29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ještě bych chtěl napsat něco co zde nazaznělo. Já si přítelkyně velmi vážím, stala se součástí mého já... nevím jak se s tímhle půjde vypořádat, měli jsme společné představy, prožili spoustu krásných chvil a poznali hodně nových míst... Myslím si, že vztah není jen o zamilovaných SMS, ale když není žádná tak to také není dobré, to je jasný. Jinak já ji mám stále uloženou v mobilu jako "Moje Pavlinka" a mám ji tam tak přes celé ty tři roky, nikdy jsem to nepřepsal a pokud jsem ji oslovoval jménem, vždy uvedenou zdrobnělinou. Na nástěnce její fotky, vystavená přáníčka... musím vypadnout ven. Pak to třeba dopíšu... ahoj.
Není tady
Jirko no nevím, moc stavíš svoje plány na tom, že si tvoje maminka někoho najde, odstěhuje se k němu a budou žít happily ever after. Co třeba takhle zkusit domek na hypotéku, nevím kolik vyděláváš, ale šetřit na celou sumu to je na x let a co mezitím provedou ceny nemovitostí nikdo neví.
A co se toho společného bydlení týká...zkus si představit, že bys ty bydlel s tchýní ? Líbí se ti taková představa ?
Není tady
Taky nechápu, co s tím má společného maminka. Ty bys vpodstatě raději bydlel bez ní (cituji tě: nejlepší řešení ale je nalézt partnera pro mámu), ale jen protože je sama, chceš zůstat bydlet s ní.
Ty nejsi povinen s ní bydlet dál.
Vždyť kdyby ses s partnerkou přestěhoval kamkoli jinam, není problém maminku navštěvovat. Tak často, jak se to bude líbit oběma stranám.
Nechápu, proč je v plánech do budoucna zase maminka. Žiješ svůj vlastní život. Tím neříkám, že by ses měl na ni úplně vybodnout.
Pa
Není tady
Já jsem to přesně takhle chtěl. Problém je v tom, že jsem školu skončil fakt nedávno a ještě jsem nedostal ani první výplatu (no, bude to cca 15 čistýho, jsem po škole). Dům na hypotéku určitě chci, šetřit by bylo opravdu na dlouhé lokte.
To že by tam mamka třeba někdy bydlela také nebylo definitivní, třeba někdy... Ne, představa bydlet s tchýní se mi nelíbí, pokud by se nám ale nepletla do života a nikoho jiného by vlasně neměla, zvládl bych to a toleroval, pokud by byla partnerka šťastnější.
Jirka
Tiina napsal(a):
Jirko no nevím, moc stavíš svoje plány na tom, že si tvoje maminka někoho najde, odstěhuje se k němu a budou žít happily ever after. Co třeba takhle zkusit domek na hypotéku, nevím kolik vyděláváš, ale šetřit na celou sumu to je na x let a co mezitím provedou ceny nemovitostí nikdo neví.
A co se toho společného bydlení týká...zkus si představit, že bys ty bydlel s tchýní ? Líbí se ti taková představa ?
Není tady
Jirko, necitala som rady od druhych, tak neviem, mozno uz Ti to niekto poradil.
Radim Ti jedno, podla mna by to mohlo pomoct. Vytlac vsetko to, co si tu pisal... A daj jej to precitat.
Ak sa nechce stretnut, hod jej to do schranky, pripadne daj niekomu, nech jej to odovzda. Pretoze tak
krasne, ako si to Ty napisal... to je nieco nadherne, si clovek s obrovskym srdieckom!
Urcite ste si vela veci nevyjasnili... domyslali, atd. Daj jej to precitat, radim TI!
A daj vediet, ako zareaguje.
Drzim palce
Zuzana
Ahoj,
děkuji za příspěvek. Moc mě potěšil. Poslal jsem jí adresu této konfery... třeba si to přečte. Jinak jsem se objednal k psychologovi, kam půjdu bohužel sám, ale to snad nevadí. Doma jsem se začal ohrazovat proti věcem co mi vadí, více než minule, tak snad to bude krok správným směrem do budoucna. Určitě ano. Víte, i mě ten užší vztah celkem vadí, ale je to těžký a těžký je se do toho vžít. Je tady taky jedno vlákno "patalogická závislost na matce", ale ta matka co se tam o ní píše je despotická, což není můj případ, myslím si ale, že přítelkyně to viděla právě tak jak se v té dikuzi píše Moje mamka mi přeje všechno dobré a chce abych byl šťastný a měl rodinu. Já ji za to, ale nemůžu přestat mít rád a přestat se s ní bavit a občas ji vzít na výlet... ach jo, snad toho dneska udělám víc v práci než včera...
Jirka
engie2 napsal(a):
Jirko, necitala som rady od druhych, tak neviem, mozno uz Ti to niekto poradil.
Radim Ti jedno, podla mna by to mohlo pomoct. Vytlac vsetko to, co si tu pisal... A daj jej to precitat.
Ak sa nechce stretnut, hod jej to do schranky, pripadne daj niekomu, nech jej to odovzda. Pretoze tak
krasne, ako si to Ty napisal... to je nieco nadherne, si clovek s obrovskym srdieckom!
Urcite ste si vela veci nevyjasnili... domyslali, atd. Daj jej to precitat, radim TI!
A daj vediet, ako zareaguje.
Drzim palce
Zuzana
Není tady
Ale to, že bys tolik nazahrnoval do své budoucnosti maminku neznamená, že bys ji přestal mít rád. To si přece neodporuje.
Není tady
Jirko25: Je dobře, že máš hezký vztah k mamce, to určitě. Z toho, co jsem si přečetla, mi připadá, že se ale pasuješ do role maminčina rytíře sám. Neříkám, že to je úplně špatně, ale myslím si, že mamka by měla vzít svůj život do vlastních rukou. Najít si zájmy a přátele. Ty jí v tom můžeš pomoct tím, že jí otevřeš oči. Jestli jen sedí doma a čeká, až jí někam vytáhne syn, má hodně malou šanci, že si najde partnera. Možná bude pro ní dobře, když se jí budeš snažit popostrčit jiným směrem. Mamka je dospělá osoba, takže by měla začít žít svůj život bez závislosti na "tom jediném, co jí zbylo - synovi". Možná se mýlím, ale tak to na mě působí.
K Tvému vztahu... Myslím si, že Tvá přítelkyně mohla mít ve spoustě věcí pravdu. Z toho co píšeš, ale hodně chyb dělala ona sama. Začínala si totiž pěstovat závislost na Tobě (trošku druhá maminka). Tady platí totéž- najít si vlastní zájmy, vlastní přátele a vlastní aktivity- prostě nechat toho druhého také někdy dýchat samotného. Ono to pak hodně zlepší vztah muže k ženě. Myslím si, že pokud by se na Tebe s prominutím tolik pořád nelepila, nežárlila by atd. , měl bys třeba najednou i větší chuť jí napsat, že jí miluješ. Ale nediv se, že jí vadilo, že jsi jí nenosil kytky, nepsal tak hezké zprávy atd. jako dřív. Ono to trošku působí jako podraz. Celou dobu se můžeš s kytkama a zprávama přetrhnout a když už jí máš jistou, tak nemáš tu potřebu. To se z pohledu holky těžko chápe. Pokud neví, že to většinou bývá přirozený vývoj a že to neznamená, že už ji nemiluješ, asi se z takové změny cítí zmatená. Proto není od věci jí občas říct, jak jí máš rád. To podle mě každá holka občas potřebuje slyšet.
Jinak si myslím, že není všem dnům konec a i když to teď určitě odmítáš, máš spoustu času najít si jinou "tu pravou". Důležité je se poučit z chyb a být příště už moudřejší. Ale třeba si všechno vysvětlíte a vrátíte se k sobě. Kdo ví. Chce to vždycky toleranci a malé ústupky na obou stranách.
Není tady
Ahoj Jirko, to, že budeš žít svůj život bez mamky (případně se odstěhuješ) přece neznamená, že ji máš přestat mít rád nebo že ji snad nemůžeš vzít na výlet! To se přeci nevylučuje.
Jinak mi přijde trochu zvláštní jak "intenzivně" hledáte pro mamku životního partnera. Nechej to na ní! Teď mě napadla taková myšlenka - jaký muž by se chtěl stát partnerem ženy, pro kterou partnera vybírá - nebo pomáhá vybírat její syn?
Ty už máš věk na to, abys žil sám. Já bych byla pro, aby sis to alespoň zkusil.
Není tady
Ahoj,
souhlasím a nemám snad nic co bych mohl namítnout.
Co se květin týká, myslím, že jsem je nosil více než někteří jiní kluci, cca ob jeden až dva měsíce po celou tu dobu. Vždycky rudou růži. Je ale pravda, že ona mě pozornostmi zahrnovala více než já ji a jak píšeš, potřeboval jsem k tomu mít chuť. Ale je pravda, že to neznamenalo, že ji nemám rád a že ji nemiluju...
Rybička napsal(a):
Jirko25: Je dobře, že máš hezký vztah k mamce, to určitě. Z toho, co jsem si přečetla, mi připadá, že se ale pasuješ do role maminčina rytíře sám. Neříkám, že to je úplně špatně, ale myslím si, že mamka by měla vzít svůj život do vlastních rukou. Najít si zájmy a přátele. Ty jí v tom můžeš pomoct tím, že jí otevřeš oči. Jestli jen sedí doma a čeká, až jí někam vytáhne syn, má hodně malou šanci, že si najde partnera. Možná bude pro ní dobře, když se jí budeš snažit popostrčit jiným směrem. Mamka je dospělá osoba, takže by měla začít žít svůj život bez závislosti na "tom jediném, co jí zbylo - synovi". Možná se mýlím, ale tak to na mě působí.
K Tvému vztahu... Myslím si, že Tvá přítelkyně mohla mít ve spoustě věcí pravdu. Z toho co píšeš, ale hodně chyb dělala ona sama. Začínala si totiž pěstovat závislost na Tobě (trošku druhá maminka). Tady platí totéž- najít si vlastní zájmy, vlastní přátele a vlastní aktivity- prostě nechat toho druhého také někdy dýchat samotného. Ono to pak hodně zlepší vztah muže k ženě. Myslím si, že pokud by se na Tebe s prominutím tolik pořád nelepila, nežárlila by atd. , měl bys třeba najednou i větší chuť jí napsat, že jí miluješ. Ale nediv se, že jí vadilo, že jsi jí nenosil kytky, nepsal tak hezké zprávy atd. jako dřív. Ono to trošku působí jako podraz. Celou dobu se můžeš s kytkama a zprávama přetrhnout a když už jí máš jistou, tak nemáš tu potřebu. To se z pohledu holky těžko chápe. Pokud neví, že to většinou bývá přirozený vývoj a že to neznamená, že už ji nemiluješ, asi se z takové změny cítí zmatená. Proto není od věci jí občas říct, jak jí máš rád. To podle mě každá holka občas potřebuje slyšet.
Jinak si myslím, že není všem dnům konec a i když to teď určitě odmítáš, máš spoustu času najít si jinou "tu pravou". Důležité je se poučit z chyb a být příště už moudřejší. Ale třeba si všechno vysvětlíte a vrátíte se k sobě. Kdo ví. Chce to vždycky toleranci a malé ústupky na obou stranách.
Upravil(a) Jirka25 (3. 5. 2006 10:04)
Není tady
Hmmm. Jestli to budete chtít dát znovu dohromady, měla by se tyhle věci dovědět. Možná by nebylo od věci, kdybyste si spolu četli knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Lépe byste poznali, kdo jak myslí. Je to dobrá knížka, určitě ji doporučuji i Tobě samotnému.
Není tady
Ahoj,
ne, já jí ho nevybírám! Do toho se opravdu nepletu. Jen jí říkám, ať si někho najde a pomohl jsem jí dříve zadat inzerát na seznamku, teď už si to ale dělá sama. Je ale také pravda, že pořes internet asi cesta nevede. I když v mém případě vedla a našel jsem partenrku jakou jsem hledal a o které snil, pěknou, romantickou, která má ráda přírodu, focení, je citlivá (a to až moc...), byla zklamaná a já ji chtěl přesvědčit o tom, že třeba ne všichni kluci jsou špatní. Její předchozí vztah ji ale poznamenal hodně, měla strach abych nezačal dělat to co ten bývalý a vzniklo z toho napětí, různé obavy i z mé strany. Kdybych byl její první, myslím si, že bychom spolu byli stále a šťastní. Byl to nejbližší člověk, kterého jsem kdy měl, se kterým jsem mohl o čemkoli si promluvit. Neměli jsme mezi sebou žádná tajemství o všem si snažili popovídat. Takových "řešení", ale přibývalo a ubíjelo nás to oba. Psychiatr nepomohl, protože ten předepsal jen prášky a nikdy nešel k jádru věci. Toho navštěvovala přítelkyně, jednou jsem tam s ní byl. Prášky to trochu utlumily, ale i ona sama se trochu změnila. Nechci ale aby to vypadalo, že hledám chyby na ní, mám jich sám dost (náladovost, někdy problém připustit cizí názor - pokud jsem přesvědčen o správnosti mého...).
Jirka
elenka napsal(a):
Ahoj Jirko, to, že budeš žít svůj život bez mamky (případně se odstěhuješ) přece neznamená, že ji máš přestat mít rád nebo že ji snad nemůžeš vzít na výlet! To se přeci nevylučuje.
Jinak mi přijde trochu zvláštní jak "intenzivně" hledáte pro mamku životního partnera. Nechej to na ní! Teď mě napadla taková myšlenka - jaký muž by se chtěl stát partnerem ženy, pro kterou partnera vybírá - nebo pomáhá vybírat její syn?
Ty už máš věk na to, abys žil sám. Já bych byla pro, aby sis to alespoň zkusil.
Není tady
Děkuji za tip, zkusím někde sehnat...
Jirka
Rybička napsal(a):
Hmmm. Jestli to budete chtít dát znovu dohromady, měla by se tyhle věci dovědět. Možná by nebylo od věci, kdybyste si spolu četli knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Lépe byste poznali, kdo jak myslí. Je to dobrá knížka, určitě ji doporučuji i Tobě samotnému.
Není tady
Držím palečky...
Není tady
Jirko,
nevím, jestli ti to v něčem pomůže, ale...
Mám syna asi v tvém věku. Není jedináček, ale je nejmladší a naše vztahy byly vždycky velice dobré. Kdykoli jem potřebovala, tak mi pomohl (a pomáhá doteď - je schopný v zimě ráno vstát ve tři a přijet se mnou uklízet sníh), případně jsme spolu šli třeba do kina, divadla a tak, ale jednak to nebylo pořád, protože přece jen měl spoustu dalších zájmů a kamarádů, jednak nemá potřebu mi "organizovat" život. Prostě "mami, dělej jak chceš a když budeš potřebovat, pomůžu". Pak si našel přítelkyni, pár měsíců bydleli u nás a teď nedávno se odstěhovali do svého. Přestože jsem s dívenkou vycházela velmi dobře (až netchýňovsky), je pro všechny lepší, že spolu nebydlíme, už třeba jen proto, že každý máme jiný režim (normální pracovní doba, upravená, směny den/noc...), takže jsme se občas rušili navzájem, jednak přece jen "někdo jiný" v bytě způsobí určitou ztrátu soukromí. Takhle se těším, kdy přijdou, popovídáme si a zase jdeme každý po svém.
Jinak tvoje slečna, když jsi s ní začal chodit, byla ještě 18leté "telátko". Z tvého psaní jsem vyčetla, že její předchozí vztah asi nebyl úplně v pohodě, takže se upnula na tebe, ale ve svém věku si prostě neumí představit, že ta první zamilovanost logicky po 3 letech už není tak bláznivá jako na začátku a chtěla by udržet něco, co prostě ve stejné podobě trvat nemůže. Navíc píšeš, že jste před sebou neměli žádné tajemství, všechno jste si vyříkali - nevím, ale trochu toho "tajemna" by mělo zůstat na obou stranách. Tím nemyslím, že byste měli lhát jeden druhému, ale spíš takové to "zítra se s tebou nemůžu vidět, mám naplánovaného něco jiného". To u vás asi nebylo, byli jste pořád spolu a kromě práce nebo školy jste asi neměli nic dalšího kromě jeden druhého. Možná to tak není, ale tak mi to z tvých informací vypadlo. Taky jsi možná moc plánoval. Není to nic špatného, ale taková holčina spíš bude vymýšlet, jaký si pořídí koberec do obýváku v domě, který ještě nestojí, než aby uvažovala o hypotéce na něj. Možná jste měli fakt začít v pronajaté garsonce a poznat se z denního života, než čekat, až bude dům, zahrada, auto a jánevímcoještě a pak do toho růžového snu usednout a doufat, že budete žít šťastně až do smrti. Na takové čekání moc děvčat není, víš. Ty jsi proti ní jasně dospělejší, ona je ještě mládě a spíš by si hrála, což, jak uznáš, se blbě dělá buď s jasně nalinkovaným životem nebo přítelovou maminkou (kdyby ze zlata a hořký čokolády byla) za zády.
Není tady
Souhlasím s Helenou na 100%! Napsala a vystihla to parádně.
Není tady
Ahoj,
děkuji za názor Heleny, která mluví ze zkušenosti.
Co se týká další části reakce... pořád spolu jsme v podstatě byli o víkendech. Jeden týden u nás, druhý týden u nich. Stal se z toho stereotyp. Nikdy jsme si nelhali i když by třeba malá lež v některých situacích pomohla, ale moc upřímní jsme byli oba a na kažou maličkost se hned ptali. Nemohl bych říct "zítra se s Tebou nemůžu vidět, mám naplánovaného něco jiného", bez toho aniž bych to specifikoval, i tak by to bohužel vyvolávalo strachy, jednak že si tam někde najdu jinou a nechápala by proč nemůže jet taky, když má volno... hlavním důvodem toho bylo, obava z toho, že bych něco takového mohl udělat někdy v budoucnu až bychom třeba byli manželé. Já jinak mám celou řadu koníčků, víceméně ale neprovozovaných s jinými kamarády. Mé srdce ale navzdory vztahu k mamce patřilo jen ji.
Možná jsem plánoval moc, možná ne, nevím. Myslel jsem, že to tak chce, plánovat, mít jistou budoucnost. Nyní asi oba vidíme, že se plánovat nedá a že to akorát škodí, snad lepší je žít z měsíce na měsíc a maximálně plánovat dopředu jen dovolenou. Protože když to nevyjde, tak to strašně bolí. Na cokoliv si vzpomenu, měli jsme nějaké společné představy a teď není nic, jen velký šrám na duši a srdci u nás obou.
Já si nemyslím, že ta garsonka je obecně špatný názor, souhlasím s ním. Ale ceny nejsou nízké a já jsem fakt ještě nedostal první výplatu. Škole jsem se věnoval na plno a tak si během studia moc nevydělal, pominu-li pár brigádiček a stipendium. Ona, také studuje a žádné peníze nevydělává. Nemohl jsem něco takového dříve udělat a z důvodu toho, že bych byl na placení pronájmu sám by se mi do toho moc nechtělo ani teď... nicméně to ale neznamená, že nechci nic změnit.
Upravil(a) Jirka25 (3. 5. 2006 12:01)
Není tady
Jiří,píšeš,že to byl první vážný vztah. Ber to jako zkušenost.Já ti radím,aby jsi si udělal pauzu,srovnal si nanovo myšlenky ohledně plánování si budoucnosti.Naspoř si penízky,postav dům zabezpeč se,pracuj na karieře.Holku na vážný vztah zatím nehledej.Líbí se mi,Tvůj názor na mamku a vůbec myšlení na rodinné vztahy.Až vycítíš,že s touhle holkou bys chtěl žít, tak vzniká nová vztahová jednotka,rodina..Do vaší nové rodiny určitě bude patřit vaše nejbližší rodina,to je rodina Tvé maminky,rodina tvé babičky ap.Všichni jste jako samostatná jednotka .
Není tady
Ahoj,
děkuji za odpověď, za další názor a radu. Ano, možná to tak dopadne. Jen nevím jaký jiný vztah než vážný bych měl mít. Jiný druh vztahu bych nechtěl a nedokázal bych to... buď vážný nebo žádný? Asi to tak teď vidím. Já jsem právě cítil, že s touhle holkou bych chtěl žít... je pravda, že někdy více a někdy méně a někdy vůbec...
Eva Richterova napsal(a):
Jiří,píšeš,že to byl první vážný vztah. Ber to jako zkušenost.Já ti radím,aby jsi si udělal pauzu,srovnal si nanovo myšlenky ohledně plánování si budoucnosti.Naspoř si penízky,postav dům zabezpeč se,pracuj na karieře.Holku na vážný vztah zatím nehledej.Líbí se mi,Tvůj názor na mamku a vůbec myšlení na rodinné vztahy.Až vycítíš,že s touhle holkou bys chtěl žít, tak vzniká nová vztahová jednotka,rodina..Do vaší nové rodiny určitě bude patřit vaše nejbližší rodina,to je rodina Tvé maminky,rodina tvé babičky ap.Všichni jste jako samostatná jednotka .
Není tady
Ahoj všem.
Tak si to pomalu začínám utřiďovat.... chce si mi říct, ano, pochopil jsem. 95% z vás mi napsalo totéž a to, že můj vztah k mamce je příliš úzký a jen 5% vztahů by takto mohlo fungovat. To jak radikální změna by to pro mě byla, by záleželo na způsobu realizace. Jsem 100% rozhodnutý tento stav změnit, samozřejmě se zachováním výborných vztahů s mamkou, která ale toto musí pochopit a po hodinovém rozhovoru před chvílí bych snad i řekl že chápe a že to nechápe jako podraz ode mě, jen stále nemůže překousnout tu formu (SMS... ach jo, sakra). Ještě jdu v pátek ráno k tomu psychologovi a uvidím co mi poradí, jak by se to dalo udělat.
A teď trochu počtů...
Pronájem garsonky by u nás vě městě vyšel na cca 6000 - 8000 včetně energií (?). Jídlo pro jednoho člověka cca 4000 Kč, mobil 400 Kč, doprava do práce 800 Kč, benzin do auta (cca 200 km/týden) - 1500 Kč, internet 250, zábava 500-1000 Kč, stavební spoření 1500 = cca 14200, tedy s předpokládaným příjmem 15000 čistého zbude na ostatní 800 Kč. Čili, abych sám na stavbu rodinného domu byl měsíčně schopen vydat pouze něco málo přes 2000 kč oproti cca 10 000 uspoření doma.
V kalkulaci nezahrnuju vůbec výdaje na dovolenou (cca 10 000 ročně), dárky a pozornosti (cca 4000 ročně), což činí nějakých 1200 za měsíc navíc a dostávám se do mínusu. Celkové nutnější výdaje za měsíc mi vycházejí 15400 Kč, abych mohl sám bydlet v garsonce.
Náklady mi vycházejí takovéto, a to jsem se nijak nerozšoupnul, nekoupil žádnou neplánovanou věc, CD, a nezapočetl rezervy pro horší případy.
Přítelkyně nevydělává, nemá žádné peníze. S ohledem na vyživovací povinnost rodičů, by teoreticky mohla dostat peníze od nich (na jídlo a na příspěvek na bydlení). Teď jí rodiče platí 30 000 ročně za studium, abychom se dostali jakž takž do plusu museli by se někde splašit nějakých dalších 9000 měsíčně (férové by bylo od jejich rodičů pokud mají do 26 let vyživovací povinnost). Vzhledem k tomu že by doma nic nepomohla, to vidím dosti nereálně, že by od rodičů mohla dostat ještě dalších 100 000 ročně.
Z těchto poznatků mohu udělat závěr takový, že bydlení v garsonce je možné s velkým uskroměním se a jen krátkodobě, řekněme "na zkoušku". Přítelkyně (měl bych psát asi bývalá :-( ) je ve druháku na VŠ, ještě jsou před ní minimálně 3 roky studia.
Když jsem si to teď tak spočítal, trochu mi připadá, že se tímto nezabývala...
Pomineme, li finanční stránku věci: Jsme mladí, a asi by nebylo zas tak správné se uvázat do stavu skoro manželského, kdy bychom počítali peníze. Spíš bychom si měli společně užívat, poznávat nová místa a přitom spořit na ten barák. Je tady někdy vlákno "život v paneláku" a tam někdo psal, že si vzal hypotéku (úměrné pronájmu) na byt a tím mají vlastně panelák na doživotí. Tak takhle dopadnout nechci!
Pak mě také mrzí, že se to muselo takto vyhrotit tři dny po mé promoci a tedy v okamžiku těsně po dokončení školy.
Abych to shrnul: Jak jsem psal, jsem 100% rozhodnut toho hodně změnit. Vlastní byt vidím, ale problematicky.
Jirka
Upravil(a) Jirka25 (3. 5. 2006 22:51)
Není tady
Jirka25 napsal(a):
nějak jsem se uklepl
Upravil(a) Jirka25 (3. 5. 2006 19:58)
Není tady
...
Upravil(a) Jirka25 (3. 5. 2006 20:01)
Není tady
Hm, lehké to určitě není. Ono třeba v Praze je to jednodušší v tom, že se dá sehnat podnájem s několika dalšími studenty, kdy každý má svůj pokoj a o nájem se dělí. Nevím, jak je to v Mladé Boleslavi...
Není tady
Jirko,jasně že je třeba počítat ale doufám,že počítaš i s tím,že mamince budeš přispívat na bydlení i jídlo,aby se s tebe nestal parazit a zneužíval dobrotu maminky.Jestli ti bude penízky odkládat a pak ti přispěje na barák,to bude její věc ale doufám že když jí máš rád a vážíš si jí,že její dobroty nezneužiješ. Celkově vzato,pracuj na své karieře a vem nějakou brigádu a prostě dři a jdi si za svým cílem Holku na vážno nehledej,nezavazuj se.
Není tady
Čtu tvůj problém od začátku.....Ach jo Jirko, když to tak vidím co píšeš, je to moc hezké takto plánovat život, mít vše spočítané, šetřit na vysněný domek......budeš mít čas si svůj život si užít? S tímto plánem opět vše upadne do stereotypu....kde pro Vás hlavním cílem bude ušetřit si.....na domek (to spíše pro tebe)...Přijde mi, že jsi myšlenkově daleko , daleko za svým věkem....šetření je fajn, ale lépe se to táhne ve dvou...takže počkejte až bude pracovat i přítelkyně a pak plánujte.....do té doby se věnuj jí, užívejte si, poznávejte....vždyť na šetření a probírání starostí máte zbytek žïvota.....
Není tady