hirondel napsal(a):

Protože intuice je hlasem duše, a na úrovni duší jak známo rovnocennost vládne. Hluboká intuice je tedy silou rovnocennosti, která nám ukazuje věci v jasnějším osvětlení.

Neexistuje žádná "hluboká" nebo "široká" intuice. Intuice prostě je, anebo není. Buďto se člověk rozhoduje pod jejím vlivem, anebo proti ní. Intuice se týká věcí, které přesahují drobné osobní problémy a vede k jednání širšímu, v rámci většího celku. Intuice není o tom, zda si mám koupit modré bikiny nebo červené bikiny apod.
Intuice ti může pomoct v životě, jako dobrá GPSka, ale i tato ti je k ničemu, když ji máš vypnutou a založenou v baťohu na zádech... Znám lidi, kteří mi řeknou: "No, já vím, co bych měla v té chvíli udělat, ale když já udělám vždy opak toho, co cítím, a vždy je to blbě..."
Když se někdo naučí řídit intuicí, život se stává jedna báseň a NEPOTŘEBUJE diletantskou pomoc různých pomocníků, naopak, on sám je zdrojem inspirace pro široké okolí...



Salvatore,kdyby kazdy resil sve problemy(byl by toho schopen sam),neobtezoval by jimi druhe a .......
Pak by nebyla potreba tech co pomahat jim mohou a chtej.

Každý JE schopen řešit své problémy sám, dokonce je k tomu povinován! Jsou to přece JEHO problémy a on zodpovídá za ně, protože si je přivodil SVÝM rozhodováním a kroky. První věc, kterou by si člověk měl uvědomit, když se chce dostat do harmonie, je, že "jeho problémy patří jemu".
Říkat mu v té chvíli, že "to nic, ty za to nemůžeš, to ti druzí jsou špatní, oni tě uvrhli do potíží a ty si ten chudák, který potřebuje pomoc" - to je přesně ten moment, který dále vytváří spoustu problémů a nic neřeší.

Pokud někdo tvrdí, že není schopen řešit své problémy, pak se o to nepokusil, anebo pro to neudělal dost, nevyužil všechny možnosti, které mu duše v tu chvíli poskytla. Opět říkám, mám desítky případů, na kterých mohu demonstrovat oba přístupy. Dokonce je vždy patrné, KDY dotyčný člověk udělal nevhodné rozhodnutí, které následně smetlo jeho životní pohodu a harmonii. Každý má právo rozhodovat se svobodně a nést následky svého rozhodnutí. Tím probíhá proces učení a vývoje. Jestliže někdo říká, že toho není schopen, tak potřebuje ještě více životních lekcí.

Pokud jde o ty, kdo CHTĚJÍ pomáhat... s takovými lidmi bývá problém... Jsou to obvykle typičtí lidé , kteří silně nasákli "rybím smradem" uplynulého věku, tedy, potřebují někoho, komu by mohli pomáhat a proto tyto oběti kolem sebe cíleně vytvářejí.
Když je to matka, pak vytvoří oběti ze svých dětí, když je to církev, tak ze svých oveček, když je to král, tak ze svých poddaných... prostě, vždy potřebuje být obklopen někým, kdo údajně potřebuje pomoc.
Typickým příkladem je křesťanská "pomoc" národům severní Ameriky, afriky a Asie. Když nikdo "pomoc" nepotřebuje, tito lidi se cítí nesví a prostě si chudáka vyfabrikují. Napříkald tím, že dvěma znesvářeným národům prodají kalašnikovy a pancéřové pěsti. A hned je pomoci zapotřebí...
Tyto lidi poznáte jednoduše. Vždy říkají: "Milá dcero, synu, já ti přece chci pomoct! Já to s tebou myslím dobře! Já přece tak mám rád lidi... Cesty boží jsou nevyzpytatelné... Bůh dopouští takové utrpení proto, aby posílil tvou víru, milá dcero..."
Lidé, kteří žili harmonickým a šťastným životem ve svém životním prostoru jsou konfrontování s pomahači a jejich "pomocí" a pokud to vůbec přežijí, jsou zpravidla odsouzeni k bídnému životu v nuzných podmínkách. To je výsledkem "pomoci".
Zkusím parafrázovat slova jednoho Mistra: Nejdříve vyrob chudáka a pak mu pomáhej, a budeš moct být dojat vlastní šlechetností...

Upravil(a) Salvator (17. 6. 2007 8:17)

Salvatore, intuici jsem si dovolil nazvat hlubokou prostě proto, že vychází z hlouby duše. Pak se ještě musí procpat rozumováním a pocitováním a může o svoji "hloubku" přijít, i se vytratit zcela. :-)

Salvator napsal(a):

Pokud se intuice procpává myslí, tak je člověk zatím méně pokročilý. Pokročilejšímu funguje jinak. Prostě najednou víš, co máš udělat a i když všichni kolem říkají něco jiného, ty to víš a uděláš to tak. A ukáže se to jako správně. Pointa je v tom, aby se člověk naučil intuici věřit. Zpočátku se to dá přirovnat pocitu, jako když slepec důvěřuje svému psu. Nevidí, ale věří, že jeho pes vidí daleko lépe než on.

No právě, věřit intuici. To znamená věřit sám v sebe jako nejen v tělo a mysl, ale právě jako v duši - duchovní bytost. Tato základní sebeznalost by tu měla být. Jinak se ten vnitřní hlas skrz tu vřavu představ a emocí těžko dostává. Může být vědomím zachycena jen částečně a slabě a pak je člověk na pochybách - je to intuice, není to intuice? S tím slepcem a psem to je přesné.

Ahoj Pedro Pedrovatej,
ne ,ne neobratim ty radky proti sobe "zase".
Spolehala jsem na Tvou intuici. Rozumim Ti stejne jako Ty mne.
Pohledni na tu celou zalezitost jeste hloubeji a porozumis uplne ,co se za tim muze jeste skryvat. Je v tom neco co jsem se rozhodla udelat aniz by mne to trapilo.

Dokazu zit se sebou, se samotou i bez toho jestli me nekdo chape ci ne.
Take se  Tebou rada setkam. Nejen s Tebou. Zkusime to naplanovat.
Hezkou nedeli. Juchuuuuuuuuuuuuuu!

Pedro napsal(a):

to znamená věřit sám v sebe jako nejen v tělo a mysl, ale právě jako v duši - duchovní bytost. Tato základní sebeznalost by tu měla být. Jinak se ten vnitřní hlas skrz tu vřavu představ a emocí těžko dostává. Může být vědomím zachycena jen částečně a slabě a pak je člověk na pochybách - je to intuice, není to intuice? S tím slepcem a psem to je přesné.

Ano, máš pravdu, pochyby mohou být, ale tím se učíš intuici poslouchat. Prostě to uděláš a díváš se, jak to dopadne. Když to dopadne blbě, pak to intuice nebyla, ale je z toho zkušenost.
Chce to povznést se nad emocionální tělo až na nejvyšší mžnou úroveň mysli. Kdo je chycený v emocích, ten nepřemýšlí, jedná na základě emočních modelů. To není intuice.
Znalost sebe je jedna ze základních inteligencí. Bys nevěřil, kolik lidí o sobě nemají ani páru. Jenom nějakou představu, která je od skutečnosti velmi vzdálená. Takto nejde dlouhodobě a smysluplně fungovat. Navíc, to ztotožnění s osobnostním komplexem je velkou překážkou.

Salvator napsal(a):

Ano, máš pravdu, pochyby mohou být, ale tím se učíš intuici poslouchat. Prostě to uděláš a díváš se, jak to dopadne. Když to dopadne blbě, pak to intuice nebyla, ale je z toho zkušenost.
Chce to povznést se nad emocionální tělo až na nejvyšší mžnou úroveň mysli. Kdo je chycený v emocích, ten nepřemýšlí, jedná na základě emočních modelů. To není intuice.
Znalost sebe je jedna ze základních inteligencí. Bys nevěřil, kolik lidí o sobě nemají ani páru. Jenom nějakou představu, která je od skutečnosti velmi vzdálená. Takto nejde dlouhodobě a smysluplně fungovat. Navíc, to ztotožnění s osobnostním komplexem je velkou překážkou.

Ano, Ano, bezpochyby. V jisté poloze to chápu tak, že mezí duší a tělem vládne velké napětí, které je dáno smyslovým vnímáním, s kterým si mysl po určité období neví moc rady, a je z toho iluze jako hrom. Musí se tedy hodně učit - posbírat spoustu zkušeností, které vedou její vědomí k prohlédnutí toho materiálního opojení - sebeklamu. No a k tomuto účelu jí slouží právě ony dva skvělé nástroje - rozum a cit. A také s nimi úzce spjatá pozornost a vůle. No a v neposlední řadě - intuice - velká učitelka. A nad tím vším pak samozřejmě vesmírný řád. A ted mě napadá, že ta rovnocennost, o které se tu mluvilo, spočívá právě v onom řádu hlubších principů a zákonitostí, nebot před nimi jsme si jistojistě rovni.

Tož ještě s tou intuicí, Hirondel, tu šlechtit netřeba. Vyšlechtit je třeba právě tu mysl, aby ji byla schopna příjmat nezkresleně a spontánně. Mysl je pro mne jako to pověstné třetí oko. Jen je u většiny z nás jaksi zavřené a zasněné. Takže by bylo dobré ho otevřít, vyleštit čočku, a prostě se jen dívat a vidět. Mysl je brána, srdce je klíč.

A taky si nejsem jist jak jsi to myslela s tím subjektem..? Jestli tak, že rozum je subjektivní, tak souhlas. :-)

Lvice, taky jsem včera v podvečer seděla "u kytek", ale na žádnou schůzi jsem naštěstí jít nemusela Ten Tvůj slovní obrat - výron ega -  se mi líbí. Jen si tak uvažuju, jestli těch "výronů" Ega není na naší planetě nějak moc, bylo, jest a pořád ještě asi bude... Změní se to jednou ? Změní se jednou osobnosti lidí , čeká je někdy v daleké budoucnosti nějaké úplné "produchovnění", to kdyby mi někdo řekl. Je to třeba někde v psáno v nějakých prastarých "moudrých knihách" ? Já k nim přístup nemám a ani bych jim nerozuměla. Někdy člověk zmalověrní  a tu mně napadá ten úryvek z básně " Myslete na chorál, malověrní, myslete na chorál...   No, dělám si trochu legraci, ale stejně by mě zajímalo, jaké to vlastně v té prapraprabudoucnosti pro lidstvo asi bude.... Určitě by měl každý začít sám od sebe, ale jak na to sám příjde, že je ten čas, jak se to jednou naučí .... Co asi čeká lidstvo... ach, jo To jsem si jen tak zapřemýšlela...

Hirondele, my všichni co jsme tu tě můžeme obohatit svými myšlenkami, ale po té cestě musíš jít SAMA. Nepotřebuješ něčí souhlas či nesouhlas. My ti můžeme jen rozšířit obzory, nalezneš zde i lidi, kteří ti mohou pomoci, nasměrují tě, ukážou ti cestu, ale kráčet po ní a zdolávat překážky musíš jen ty sama. Někdy mám pocit, že spousta lidí se tady dohaduje o ničem, jednak jsou slova zkreslující a jednak mi stále vytanou na mysli Ruizovo 4 dohody. Jsou tak prosté, ale řídit se jimi je někdy nadliský výkon. Navíc co člověk to názor, střípek do mozaiky, ale my někdy neskládáme mozaiku, ale snažíme se ten jiný střípek rozmlátit kladivem ....

Ahoj Lvice,
co Te vede k tomu me tohle napsat. Povis mi to?

Pedro,
ano tak nejak bych to rekla. Jako ze dar Ducha vstupuje do nas,do nasi mysli.
Intuici vyslechtit, jsem mela na mysli jiz konecny vysledek-intuice. Stejne tak jak to myslis Ty. Pres cestu nezkreslene mysli za pomoci Vyssiho Vedomi.

Lvice na to si uz muzes odpoved najit jedine sama ve svem srdci.

Tva veta urcena primo me,ze Vy vsichni co jste tu mne muzete obohatit,ale po te ceste uz musim jit sama,mne trochu pobavila.
Nebot o tom to je.Vy obohacujete mne,ja obohacuji Vas. Neni to jednostranne v zadnem pripade. A toho jsem si dobre vedoma. A Ty?

Tak vidis.Ty ses si vedoma ze muzes svou myslenkou obohatit,ja jsem si vedoma ze muzu svou myslenkou obohatit,tak je to parada.
Jen mi prave proto unika z jakeho duvodu si me vysvetlovala,ze me muzete obohatit( prispevek 190.),smerovany na me jmeno.
Proto jsem se Te ptala.
Pozorne si precti zpetne vsechny prispevky a uvidis ze me adresujes neco, co uz zde bylo receno a tak mam za to,ze je to passe.
Vysvetlujes primo neco, co jsem vysvetlovala nejenom primo ja ,ale i Pedro a ostatni tez.
Kdyz pisu ze jsme soucasti jedne hry lvice,tak v tom zahledni ono vysvetleni,co tim bylo mnou mysleno.
A muj zivot je hra, kterou me bavi hrat.
Vsechno ma svuj smysl. Ve slovech je klam.Za slovy je myslenka. Tu je potreba hledat.
Kazdemu dle sveho vedomi.

No Salve, bych spíš "myslet" nejraději přestal a pouštěl jen tu intuici. Přestat myslet uzvykaným rozumem a začít tím srdcem. Smazat z tabule svého malého vědomí všechny ty snové vzorce a pustit si duši blíž a blíž k tělu. Probudit se a vidět věci jak jsou, prostě jen vidět. Zkrátka myslet, vědět a žít intuitivně - a to tak, že zcela - to by se mi líbilo.

Upravil(a) Pedro (20. 6. 2007 5:21)