29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Jirka25 napsal(a):
Ahoj,
můžeš něco napsat o své zkušenosti? Díky moc.
JirkaBeatina napsal(a):
Já to nemyslím zle, tak proč se hned čertit...je evidentní, že oba mají své chyby,
akorát já znám dobře to, co píše Pavlína a divím se, že to takhle vydržela, tu
matčinu iniciativu, více jsem tím říct nechtěla..není třeba se chytat slovíček...
Ahojky Jirko,
jasně že můžu sice už s tím přítelem nejsem, takže ty nervy a vztek jsou pryč, teď už jenom
vzpomínám a těším se na další tchyní, doufám, že netrefím na podobný typ...
My jsme s bývalým bydleli spolu a naštěstí tchyně bydlela daleko...ale i tak...bydleli jsme v podnájmu
v garsonce, tehdy moc mobily nebyli, ale byli pevné linky..takže mě otravovalo, že jeho matku mu každý
večer volala, pak předala telefon a on mluvil dále s otcem, babičkou, dědou a ségrou, prostě každej večer
tahle rodinná debata po pevné lince...a když jsme u nich byli, tak to bylo hrozný, jeho máma za ním
chodila pomalu i na záchod, my dva jsme se ani nemohli spolu bavit a když už jsme se bavili, tak přiletěla
jak pominutá a hned že o čem jsme se s ní bavili a ať ji to řekneme atd...prostě pořád nám, hlavně mu
byla v patách...(jednou jsem mu šepla do ucha, ať už mě ta jeho matka fakt nesere, že už toho mám dost
a ona zpěvným hláskem, že co jsem mu to šeptala? tak jsem na bývalého kývla a říkala jsem mu, tak
ji to řekni, tak zrudl a řekl ji, že jsem mu říkala, že mám hlad a další historky...prostě hrůza...hlavně
když o něco vážného šlo, tak prvně dal na matčin názor, pak až na můj...nikdy se mě před ní nezastal, i když
jsem měla pravdu a on mi to pak doma přiznal..prostě vždycky bylo rozhodující, co na to maminka...a
kolikrát udělala jeho matka histerickou scénu jen tak, ani neměla důvod a hned to bylo všechno na mě,
a jednou mě taky nutil ať si to s jeho matkou vyříkám z očí do očí..no šílené, toho bylo opravdu hodně a
musím říct, že ten náš vztah to dost pohlcovalo...a ničilo...a pak jsme se přestěhovali, odmítla jsem pevnou
linku napojit do bytu, ale stejně, bývalý už tehdy po přestěhování mobil měl a jeho matka si ho pochopitelně
koupila taky, naštěstí je pro ni volání z mobilu na mobil dražší, takže to není hodinové, ale půlhodinové....
ale i tak, teď jsem s jiným partnerem a to co bylo v tehdejším vztahu, to mě postihuje dodnes, ještě dnes
se v noci budím a zdá se mi o tchyni...
Jirko víš, možná to jako chlap nechápeš, ale ta holka se chce co se týče radění o budoucnosti atd sdílet jenom
s Tebou a nechce nikoho dalšího. Má Tě moc ráda a chce být s Tebou často a sem tam mamku nebo známé vemte, ale ne ať je to pravidlem...zkusila bych s mamkou promluvit a vysvětlit ji to, že prostě rád ji máš pořád stejně, ale teď máš holku s kterou chceš žít a že už to tak nejde jak to bylo dříve...že už s Pavlínou chceš trávit více času o samotě, že se chcete poznávat, jezdit po výletech, chodit do kina, na večeře atd sami, že chceme být jeden pro druhého a že to nejde, aby byla stále s vámi a nebo Ti pořád volala...
Takhle to nefunguje nikde, rodiče nikdy nikdo vymazat jen tak nechce, pokud mám partnera, je pro mě dá se říct na prvním místě a rodiče navštěvuji pravidelně (ne denně!) a sem tam jim zavolám...toť vše...
Nejlepší by bylo, kdyby si mamka našla nějakého chlapa nebo nějakou jinou činnost, která by ji pohltila
a bylo by hned lépe...
Každopádně jsi moc šikovný kluk a líbí se mi, jak ten vztah dokážeš rozebrat, probrat a snažíš se na tom
pracovat, to se mi fakt moc líbí můj chlap je zase takový, že vůbec nikdy nic řešit nechce...a to taky není
dobře...
Přeju Ti, ať Ti to všechno výjde tak, jak si přeješ...pokud víš, že Pavlínu miluješ, zkus si promluvit s matkou
i s ní a vyříkat si to ...
DRŽÍM PALCE !!!
Tak dlužím asi pokračování té mé story... Jak už jsem psal dříve, dost jsem si z té situace odnesl a už vím co chci a jaké jsou mé priority. Doma jsem zavedl v tomhle směru určité změny, ale Pavlína to už dokázat nechtěla. Na SMS nereagovala, hovor mi vzala až na podesáté, své kamarádce si na mě stěžovala tak, že jsem se nestačil divit, co všechno jí na mně vadilo. Dále, že celou tu dobu myslelala na nějakou svou dávnou lásku!!! Takže jak už tady někdo psal, pes byl zakopán asi ještě i jinde. Navíc se účastní také diskuze na babinetu pod nickem Maika (fórum slepovaný vztah a jiné). Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem pro život nepoužitelný moula a že jsem tak chytrý, že si mě kvůli tomu přestávala vážit... Takovéhle věci bych o člověku, kterého miluju nikdy nenapsal... Nejsem jeden z těch těch skutečně nepoužitelných magorů, kteří co vylezou ze školy, se zavřou do výzkumáku a nedokážou ani zatlouct hřebík... Nechovám se jako takový moula a žádný z mých kamarádů by tohle o mně nikdy neřekl. Tohle vnímám jako nefér... Jsem schopný obstarat a zařídit cokoliv.
Minulý týden ráno jsem ji potkal na autobusáku, zamračená jak kakabus mě skoro ani nepozdravila a bavit se rozhodně nechtěla... Měl jsem těch nervů až dost a chtěl jsem to všechno napravit... ale má to své meze. Já jsem kvůli tomu zhubnul 3 kila a byl totálně psychicky na dně... Už to zkrátka nemá cenu (i když jsem tomu hodně věřil...) a je potřeba začít myslet na jiné věci a poznávat nové lidi... Ránu ve svém srdci mám ale opravdu velikou... a ona jistě také... Miloval jsem Tě, Pavli...
Upravil(a) Jirka25 (21. 5. 2006 11:26)
Není tady
Jirka25 napsal(a):
Tak dlužím asi pokračování té mé story... Jak už jsem psal dříve, dost jsem si z té situace odnesl a už vím co chci a jaké jsou mé priority. Doma jsem zavedl v tomhle směru určité změny, ale Pavlína to už dokázat nechtěla. Na SMS nereagovala, hovor mi vzala až na podesáté, své kamarádce si na mě stěžovala tak, že jsem se nestačil divit, co všechno jí na mně vadilo. Dále, že celou tu dobu myslelala na nějakou svou dávnou lásku!!! Takže jak už tady někdo psal, pes byl zakopán asi ještě i jinde. Navíc se účastní také diskuze na babinetu pod nickem Maika (fórum slepovaný vztah a jiné). Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem pro život nepoužitelný moula a že jsem tak chytrý, že si mě kvůli tomu přestávala vážit... Takovéhle věci bych o člověku, kterého miluju nikdy nenapsal... Nejsem jeden z těch těch skutečně nepoužitelných magorů, kteří co vylezou ze školy, se zavřou do výzkumáku a nedokážou ani zatlouct hřebík... Nechovám se jako takový moula a žádný z mých kamarádů by tohle o mně nikdy neřekl. Tohle vnímám jako nefér... Jsem schopný obstarat a zařídit cokoliv.
Minulý týden ráno jsem ji potkal na autobusáku, zamračená jak kakabus mě skoro ani nepozdravila a bavit se rozhodně nechtěla... Měl jsem těch nervů až dost a chtěl jsem to všechno napravit... ale má to své meze. Já jsem kvůli tomu zhubnul 3 kila a byl totálně psychicky na dně... Už to zkrátka nemá cenu (i když jsem tomu hodně věřil...) a je potřeba začít myslet na jiné věci a poznávat nové lidi... Ránu ve svém srdci mám ale opravdu velikou... a ona jistě také... Miloval jsem Tě, Pavli...
Dobrý den všem! Možná se ještě někteří, hlavně pravidelní přispívatelé, pamatujete na tuto kauzu nazvanou: Rozchod po třech letech, poraďte prosím. A jak Jirka tuto "story" ukončil, tak já bych za něj ještě ráda přilepila jeden konec. A to ten můj. Já jsem totiž ona Pavlína, o které tady byla řeč. Je tomu už deset měsíců, co jsme se rozešli, skoro na den přesně. A víte, jak to celé opravdu dopadlo? Zajímá vás to? Myslím, že výborně. Už jsme se k sobě nevrátili. Já mám nového přítele, Jirka má novou přítelkyni. A oba jsme jistě šťastnější. Možná tam Jirka někde psal, že jsem začala mít deprese, tak to byla pravda, ale ve skutečném smyslu slova, jakožto nemoc. To on ale nedokázal pochopit, myslel si, že jsem si to prostě vymyslela. Tak s depresemi se léčím i nadále. S Jirkou se čas od času někde potkáme, dělaji jsme chvíli ve stejné firmě kousek od sebe (já jako praktikantka), prohodili jsme pár slov nebo vyměnili pár řádků prostřednictvím mailu. On je teď jak reklama na štěstí. Nezávidím, jen se mi spíš zdá, že to přede mnou schválně přehání, abych viděla, jak je mu beze mě krásně. Samozřejmě mu to přeju, i já jsem mnohem mnohem šťastnější bez něho, i přes občasný projev mé nemoci - deprese.
Sledovala jsem tuhle debatu z povzdálí a připadalo mi směšné, jak to všechno překrucoval, aby z toho vyšel, jak nejlépe mohl. A přesto spousta z vás odhalila pravou podstatu našeho skutečného problému - jeho těsný vztah k matce. On se svou matkou mi namlouvali, že jsem psychicky nemocný člověk a že jejich vztah je naprosto normální, zatímco moje představy jsou naprosto špatné. Já jsem tomu snad i začínala věřit a hledala jsem po našem rozchodu vinu u sebe. Ale on pak napsal sem. A vy jsme začali odpovídat a otvírat mi oči. Díky vaším příspěvkům jsem se k němu už nevrátila. On si myslel, že je to poslední možnost, jak náš vztah zachránit, až si přečtu názory druhých. Ale obrátilo se to ve většině případů proti němu a ironií osudu bylo, že právě tato debata mi dodala sílu a nevracet se k němu. Jen pro zajímavost - asi za dva týdny po našem "hrozném" rozchodu, kvůli kterému tak hrozně zhubnul, měl už na seznamce inzerát na vážné seznámení. A tím rozjel velkou kampaň - hledám holku, nechci být sám. Také dobrý důkaz jeho bezmezné lásky, ne? Mohla bych se rozepisovat mnohem mnohem víc, ale na to nemám bohužel ani čas a navíc by to ani nikdo celé nečetl, pro vás je to už asi dávno mrtvý problém. Přesto jsem měla pocit, že musím také promluvit.
Ještě pár slov k Jirkovu závěru. Jen malý příklad toho, jak dokáže věci překroutit ke svému prospěchu. Ty změny, které doma zavedl, ty bych ráda viděla, možná to bylo snížení frekvence prozvánění s mámou. Na SMS jsem nereagovala: to je pravda. Když si chcete něco srovnat v hlavě a jste z toho dost na dně a on vám stále píše, jak vás miluje a ať se k němu vrátíte a najednou napíše: ahoj, jak se máš? Tak v tom moc upřímnosti asi není, spíš pokus o navázání kontaktu. Hovor jsem mu opravdu vzala až napodesáté, protože jsem měla mobil v pokoji a zrovna jsme s rodinou obědvali a já ten telefon prostě neslyšela. Ale to jsem Jirkovi, když jsem to zvedla, říkala. Kamarádce jsem si stěžovala, musela jsem prostě napsat všechny jeho chyby, když se s někým rozejdete a moc to bolí, tak většinou hledáte výhody toho, že jste to udělali. Tak já napsala všechny jeho negativa kamarádce. A víte, jak on to zjistil? Tak, že se mi "vloupal" na můj mail. Znal mé heslo, z dob našeho vztahu. Ani ve snu mě nenapadlo, že bude tak nefér, aby mi tam lezl i potom. Celou dobu jsem na dávnou lásku nemyslela. To vůbec ne. Jen mi bylo smutno, když jsem toho svého ex- viděla s jeho současnou holkou na zábavě, jak se na ní umí zamilovaně dívat. A pak jsem ho porovnala s Jirkou, který se mi nekoukal do očí ani normálně, už několik měsíců se díval jakoby skrze mě. A když si v jednadvaceti letech (teď jsem už o rok starší) uvědomíte, že pokud zůstanete s tímto člověkem, tak už se na vás nikdo nepodívá tak, jako to uměl ten můj bývalý, tak je vám zkrátka hodně těžko u srdce. Pes zakopán jinde nebyl. Hlavní důvod, ale netvrdím že jediný, mého rozhodnutí tento vztah ukončit, byl jeho vztah s matkou. Někde výše si také stěžoval, že jsem potkala jeho mámu a ani jí nepozdravila. Tak to setkání vypadalo tak, že jsem ji zahlédla v autobuse, který míjel autobus, ve kterém jsem seděla já! A že mě potkal na autobusáku a já byla zamračená? Tak to je také pravda. Ale jde o to, že on mě v té době pronásledoval, sledoval každý můj krok na internetu, psal mi pak SMSky, ve kterých mě oslovoval Maiko, aby ukázal, jak veliký objev učinil. A ještě psal, kde jsem na to jméno přišla a jestli se stydím za své jméno. Tak kolik z vás sem píše pod svým skutečným jménem? Viděla jsem ho také několikrát jet kolem našeho domu. Začala jsem se opravdu bát, že mě bude pronásledovat jako duch. Každé ráno jsem přijížděla do města, kde studuju, s obavami, aby tam na mě nečekal (v té době nepracoval tam, kde já studovala). A jednoho dne opravdu! Stál tam na kraji a bylo jasně vidět, že čeká. To setkání nebyla náhoda! Já jsem z něho měla opravdu strach. Proto jsem sklonila hlavu, snad jsem ho jen pozdravila, to už si nepamatuju, a utekla jsem. A on? On se na mě už z dálky smál jak měsíček na hnůj. To je trošku divné, když se na mě jako můj partner pořád jenom mračil a najednou, když se jako hrozně trápí z našeho rozchodu, tak se usmívá! To spíš to moje mračení bylo přirozené, když jsem byla zrovna smutná z rozchodu.
Omlouvám se za případné chyby a překlepy, nestihnu si to po sobě přečíst.
Tohle bylo jen moje slovo závěrem. Všechno je to už jenom minulostí. Zaplaťpánbůh. Ale jasné je, že my dva jsme k sobě nepatřili. A nejdůležitější je, že jsme teď oba mnohem spokojenější.
Všem moc děkuji za názory, které sem napsali, a za podporu.
Krásný den!
Není tady
Přeju Ti Maiko (Pavlínko) hodně štěstí v budoucím životě.
A chápu Tě, vím co je to, když jsou přítel nebo matka závislí jeden na druhého (ve větší míře než je zdrávo). Hlavní je, že jste oba spokojení...
Není tady
Fe, jak je?
Pavlinko, je to velmi zajímave, jak rozdilne popisy situaci byvaji... A dokonce verim i tomu, ze Tvuj ex byl skutecne presvedcen o sve pravde... Jsem rada, ze jsi sem o tom napsala. Drzim Ti palce!
Není tady
No nezbývá než popřát oběma štěstí a poučení se ze svých chyb.Asi proto jste se možná měli potkat, ne?
Není tady
Ahoj Pavlínko, tyyyy jo, to už je tak dlouho, co sem Jirka psal??? Hm... To to leti!
Tak hlavne, ze se oba mate fajn!!!!
Není tady
Pavli, jsme stejně staré, snad i proto mám pocit jak moc Ti rozumím! Strašně moc Ti držím palce, hlavně ať už nikdy nenarazíš na mamánka a depresí je míň a míň!!!
Není tady
Všem Vám moc a moc děkuji! Překvapilo mě, kolik z Vás mi napsalo. Ještě jednou děkuji. Asi je to tak, možná jsme se měli potkat právě kvůli tomu, abychom si oba více vážili toho, s kým teď jsme. Teda nemůžu mluvit za Jirku. Ale za sebe rozhodně. Bez té předchozí zkušenosti bych si asi nedokázala tolik vážit toho, že můj současný přítel je skutečná osobnost, která sebou nenechá ničím a nikým manipulovat. Na rodiče se nevykašlal, ale vidí je jednou do týdne. Spolu jsme mnohem více, než jsem bývala s Jirkou. A je to mazlíček, což Jirka nebyl vůbec, vůbec nepotřeboval fyzický kontakt. Na rozdíl ode mě. Pohlazení, objetí, toho všeho se mi s Jirkou nedostávalo a teď si to vynahrazuji a je to krásné. Když Vás někdo obejme nebo pohladí nebo se k Vám prostě jen přitulí, tak je duši hned mnohem líp. Mějte se všichni moc krásně!
Není tady
Teda, přečetla jsem tohle celé téma teď jedním dechem.. tolik se v tom poznávám :-) můžu Vám, Pavlo i Jirko, říct jen to, že Vás poprvé potkal ŽIVOT. Oba jste dostali lekci, a celkem si dovolím hodnotit, že jste ji správně pochopili, totiž, vzali jste si ponaučení... já svůj první vztah prožila podobně, taky to trvalo 3 roky, po dobu, co jsme studovali a NAŠTĚSTÍ to krachlo s jeho ukončením školy a cestou za kariérou.. a to dokonce měl rodiče oba, nerozvedené, ale ta matka, stejnej problém :-) dnes už se tomu jen směju... ovšem nutno podotknout, že i můj následující přítel žil jen s matkou a sestrou, tam to byl teprv teror (bohužel zemřel) a můj současný manžel otce ani nepoznal... matka s ním zůstala sama, ještě s babičkou a celej život se jistě taky těšila, jak s ním prožije svůj život :-) ("bohužel" si na internetu našel mě a já jí ho kradu) nevím ale, jakým zázrakem na něm nejde poznat ani náznak závislosti, ani syndromu jedináčka :-) je prostě vyjímečný :-) dokonce jsme odmítli koupit pěknej domeček, kterej je moc blízko bytečku, ve kterém teď žijeme, protože sem půjde jednou v důchodě bydlet ona, radši jsme si vybrali něco za městem na úplně druhém konci města .-) pomoci v nouzi, občas se navštívit, to je i pro mě samozřejmost, ale bydlet blízko? nikdy...
Přeju moc a moc štěstí oběma, ať jde život dobře dál, k vaší spokojenosti :-)
Není tady
Ahoj všem, ahoj Pavlíno;) Náhodou jsem kouknul na tenhle starý e-mail a koukám, že přišla zpráva, že je něco nového na babinetu a je. Já se k tomu už nechci vracet (i když teda fakt nevím, o tom, že bych tě nějak pronásledoval a už vůbec netuším proč jsi měla obavy že bych tam někde čekal... a že jsem jel kolem domu? Možná jsem jel tamtudy na výlet, ale určitě ne kvůli tomu, abych tě pronásledoval...) Díky bohu je to úspěšně za námi. Dneska jsem tomu rád já i ty. Jsem rád, že jsme byli spolu, a myslím, že jsme toho spolu prožili docela hodně pěkného. Bohužel i toho špatného, čehož bylo až příliž hodně a nebyl tak spokojený ani jeden z nás. Chyby jsem udělal jak já tak i ty, nedokázali jsme dělat dostatečné kompromisy a hlavně jsme je dělat museli a už to není moc dobře. Ty tři roky nám docela dost dali, dost zkušeností do života.
Jsem upřímně rád, že jsi teď šťastná a věř že i já jsem šťastný a že to rozhodně nějak nehraju nebo nezveličuju, jak se domníváš v tvém příspěvku. Držím ti palce, ať ty pitomý deprese zvládneš a ať tvůj nový partner je odolnější než jsem byl já. Budu rád, když tě potkám a prohodíme spolu pár slov a neprojdeme jen bez povšimnutí.
Vám všem, co jste kdy regovali, přeju taky hodně lásky a štěstí!
Upravil(a) Jirka25 (11. 3. 2007 22:56)
Není tady
Jirka25 napsal(a):
Ahoj všem, ahoj Pavlíno;) Náhodou jsem kouknul na tenhle starý e-mail a koukám, že přišla zpráva, že je něco nového na babinetu a je. Já se k tomu už nechci vracet (i když teda fakt nevím, o tom, že bych tě nějak pronásledoval a už vůbec netuším proč jsi měla obavy že bych tam někde čekal... a že jsem jel kolem domu? Možná jsem jel tamtudy na výlet, ale určitě ne kvůli tomu, abych tě pronásledoval...) Díky bohu je to úspěšně za námi. Dneska jsem tomu rád já i ty. Jsem rád, že jsme byli spolu, a myslím, že jsme toho spolu prožili docela hodně pěkného. Bohužel i toho špatného, čehož bylo až příliž hodně a nebyl tak spokojený ani jeden z nás. Chyby jsem udělal jak já tak i ty, nedokázali jsme dělat dostatečné kompromisy a hlavně jsme je dělat museli a už to není moc dobře. Ty tři roky nám docela dost dali, dost zkušeností do života.
Jsem upřímně rád, že jsi teď šťastná a věř že i já jsem šťastný a že to rozhodně nějak nehraju nebo nezveličuju, jak se domníváš v tvém příspěvku. Držím ti palce, ať ty pitomý deprese zvládneš a ať tvůj nový partner je odolnější než jsem byl já. Budu rád, když tě potkám a prohodíme spolu pár slov a neprojdeme jen bez povšimnutí.
Vám všem, co jste kdy regovali, přeju taky hodně lásky a štěstí!
OK, Jirko, souhlasím s Tebou. Psala jsem jen můj úhel pohledu, stejně jako jsi ho psal Ty. Také jsem rozhodně nemohla souhlasit s tím, co jsi napsal jakožto uzavření celého story o mém chování, když to tak nebylo (třeba s braním toho telefonu, nebo o té dávné lásce). Ty jsi něco špatně pochopil, já nejspíš také (to, že jsi jel kolem). Myslím si, že teď je to už ale opravdu uzavřené a zcela irelevantní. Samozřejmě že kolem Tebe neprojdu bez povšimnutí Beru Tě jako kamaráda a vždy budu. Tvé štěstí Ti moc a moc přeji. A děkuji za Tvé přání. Já se z toho dostanu, věřím tomu. A víra hory přenáší...
Není tady