace, s tebou naprosto souhlasím. Jiný postoj ale mám k onomu „plánu duše“. Ano, když jsem byl mladší, slýchával jsem mnohé přednášející o něm takto hovořit, což mne udivovalo, ale věřil jsem, že ví, o čem mluví a považoval své pochyby za nedostatečnou znalost věci, ještě jsem nepronikl tak hluboko jako oni. Alespoň to jsem si myslel. Vždycky mi ale tento způsob uvažování byl divný a jakoby šel proti srsti. Duše, která vytvoří tak důmyslný plán, že ačkoli my jí vůbec nenasloucháme, protože všechny vnitřní hlasy překřičí naše jáství, přesto nakonec po nesčetných peripetiích v nás prosadí svoji vůli.
Slyšíte tu disonanci?.. Už jak to píšu, tak to na mě křičí, jaká je to pitomost. Duše přece nic neprosazuje, nijak se nevtírá, je jen tichým svědkem našich činů. Tak jakýpak plán?! Dobrá, třeba jsem to špatně verbálně pojal a jenom nás tichým hlasem ponouká a nabádá k naší nápravě. Jenomže ani tak tomu není. Duše nikoho nesoudí a neponouká k něčemu lepšímu, neboť je s námi, je v nás a je účastna toho, co se právě děje. Není nad věcí, jako že ona ví, a my dosud víme prdlajs, ale všechno prožívá s námi, naše objevování i všechna selhání, prostě je esencí nás samých.
Tak tedy odjinud. Co se vlastně stane po smrti?.. Duše prochází bardem, s tím nelze než souhlasit, a Tibetská kniha mrtvých nám přesně vysvětluje, k jakým procesům přitom dochází. A někde tam, během těch čtyřiceti dnů, kdy vlastně jen utíkáme a prcháme sami před sebou, se rozhodne o našem příštím vtělení. My sami si ho vybereme podle toho, který svět nás upoutá. Může přitom naše duše do toho mluvit? Ano, může. Ve světlých okamžicích, které se projevují především v počátcích, má totiž možnost překročit hranici času a prostoru. Respektive jimi není poutána. A tak se docela snadno může podívat, jak to vlastně celé dopadne. Odtud pochází i ona úžasná biblická věta: „Viděl jsem tě ve tvé slávě“. Vstoupí tam a podívá se, odkud se tam vlastně dostala. Žádný plán, jen vidí cestu, která vede k našemu uskutečnění. A je jedno, jaká je. Jestli vede pomalým sebezdokonalováním až nahoru, anebo peklem našich představ k opětnému seberoztříštění znovu a znovu, kdy nakonec po mnoha zrozeních k nám úplně dobitým, vyčerpaným a poníženým promluví nějaký pocestný a jeho slova se nám zaryjí pod kůži, až nakonec způsobí naše osvícení. Je to cesta. Lhostejno jaká, ale vede k cíli. A tuhle vzpomínku, kdy viděla, si pak duše s sebou nese na zem. A to je všechno.
Ona nás neponouká, neformuje a nevede, jenom nás znovu a znovu utěšuje, protože ví.
Není tady
Ještě k samotnému tématu, abych nebyl tak zcela mimo mísu:
Když to přijmeme a dokážeme celou událost zahrnout svou positivní myslí. Jinak nás prožité trauma naopak srazí na zem do prachu cesty a nebudeme schopni jít dál. Tedy v těch vyhrocených situacích. V méně významných případech nás to "jenom" frustruje.
A proto nás právě duše utěšuje, abychom nakonec přeci jen zvolili prvý případ. Jinak se zasekneme na mnoho, mnoho let.
Není tady
AndreaP. napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Andreo, zkus si jich pár vypočítat.
Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání).
Hele, já právě zjistila, že to jde se mnou asi z kopce. Já vím, že jsem tady k té rovnici včera psala příspěvek - na ten i reaguješ, ale sakra, kde je ten můj příspěvek? Já už jsem z těch "rozsypaných čajů" tak zblblá, že už mažu i sama sebe?
Asi potřebuju dovolenou !
PS : jdu si zkusit vypočítat nějakou rovnici.
Andrejko, asi jsi tu svou původní opravdu smazala. Nejspíš ti slovo rOvNiCe připadalo jako rozsypaný čaj.
Ve zprávě stálo asi to, že se váš syn připravuje na přijímačky, v důsledku čehož jsou všechny plochy v bytě pokryté papíry s rovnicemi. Díky tomu jsem si vybavila, jak jsem si, když bylo potomstvo v 8. a 9. tř., po letech zkusila pár úprav výrazů (nebo tak nějak) a rovnic o dvou neznámých a opravdu mě to bavilo.
Trochu mi to připomínalo luštění křížovek. Jeden (jedna) ani netuší, na co všechno má talent.
Není tady
Tak mě by teď luštění rovnic zabilo. Zvlášť proto, že jsem za celý život nepřišla na to, k čemu většině lidí jsou...
Není tady
A já myslela, že tě matika baví.
Při řešení náročnějších slovních úloh (ze života ) je celkem praktické uchýlit se k rovnicím. Každý z geniálních matematiků samozřejmě zvolí svůj neotřelý postup, který jim nejméně 4. kosmickou rychlostí proběhne hlavou, a nemusí tedy počítat mechanicky pomocí rovnic.
Není tady
No však jo, ale taková ta logická, ne mechanické počítání podle vzorců. Když jsme se to učili, nebyl to problém, ale zapomněla jsem to. I když, při šití hodně využívám geometrii. No a za pomoci násobilky v kombinaci se znalostí střihů jsem jednou pomohla kamarádce vyhrát soutěž, výhra měla 6 číslic.
Není tady
Keito z mého osobního pohledu skrze zkoumání a zkušenosti nemohu plán duše uznat.
Duši vnímám jako Vědomí kterém je více či měrné vědomé. Čím méně veďomé Vědomi ( energie chceš-li ) které když je odděleno od tělesné schránky a teda fyzického bytí ,tím hůře zvládá vědomě určovat proud kterým je unášeno do zrození- reinkarnace. Nezapomeňte taky že v tom co se po smrti děje ,hraje roli především i karma která jako příčina a následek jde ruku v ruce jako paměť s tím proudem vědomí které je spíše nevědomé.
Pouze velice Vědomé bytosti dokáží po smrti vědomě rozpoznávat proud neboli cestu zrození nebo i nezrozeni.
Představ si to jako kdyź obyčejný člověk spí a zdá se mu sen který v té chvíli kdy sní nerozpoznáva jako sen, nedokáže ho určovat, měnit a plánovat jeho další dění. Prostě pluje proudem který nedokáže určovat, ovládat.
Je to připodobnění jak je Vědomí a nevědomí ( jak za života ) tak i po smrti důležité. Stejně tak jako jinak žije život člověk vědomý člověk nevědomý, stejně tak se to táhne dál i po opuštění těla.
Z toho důvodu není schopen nic plánovat. Ale karma nese otisk. A vědomí souvisí se vším ,jako třeba i s tím jak bytost ve zrození dokáže žívot přijímat a neházet si dál zase klacky pod nohy. S tím souvisí i přísloví které si uvedla.
Nevím jestli Ti to bude srozumitelné ale prikládám to k zamyšlení.
Upravil(a) Hiro (20. 3. 2020 10:12)
Není tady
rina napsal(a):
No však jo, ale taková ta logická, ne mechanické počítání podle vzorců. Když jsme se to učili, nebyl to problém, ale zapomněla jsem to. I když, při šití hodně využívám geometrii. No a za pomoci násobilky v kombinaci se znalostí střihů jsem jednou pomohla kamarádce vyhrát soutěž, výhra měla 6 číslic.
Tak to má tvoje kamarádka šikovnou kamarádku.
K sestavení rovnic je samozřejmě logické zapřemýšlení potřeba. Rovnice si musíš podle obsahu slovní úlohy sestavit sama. Ale když těch slovních úloh pak řešíš víc, děláš něco už i mechanicky.
Není tady