kačabo, neznám tebe ani manžela. Ani situaci, kvůli které se rozhodl odejít.

Mám pocit, že ti na něm stále záleží, jinak by ti bylo jedno,co a jak ohledně stěhování.

Nicméně si myslím:
1/ Až si přijede pro věci, dělala bych, že je mi to jedno /naoko/. I když bych uvnitř řvala a měla chuť ho . Tím, že budeš dělat jakoby nic, bude pěkně paf a ty si tak zachováš jakousi hrdost. Na rozloučenou mu řekni neutrální ahoj a popřej mu vše nejlepší do příštího života.

2/ Pokud ho již nechceš v nejbližších měsících vidět, věci mu u sbe nenechávej. Pokud ano, věci mu u sebe nech. Taky záleží, jestli tě o to požádá. Pokud požádá, a ty budeš chtít, tak mu je tam nech. Ale pokud nepožádá, tak bych mu je tam nenechávala.

3/ Klíče od bytu bych mu nenechávala. Už tím, že se ptáš, se domnívám (možná špatně), že stále doufáš, že se vrátí. Klíče od bytu bych nenechávala, nikdy nevíš, co se může stát.

Při balení věcí bych mu rozhodně nepomáhala, to, žes polykala slzy, jak píšeš, mu muselo dělat hrozně dobře.
Být tebou, tak si uvařím kafe, sednu si tak, abych na něj při balení viděla, pokud kouříš, tak si u toho hezky zapal (to tě uklidní). Tvař se jako že nic, že je ti to jedno.

Pokud to dokážeš, tak bych to zkusila takto. Vím, že to není asi tak jednoduché, dělat to,jak jsem napsala, ale já bych to tak zkusila (ale nevím, jestli bych to dokázala .

V každém případě ti přeju nejen na den stěhování pevné nervíky.
Pa

Upravil(a) Leila (30. 4. 2006 13:10)

Já jsem jenom nechtěla opakovat svůj příběh, protože už byl v rubrice"Život po nevěře".Fakt jen krátce.Po 22letém manželství se stěhuje manžel pryč, do jiného města 100 km daleko.Vidí se ve svém mladším bráchovi, bude bydlet u něho v obýváku, věci mít v krabici.V podstatě se stane parazitem v úplné a početné rodině(to si zatím neuvědomuje).
Až se zmůže chce začít bydlet sám, být svobodný a čekat, jest-li se jeho milenka, která je vdaná, nějakým způsobem neosamostatní a přistěhuje se za ním.
Nás tu nechává se synem v zařízeném bytě, nic nechce, rozvádět se nechce, platit bude byt a synovi měsíční kapesné.Prý za náma bude jezdit, aby nám pomohl s údržbou bytu atd.Syn nechce (říkal to zatím jenom mě) s tím, že když odejde, tak natrvalo, že není zvědavý na jeho návštěvy.
Tak to jenom v krátkosti, na vysvětlenou.
Mám strach, že pokud ho budu chtít vystěhovat kompletně (nebude to mít ,kam dát) nebo od něho budu chtít klíče, že se může šprajcnout a neplatit, to co slíbil.Je mi jasné, že oficiálně, bych dostala daleko míň.

Nakonec ani ty klíče nemusíš získávat, stačí vyměnit FABku cca za 150.-Kč....

Díky za radu.Přemýšlela jsem, jest-li chci aby se vrátil, čím dýl tento náš vztah - nevztah trvá, začíná převládat NE.Učím se žít bez něj a zjišťuju, že to jde.
V poslední době mi hodně ublížil a já neumím hned odpustit.Je to někde uvnitř, bolí to a vrací se mi to jako černobílý film.
S tím, že by si tu nechal zimní věci, jsem počítala jenom proto, že vím, že to nemá kam dát.Vím, okolo mě lidi říkají, že to nemám řešit, ale já se chci rozejít v klidu, protože se určitě vyskytnou věci, které budeme muset řešit spolu, ať máme jakýkoliv vztah.
Já vůbec jsem člověk, který nemá rád konflikty a dusno kolem sebe.Možná, že kdybych taková nebyla dopadlo by to jinak.Třeba taky hůř, nevím.

kačaba napsal(a):

Díky za radu.Přemýšlela jsem, jest-li chci aby se vrátil, čím dýl tento náš vztah - nevztah trvá, začíná převládat NE.Učím se žít bez něj a zjišťuju, že to jde.
V poslední době mi hodně ublížil a já neumím hned odpustit.Je to někde uvnitř, bolí to a vrací se mi to jako černobílý film.
S tím, že by si tu nechal zimní věci, jsem počítala jenom proto, že vím, že to nemá kam dát.Vím, okolo mě lidi říkají, že to nemám řešit, ale já se chci rozejít v klidu, protože se určitě vyskytnou věci, které budeme muset řešit spolu, ať máme jakýkoliv vztah.
Já vůbec jsem člověk, který nemá rád konflikty a dusno kolem sebe.Možná, že kdybych taková nebyla dopadlo by to jinak.Třeba taky hůř, nevím.

Kačabo, promiň, ale ty jsi stejné trdlo jako já. Nemůžeme své muže nebo bývalé muže vést stále za ruku, musí /a oni umí/ si poradit sami. Neřeš jeho problémy. Já také nevím, jak se k němu chovat. Uplně nejraději bych mu nafackovala za to všechno / a bylo toho dost/, ale pak ho zase i dovedu pochopit a přesně jako ty, také s ním chci dál vycházet v dobrém. Spojuje nás tolik věcí, nikdy nebudeme cizí lidé. Je to moc těžké. Myslím si, že mu to všechno moc ulehčuješ, stejně jako já. Taky nevím, jak se chovat. M. se zatím neodstěhoval, odstěhuje se na konci září. To je ještě pět dlouhých měsíců, kdy se budu dívat, jak ho to doma nebaví a nezajímá, jak si píše s milenkou, jak k ní odchází a zase přichází, jak se snaží být hodný taťka /to teda byl vždycky/ a trochu ovládat dceru na svou stranu. A čím dýl tato situace trvá , tím víc se chová jakoby se nic nedělo. Vlastně já jsem chtěla rozvod, ja chci , aby se odstěhoval.... Je to čím dál těžší. co bych dala za to, kdyby se sebral a prostě odešel jako tvůj m. Ty máš syna aspoň na své straně, ale u nás je to nenápadný boj o dceřinu přízeň. Na jednu stranu se rozvádíme bez scéc a obviňování a toho všeho, ale na druhou stranu je to strašně těžké.
Asi to budeš mít jako já, stále budeš řešit, kam si dá věci a jak s klíčema. Ale třeba mého m už teď vůbec netrápí, že mi /spíš nám, protože tu bydlí/ něco doma nefunguje, prostě na všechno kašle. A tím mě utvrzuje v tom, že mi nestojí za to, abych se kvůli němu trápila.

Aneri napsal(a):

Dámy - dost vás nechápu....a když vám zahýbali a asi na vás zapomněli.......to vám nevadí..???.....vybavte si, ...to, co dělávali  s vámi....dělají  ted s jinou ženou.....jsou milí k nim, ne k vám.......na vás kašlou a když ukazujete, jak jste z toho smutné, to je posiluje , nabývají na sebevědomí, jak jsou neodolatelním, jak se trápíte !!! ............ale mě by to dalo  sílu vyházet i zimní věci, třeba na ulic, k bráchovi, do popelnice...odvézt k milence.......jen se těch věcí zbavit, jako i toho chlapa !!! Život je přílož krásný a krátký a je tolik možností, jak nezůstat sama....nebudte měkoty, jinak si s váma budou chlapi dělat, co se jim zlíbí a nebudou si vás vážit  !!!

Aneri, máš pravdu. vadí mi to. Přesně tak jsem to ze začátku zjištěné "zrady" cítila taky. Byla jsem nešťasntná, zuřila jsem, byla jsem úplně hotová. Chtěla jsem se nějak pomstít... A nevím proč, asi to byla pro mě nějaká životní škola /vím, že se ti zdá, že cancám, ale dnes to tak cítím, i když často ještě brečím/, dnes jsem opravdu trošku jinde v myšlení. Moc věcí jsem si uvědomila a ani nemůžu řict, že bych něco udělala jinak v manželství. Reagovala jsem na věci tak, jak přicházely a možná to zrovna jinak nešlo. Dnes už je to jedno. v poslední době jsem se snažila m. vysvětlit, proč některé věci byly tak, jak byly, ale je to zbytečné, má svou pravdu a já jsem ztratila chuť něco obhajovat. Jen si vzpomínám sama na sebe,když jsem byla ve věku jeho milenky , tak se mi ,ale jenom tak v hlavě, honily různé myšlenky a líbili se mi jiní chlapi a docela dost, ale naprosto platonicky, nikdy bych mu to nepřiznala, protože vím, že to těžce nese. Ale vždycky jsem si uvědomila, že mám ráda svého m. , že je pro mě ten nejlepší. No , tak ho teď má jiná. Jiná, která si zábrany prostě nedělá. Ano jsem podle tebe blbá, a asi jsem. ale já jsem ztratila chuť bojovat o někoho, kdo za to nestojí. a bohužel už vím, že za to nestojí.

to aeva 1-jsem ráda, že existuje někdo, kdo si myslí, že je jako já...No,je fakt, že slepice, která má pocit, že pořád musí někoho vodit za ruku, asi fakt jsem.Ale s tím, už nic neudělám.....

to Aneri - neukazuji ,jak jsem smutná, nejsem totiž.Jenom si vždycky říkám, že nemusím klesnout na úroveň toho druhého, že mu můžu dokázat, že jsem lepší.Jest-li mu to dojde nebo ne, nevím, ale já mám dobrej pocit.

to PavlaH-díky, doufám, že hroutit se nebudu, budu jen naměkko.

I když sedím o víkendu doma, vyprávím mu, jak jsem si užila , co všechno jsem dělala.Chci mu ukázat, že já ho nepotřebuji.....Zatím to bere, protože má menší výčitky svědomí, když si myslí, že tu ještě někdo je, kdo mi pomůže.
V žádném případě se netrápím, nebrečím, to všechno bylo na začátku a už jsem z toho venku.Vycházíme naprosto v pohodě, on maximálně pomáhá, jako by se nic nestalo, kasa je zatím společná, jen to prostě v pátek skončí odjede a do úterý nebo středy o něm nevím.

Možná, že jsem si už na ty volné víkendy zvykla a beru to jako pravidelný rituál.Jenom bych jako frajerka nad věcí, chtěla zůstat až do posledního dne....

Jo a s klíčema mám asi smůlu, protože byt je jeho!!!!!!!!

kačaba napsal(a):

to aeva 1-jsem ráda, že existuje někdo, kdo si myslí, že je jako já...No,je fakt, že slepice, která má pocit, že pořád musí někoho vodit za ruku, asi fakt jsem.Ale s tím, už nic neudělám.....

to Aneri - neukazuji ,jak jsem smutná, nejsem totiž.Jenom si vždycky říkám, že nemusím klesnout na úroveň toho druhého, že mu můžu dokázat, že jsem lepší.Jest-li mu to dojde nebo ne, nevím, ale já mám dobrej pocit.

to PavlaH-díky, doufám, že hroutit se nebudu, budu jen naměkko.

I když sedím o víkendu doma, vyprávím mu, jak jsem si užila , co všechno jsem dělala.Chci mu ukázat, že já ho nepotřebuji.....Zatím to bere, protože má menší výčitky svědomí, když si myslí, že tu ještě někdo je, kdo mi pomůže.
V žádném případě se netrápím, nebrečím, to všechno bylo na začátku a už jsem z toho venku.Vycházíme naprosto v pohodě, on maximálně pomáhá, jako by se nic nestalo, kasa je zatím společná, jen to prostě v pátek skončí odjede a do úterý nebo středy o něm nevím.

Možná, že jsem si už na ty volné víkendy zvykla a beru to jako pravidelný rituál.Jenom bych jako frajerka nad věcí, chtěla zůstat až do posledního dne....

Jo a s klíčema mám asi smůlu, protože byt je jeho!!!!!!!!

Jak to myslíš, že byt je jeho? Kdy si ho pořídil? POkud za trvání manželství, tak je VÁŠ. Pokud před tím a máš tam trvalé bydliště, tak je povinen ti zajistit náhradu...takže buď v pohodě...