Oznámení

29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu

6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog

#1 2. 5. 2006 10:55

Jirka25
Host

Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ahoj všem čtenářům.
Rozhodl jsem se (já 25 let, ona 21 let)  zde svěřit s naším problémem, bude to trochu komplikovanější a předem moc děkuji za reakce a rady. S přítelkyní jsem se poznal před třemi lety přes internetovou seznamku. Nejdřív jsme si psali maily, pak se sešli... bylo to úžasné a krásné, dokonce jsme spolu do skály vytesali velký nápis s našimi jmény, srdcem a letopočtem. Měl to být největší důkaz naší lásky. První rok byl úplně v pohodě, vyhovovali jsme si maximálně a doteď si oba myslíme, že jsme jeden pro druhého to co každý z nás hledal. Pomalu ale mezi námi začali vznikat různé rozpory kvůli maličkostem.

Včera, na prvního máje, jsme se rozešli. Seděli jsme na skále a oba jsme brečeli, protože jsme se dobrovolně vzdávali taho nejcennějšího co jsme kdy oba měli. Se slzami v očích a zlomenými srdci jsme to nazvali jako rozchod z rozumu. Oba jsme si řekli, že se stále milujeme a máme se rádi, ale že to takhle nejde dál. A od našeho posledního zamávání trpím a navím co s tím. Nedokážu ji jen tak optustit. Život máme jen jeden a já jsme ho chtěl prožít s ní. Ale tak abychom byli oba štastní.

Do 1.5. jsme spolu chodili něco málo přes tři roky. Ano bydlí u rodičů, já také. Problém je mj. v tom, že moji rodiče se před lety rozvedli a mamka začala věnovat všechnu péči mně a byla to ona, kdo mi umožnil vystudovat vysokou školu, kterou jsem před pár týdny dokončil. Hledání zaměstnání se neobešlo bez velkého nervového vypětí, protože moji velmi špatnou vlastností je nerozhodnost.

Teď tedy ty důvody, proč...
Já jsem se po třech letech nedokázal chovat tak zamilovaně jako nazačátku. Nenosil jsem tak často růži a přestal psát zamilované SMSky. Hrozně bych rád, ale nedokázal jsem to, ale vím, že ona je pro mě vším a že její ztrátu hned tak nerozchodím (a hlavně ji nechci ztratit). V poslední době jsem měl často špatnou náladu, vrčel jsem a byl vztahovačný. Nebyl jsem prostě v pohodě, těch důvodů proč, bylo víc, nejdřiv nervy ve škole, pak nervy se zaměstnáním a pak nervy z otazníku nad naší společnou budoucností a rozporu mezi přítelekyní a mojí mamkou. Když byla na mě nepříjemná ona, často jsem pochyboval, zda je to ta pravá a už jsem neměl sílu ji zlepšovat náladu. Do špatných nálad jsem se pak strhávali vzájemně.

Jaký rozpor? Protože je moje mamka sama, měl jsem vždycky potřebu jí nějak zabavit, bylo mi jí líto, a brali jsme ji třeba na společný výlet, na lyžování atp. Měl jsem za to, že ji má přítelkyně ráda, vždycky si spolu povídaly a ukazovaly si co si koupily nového na sebe. Pavlínka mi ale začala tvrdit, že jsem na mamce závislý a že můj vztah s ní (mamkou) není normální, začala to nazývat dokonce opičí láskou. Jednoho dne jsem takhle na sebe do telefonu zase vrčeli (zpropadené mobily!) a musel jsem si vyslechnout, že jsem nesamostatný ať s tím něco dělám, že se o mě máma moc stará, načež jsem já řekl, tak jí to napiš. Bohužel napsala, ale trošku tvrdým způsobem ve stylu "Vadí mi na Vás, to a to a to..." Já jsem uznal, že něco z toho je pravda a že jsem někde dělal chybu, ale s názorem, že jsem závislý a že mě chce mamka jen a jen pro sebe se ztotožnit nemůžu, protože to není pravda. Chci mít svou rodinu, děti, spokojenou manželku, dům a to samé chce a přeje mi i moje mamka. Na přítelkyni nikdy nežárlila, vždycky ji brala jako vlastní. Mamce je hrozně líto, že ona má být tou příčinou a nechápe to, chtěla pro mě to nejlepší, abych byl spokojený a nikdy mi v ničem nebránila.

Co se týká mého vztahu k mamce, tak ji mám rád jako rodiče. To je přeci něco jiného než milovat přítelkyni. Člověk se přeci nemůže na své rodiče vykašlat, přestat se o ně zajímat. Nedokázal bych to. Moc bych si přál, aby toto pochopila. Mámě jsem se chtěl odvděčit za to, že postavím dům a v něm by měla svoji samostatnou garsonku se vším všudy, kde by mohla být, pokud by si nenašla přítele. Byla by nablízku, ale nijak by nezasahovala do chodu naší domácnosti. Přítelkyni se tento nápad líbil a souhlasila s ním, i za to jsem si ji vážil (ale dával to málo najevo:(  Navíc, babička se vždycky hodí. Přítelkyně mi řekla, že většina jejich kamarádek (22 let) už bydlí se svými kluky, tak ať se osamostatním. Doma bydlíme v 3+1 a já bych byl naopak rád, aby se ona přistěhovala sem, než abychom platili drahý pronájem. Vydělávané peníze bych chtěl při tom spořit na dům, splácet hypotéku. Kdybych si sehnal pronájem, nic by mi z těch peněz na spoření nezbylo, 50 tisíc nevydělávám. Strašně bych chtěl aby si mamka někoho našla, ale bohužel nikam moc nechodí, a přes internet se zatím nikdo nenašel. Přál bych si aby přítelkyně můj užší vztah k ní chápala. Nicméně ten vztah není tak úzký, abych nechtěl mít vlastní rodinu.  Mojím cílem bylo vždy abychom byli všichni štastní a chtěl jsem v rodině dobré vztahy. Nechci žít v rozhádaném prostředí, nechci se dočkat toho, že se mamce začne nadávat a třeba ani neukážou vnoučata, a že by mi zakazovala se s ní bavit.

Co se týká chování mé přítelkyně, tak jsem měl problém především s její velkou žárlivostí a nejprve její náladovostí. To se projevilo asi po 9 měsících vztahu. Brečela, měla deprese, bylo jí špatně. Nejdříve jsem to všechno chápal a snažil se ji uklidňovat, litoval ji, rozveseloval. Takovýchto stavů ale začalo přibývat a začaly vznikat vzpory mezi námi. Stále se mě ptala, jestli nekoukám na nějaké po*no na internetu, jestli si nepíšu s jinými, jestli by se někdy mohla dočkat toho, že pojedu na výlet bez ní. Chtěla být příliš moc se mnou, ale to já s ní také. Neměli jsem ale být tolik spolu svázaní (láska žije z podvýživy a umírá na přesycení...na tom jsme se nedávno oba shodli). Došlo k tomu, že jsem se začal bát říci, že se třeba chci sám projet na kole, nebo že mám nějaký jiný plán než s ní. Ona takové potřeby neměla. Měl jsem obavy, aby ze mě nebyl ušlápnutý podpantoflák a ani bych to nedovolil. V tomhle na sobě ale hodně zapracovala a přestalo jí to vadit. Já jsem se cítil volnější a spokojenější. Ale nepřestal jsem ji milovat, spíše jsem jí byl za to vděčný a více si jí vážil. To období, kdy to z její strany vůči mně nebylo příliš férové, mě ale hodně otupilo.

Jak píši v úvodu, na přítelkyni mi strašně moc záleží, nerad bych o ní přišel i když to tak asi dopadne. Je to strašný, je to moje první holka a chtěl jsem s ní vydržet celý život. Jsem rak, člověk, který má rád pohodu, miluje svoji rodinu. Dohodli jsme se společně i na tom, že bychom měli trávit více času s přáteli, někam s nimi vyrazit, buď společně nebo sami a méně se zabývat hloupostmi. Ačkoli mi do toho mamka vůbec nezasahovala, večer před prvním májem mi řekla, že nechápe, jak jí to přítelkyně mohla napsat, že to vůbec nečekala, že to bylo jako kudla do zad. Mně to že se na to ptala rozčílilo (asi důkaz toho, že jsem sám pochyboval, zda to nebude tak, že mě přítelkyně proti ní poštve), tak jsem přítelkyni hned zavolal, jestli by jí mohla zavolat, aby si to vysvětlily... a bylo zle:(
Chtěl bych, abychom se spolu vrátili a už tyto chyby neopakovali, abych já i ona jsme byli tolerantnější a více chápali druhého, abychom se nedohadovali o blbostech, abychom oba věděli, že ten druhý je pro něj vším, ale abychom se vzájemně nesvazovali, nechali si určitou volnost. Moje představa je taková, že domu budu nosit peníze, budu pomáhat, starat se o dům, o děti, brát rodinu na výlet, sem tam si někam vyrazím sám nebo s kamarády a třeba i jen s mamkou nebo všichni společně. Myslím, že takto to funguje v mnoha domácnostech ke vší spokojenosti.

Chtěl bych abychom byli spolu štastní. Co byste radili? Nepomohla by nějaká psychoterapie, psycholog? Záleži mi na ni a vím, že i jí na mě. Chceme být spolu, ale nechceme rešit už tyto problémy... sami jsme to nezvládli.
Děkuji moc.
Jirka

 

#2 2. 5. 2006 10:57

jsem.sva
♥♥♥♥♥--
Místo: Plzeň
Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 601

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Tak tenhle román asi moc lidí číst nebude, promiň...

Není tady

 

#3 2. 5. 2006 11:03

suzy
♥♥♥♥♥♥-
Místo: brno
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2570

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirko vzdyt ty ale sam znas odpoved na vas rozchod.Sam to tam pises,nepsal jsi ze ji mas rad,zadne kytky,jen velka naklonost k matce.Laska k rodicum je v poradku ale ne na ukor sveho vztahu.jak to ze ti do vsechno doslo az ted po rozchodu,ale behem vztahu jsi se tim nijak zvlast nezaobiral?Rada na to neni,jen moznost ze kdyz tohle vsechno reknes (nebo ukazes to co jsi sem napsal) sve partnerce tak to pochopi,proresite to,domluvite se na urcitych "pravidlech"  a ona do toho treba pujde jeste jednou.


http://animace.org/panenky/G300111.gif

Není tady

 

#4 2. 5. 2006 12:15

elenka
♥------
Registrovaný: 16. 3. 2006
Příspěvky: 13

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirko, vy jste oba dva asi ještě moc nezkušený. Píšeš, že to je tvoje první holka. Ty máš celý život přesně naplánovaný, ale ono ve skutečnosti je většinou všechno jinak. Ty a Tvoje přítelkyně jste se nedokázali shodnout už na "představě života", jak byste mohli vyřešit nějaký skutečný problém? Necítila se Tvoje přítelkyně svázaná Tvojí představou o životě? Přišlo mi, žes jí postavil před hotovou věc jak si svůj život představuješ. Ona sice souhlasila, ale možná měla jinou představu...

Není tady

 

#5 2. 5. 2006 12:39

Tiina
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 3170
Web

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

No nevím, ale na mě to taky doost dělá dojem, že si na svojí maminku nezdravě fixovaný. Těžko říct, soudím jenom z toho, co si napsal, ale takový z toho mám pocit...maminka tohle,maminka tamto..a svojí přítelkyni si měl problém poslat i zamilovanou sms a to i přesto, že si moc chtěl. Když si tak moc chtěl, proč si to tedy neudělal ? A další věc, vyzvat svojí přítelkyni ať si to s tvou maminkou vyříká sama, to myslíš jako vážně ? Něco ve stylu "ať se holky poperou" ????? To tě ani nenapadlo, že může mít tvoje přítelkyně v něčem pravdu ???

Není tady

 

#6 2. 5. 2006 13:20

Slvinka
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Střední Čechy
Registrovaný: 2. 4. 2006
Příspěvky: 1367

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Nejdřív si musíš Ty sám srovnat své vztahy k matce a pak teprve lze něco řešit... To je můj názor!

Upravil(a) Slvinka (2. 5. 2006 13:35)


cool

Není tady

 

#7 2. 5. 2006 13:31

gemi
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 29. 1. 2006
Příspěvky: 1404

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Z toho, co píšeš, je poznat vázanost na maminku.... přestože ty to tak necítíš. Pramení  sice z tvé vděčnosti , ale vašemu vztahu škodí. Ono to sice vypadá hezky, mít maminku  "zařazenou"  ve svých plánech,  ale bohužel, nefunguje to.
Ty bys měl váš společný život vidět už bez toho, že maminka bude někde poblíž...
Věř, že tato představa je zrádná a obrátí se proti vztahu vás dvou.
Dál-  není na tobě, abys řešil , aby si mamka našla partnera. I kdybys ji měl seberaději..
Pak z tvých plánů do budoucna - nejde moc poznat, jestli jste takové plány tvořili s partnerkou, nebo jsi
jí je "předložil" už hotové..?  Tím chci říct, že JENOM  její souhlas je málo...

To jsou všechno zkušenosti, získané po prožitcích, až moc podobných tvým...
Jenomže se říká, že  zkušenost je nepřenositelná  .....   ale moc, moc bych ti přála, abys nemusel projít vším tím "padáním na hubu",  a pochopil aspoň zčásti.
Pokud bys chtěl, napiš mail, je toho daleko víc, než se dá sem psát.

Není tady

 

#8 2. 5. 2006 13:35

Jirka25
Host

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Já myslím, že pro mě byla na světě jediná správná a nikdy už nikoho takovýho nenajdu. Myslím, že ona tady byla pro mě a já pro ni. Bohužel jsme se s tím nedokázali poprat. Nejprv  udělala chyby ona, pak já. Bude mi strašně moc chybět.

Fixovaný asi jsem, ale zase si nemyslím, že tolik a chtěl bych to změnit. Jenže nevím jak. Přerušit kontakty s mamou, to bych nezvládl, bylo by to nevděčné. Pronajmout byt, by třeba šlo, někde u nás ve městě. Z platu, ale pak moc nezbyde a tak barák by byl v nedohlednu a trpět dalších X let v paneláku, to bych nechtěl.

Navíc mi vadí, že rodinné vztahy budou teď moc narušené a já bych nebyl v pohodě.¨

Objednal jsem nás do poradny, ale už je asi pozdě, nechce jít sad

Mé srdce stále bije pro ní hjarta ....

Jirka

Slvinka napsal(a):

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Myslím, že nejlepším řešením by bylo zkusit na sebe zapomenout, hledat si jiný protějšek, uvidíš, že správných holek není málo!

 

#9 2. 5. 2006 13:36

noris
♥♥-----
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 88

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

společné bydlení opravdu málokdy vyjde ať spolu vycházejí sebelíp- to by tvoje přítelkyně musela být puťka, která si nechá všechno líbit, nebude mít na nic svůj názor ( už vůbec ne na vedení domácnosti ) -a  taková určitě není.

Není tady

 

#10 2. 5. 2006 13:38

elenka
♥------
Registrovaný: 16. 3. 2006
Příspěvky: 13

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Buď si vyber  život s mamkou nebo s partnerkou. Dohromady to nejde.  Já neříkám, že se máš na mamku vykašlat. To v žádném případě. Ale aby s Tebou byla Tvoje partnerka šťastná, tak musí vědět, že je u Tebe na prvním místě. Tvoje mamka není určitě tak stará, aby nemohla mít vlastní život.
Každý by se měl odstěhovat od rodičů, alepoň na čas, osamostatnit se, naučit se postarat sám o sebe, protože pak bude mnohem lepším partnerem pro život.

Není tady

 

#11 2. 5. 2006 13:40

Slvinka
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Střední Čechy
Registrovaný: 2. 4. 2006
Příspěvky: 1367

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirka25 napsal(a):

Já myslím, že pro mě byla na světě jediná správná a nikdy už nikoho takovýho nenajdu. Myslím, že ona tady byla pro mě a já pro ni. Bohužel jsme se s tím nedokázali poprat. Nejprv  udělala chyby ona, pak já. Bude mi strašně moc chybět.

Fixovaný asi jsem, ale zase si nemyslím, že tolik a chtěl bych to změnit. Jenže nevím jak. Přerušit kontakty s mamou, to bych nezvládl, bylo by to nevděčné. Pronajmout byt, by třeba šlo, někde u nás ve městě. Z platu, ale pak moc nezbyde a tak barák by byl v nedohlednu a trpět dalších X let v paneláku, to bych nechtěl.

Navíc mi vadí, že rodinné vztahy budou teď moc narušené a já bych nebyl v pohodě.¨

Objednal jsem nás do poradny, ale už je asi pozdě, nechce jít sad

Mé srdce stále bije pro ní hjarta ....

Jirka

Slvinka napsal(a):

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Myslím, že nejlepším řešením by bylo zkusit na sebe zapomenout, hledat si jiný protějšek, uvidíš, že správných holek není málo!

Tak to je mi líto, že už s Tebou nechce jít.
Pozměnila jsem potom trochu svůj příspěvek, protože jsem si uvědomila, že to nemusí být s tou současnou konec, ale právě si musíš uvědomit, že dvě ženy se vedle sebe v bytě většinou nesnesou...
Já mám svou "skoro tchýni" taky moc ráda, klidně s ní vyrazím na výlet, na lyžovačku (i když to ona by asi nechtěla), ale nebydlela bych s ní nikdy, ani někde hodně blízko! Chci si vést svůj život a i Tvá matka to musí pochopit...
Zkoušel si se někdy své přítelkyně zeptat, jak si ona sama představuje budoucnost? V 21 už o tom určitě přemýšlela, tak to zkus!!!


cool

Není tady

 

#12 2. 5. 2006 13:41

Slvinka
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Střední Čechy
Registrovaný: 2. 4. 2006
Příspěvky: 1367

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Plně souhlasím s elenkou!


cool

Není tady

 

#13 2. 5. 2006 13:45

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Problém je, že já nevím, co přesně je běžný a co ne. Naši se rozvedli a ovoce jejich nepovedeného vztahu uzrává ještě stále dál a dál... Přál jsem si aby přítelkyně s mamkou byli kamarádky a myslel jsem si, že jsou. Bohužel jsem nepochopil, kam až to může vézt. Závidím těm, kteří pochází z úplných rodin a těm spokojeným z neúplných, že jsou tak trochu flegmatici a problémy rodičů házejí za hlavu. Snad se mi to také někdy podaří.

elenka napsal(a):

Buď si vyber  život s mamkou nebo s partnerkou. Dohromady to nejde.  Já neříkám, že se máš na mamku vykašlat. To v žádném případě. Ale aby s Tebou byla Tvoje partnerka šťastná, tak musí vědět, že je u Tebe na prvním místě. Tvoje mamka není určitě tak stará, aby nemohla mít vlastní život.
Každý by se měl odstěhovat od rodičů, alepoň na čas, osamostatnit se, naučit se postarat sám o sebe, protože pak bude mnohem lepším partnerem pro život.

Není tady

 

#14 2. 5. 2006 13:55

noris
♥♥-----
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 88

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

já tě tak trochu chápu, bývalý přítel nikdy nepoznal svýho tátu, kterej mu zemřel když mu byly 3 roky- měla jsem ale problém, že jeho mamka byla naprosto nesnesitelná autoritativní osoba, která mě neměla ráda od doby, kdy zjistila, že její synáček s někým chodí. Došlo to tak daleko, že jsem k nim nemohla na návštěvu když byla matka doma, když jsme navštívili na chatě jeho babičku tak ta nás prosila ať to proboha mámě neříkáme, že nás na její chatě hostila... . Vydržela jsem takové jednání 4 roky, ale když jsem si představila, že by se stala mojí tchyní, šla jsem od toho- vážně to nešlo ač jsem se snažila.

Není tady

 

#15 2. 5. 2006 14:00

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Tak u nás to takhle nebylo. Spíš je asi problém ve mně. Že to moc prožívám sad Jinak mamka, autoritativní není (to spíš je máma přítelkyně), ale je až moc hodná a já ji za to nechci udělat nic ošklívýho... ach jo.

noris napsal(a):

já tě tak trochu chápu, bývalý přítel nikdy nepoznal svýho tátu, kterej mu zemřel když mu byly 3 roky- měla jsem ale problém, že jeho mamka byla naprosto nesnesitelná autoritativní osoba, která mě neměla ráda od doby, kdy zjistila, že její synáček s někým chodí. Došlo to tak daleko, že jsem k nim nemohla na návštěvu když byla matka doma, když jsme navštívili na chatě jeho babičku tak ta nás prosila ať to proboha mámě neříkáme, že nás na její chatě hostila... . Vydržela jsem takové jednání 4 roky, ale když jsem si představila, že by se stala mojí tchyní, šla jsem od toho- vážně to nešlo ač jsem se snažila.

Není tady

 

#16 2. 5. 2006 14:02

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jinak jsem rád, že si ten "román" alespoň někdo přečetl, a že píšete své názory. Trčím tady v práci a prostě se na nic jinýho nezmůžu...

Není tady

 

#17 2. 5. 2006 14:37

Alenak
Host

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirko, já bych to všechno tak černě neviděla........Nemusíš si vybrat máma nebo přítelkyně. Já bych vždy chtěla obojí (ač už nemám), a kdyby mi dal někdo na výběr, tak naprosto jasně sám vyřešil celou situaci. S takovým člověkem bych žít nemohla, ani prostě nežila. Má jiné hodnoty.

Mně se naopak velice líbí, jak jsi celý dopis formuloval, i když samozřejmě (jak někdo psal)nejde všechno v životě dle plánu, ale opravdu je dobré mít nějaký "dlouhodobý" i krátkodobý plán. Docela souhlasím. I když ve Tvém věku jsem šla do všeho po hlavě, bez rozmyslu a byla lásky "plná".(ani nevíš jak jsem dnes ráda, že mi není těch 25let). I kvalitní je plán bydlení. Smekám. Jen asi opravdu těžko půjde skloubit bydlení nezralé přecitlivělé divenky a tchýně- byť je hodná. Tento typ bydlení je velmi praktický, máte skvělé vyhlídky, ale vyžaduje disciplínu a max. toleranci všech zúčastněných. A vůbec nic nevidím, ani není nic špatného zajistit touto formou rodičům bydlení. Ale zase - striktně vymezená pravidla (nemůže Vám chodit do bytu, kdykoliv atd - viz skvělá Rosůlková v "Já to teda beru šéfe").

Možná je dobře - myslím, že je moc dobře, že si dáte jakousi pauzu na utřídění myšlenek a priorit.

Spousta lidí ve Tvém věku to nemá ani z 1/3 tak srovnané v hlavě jako ty. Jestli jsi závislý na mámě nebo ne těžko odsud posoudíme. Že jí nechceš ublížit je samozřejmé (opak by byl trestuhodný) a že najdeš správnou míru čas pro přítelkyni, čas pro mámu, čas společný, tomu věřím - to musí být. Ale to jde s trochou vkusu a citu zařídit bez problémů - můj názor.

To, co jsi psal o své přítelkyni trošku svědčí o tom, že si moc nevěří, není samostatná a jak říká dr. Plzák - koníček mladých před svatbou by měl být poviný! Je úplně správné, že určitý čas má každý z vás trávit samostatně, či kamarády. A pokud to netoleruje už teď, tak co bude později!!!?? To by asi pro tebe mělo být vážným signálem.

Chtěla jsem toto napsat, páč jsem měla dojem, že dostáváš za uši, když po třech letech nejsi stále stejně zamilovaný, jako první měsíc . Ale to je úplně normální a u každého!!! Ty ji máš rád, měl bys jí to dát najevo, aby si toho byla vědoma, ale určitě k tomu účelu člověk nemusí psát denně 5 zamilovaných SMS a dělat opičárny na Valentýna apod. Naopak vyžadování podobných věcí, nářek a výčitky,  dokonale protějšek znechutí..

Tolik můj názor, možná ti pomůže možná ne.....
Držím ti palce
A.

 

#18 2. 5. 2006 14:40

Leila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 4. 2006
Příspěvky: 1095

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ahoj Jirko, musím ti napsat, že podle mě, jak už tady bylo řečeno x-krát, je opravdu asi problém v tobě, v tvé fixaci na matku.
Píšeš- mamka začala věnovat všechnu péči mně...
       - protože je moje mamka sama, měl jsem potřebu nějak jí vždycky zabavit, bylo mi jí líto...
       - strašně bych chtěl, aby si mamka někoho našla....

Nějak z tvého příspěvku cítím pocit nějakého provinění, jako bys snad byl důvodem toho, proč je matka sama, a ty byl povinen se jí odvděčit.
Zeptám se- neopakovala ti matka v dětství často- Zůstala jsem sama kvůli tobě, abych na tebe měla čas, protože kdybych si našla někoho jiného, neměla bych tolik času na tebe?
Působí to na mně, že na matce visíš až nezdravě, jakoby ti dřív vyčítala, že je kvůli tobě sama.

Dál si myslím, že bys měl zajít k psychologovi sám, i bez  přítelkyně. I když se rozejdete napořád. Protože si myslím, že bys měl i v dalším potencionálním vztahu stejné problémy, pokud si o svém vztahu k matce nepromluvíš. Nezlob se, že tě posílám k psychologovi, nevím, co bylo důvodem rozvodu vašich, ale problémy budou začínat někde tady.
Jinak na mě tvůj příspěvek působí dost citlivě, ale něco si někde v podvědomí vyčítáš, jako bys například nesl zodpovědnost za to, že je matka sama- nevím, máš tam taky hodně sebeobviňování. Myslím, že pokud bys svoje problémy neřešil, tak v novém vztahu by se objevily stejné potíže.Psycholog ti totiž přesně řekne a pojmenuje, kde je ta chybička a řekne, co dělat, aby to bylo O.K.

Měj se co nejlíp. Držím palce do života rock

Upravil(a) Leila (2. 5. 2006 14:43)

Není tady

 

#19 2. 5. 2006 14:53

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ahoj, děkuji moc za příspěvek. Ne, to mi nikdy neříkala, provinění to není. Ale asi přehnaná zodpovědnost, nevím proč. Táta si našel jinou a dával přednost fotbalu a k tomu ještě TIRák...

Psychologa přeobjednám z partnerské konzultace na individální. A to jsem do toho vkládal naději. Přítelkyně mi na to řekla, že psychologa nepotřebuje, ale na druhou stranu je pravda že vztah k mamce nebyl jediným problémem. Asi se střetávali dva světy, já dost citlivý a ona, zase moc vnitřně přemýšlivá a tak jsme se v každé blbosti moc rejpali. Tak snad pomůže alespoň mně a poradí jak se správně zachovat, abych neublížil. To že mamka zůstala sama bylo jednak její rozhodnutí a jednak problém toho, že není společenská. Já nevim, já ji prostě přeju aby byla šťastná a sám si tím ubližuju.
Jirka

Leila napsal(a):

Ahoj Jirko, musím ti napsat, že podle mě, jak už tady bylo řečeno x-krát, je opravdu asi problém v tobě, v tvé fixaci na matku.
Píšeš- mamka začala věnovat všechnu péči mně...
       - protože je moje mamka sama, měl jsem potřebu nějak jí vždycky zabavit, bylo mi jí líto...
       - strašně bych chtěl, aby si mamka někoho našla....

Nějak z tvého příspěvku cítím pocit nějakého provinění, jako bys snad byl důvodem toho, proč je matka sama, a ty byl povinen se jí odvděčit.
Zeptám se- neopakovala ti matka v dětství často- Zůstala jsem sama kvůli tobě, abych na tebe měla čas, protože kdybych si našla někoho jiného, neměla bych tolik času na tebe?
Působí to na mně, že na matce visíš až nezdravě, jakoby ti dřív vyčítala, že je kvůli tobě sama.

Dál si myslím, že bys měl zajít k psychologovi sám, i bez  přítelkyně. I když se rozejdete napořád. Protože si myslím, že bys měl i v dalším potencionálním vztahu stejné problémy, pokud si o svém vztahu k matce nepromluvíš. Nezlob se, že tě posílám k psychologovi, nevím, co bylo důvodem rozvodu vašich, ale problémy budou začínat někde tady.
Jinak na mě tvůj příspěvek působí dost citlivě, ale něco si někde v podvědomí vyčítáš, jako bys například nesl zodpovědnost za to, že je matka sama- nevím, máš tam taky hodně sebeobviňování. Myslím, že pokud bys svoje problémy neřešil, tak v novém vztahu by se objevily stejné potíže.

Měj se co nejlíp. Držím palce do života rock

Není tady

 

#20 2. 5. 2006 14:58

elenka
♥------
Registrovaný: 16. 3. 2006
Příspěvky: 13

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirko, ono s rodičema je to někdy těžký. Rodiče mého přítele jsou 500 km daleko. Byli by nejradši, kdyby jsme se za nimi nastěhovali (táta je těžce nemocný). Ale my to neuděláme a víš proč? Protože máme vlastní život a oni také. My chceme něco vybudovat, už jsme tedy začali, nemůžeme jen tak odejít od všeho a začít žít život rodičů. Zní to asi sobecky, ale nám to tak přijde správné. Rodičům pomáháme, navštěvujeme je. Jestli jeden zůstane sám, postaráme se o něho.

Není tady

 

#21 2. 5. 2006 15:22

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ahoj, děkuji za povzbuzující mail. Já jsem v podstatě právě dostal na výběr. A jak vyplývá z dalších příspěvků, dostanu na výběr ode všech. S tím plánem bydlení, k tomu jsme došli oba společně, nebylo to tak, že bych to vymyslel já, vzpomínám, že i tu garsonku snad navrhla ona sama a já jsem jí byl za to vděčný. Pravidla by byla samozřejmostí. Co se týká těch hodnot, tak si myslím, že nelze srovnávat přítelkyni a rodiče, každý v mém životě plní zcela jinou funkci. To, že jsem ji vždycky říkal, ať jede s námi, byla chyba. Máma o to ani nestála. Neuvědomil jsem si že je to chyba. Přestávku jsme měli asi tři týdny (po tom konfliktu SMS) a pak nám spolu bylo krásně, těšili jsme se na sebe, velké naděje. Ale vydrželo nám to tak jen tři týdny do včerejška a zase to bylo ve starých kolejích (u rodičů jsme se v té době ale vůbec nenavštěvovali). Já jsem doma dostal dotaz od mamky, proč to přítzelkyně takhle napsala, proč jí to v klidu neřekla a že ji měla ráda, ale teď neví, jestli se u nás jen nepřetvařovala. Mě ten dotaz dost vyvedl z míry a pěkně se vzteknul. Zavolal jsem to pak přítelkyni a chtěl jestli by mamce nezavolala a vysvětlila to, tím jsem to zvoral. Měl jsem být ticho, nic neříkat a časem by se to vyřešilo.

Ale žije se těžko s tím, když víte, že z lidí, které máte rádi si jeden o druhým myslejí něco co není pravda a co se dá rozumně vyřešit.

Co se týká společného bydlení, vidím to kolem sebe hodně často a vše funguje. Nejlepší řešení ale je, nalézt partnera pro mámu, internet v tomto ale jaksi selhává.

Jinak je také pravda, že si přítelkyně moc nevěří, nemá sebevědomí. Já jsem se jí ho ale vždycky snažil zvednout, chválil jsem jí úspěchy ve škole, říkal jak je krásná (opravdu je), nikdy jsem jí nijak nezadupával. Když jsem si ale někdy udělal srandu, dost to brala na sebe... Někde tady ve fórech jsem četl, že malé sebevědomí zpsůsobuje žárlivost. Nebyl ale důvod na mě žárlit, s nikým jsem se nescházel, neschovával mobil, řekl jsem jí všechna hesla od mailů, povolil procházet historii surfování... Jak jsem ale psal, s tím se dost vypořádala a zlepšilo se to. Cítil jsem se pak mnohem líp. I když takový sraz spolužáků a po něm návštěva diskotéky, by byl nepřekonatelný problém. Ale já toto chápu a respektoval bych to. Nemyslím si, že bych neuměl dělat kompromisy.

Dnešní doba internetu a mobilů není dobrá. I když díky internetu jsem tuto moji osudovou lásku potkal. SMSky, maily, mobil, můžeme hned reagovat na cokoliv a bez rozmyslu a píšem věci, které bychom jinak třeba nenapsali, nebo si je lépe promysleli.

Konec pracovní doby se blíží, tak jsem to tady nějak přežil, nic nuedělal... ale co zítra, pozítří... co teď odpoledne...vezmu fichtla smile a vyrazím třeba na Ještěd...

Jirka

hjarta

Alenak napsal(a):

Jirko, já bych to všechno tak černě neviděla........Nemusíš si vybrat máma nebo přítelkyně. Já bych vždy chtěla obojí (ač už nemám), a kdyby mi dal někdo na výběr, tak naprosto jasně sám vyřešil celou situaci. S takovým člověkem bych žít nemohla, ani prostě nežila. Má jiné hodnoty.

Mně se naopak velice líbí, jak jsi celý dopis formuloval, i když samozřejmě (jak někdo psal)nejde všechno v životě dle plánu, ale opravdu je dobré mít nějaký "dlouhodobý" i krátkodobý plán. Docela souhlasím. I když ve Tvém věku jsem šla do všeho po hlavě, bez rozmyslu a byla lásky "plná".(ani nevíš jak jsem dnes ráda, že mi není těch 25let). I kvalitní je plán bydlení. Smekám. Jen asi opravdu těžko půjde skloubit bydlení nezralé přecitlivělé divenky a tchýně- byť je hodná. Tento typ bydlení je velmi praktický, máte skvělé vyhlídky, ale vyžaduje disciplínu a max. toleranci všech zúčastněných. A vůbec nic nevidím, ani není nic špatného zajistit touto formou rodičům bydlení. Ale zase - striktně vymezená pravidla (nemůže Vám chodit do bytu, kdykoliv atd - viz skvělá Rosůlková v "Já to teda beru šéfe").

Možná je dobře - myslím, že je moc dobře, že si dáte jakousi pauzu na utřídění myšlenek a priorit.

Spousta lidí ve Tvém věku to nemá ani z 1/3 tak srovnané v hlavě jako ty. Jestli jsi závislý na mámě nebo ne těžko odsud posoudíme. Že jí nechceš ublížit je samozřejmé (opak by byl trestuhodný) a že najdeš správnou míru čas pro přítelkyni, čas pro mámu, čas společný, tomu věřím - to musí být. Ale to jde s trochou vkusu a citu zařídit bez problémů - můj názor.

To, co jsi psal o své přítelkyni trošku svědčí o tom, že si moc nevěří, není samostatná a jak říká dr. Plzák - koníček mladých před svatbou by měl být poviný! Je úplně správné, že určitý čas má každý z vás trávit samostatně, či kamarády. A pokud to netoleruje už teď, tak co bude později!!!?? To by asi pro tebe mělo být vážným signálem.

Chtěla jsem toto napsat, páč jsem měla dojem, že dostáváš za uši, když po třech letech nejsi stále stejně zamilovaný, jako první měsíc . Ale to je úplně normální a u každého!!! Ty ji máš rád, měl bys jí to dát najevo, aby si toho byla vědoma, ale určitě k tomu účelu člověk nemusí psát denně 5 zamilovaných SMS a dělat opičárny na Valentýna apod. Naopak vyžadování podobných věcí, nářek a výčitky,  dokonale protějšek znechutí..

Tolik můj názor, možná ti pomůže možná ne.....
Držím ti palce
A.

Není tady

 

#22 2. 5. 2006 15:23

sanyhobby
♥♥♥----
Registrovaný: 1. 3. 2006
Příspěvky: 106

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Jirka, ja ťa chápem veľmi dobre. Mňa vychovávala len mamka. Máme krásny veľký dom, záhradu. Pred pol rokom som sa vydala, bývame u nás. Ja s manželom máme k dispozícii podkrovie - úplne samostatný byt a mamka prízemie.
Keď sa mám priznať, najradšej by som bola osamote. Aj ke´d mám mamku veľmi rada a som jej za hrozne veľa vďačná, predsa musím robiť kompromisy. Mamka je tiež veľmi dobrý a tolerantný človek, nie je autoritatívna, ale samozrejme má na veci aj svoje názory a koniec koncov je to jej dom. Ale svedomie mi nedovolí nechať ju samú. Nie je na tom zdravotne zle, ale psychicky by to bolo pre ňu ťažké. Ja s manželom by sme sa finčne nikdy nezmohli na taký nadštandard ako máme teraz a tak naše peniaze investujeme do zveľaďovania, dovoleniek, ...
našťastie si manžel s mamkou veľmi dobre rozumejú. No samozrejme niekedy dôjde k výmene názorov, manžel sa totiž totálne nadchol záhradov a s úspechom ju rozkopáva - zavlažovanie, nová koncepcia záhonov, atď, ale nakoniec sa vždy nájde vyhovujúce riešenie. Je to o tolerancii. My musíme občas robiť kompromisy, ale zato to má finančné výhody a som vnútorne spokojná, že je a bude o mamku postarané a manžel našiel spôsob realizácie, ktorý by v paneláku nemal.
Je to o ľuďoch, nakoľko sú schopní a ochotní spolu vychádzať. každý by na takýto model spolužitia nepristúpil. Nanútiť sa to nedá. Musí tam byť v prvom rade vôľa.
Tak nezúfaj. Hľadaj. Určite nájdeš takú, ktorej by sa tvoja predstava páčila. Zvlášť keď je tvoja mamka taká ako popisuješ.

Není tady

 

#23 2. 5. 2006 15:28

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ano, s tím já souhlasím. Máte to skvělé... to asi naše nikdy nenapadlo, že když se rozvedou, že to nakonec třeba odnese jejich jediný syn. Právě mamka je sama, doufám, že si někoho co nejdřív najde... kdyby oba rodiče žili pohromadě, neřešil bych to a ani já bych nechtěl žít život rodičů. Bohužel je u mě situace trochu složitější, ale snad se to nakonec vyřeší...

elenka napsal(a):

Jirko, ono s rodičema je to někdy těžký. Rodiče mého přítele jsou 500 km daleko. Byli by nejradši, kdyby jsme se za nimi nastěhovali (táta je těžce nemocný). Ale my to neuděláme a víš proč? Protože máme vlastní život a oni také. My chceme něco vybudovat, už jsme tedy začali, nemůžeme jen tak odejít od všeho a začít žít život rodičů. Zní to asi sobecky, ale nám to tak přijde správné. Rodičům pomáháme, navštěvujeme je. Jestli jeden zůstane sám, postaráme se o něho.

Není tady

 

#24 2. 5. 2006 15:37

Jirka25
♥♥-----
Registrovaný: 2. 5. 2006
Příspěvky: 55

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

Ahoj, děkuji za příspěvek. Ano, to jsme na tom docela podobně. Myslím, že dělat kompromisy dokážu a jsou samozřejmostí. Ano, svědomí = můj problém.
Jak jsem psal, chci bydlet v rodinném domku (25 let v paneláku je dlouhá doba), když teď mám nějakých 15 čistýho, 10 dám za pronájem, který bych platil sám + jídlo + benzín a z peněz nic nezbyde, takhle bych mohl šetřit, případně stavět a přitom splácet hypotéky a půjčky atp.... Moji kamarádi to takhle dělají. Ideální řešení vidím v tom, že když si mamka někoho najde (hledá, ale pravý se zatím neobjevil), přestěhuje se třeba k němu a já zatím zůstanu v bytě a bude se stavět resp. se byt vymění za menší. To je asi tak nejoptimističtější varianta. Spokojenost na všech stranách.

sanyhobby napsal(a):

Jirka, ja ťa chápem veľmi dobre. Mňa vychovávala len mamka. Máme krásny veľký dom, záhradu. Pred pol rokom som sa vydala, bývame u nás. Ja s manželom máme k dispozícii podkrovie - úplne samostatný byt a mamka prízemie.
Keď sa mám priznať, najradšej by som bola osamote. Aj ke´d mám mamku veľmi rada a som jej za hrozne veľa vďačná, predsa musím robiť kompromisy. Mamka je tiež veľmi dobrý a tolerantný človek, nie je autoritatívna, ale samozrejme má na veci aj svoje názory a koniec koncov je to jej dom. Ale svedomie mi nedovolí nechať ju samú. Nie je na tom zdravotne zle, ale psychicky by to bolo pre ňu ťažké. Ja s manželom by sme sa finčne nikdy nezmohli na taký nadštandard ako máme teraz a tak naše peniaze investujeme do zveľaďovania, dovoleniek, ...
našťastie si manžel s mamkou veľmi dobre rozumejú. No samozrejme niekedy dôjde k výmene názorov, manžel sa totiž totálne nadchol záhradov a s úspechom ju rozkopáva - zavlažovanie, nová koncepcia záhonov, atď, ale nakoniec sa vždy nájde vyhovujúce riešenie. Je to o tolerancii. My musíme občas robiť kompromisy, ale zato to má finančné výhody a som vnútorne spokojná, že je a bude o mamku postarané a manžel našiel spôsob realizácie, ktorý by v paneláku nemal.
Je to o ľuďoch, nakoľko sú schopní a ochotní spolu vychádzať. každý by na takýto model spolužitia nepristúpil. Nanútiť sa to nedá. Musí tam byť v prvom rade vôľa.
Tak nezúfaj. Hľadaj. Určite nájdeš takú, ktorej by sa tvoja predstava páčila. Zvlášť keď je tvoja mamka taká ako popisuješ.

Není tady

 

#25 2. 5. 2006 15:50

Gabrielle
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Kladno
Registrovaný: 7. 4. 2006
Příspěvky: 12032
Web

Re: Rozchod po 3 letech, poraďte prosím

víceméně souhlasím s Slvinkou a Elenkou.

Mně třeba představa, že bych se měla přistěhovat do sice velkého bytu, ale s tím, že tam bydlí "skorotchyně" vysloveně děsí. Ta moje je sice fajn, ale nechtěla bych s ní trávit dny i noci v jednom bytě. A naváíc s vyhlídkou na budoucí dům, kde by ona měla "vejminek". Mám pár známých, které si tohle prodělaly a jejich vztahy dost zaskřípaly. Je to sice dobře míněno, ale až na výjimky to nemůže fungovat.

A ano - myslím, žes přítelkyni neměl říkat, aby to tvé mamce znovu vysvětlila. Měls jí to říct ty. Mně osobně by docela ublížilo, kdyby mi partner řekl, že mám jeho mamce vysvětlit, že jsem se nepřetvařovala a že ji mám ráda, ale žít chci s ním a ne s ní. Měla bych za samozřejmé, že on jí řekne, jak to je a že nemám zapotřebí se nepřetvařovat. Kdo by se taky vydržel přetvařovat tři toky!

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

  • Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů