Bláža.. napsal(a):

Jednou, už je to hodně dávno, jsem byla svědkem toho, jak se malá holčička,
po čtyřech blížila k rozzuřenému pejskovi, kterému, než jí ten pejsek pokousal, protože na ni žárlil, říkala: Bročku, NEBOJSE.

Tenkrát, jsem si uvědomila, že malé děti, mají dar pohledu.

Posléze, když jsem byla nucena se zamýšlet nad tím, proč lidé volí zkratkové, agresivní řešení a když jsem pátrala po jejich minulosti, tak jsem málokdy narazila na člověka s jiným prahem citlivosti, antisociálního, bez schopnosti citu.

V drtivé většině jsem zjistila, že Ti lidé měli sami zkušenost s jiným člověkem,
hlavně, již raném dětství, panovačným, despotickým a že jsou sami v podstatě ovlivněni vlastním oprávněným strachem a bezmocí, zážitkem, ze špatné zkušenosti,  se kterým se sami nevyrovnali a nebo že jim takové jednání připadá normální a nevědi o tom.

Nebo jsem se setkala s výrokem psychiatra: Za každou frajeřinou, hledej mindrák, za mindrákem strach.

Na druhou stranum jsem zase potkala lidi, kteří zažili neuvěřitelné věci a byli neuvěřitelně laskaví a vyrovnaní.

Co si o tom myslíte Vy?

Já to Blaženko chápu asi tak, že v podstatě žijeme v takovém Matrixu a holt někteří z nás ještě nespolkli tu červenou ( nebo byla modrá?) pilulku poznání ( nebo osvícení?). Myslím si, že Bůh nám dal možnost volby a je na každém z nás ,kterou cestu si vybereme. Buď budeme celý život svalovat vinu na druhé, nebo přijmeme fakt, že jsme za svůj život odpovědní sami a přestaneme vinu svalovat na druhé a tvářit se ublíženě. Znala jsem jednu paní, která přežila pochod smrti v koncentračním táboře a vymřela jí tam celá rodina a přesto zůstala velmi laskavým, otevřeným člověkem bez pocitu ublíženosti. Dožila se velmi vysokého věku. Pochopila jsem, že přežila právě proto, že nikdy nezačala nenávidět své nepřátele a vždycky byla svobodným člověkem. I v tom koncentráku. Protože svoboda a štěstí není na ničem závislé, je to prostě stav mysli. A každý z nás se zkrátka musí rozhodnout.Jeden krásný citát říká: chceš být šťastný? tak buď!!!!!!! A určitě máš pravdu, že za každou agresí se skrývá strach. To je asi to peklo a ne žádný rohatý s kopytama.

Bláža.. napsal(a):

Jednou, už je to hodně dávno, jsem byla svědkem toho, jak se malá holčička,
po čtyřech blížila k rozzuřenému pejskovi, kterému, než jí ten pejsek pokousal, protože na ni žárlil, říkala: Bročku, NEBOJSE.

Tenkrát, jsem si uvědomila, že malé děti, mají dar pohledu.

Posléze, když jsem byla nucena se zamýšlet nad tím, proč lidé volí zkratkové, agresivní řešení a když jsem pátrala po jejich minulosti, tak jsem málokdy narazila na člověka s jiným prahem citlivosti, antisociálního, bez schopnosti citu.

V drtivé většině jsem zjistila, že Ti lidé měli sami zkušenost s jiným člověkem,
hlavně, již raném dětství, panovačným, despotickým a že jsou sami v podstatě ovlivněni vlastním oprávněným strachem a bezmocí, zážitkem, ze špatné zkušenosti,  se kterým se sami nevyrovnali a nebo že jim takové jednání připadá normální a nevědi o tom.

Nebo jsem se setkala s výrokem psychiatra: Za každou frajeřinou, hledej mindrák, za mindrákem strach.

Na druhou stranum jsem zase potkala lidi, kteří zažili neuvěřitelné věci a byli neuvěřitelně laskaví a vyrovnaní.

Co si o tom myslíte Vy?

Bláž, takové lidi, které chceme potkat, ty potkámé.  Snažme se být takový jak popisuješ v posledním řádku, laskaví a vyrovnaní, abychom tímto odzbrojili, nepřívětivost, zlobu i agresivitu. Jedná se o nešťastné lidi, z jakéholiliv důvodu.

Agresivita je neco jako rodna sestra strachu. Jedna bez druhe se snad ani nevyskytuje. Rekla bych, ze agresivita je zpusob obrany, ale to by byla asi jen pulka pravdy.
Ta druha je asi spojena s otrlosti. Jinak to neumim nazvat, protoze hodne lidi je agresivnich i zdanlive bez priciny nebp se k ni tezko dopatrame, Asi je to vrozene a neco patrne take zmuze (ne)vychova. S touhle agresivitou si poradi malokdo, ani zakon ne.
A na ni asi taky neni nikdo pripraven.
Ta prvni, kterou potkavame v zivote nastesti casteji nez tu druhou, je mnohokrat lepe citelna. Takze si pak clovek klade otazku, odkud se bere a vetsinou vytusi, co za ni asi je. Kdyz ji clovek vcas rozezna, ma obycejne sanci se branit.
Urcite se nelze pasivne oddavat, tim se nic nevyresi.