Tak to  sem klidně piš, proto je tady ta diskuze. Určitě tě to moc bolí, aspoň si utřídíš myšlenky a možná se ti ozve někdo, kdo na tom byl stejně a už je mu líp, a to tě povzbudí. Teď je to asi nejhorší, snaž se vydržet za každou cenu a když to nepůjde, tak třeba zajdi k lékaři, možná to nejhorší období bys překonala s nějakým lékem třeba na uklidnění nebo na spaní apod. aby sis aspoň v noci opočinula a nevysilovala se pořád.

Hlavně se nezavírej doma, choď opravdu mezi lidi i když tě to třeba nebude bavit, jistě tě čeká něco úžasného, život je moc krásný, stojí za to žít!

holky já to moc dobře vím,ale pravdou je to,že ten kdo je sobec se netrápí.já jen prostě nemůžu uveřit....potřebuji získat tu potřebnou sílu-přesně-když vedle mě leží tak zatím spím,ale za jakou cenu???když tady není tak to bolí a když je tak to bolí ještě víc.člověk si říká,že takový život je k ničemu,ale když se to rozsekne,najednou se to posune do úplně jiné roviny.....

Tak vydrž beruško jsi ještě mladá - to usuzuji z toho že píšeš že manželství trvalo 17 let (to moje trvá už 30) a tak máš toho ještě hodně před sebou.
Já myslím že je to jak píše Aneri že uvolnil místo tomu pravému skvělému chlapovi kterého potkáš, věřím tomu. Tohle přebolí a budeš silnějsí a sebevědomější. On za to nestojí, když chtěl jít tak ať jde. Možná si myslí, že je nenahraditelný, ale on je nahraditelný.

tak mi napiš na Irma55@seznam.cz

Jak to myslíš "nemůžu uvěřit"??? Vždyť jsi psala, že rozchodů už bylo víc - nechtěla by sis spíš už říct, že po pátý už je to fakt trapný a začít se zajímat o něco jiného, než jak to zase žehlit? Nezaobírej se tím, zaobírej se jenom sebou, svým životem. Máš přece nějaké koníčky, kamarády. Pokud jsi aspoň trochu sportovně založená, jdi třeba běhat - endorfiny se vyplaví i kdybys nechtěla a nálada bude lepší, uvidíš. Chce to jen trochu změnit svůj život, který se předtím nejspíš řídil podle něj. Možná se toho bojíš a nevíš najednou jak na to, ale ono to půjde! Pomalu, ale půjde.

Moc se tu nesvěřuj, jsou tu i takové, které tě nějak nevkusně sjedou, pozor!!!!

Buba napsal(a):

Irenka21 napsal(a):

Moc se tu nesvěřuj, jsou tu i takové, které tě nějak nevkusně sjedou, pozor!!!!

????????

Bubo, vzala jsi mi mou myšlenku, chtěla jsem reagovat naprosto stejně. Všimla jsem si, že bývalá moderátorka Irenka ráda provokuje, bohužel na naprosto nevhodných místech. Je mi jí líto.

Krizovka, teraz bude niekolko dni, tyzdnov, pre teba zamracene,ale neboj slniecko opat  zacne svietit. Vzdy je to tak.

Bylo...nebylo.....
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada,smutek,vědění....a kromě ostatních různých pocitů i láska.
Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.Každý si tedy připravil svou lod a odplouval z ostrova.Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.Ještě než se ostrov potopil, prosila láska po pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem bohatství.Zeptala se:Bohatství, můžeš mně vzít sebou? "Ne, nemůžu, mám na lodi mnoho zlata a stříbra.Tady pro tebe není místo"
Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi. "Pýcho, můžeš mně vzít sebou?"
"Já tě , lásko, nemůžu vzít sebou....je tu všechno perfektní, mohla bys mi poškodit mou lod" odpověděla pýcha
Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem."Smutko, prosím tě,vezmi mne sebou"
"Ach, lásko, já jsem tak smutný, že musím zůstat sám" řekl smutek
Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.....
Najednou řekl nějaký hlas..."pojd, lásko, já tě vezmu sebou."..byl to nějaký stařec, který promluvil.
Láska byla tak vděčná a štastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec zmizel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: " Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"Byl to čas" odpovědělo vědění.
"Čas?" zeptala se láska..."proč mi pomohl čas?"
A vědění odpovědělo...."protože jen čas ví, jak důležitá je v životě láska"

Ahoj krizovko!
Asi není moc slov, co by tě dostaly do lepší nálady, spíš ta slova nejsou žádná.......... Vím moc dobře jak se cítíš, byla jsem na tom podobně, manžel mě a děti opustil po 15 letech manželství. Myslela jsem, že je konec světa, bolest neznala mezí. Hodně měsíců trvalo než jsem našla zase sama sebe - ale věř, že našla. Svět byla zes krásný. Dokonce jsem se po více než roce přes net seznámila s prima člověkem - štěstí ovšem trvalo jen rok. Takže teď se zase plácám v životě........ ale i když to bolí, tak už vím, že zase bude líp a třeba opět až to nebudu čekat, tak natrefím na lásku. Není mi veselo, ale pokud bych ti mohla pomoct alepoň slovem, tak mi klidně písni na mail - můžeme to probrat. Teď bohužel budu muset teplou židli přenechat synovi.
Moc ti držím pěsti - musíš si co nejdříve zase začít vážit sama sebe - určitě máš spoustu předností a na světě určitě chodí  někdo, kdo je velmi rád ocení!!!!!! Pokud chceš - ozvi se.

Krizovko můžu se jen zeptat jestli máte děti? 

Jinak si myslím, že nejhorší je zůstávat sama doma a vzpomínat a ptát se proč. Zakaž si na něho myslet, piš si s náma na netu nebo jdi ke kamarádce.
Už by sakra měli vymyslet nějakou pilulku na bolavé srdíčko.