Já jsem opravdu přesvědčená, že dostáváme toho tolik, na co máme. Jinak by celé to "plánování duší" nemělo smysl. Ještě dodám - vidíte smysl toho, že si něco (tím myslím příslušnou učební látku) naplánujete a přitom víte, že nejste schopni ji zvládnout?... A to, že někdo tíživou situaci nezvládl, není o tom, že by toho na něj bylo moc, ale že tou situací prostě neuměl projít bez ztráty květinky... Připouštím, že jsou situace, které jsou tak náročné, že by položily skoro každého, ale zase na druhou stranu vím, že jsou tací , kteří by je zvládli. Takže je to fakt o "vnitřní síle" každého dotyčného.

Upravil(a) keito (23. 2. 2020 21:19)

Samozřejmě že je to o vnitřní síle. Ale ne každý ji má. Na svět nepřicházíme všichni stejně silní. Přesně o tom to je. Někdo stejnou situaci zvládne, jiný ne. Ten, kdo ji zvládne, toho posílí, toho, kdo ji nezvládne, oslabí ještě více.

Co si mám představit pod pojmem "plánování duší" ,

Judyna napsal(a):

Samozřejmě že je to o vnitřní síle. Ale ne každý ji má. Na svět nepřicházíme všichni stejně silní. Přesně o tom to je. Někdo stejnou situaci zvládne, jiný ne. Ten, kdo ji zvládne, toho posílí, toho, kdo ji nezvládne, oslabí ještě více.

Co si mám představit pod pojmem "plánování duší" ,

Ale to je právě to, že nejsme všichni stejní. Každý je "vypraven" do života s jiným "arzenálem", ne to si dělám legraci, každý přichází do života s jiným potenciálem, s jiným nastavením, s jinými schopnostmi, vlastnostmi, dovednostmi, s jiným "zatížením". A podle toho si taky plánuje úkoly, učební látku, kterou má v tom životě zvládnout. To je to, co jsem myslela plánem duše. Duše si dopředu - tam nahoře v bardu - naplánuje v hrubých rysech, co má v životě zvládnout. Neboli učební látku, a ta se odvíjí od života předešlého. A zase se vracím k tomu, co jsem napsala předtím - dávalo by smysl, aby si "naplánovala" něco, o čem by věděla už předem, že na to nemá? Že to bude nad její síly?

Ještě připodotknu, že plánování duší je něco jiného než když si my tady na zemi cokoli plánujeme. Protože my tady častokrát svoje síly neodhadneme , podle toho to taky někdy dopadá ;-). Ale duše tam v bardu moc dobře ví, na co mají a na co ne.... Proto si troufám tvrdit, že i ty sebenáročnější, sebehorší situace jsou dopředu naplánovány, protože duše ví, že se díky ní má něco naučit, pochopit, případně odčinit, co spáchala v životě předešlém....

keito napsal(a):

Ještě připodotknu, že plánování duší je něco jiného než když si my tady na zemi cokoli plánujeme. Protože my tady častokrát svoje síly neodhadneme , podle toho to taky někdy dopadá ;-). Ale duše tam v bardu moc dobře ví, na co mají a na co ne.... Proto si troufám tvrdit, že i ty sebenáročnější, sebehorší situace jsou dopředu naplánovány, protože duše ví, že se díky ní má něco naučit, pochopit, případně odčinit, co spáchala v životě předešlém....

je to tak. Já myslím, že si může naplánovat i to, na co ještě nemá, aby to zvládla a pak se jí vše opakuje tak dlouho, klidně i více životů, než to zvládne a může se posunout zase dál.

keito napsal(a):

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Aha, tak tohle jde mimo mě. Já nevěřím ani na osud.
Každá to vidíme úplně jinak.
Díky za vysvětlení.

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Ne.

Osud chápu jako víru v to, že vše je nějakým způsobem předurčeno, nějak připraveno. Nějak se zdráhám uvěřit tomu, že někdo, něco řídí můj osud.
Myslím, že u některých lidí to může vést k  jakési pasivitě. když se něco nepodaří - je to osud. Já za to nemůžu (lehce přeháním, to ale jen tak na vysvětlenou).
Myslím, že za to, co se člověku děje a jak situaci vyřeší může hlavně on sám a jeho nastavení, prostředí, výchova, civilizace, náhoda.

Judyna napsal(a):

Osud chápu jako víru v to, že vše je nějakým způsobem předurčeno, nějak připraveno. Nějak se zdráhám uvěřit tomu, že někdo, něco řídí můj osud.
Myslím, že u některých lidí to může vést k  jakési pasivitě. když se něco nepodaří - je to osud. Já za to nemůžu (lehce přeháním, to ale jen tak na vysvětlenou).
Myslím, že za to, co se člověku děje a jak situaci vyřeší může hlavně on sám a jeho nastavení, prostředí, výchova, civilizace, náhoda.

No, ono je to tak, že svůj život si řídíme my sami. V každém okamžiku svého života. A to svou volbou. My sami se rozhodujeme, co a jak bude v našem životě se bude dít. A to i přes to, že si ho dopředu v hrubých rysech "naplánujeme".... Ale to, jak to vnímám já, je moje vnímání, přesvědčení, vyplývající z toho, co jsem prožila sama na vlastní kůži.... A druhý to má vidí jinak.... než...... ;-)

AndreaP. napsal(a):

normální chlap napsal(a):

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Už mockrát jsem "uvažovala" nad tím, že snad ani nechci vědět, co jsem byla v minulém životě. Míchačka na beton mě pobavila

Ono taky zjišťovat, čím jsme kdy byli jen ze zvědavosti, je pěkná blbost. Však pokud se to máme dozvědět, tak se to dozvíme. Ať chceme nebo ne ;-) .... V mém případě platí - i když nechceme, odmítáme, přesto se tak stalo

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.
Minulé životy - to opravdu nee.
Není to touha po nějaké formě nesmrtelnosti? Nechuť pochopit, že vše je konečné? Že může něco vzniknout, ale i zaniknout?

Judyna napsal(a):

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.

S touhle částí souhlasím. Určitě tohle všechno se do našeho života promítá....
A s tím dalším nesouhlasím. Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak.

AndreaP. napsal(a):

Už mockrát jsem "uvažovala" nad tím, že snad ani nechci vědět, co jsem byla v minulém životě...

Já to několikrát zkusila vyhledat, různými způsoby, na reinkarnaci nevěřím, mám na i tu "prokázanou" vlastní názor. Našla jsem někde jakési tabulky, kam se zadaly určitá data, bla-bla-bla, a vylezla jsem z toho jako jakási brašnářka v dávné době (14té století), to se mi túze líbilo, ptz. mám k tomu velmi vřelý vztah. Mnoho let mě toto zaměstnání živilo, na půdě po prarodičích jsem našla nářadí k tomuto povolání potřebné v době, kdy už jsem dělala něco jiného, moc mě to překvapilo.
Nevěřím tomu, že "člověk může řídit svůj krok", protože nemůže. Stojí to v Bibli.
Ale to je na jinou debatu.
Takže, co tě nezabije, to tě posílí, platí vždy a všude. A opravdu to není o skutečném "zabití duše". Když něco proběhne tak, že neposílí, duši to zabije.