Blážo,
vyzvalas nás o názory, v textu přikládám můj, který vychází s našich zkušeností z regresí a z esoterní psychologie:

Hodně lidí praví o minulých životech, že jsou příčinou našich zdejších problémů, zvláště v mezilidských vztazích.

Ale, jak jsme si již řekly, při zdvojnásobení lidstva, chybí minulost pro polovinu lidí?
Doposud všichni, kteří byli u léčitele na regresi, byli vždy ve svých minulých životech.

---------------------
Toto je mylná představa, vyplývající pouze z neznalosti toho, jak funguje reinkarnace. Nerad bych, abych byl obviněn opět z toho, že prezentuji nějakou "jedinou správnou pravdu". To ani nemám v úmyslu. Výzkumem a aplikací esoterní psychologie se s manželkou zabýváme asi dvacet let, přičemž posledních 10 velmi intenzivně. Na základě našich výzkůmů a multioborovým srovnáním výsledků jsme dospěli k současnému našemu pracovnímu modelu toho, jak funguje reinkarnace a karma. Upozorňuji, že je to natolik složité, (a přitom naprosto jednoduché a logické), že člověk, který se tím nezabývá delší dobu, má tendenci k zjednodušování a tím ke zkreslení kvůli nepochopení základních faktů. Pokusím se to podat jednoduše a snad i srozumitelně:

Lidstvo tvoří pouze osobnostní jednotky v inkarnaci. Duše nikdy do inkarnace nejde, pouze se do osobnosti "promítá", napájí ji energií svého vědomí, ovšem pouze ve zlomkové intenzitě.
Jedna duše takto "obslouží" 500 až 1000 inkarnací v různých časech a prostorech.
Z hlediska osobnosti jsou tyto jiné inkarnace "rozesety" v čase a v prostoru, jakoby za časoprostorovým ohybem. Energie duše je tak ohromná, že kdyby se inkarnovala celá, člověk by byl okamžitě po smrti. Podobně, jako když přístroj na 220V zapojíme na velmi vysoké napětí 400kV.
Z hlediska duše jsou všechny inkarnace současně. Je to způsobeno tím, že duše své osobnosti (inkarnáty) řídí z takové dimenze, kde není uzamčena v časovém zámku "tady a teď", nýbrž čas se tam stává pouze dalším rozměrem.
V hmotných světech existují tři rozměry, v hyperprostoru je jich víc. V rovině duší je dalším rozměrem také čas, tedy je možno vidět jak do minulosti, tak i do budoucnosti v jisté míře, stejně tak, jak u nás je možno vidět blízké budovy a předměty, a v dálce je vidět Beskydy. Ovšem stejně tak, za Beskydami není vidět nic, abychom něco uviděli, musíme se přesunout dál, třeba na Lysou horu.
Podobně duše vnímá čas.
Každá lidská inkarnace je spojena s nějakou duší. Teoreticky každé osobnosti pak v regresi může být zpřístupněny životní události dalších vlastních inkarnátů (tj. některých z těch 500-1000 inkarnací, které duše má ve hmotných i nehmotných dimenzích Země). Říká se, že duší je na Zemi kolem 750 milionů, zatímco inkarnací je až 70 miliard, možná i více. Ovšem, že to jsou všechny inkarnace za historii Země a z nich je zde jenom 6,5 miliardy. Ještě nikdy nebylo tolik lidí v inkarnaci, důvodem je velká důležitost toho, co se nyní děje. Kde jsou pak ostatní inkarnace? Některé jsou již v duších a většina je prozatím "roztracena" v astrálních a mentálních sférách, kde čekají na další postup anebo na inkarnaci. Některé duše mají současně inkarnace i v jiných světech, na jiných planetách, ovšem zřejmě těchto není mnoho. Ovšem i zde na Zemi je z těch 6,5 miliardy lidí někteří lidé inkarnováni z duší sídlících ve sféře cizích planet. Jsou to vlastně mimozemšťané a podle toho se také chovají. Je jich tady dost, možná i víc než 10% obyvatel Země.

Duše jsou v rovině duší (4. dimenze našeho vesmíru) vzájemně propojeny a vytvářejí tzv. "kolektivní duši". Jsou propojeny úžeji, než matka s dítětem, nebo dva milující se lidé. Proto je možné a stává se to docela často, že při regresi vlastní duše zprostředkuje zážitky i z jiných inkarnací jiné duše. Třeba kvůli tomu, že se jedná o dokonalý modelový archetyp problému, který osobnost může skrze podobné zprostředkování pochopit.
Proto se stává, že lidi tvrdí, že byli v minulém životě Máří Magdalenou, nebo Kleopatrou a často to tvrdí i více lidí. Ovšem není to tak docela pravda. Tedy, je to pravda z heldiska kolektivní duše, ovšem není to pravda z hlediska konkrétního člověka v regresi.
Proč tedy nejsou regrese kde by se ukázalo, že tam nebyly žádné předchozí inkarnace? Není to až tak docela pravda.
Člověk jde do regrese s vlastní motivací, ovšem duše má také svou motivaci a bere regresi jako možnost poukázat člověku na nejzávažnější problém jeho současné inkarnace. Často ten problém započal v některé z předešlých inkarnací, ale nemusí tomu tak být. Měli jsme například regrese, kdy se člověk dostal až do období, kdy bylo vědomí inkarnováno do skály, nebo také nebylo ještě vůbec v inkarnaci a udělalo chybu při tvoření nějakého atomu. To, že jiní terapeuti takové příběhy nemají je čistě specifická záležitost. My je prostě máme, ale většinou nejsou duší zpřístupňovány, protože většinou nejsou zdrojem problémů, které by ústily do současného života, o který jde duši především.
------------------------------

Proč, tedy neslyším o člověku, který byl u léčitele, a jak léčitel regresi  neprovedl, protože nová duše žádnou minulost nemůže mít?

---------------------
Regrese se nepovede mnohokrát, ale nikoliv z těch důvodů, které uvádíš, Blážo, výše zmíněné důvody považuji za dostačující pro vysvětlení tvých pochybností.
Doporučuji, aby ses nezaujatě zabývala esoterní psychologií a stejně jako my dospěješ k podobným výsledkům. Pokud tak nečiníš, nemůžeš o tématu říct nic relevantního, bohužel, kromě nepodložených domněnek a dohadů.
-----------------------

Podle zákona o rovnováze, by mu v tomto případě léčitel měl spíše říci, že ti, kteří jeho klientovi ubližují, tak přímo těm, že on to zase nandá ve svém dalším životě.

--------------------------
To bych, jako léčitel, nikdy lidem neradil. Zákon rovnováhy také umožňuje dostat všechny ukryté extrémy a protiklady "na světlo denní" a umožnit jim, aby se vyrovnaly. V esoterní psychologii to funguje někdy i formou "spontánní regrese". Pod vlivem různých činitelů se najednou spontánně otevře podvědomí člověka a do ymsli mu vstupují obrazy a vjemy související s minulostí. Není tudíž pravda, že by vyrovnání muselo probíhat pouze v regresi, ovšem v ní je to lepší kvůli možné dokonalé abreakci, pokud je facilitátor kvalitní.
-------------------------

Když by bylo všechno založeno na odplatách za minulé hříchy, nedostali bychom se po ose času až k prvotnímu hříchu, který si lidé vlastně do nekonečna oplácejí? Někde to začít muselo.

--------------------
Kdo říká, že je všechno založeno na odplatách za minulé hříchy? To je možná obecně rozšížený názor neznalých lidí, esoterických "rychlokvašáků".
Karmický zákon je řízen moudrými Pány karmy a není to bezduchý stroj na semílání lidí, nýbrž inteligentní a pružný systém, který slouží k urychlení vývoje světa ve sféře svobodné vůle.
Občas se stane, a v regresi se to ukáže, že dojde k jakémusi karmickému "zacyklení". Lidé si dlouho v různých inkarnacích něco neustále opakují. V žádném případě ale nejde o pouhé "oplácení si" situací, to je nebezpečné zjednodušení.
Doporučuji hlouběji se seznámit s touto problematikou studiem příslušných textů, ale není to jenom o tom. Je potřeba hodně pozorovat životní osudy své a jiných lidí, rozebírat je z karmického hlediska. Tím se člověk hodně naučí a přestane zjednodušovat.
----------------------

Tím se dostávám k tomu, že nejsem přesvědčena o Karmě jednotlivce. Pokud Karma existuje, tak mi připadá logičtější, že dopadá na jedince, kteří s odplatou za hříchy nemají vůbec nic společného, na nevinné.
Všichni Karmu uznávajím ale já o ní pochybuji.

------------------------
Tvůj názor vychází pouze ze tvého zorného úhlu. Z mého pohledu mohu říct tolik: Karma je naprosto spravedlivý a živý systém, který je schopen efektivně umožnit vyrovnání za cokoliv.
Účelem tohoto vyrovnání však není "odplata za hříchy", to v žádném případě, a není ani "odplata apriori". To jenom lidé si to tak vysvětlují vlivem svého materialistického přístupu k věci.
Účelem vyrovnání je v konečném důsledku SYNTÉZA DUCHA A HMOTY DO NOVÉ KVALITY. Karma přináší člověku možnost poznat pochybení ve formě nepochopení JEDNOTY VŠEHO BYTÍ.
Když někomu záměrně ubližuji, dopadá to i na mne, protože jsme všichni součásti jednoho celku. Tímto je vytvořen účinný systém pro eliminaci strachu, agrese a dalších vlastností, které dopadají na osobnost v inkarnaci, protože jsou to vlastnosti vyplývající ze samoregulačních charakteristik hmoty a hmotných světů.
Člověk se rodí do hmotných světů aby je produchovnil a přitom je nutno naučit se, jak to tady chodí. Je přirozené, že zpočátku nám to moc nejde a přebíráme na sebe chování zvířat: boj, konkurence, silnější vyhrává, ten kdo vyhraje, přežije.
Ovšem pokud vložíme do procesu vývoje více duševní energie, situace se obrací. Z boje vyplyne harmonie, z konkurence spolupráce, silnější začne ochraňovat slabší, atd... Tyto vlastnosti nejsou již součástí systému pozemského života, v přírodě je nenajdeme a tam kde je najdeme, jedná se o vysoce organizovanou formu vědomí.

Jednou důležitou vlastností karmy je to, že reakce na spáchané skutky nastává až teprve tehdy, když člověk začne alespoň nejasně vnímat, že jeho chování není správné. Dokud jedná sobecky a bezohledně, karma se střádá a nedopadá na jeho hlavu. Důvod je prostý: pro člověka egoistického by karmické lekce v jeho egoistickém stavu vědomí byly jenom na škodu. Vyhodnotil by je nesprávně a svým jednáním by si nadrobil ještě víc karmy, než byla ta původní.

Například: agresivní mafián si nechá postavit dům. Architekt mu to navrhne, stavební firma postaví.
Mafián vyvraždil rodinu svého nepřítele, protože mu překážel v jeho obchodech. Na rodinu mafiána proto spadne za jeho nepřítomnosti střecha domu a zabije všechny. Již toto je signál pro pozorného člověka, že dělá něco špatně. Ovšem mafián pošle zabijáky na šéfa firmy a na architekta a následně jsou zastřeleni i s rodinami ve svém domově. Výsledek je opětovné zvýšení karmického zatížení.

Ovšem karma je moudrým zákonem a Pánové karmy ve své spravedlivosti pozdrží karmu až do života, kdy se mafián polepší a začne se snažit uspořádat si svůj život jinak. Již nezabíjí, snaží se podnikat a žít normálně. A právě nyní karma udeří. Výbuch plynu v domě zabije všechny, celou jeho rodinu, zatímco on je na služební cestě.
Po zbytek života hledá důvod, proč se to stalo. Ovšem již nehledá zevně. Stáhne se z podnikání, začne se zajímat o charitativní práci a začne třebas pomáhat ohroženým dětem. Tím dochází k vyrovnání a bývalý mafián integruje do podvědomí tuto zkušenost. V následných životech bude opět prozkoušen, jestli poučení bylo dostatečné. Opět se dostane do podmínek, které mu umožní žít na úkor druhých. Pokud situaci včas rozpozná a odmítne se chovat podobně jako v minulosti, zkouška je úspěšná a dojde k dílčí expanzi vědomí, případně až k mezníku, kterým je planetární iniciace. Pokud dosáhne první zasvěcení, již pak nadále nikoho nikdy nezavraždí. Zkušenost agrese a její vyrovnání je pevně zakotvena v archetypální struktuře člověka.
Tento popis ber pouze jako hrubý modelový příklad, vše se děje individuálně, ale v základních rysech to funguje přibližně takto. Vůbec nemůže být ani řeči o tom, že by karma dopadala na nevinné.
Ovšem je pravda i to, že karma nemusí dopadnout tak drasticky jako v uvedeném případě. Pokud mafián sám začne aktivně spolupracovat s duší na jejím záměru, vše se radikálně mění. Karmická odezva je pak již pouze symbolickou a nemusí dojít k smrti všech rodinných příslušníků, stačí, že například manželka na nějakou dobu těžce onemocní, děti se od něj odvrátí a nebude si s nima rozumět (je docela možné, že to budou děti z té rodiny, kterou nechal povraždit) a tak dále.
Podobné (ovšem daleko barvitější) příběhy se v regresích často rozplétají a docházejí vyrovnání.
Z tohoto hlediska je regrese takovým "mediačním reaktorem", v němž se urychluje vyrovnání a pochopení u připravených lidí. Pro nepřipravené ovšem není účinný, nebo jenom částečně a velmi omezeně. Nepřipraveni jsou ti, kteří na regresi prostě nepřijdou. Pokud není ještě čas, duše způsobí překážky a na regresi se nedostanete, anebo vás duše nikam nepustí, regrese se nepovede. Pak je potřeba pracovat na sobě nějakou dobu a pak regresi opakovat.

tobě taky, Sunny, hezký den. Ale upozorňuji tě, nefixuj se na toto mé podání, spousta věcí tam chybí, nejde to v diskusi vypsat jednoduše a kompletně, jak bych chtěl, snad někdy k tématu napíšu knihu.

Salvator napsal(a):

tobě taky, Sunny, hezký den. Ale upozorňuji tě, nefixuj se na toto mé podání, spousta věcí tam chybí, nejde to v diskusi vypsat jednoduše a kompletně, jak bych chtěl, snad někdy k tématu napíšu knihu.

V archivu je cela diskuse o karme a myslim, ze nejen jedna. Soudny clovek prece jasne vi, ze je to o neustalem hledani a konecne odpovedi zatim neexistuji... Alespon to je muj vlastni nazor, ja zatim hledat neprestala. Hledat JAK to funguje, nikoliv PROC TO ZARUCENE fungovat nemuze

Hmm, hmm.., všichni dobře víte, že tohle je právě oblast, která mě nesmírně zajímá. Ale ponechávám prostor, aby se mohli vyjádřit i ostatní, aniž by byli ovlivněni tím, co říkám. Navíc, jak právě Pí zmiňuje, již jsme o tom poměrně zevrubně diskutovali na starém Babinetu. Každopádně Salve nám do toho dnes vnesl úplně nové aspekty.

Já osobně jsem se nikdy nesetkal s vysvětlením, že by Duše rozesela své inkarnace po celém vesmíru, sama jen nepatrnou měrou přítomná promítnutím do každé z nich. Až poprvé právě tady, na tomto foru od Salvatora. Ne dnes, už dříve, ale tentokrát to velmi pěkně podal. Pro mne je to poznatek nový a ještě nevím, kam ho mám zařadit, pokud vůbec. První, co mne napadá: Proč o tom staré texty mlčí?..

Pokud se však soustředím dovnitř poselství, jež přichází skrze poznání Duše, vyhodnocuji z toho, že je to jedno. Jestli Duše má jen jednoho inkarnáta (v daném čase) anebo tisíc, pro náš samotný život je lhostejné. Není to lhostejné pro Ni, ale pro nás ano. Jedná se o rozměr, který je nad námi, přesahuje nás. Proč by tak nemohla ona, neomezená, jednat? Možná proto o tom není nikde zmínka, vždyť naše mysl by takové poznání mohla zase jen zneužít, obrátit ve prospěch "já".

Proč mne nikdy nad podobnou teorií nenapadlo přemýšlet?.. Protože vesmír má čas. Z hlediska Átmá (Duše) čas vlastně neexistuje, neboť se z kteréhokoli úhlu pohledu rozprostírá ve věčnosti. A z hlediska věčnosti jakékoli eóny věků jsou vlastně jen mžiknutím oka. Pro nás hmotné bytosti je těžké vstoupit do takovéto relativity času, kdy jeden lidský život má zhruba hodnotu kratičkého osmivteřinového snu, který se nám zdá k ránu. Tedy tak pro nás samé jakožto duchovní bytosti, kdy si do hmotného projevu chodíme zasnít.

Ono je vlastně jedno jestli vnímáme posloupnost jednotlivých zrození po sobě (upozorňuji, že zrození nemusí probíhat kontinuálně za sebou v čase, nýbrž pozdější inkarnace se může uskutečnit v historicky rannějším věku) anebo zda-li celý tento cyklus chápeme jakožto probíhající najednou. V obou případech se navzájem ovlivňují a to ne jen chronologicky!

Átmá, které je stejné podstaty jako Paramátmá (Nadduše nebo, chcete-li, Duše Boží), je schopné veškeré poznání vesmíru z Něj (Paramátmá) čerpat. Tudíž je v kterémkoli okamžiku Absolutní. Z hlediska Átmá není později anebo dříve, není jedinec vyspělejší anebo začínající adept, všechno je jedno, všechno je Brahma. Protože nad námi existuje Átmá (naše Duše), proto jsme již teď, i kdybychom byli sebevíc ponořeni v Samsaro bytí, předurčeni, zasvěceni k dokonalosti. A co víc, všechny planetární systémy, projevené i neprojevené, ba i ty podrobené démonickou říší, jsou již teď v tomto okamžiku Absolutní, dokonalé.

Mám tady pro Tebe, Fleur, jednu otázku: "Proč se tedy ztotožňuješ s chybami i nevědomostí Fle, když jakožto Fleur (dokonalé vědomí) již dávno v prostoru existuješ?.. A proč opakuješ stejné chyby?"

Teru napsal(a):

Pěkné ráno přeji,


já jsem už velmi dávno četla cosi o myšlence kolektivního podvědomí - tedy, že "naše vzpomínky na minulý život" má na svědomí naše podvědomí, v jehož jedné části si neseme něco jako paměť lidstva. Nevzpomínáme tedy na naše minulé životy, ale na životy jných, které máme v "sobě" vepsány.
Ještě na gymlu se mi dostala do ruky knížka Hořící dům. Stručně řečeno - je o mozku. o tom, jak si s námi pohrává v situacích, kdy člověk trpí nějakou nemocí nebo jeho dysfunkcí. Bylo by to nadlouho, ale věci, které autor popisoval byly neuvěřitelné - především to, jak nám mozek "lže", aby naše vědomí bylo spojoené. dodnes nemáme mozek celý zmapován, dodnes nedokážeme říct, co vše dokáže, a především, co nám dokaže "nakecat" v zájmu zachování duševní rovnováhy...

Teru, nevíš kde bych sehnala knihu Hořící dům?
To by mě zajímalo.

Blážo, písni mi vzkazík, až budeš mít chviličku, asi jsem tu knížku sehnala

Salve můžeš prosím doporučit nějakou kvalitní literaturu o reinkarnacích a karmě? Dík

No nazdar ludia. Jeden kamos ma neustale nabada, aby som sa pridal k tomuto rozhovoru.

Aj ked to nie je moja parketa, ( kedze reinkarnaciou sa nezaoberam ) skusim to:
Budem vychadzat zo Salvatorovej teorie a potom i s reinkarnacie ako takej.

Salvator:

1. Tvoja teoria znie sice uzasne, ale ma v praxi len malo spolocne s reinkarnaciou. V skutocnosti vlastne hlasas to, ze dusa ako taka nie je v skutocnosti dusou jednotlivca, ale dusou celej skupiny, z coho vyplyva, ze ( cisto teoreticky ) napr. prave prispievam do fora, ktore citaju ludia napajani jednou a tou istou dusou. Ak to je vsak pravda, znamena to, ze existuje urcity konecny pocet dusi, ( ak ovsem nevznikaju nove, co by bolo trochu zcestne ) a z toho mi plynie, ze pokial dusa nie je vsemocna, nemoze postupne napajat stale viac a viac. A ak by sme zobrali cas iba ako 4. rozmer, potom je problem s tym: kde hranici energia duse? Kedze z tohto smeru by bola v danom case dusa s nekonecnou energiou, co je nemozne, kedze ich ma byt vela. A dalej, aj tak nam nakoniec z toho vyjde, kedze su tieto duse prepojene, vytvaraju v urcitom smere jednotu.
2. O tom, ze tvoje hlasanie je cisto teoreticke, nemoze byt pochyb, kedze este nebola uspokojivo dokazana ani existencia casu ako 4. rozmeru, nieto este existencia dalsich rozmerov. A dalej, som zvedavy, ako si z regresivnej hypnozy prisiel k tomu, ze dusa vlastne nie je clovekom uplne, iba ho napaja. Ak ale dusa nie je clovekom uplne, ale je nieco viac, bolo by lepsie povedat si na rovinu, co myslime pod pojmom dusa a clovek ( a popripade, kedy uz pojem kolektivna dusa hranici s pojmom Boh ).

Reinkarnacia ako taka:

1. Na reinkarnacii ma uplne fascinuje, ze ludia predpokladaju, ze zlo zmizne tym, ze ho ludia uz viac robit nebudu. Aby som tuto myslienku rozvinul: clovek v 1 zivote spacha nejake zlo, vdaka ktoremu musi do dalsieho zivota. V tom druhom zivote je vsak tak uzasne dobry a dokonaly, ze po smrti sa uz z reinkarnacneho kruhu dostane. A co to zlo? Kde zmizlo, alebo kde ten clovek dokazal, ze je lepsi? Mozno predpokladat, ze za tych istych podmienok druhykrat by to iste nespravil? A na tom vlastne ani nezalezi, ale aby som bol presnejsi: mozno predpokladat, ze clovek sa moze stat dokonalym, ak spachal nedokonalost a nemrzi ho to? ( kedze v 2. zivote si na to nespomina ) Kde sa potom stratila ludska zodpovednost?
2. Teoria Karmy ako odplaty, popripade vracania sa do podobnosti je unikatna, ale nazvat ju inteligentným a pružným systémom, ktorý slúží k urýchleniu vývoja sveta vo sfere slobodnej vôle... Po prve: karma, ak by fungovala doslova, znamenala by odplatu cloveku za jeho zlo vtedy, ked by si to prijal. Ibaze ked je tuto lekciu clovek schopny prijat, znamena to, ze ju uz nepotrebuje, pretoze uz tym padom je lepsi. Priklad:
Bol jeden clovek, ktory, aby sa dostal na nejake dobre platene miesto, spachal nejaky podvod. Ten clovek to v danej situacii nelutuje, cize "karmicka lekcia" je zbytocna. Ked sa vsak ten clovek "polepsi" az natolko, aby ho ta karmicka lekcia mohla zmenit, docieli nieco? Clovek uz je polepseny, tak na co potom trest za nieco, co lutuje? Komu to pomoze? Cloveku, ak je teraz iny? Alebo snad systemu, aby sa zachovala spravodlivost? A co je dolezitejsie: spravodlivost, alebo ucelovost?

Dufam, ze moje slova nikoho neurazili, snazil som sa byt uprimny, aj ked, kedze nic podobne nestudujem, moj nazor je dost skresleny. Takze prijimam i kritiku.

Není v schopnostech člověka pochopit KARMU. Člověk má v sobě Boží přítomnost a jeho dokonalost, přesto není lidská mysl schopná pochopit rozměr její existence. Ani není nutno, aby to pochopil, není na to připravený.

Já bych to řekla stručně, žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažit se myslet pozitivně. Protože jak praví české přísloví nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.......

katafyge napsal(a):

Salvator------Jedna duše takto "obslouží" 500 až 1000 inkarnací v různých časech a prostorech

- akú mám šancu, keď by som náhodou stretla / ak som jeden z 500-1000 /, že to spoznám, rozumejú si títo ľudia vôbec viac ako iní ?

Říká se, že když potkáš svou jinou inkarnaci ze své duše, pak vzniká ohromný vztah. Když jste stejné pohlaví, pak vzniká přátelství na život a na smrt.
Když jste opačné pohlaví, pak vzniká velká láska...
takže, zaručeně bys to poznala.

Na druhé straně, tak často se to nestává, duše většinou inkarnuje do jiných časů a prostorů. Když se inkarnace časově prolínají, pak zvolí obvykle jiný prostor. Slyšel jsem o případech, kdy třeba američan měl jinou inkarnaci současně někde v koreji nebo kde, ale nakolik je to pravda, to nevím.

Takže, šance velká není, ale přesto se to občas stává.

Tak teraz budem zrejme odpovedat iba na Salvatora

Tento názor vychází z mylné představy, že osobnost, či-li člověk v inkarnaci má duši. Opak je pravdou, tj. DUŠE MÁ SVÉ LIDI V INKARNACI, NIKOLIV OPAČNĚ. Tento pocit vychází z falešného ztotožnění s osobností, či egem. Na druhé straně, je pravda i to, jak píšeš, že všichni jsme napájeni jedinou duší - je to kolektivní duše lidstva. Individuální duše jsou takto propojeny v jedinou, kolektivní duši. Na duševní úrovni neexistuje takové oddělení, jako je na úrovni osobností.
Zaujimave, ale potom mi nejak prijde, ze vlastne teoria krestanskeho Boha a teoria reinkarnacie sa nijak neodlisuju. I krestania uznavaju to, ze kazdy clovek je prirodzene spojeny s Bohom, ibaze to, co ty nazyvas osobnostou, ci egom, to krestania nazyvaju dusou. Cize v tomto smere suhlasis s tym, ze dusa ( aspon to, co pod nou krestania myslia ) neprechadza viacerymi zivotmi?

Ne, tak bych to neviděl. Duší je tolik, kolik jich momentálně pobývá v prostoru Země. Jejich počet závisí na počtu Monád, které se rozhodnou inkarnovat na Zemi. K tomu si vytvoří duši a duše pak vysílá inkarnace.
Ovšem počet duší zřejmě mírně kolísá. Některé duše již ukončily svou existenci, splynuly s Monádou a buďto pobývají v prostoru Země jako Mistři, anebo odcházejí do vesmíru k dalšímu vývoji. Tyto pak nahrazují další Monády, které dostanou povolení vtělit se do prostoru Země. Podle jakých dalších podmínek toto probíhá, to zatím nevíme. Pravděpodobně se zohledňuje poslání, které Monáda nese a jeho užitečnost globálnímu plánu vývoje. Proto počet duší zůstává během věků zdruba stejný a je dán kapacitou Země.

Prepracovana teoria

Možná jsem se nepřesně vyjádřil: Duše je více "člověkem" než osobnost. Ve skutečnosti člověk není ani duše, ale Monáda, čili duch.
Osobnost je produkt hmoty, zatímco Duše je produkt Ducha. Sloučením osobnosti a duše vznikne nová kvalita bytí - Velká duše.
Kolektivní duše ovšemže nehraničí s Bohem, to ani náhodou! Ještě nad duševní rovinou je úroveň Monadická, kde žijí Monády a teprve nad ní je rovina božská a nad ní je ještě jedna, která se jmenuje rovinou ADI. A nad tím je pak další kosmická rovina, která je opět rozdělena podobně na frekvenční úrovně.
Naše rovina božská je rovinou našeho "planetárního Boha", ovšem ke stvořiteli všeho je to ještě hodně a hodně daleko. Následuje Sluneční Bůh, Galaktický Bůh, Metagalaktický Bůh, Kosmický bůh, Hyperkosmický Bůh, a tak dále... Každá z těchto božských úrovní má svou dimenzionální strukturu, takže bavit se na periférii vesmíru o Prvotním Stvořiteli je ignorance.

Mas tendenciu veci komplikovat alebo z coho ti vysla existencia cohosi ako "podstvoritelov"? A dalsia vec - pre upresnenie: Chapem spravne, ze podla teba je clovek vlastne "Velka duse"?

Kde jsi tuto teorii vzal? To vůbec tak není a kdo tohle učí, tak tomu opravdu nerozumí.
Především, "zlo" není zlem, jak si ho představujeme my. Zlo je pouze polaritou tzv. "dobra". Ve světě polarit existují pouze Síly Světla a Síly Materialismu.
Zlo nazýváme my Síly Materialismu a to ještě tehdy, když zasahují tam, kam nemají. V našem případě do vývoje člověka, který již je na evoluční straně vývojového oblouku.
To, co ty nazýváš "zlo", je vlastně pouhé pochybení a neznalost kosmického zákona akce a reakce, čili zákona karmy.
"Dobré" skutky přinášejí příznivou karmu stejně, jako "zlé" skutky nepříznivou. Není ani řeči o tom, že by ses "dobrými skutky" dostal z kola reinkarnace. Z toho se dostaneš pouze tehdy, kdy "vyhasne všechno lpění a karma se vyrovná..." tedy jak "dobrá", tak "špatná"!
Ovšem člověk, který dobrovolně se dá na cestu duchovního vývoje (tzv. učednictví) a snaží se sloužit světu byť sám není dokonalý, vyvolává karmické působení ve směru urychleného očišťování od karmy. Pochopil totiž, že není na zemi sám, ale je součástí velké skupiny duší.
Z toho vyplývá i jasná odpověď na tvou otázku: mozno predpokladat, ze clovek sa moze stat dokonalym, ak spachal nedokonalost a nemrzi ho to?
Každou nedokonalost je nutno srovnat dříve. Jak říká Ježíš: "neodejdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře..."
Ovšem kouzelné je to, že splacení karmy neurčují kněží, nebo lidé, ale Pánové karmy, neúplatné a naprosto spravedlivé a laskavé bytosti. Proto tomu nelze utéct. Nikdo se nemůže vyhnout karmě, jenom tím, že postupuje v souladu s jejím zákonem. Kdyby se tohle učilo na školách a doložilo vhodnými příklady, ubylo by zločinu. Lidé by se bláhově nedomnívali, že je nikdo nevidí, když páchají nepravosti. Jejich duše je vidí a spolupracuje s Pány karmy na jejich příštím osudu.

Tak od konca, ak by sa toto ucilo na skolach, tak jedine ako dalsie nabozenstvo, a nie ako fakt, kedze reinkarnacia je iba dalsie nabozenstvo. A dalsia vec: takze ty predpokladas, ze ( zjednodusene povedane ) za zlo pride trest? A staci to? Nie je prave nad trest zmena? Presnejsie povedane, zmena k lepsiemu? A pod touto zmenou k lepsiemu nepatri i lutost k vsetkemu zlu ( alebo teda nepochopeniu karmickeho zakona ), ktore dany clovek vykonal? A nakoniec, ten tvoj "kuzelny" zaver: kedy som ja povedal, ze splacanie urcuju knazi, alebo ludia? Alebo, aby sme sa vyhli zbytocnym otazkam: podla teba toto je ucenie Cirkvi? Ze splacanie hriechov je urcene knazmi? Toto je pre zmenu zakladne nepochopenie kat. nauky.

Karma není apriori odplatou, je pružná a nemusí dopadnout plnou silou. Vše záleží na postoji člověka.
Ano, když se člověk polepší natolik, že dokáže vnímat nespravedlnost, dopadá karma a nutí člověka, aby přemýšlel nad tím, proč se mu nedaří. To není trest. trest by to byl tehdy, kdyby přišel okamžitě. To by však pouze vzbudil vzdor a další pochybné jednání. U karmy je důležitější účelovost, nikoliv spravedlnost. Účelem je to, aby člověk v inkarnaci poznal své jednání jako překážku plánu vývoje. Tedy ne "oko za oko", to je právě ten špatný výklad karmy.

Ak ale karma dopadne na cloveka vtedy, ked je uz clovek polepseny, nie je to ani ucelove, kedze clovek sa uz polepsil a ulohou "karmickej lekcie" bolo jeho polepsenie. Cize v tomto smere mi pride karmicka lekcia ako uplne zbytocna, kedze nie je ani spravodliva, ako si uznal i ty, ale ani ucelova, kedze po nej sa nic nezmeni ( kedze pride az po zmene k lepsiemu ).

Vdaka za cas a trpezlivost.