Lvice,
pokud mne tu Salv, jak ty rikas, vychvalil, byla bych hodne hloupa huśa, kdybych si neuvedomila, ze mi to spis u te "spousty hledajicich" ublizi nez pomuze. Nakonec i tvoje reakce je toho dukazem - a nemam na mysli jen tuhle, ale i tu uplne prvni...
Muj povzdech "ach jo" byl skutecne osobni, to mas pravdu, prislo mi proste lito, ze tak chytra holka jako ty nerozezna past skryvajici se v jednoduchych soudech.
Jinak mi ma intuice rika, ze u tebe se neco deje. Mozna vedome, mozna podvedome prochazis nejakou katarzi, stojis pred necim, s cim si nevis tak docela rady, protoze je to vazne, mozna prelomove..... citim to  z toho, jak se mne snazis zatahnout do tech bazin obav, pochyb a nejistoty s sebou. A i tva intuice je spravna, ja v techto mistech byvam dobrym pruvodcem, ale musim vedet, co se deje. Jinak radsi zustavam na pevne zemi.

lvice,
kurna! Ta pismenka tak matou Ja te holka prece vubec nelituju, ja s tebou SOUCITIM a to je setsakra rozdil.
A to az tak moc, ze to proste citim az fyzicky, jak to s tebou mlati. Jen to nech "mlatit", hlavne to ale "kormidluj", at se neoctnes nekde, kde nechces. Emoce je treba poustet ven, delam to i ja, proc ne? Nikdy jsem nerekla, ze zadne nemam Takze si je hyckam, aby mne nezvalcovaly - kdyz hrozi vybuchnutim, odchazim se vyradit do svych komnat
Ja jsem porad devce stejna, to jen oci, ktere na mne koukaji, jsou prave pod vlivem emoci a nejistot nekdy jine. A ty jsi prece LEV a ja STRELEC, ne? Takze ty to zvladnes a ja jsem tady Nedej se 

lvice napsal(a):

Nedám . V červnu jsem se přihlásila na seminář k Velechovskému Jak zvládat emoce, já těm mrchám dám . Ještě jsem přemýšlela nad kurzem Ernestíny Co znamená být Ženou? Nemáš zkušenosti?

Nazdar Lvice,
na Co znamená být ženou se chystám v červnu do Brna, tak ti pak můžu poreferovat. Ještě jsem byla u Ernestiny  na dvou jiných a můžu doporučit. Teda na posledním jsem dostala takový "kopanec" , že mi už dlouho nebylo tak těžko, ale spustilo mi to očistný proces a mám pocit, že se díky tomu posunuju zase dál.

lvice napsal(a):

Ahoj Bublinko,
tak to Tě předběhnu . Já jsem se přihlásila do Prahy za 14 dní. Tak pak budu referovat já Tobě . Cítím, že je přede mnou spousta práce, už slyšela, že oba manželé jsou skvělí.

Prima, těším se na Tvoje zážitky a dojmy:)
Spousta práce je před člověkem pořád, sotva zvládne jednu lekci, tak přijde další.

Dovolila jsem si svou otázku vložit do této diskuze, protože dle názvu sem tématicky zapadá.

Můžete mi někdo, prosím, komentovat:

Dejme tomu , že v tomto životě  máme za úkol naučit se tři věci. A dejme tomu , že dva úkoly za tento život zvládneme, pochopíme, prožijeme, zbývá jeden, který jsme nezvládli.

Objeví se tato znalost už pochopeného v dalším životě jako třeba nějaká vrozená vlastnost? Nebo se začíná zase od začátku?
Co když ale v dalším životě udělám chybu ve věcech již "dříve naučených a pochopených"?
Je to pořád dokola? A směřuje to k tomu, že pak najednou v jednom jediném životě mi dojde vše naráz a neudělám jedinou chybu a pak už je to ta konečná?

Je to tak, že postupně během těch inkarnací jsem  "chytřejší a chytřejší", nebo velikost karmy mi kolísá nahoru dolů..?
Ten vývoj celkový se odehrává jen v duši(žák ve škole) a jednotlivé inkarnace jsou jako hodiny jednotlivých předmětů ( je jedno jestli umíš matiku, když je zrovna dějepis)?

Děkuji za odpověď

Pan, kde ty pořád na ty přirovnání chodíš?

Je to jako vždy výborně podané..., obě však víme, že kdybys chtěla najít přirovnání pro opačný pól náhledu, najdeš ho a bude to vypadat stejně věrohodně.
Ale vypadá to tak jak píšeš.

Přemýšlela jsem o tom problému vzhledem k lidem kolem sebe,
někdo jako by se už s určitým vyspělým koukáním na svět narodil, někdo k tomu dospívá velmi těžce.

Můj muž mě někdy překvapí, když mi řekne, že něco ví už vlastně od dětství tak nějak přirozeně. A já se k tomu dopachtila teprve teď. A naopak.

Andromedo, tak jsem se tím prokousala a došla jsem k následujícímu: NEVÍM. A co tedy dál, když nevím? Zatím na to jdu tak, že v meditacích někdy hledám odpovědi, snažím se žít co nejlíp, chci pomáhat lidem i sama sobě, chci rozdávat lásku a radost... , v ostatních lidech vidím (bohužel ještě ne vždy) odraz či jiskru Boha, jeho lásky... neumím to přesně popsat.

Hani, není, co nevědět. Salvator moudře píše.

Nepojmenovatelný duch universa se od samých počátků svého tvoření inkarnuje do svého díla - od toho, z našeho pohledu, nejvyššího až po to nejnižší. Do rozsáhlých světů své velkolepé síly Adi Šakti (Prapůvodní Síla). Do rozmanitých staveb této své neuvěřitelné energie. A všemu vdechuje Život svého vědomí. Od té nejniternější vibrace, přes živé buňky, až po složité organismy přírody. Je to Líla, Jeho kosmická hra, zrcadlící se skrze naše smysly v našich myslích, rozvíjejících se jako strom svobody. Ve všech těch rozmanitých úrovních Bytí lze vytušit Jeho božskou jiskru, nejvnitřnější oheň, který vše živí a zároveň stravuje. Jen v jediném místě Ho vytušit nelze, nikoliv přímo. To místo je klam mysli, do kterého je možné jít proto, aby nám v důsledku oči otevřel, nikoliv oslepil. A poučil tak naše duše na cestě k seberealizaci. K realizaci ducha v člověku.

Upravil(a) Pedro (7. 6. 2007 12:12)

Pedro, to mé nevím se týkalo třeba toho, že nevím, jestli je každá jedna Duše v každém jednom těle nebo jestli jedna Duša má těch 500 až 1000 těl najednou nebo jestli je to ještě úplně nějak jinak. A myslím, že to ani nezjistím, a taky si myslím, že to vůbec nevadí. Je toho tolik nad námi, kolem nás, že to svým rozumem nikdy neobsáhneme. Což neznamená, že bych se o to nezajímala - naopak.
A když pak rozum v meditaci opustím, tak už to, jak je to přesně s reinkarnacemi, karmou atd. najednou ani vědět nepotřebuji, není to důležité.

Trošku ti asi nerozumím ve větě: "Jen v jediném místě Ho vytušit nelze.".

Andromedko, zajímavé to je, to je fakt.

Když si třeba představím, že Duše žije v bezčasovosti, ztrácí se mi potom ale smysl Karmy. Nevím, jestli to dovedu vysvětlit, ale když pominu čas, tak tedy zároveň páchám "hřích", zároveň ho v jiném těle odčiňuji... nebo naopak, to je jedno.

Taky dumám o všeličemž, - počty duší, smysl duše vracet se zpět na Zem atd....
Nakonec, proč se dohadovat a debatovat a vysvětlovat si tato témata s lidmi ? Proč ne rovnou s dušemi ? No, Přeháním... Ale musím říci, že, díky surfování po Babinetu, nejucelenější pohled pro mě a hlavně "ukojení" mé zvídavosti v mezích mého chápání jsem našla v knihách Michaele Newtona OSUDY DUŠÍ - Smrt a zrození atd....  je jich několik. Pro neznalé - Newton je psycholog, který se hypnozou napojí ne na minulé životy svých pacientů a známých, ale přímo rovnou na jejich DUŠE a prostřednictvím rozhovorů s nimi rozkrývá "Onen svět" jak  duše vzniká, jak tam vlastně existuje, jde na Zem apod...... Knihy jsou velmi dobře čtivé, nehýří příliš neznámými  výrazy a mnohé je k pochopení i bez hlubokých znalosti přírodních věd nebo teologie.

Bych tak skoro řekla, že to všichni cítíme velmi podobně.

Jednotu vnímám asi tak, že jsem její součástí, že není někde mimo, někde vzdálená. Je všude taky, kolem, ve vás, ve mně... Asi jako je každý atom mého těla mou součástí, tak já, nebo moje Duše, spolu s ostatními Dušemi, jsme součástí Jeho.

Upravil(a) Hani (7. 6. 2007 12:50)