Eva. napsal(a):

luděk napsal(a):

v tom případě platí kolektivní vina. i ti nejspravedlivější padnou když se "kácí les"
když začneme u sebe a dame se do pořádku , neznamená to, že se změní svět. dualita světa je daná , a když bude na jedné straně světa moc "dobra" bude na druhé moc " zla" . rovnováha je na místě.
člověk žijící na tétto planetě je nedílnou součástí systemu.
co se týče tlaku zvenčí a reakce zevnitř, je to hodně diskutabilní.

luďku, nemáš pravdu. Ty pořád chceš někoho opravovat, protože podle tebe funguje divně - viz tvé příspěvky a diskuse tady na babinetu.
Proč pořád hledáš nějaké viny, viníky a obviněné?
Což takhle dívat se na život lidí jako na školu, kdy se každý z nás něco učí? Každý z nás ty své lekce.

dobrý. tak převedeme vinu na karmu. bude to lepší ?
ano, každý z nás se něco učí. čas ukáže jestli je to lepší nebo horší pro jednotlivce i společenství.

luděk napsal(a):

Crabat napsal(a):

Však právě, podstata veškerého utrpení je obsažena v té prvé větě.
Tím není řečeno, že si to ti lidé zaviní sami, ale že je to naše ego, které způsobuje tohle všechno.
Proto je marné chtít měnit svět, ale je třeba začít u sebe.
Jakýkoli tlak vyzářený vně způsobí jen zesílený tlak zvenčí.
Jakýkoli tlak projevený vůči sobě způsobí jen pokřivení naší přirozenosti.
Je třeba pochopit souvislosti, porozumět projevenému vesmíru, být trpěliví, tiší a dorozumět se se sebou samým.
Proto ta druhá věta.

v tom případě platí kolektivní vina. i ti nejspravedlivější padnou když se "kácí les"
když začneme u sebe a dame se do pořádku , neznamená to, že se změní svět. dualita světa je daná , a když bude na jedné straně světa moc "dobra" bude na druhé moc " zla" . rovnováha je na místě.
člověk žijící na tétto planetě je nedílnou součástí systemu.
co se týče tlaku zvenčí a reakce zevnitř, je to hodně diskutabilní.

Keď sa pozrieme na dejiny, tak kolektívna vina (a možno aj nejaká kolektívna karma) určite existuje...

Judyna napsal(a):

Vysíláš dobré, vrací se dobré. Vysíláš zlé, vrací se zlé.

Ano, toto se říká já tomu i chci věřit. Bohužel, realita je mnohdy jiná....

Já si myslím, že to může být záležitost více životů. Co teď vysílám, v příštím nebo nějakém paralelním životě se mi vrací.
A taky - co se teď jeví, jako zlé, může se jednou ukázat, že je vlastně dobré...

Jestliže, Rino, budu vehementně prosazovat nějakou myšlenku, pak v těch druhých (jak je s tou představou vlastně obtěžuji) vzniká odpor proti ní. A čím víc to do nich budu ládovat, tím silnější bude. Mohu milovat ptáčky, oblaka, přírodu a já nevím co všechno, ale jestliže budu chtít, aby na mé radosti se zúčastnili i ti druzí a nedám jim s tím pokoj, pak mě nejspíš pošlou do pr.dele a ti radikálnější mě s gustem budou chtít zaškrtit.

Z čehož vyplývá: Dobro nemusí vyvolávat vždycky jen dobro, záleží na tom, jak se prezentuje.

Ale příkladů, kdy tlak vyvolává protitlak, vidíš každý den habaděj a ty sama jsi jich svědkem. Např. v práci vás přidusí a hned se srocujete a rebelujete, že takhle tedy ne, to už si dovolují příliš! No a co na to nadřízení?.. Přidusí vás ještě víc.

Tenhle svět všechno řeší silou a pokud se tedy rozhodneš, že budeš jednat podobně a proti síle postavíš svoji vnitřní sílu, abys prosadila své záměry, ani netušíš, s jak drtivou mocí nakonec budeš konfrontována. A budeš se jí muset přizpůsobit nebo tě sešrotuje. Ve výsledku zjistíš, že tě to celé hodilo někam úplně jinam, kde jsi nikdy nechtěla být.

No a ten druhý příklad? Vzpomeňme třeba na Jezuitské řády, kde se provozovaly některé formy sebetrýznění, aby bylo docíleno hlubšího pouta s Bohem, když tělo je tak slabé a podléhá hříchu. A čeho tím nakonec dosáhli?.. Jen hluboké vnitřní pýchy a ztráty veškerého soucitu vůči ostatním lidem.

Ano ano, je to tak Evo.

Judyna napsal(a):

Vysíláš dobré, vrací se dobré. Vysíláš zlé, vrací se zlé.

Ano, toto se říká já tomu i chci věřit. Bohužel, realita je mnohdy jiná....

Podľa mňa nie celkom - len to neprebieha lineárne, rýchlo a prehľadne.... a často ani nemáme dosť informácií. V širšom kontexte to, mylslím si, sedí vždy.

Crabat napsal(a):

Jestliže, Rino, budu vehementně prosazovat nějakou myšlenku, pak v těch druhých (jak je s tou představou vlastně obtěžuji) vzniká odpor proti ní. A čím víc to do nich budu ládovat, tím silnější bude. Mohu milovat ptáčky, oblaka, přírodu a já nevím co všechno, ale jestliže budu chtít, aby na mé radosti se zúčastnili i ti druzí a nedám jim s tím pokoj, pak mě nejspíš pošlou do pr.dele a ti radikálnější mě s gustem budou chtít zaškrtit.

Z čehož vyplývá: Dobro nemusí vyvolávat vždycky jen dobro, záleží na tom, jak se prezentuje.

Ale příkladů, kdy tlak vyvolává protitlak, vidíš každý den habaděj a ty sama jsi jich svědkem. Např. v práci vás přidusí a hned se srocujete a rebelujete, že takhle tedy ne, to už si dovolují příliš! No a co na to nadřízení?.. Přidusí vás ještě víc.

Tenhle svět všechno řeší silou a pokud se tedy rozhodneš, že budeš jednat podobně a proti síle postavíš svoji vnitřní sílu, abys prosadila své záměry, ani netušíš, s jak drtivou mocí nakonec budeš konfrontována. A budeš se jí muset přizpůsobit nebo tě sešrotuje. Ve výsledku zjistíš, že tě to celé hodilo někam úplně jinam, kde jsi nikdy nechtěla být.

No a ten druhý příklad? Vzpomeňme třeba na Jezuitské řády, kde se provozovaly některé formy sebetrýznění, aby bylo docíleno hlubšího pouta s Bohem, když tělo je tak slabé a podléhá hříchu. A čeho tím nakonec dosáhli?.. Jen hluboké vnitřní pýchy a ztráty veškerého soucitu vůči ostatním lidem.

Dobro je - napríklad u Havajcov - celá veda... Podľa nich je priveľa dobra (ako to Tvoje vnucovanie radosti či krásy) tiež vlastne zlom...

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

A taky - co se teď jeví, jako zlé, může se jednou ukázat, že je vlastně dobré...

...to ano.
Ty další životy já nějak nepobírám. Vidím jen konkrétní případy kolem sebe. Vím, že se říká - on trpí např. za sého dědečka, který provedl to a to. Zároveň znám člověka, který škodí, kde může, ale žije hezký a pohodový život.

To sa môže zdať zvonka, ale ktovie, ako to je naozaj...

Ano. Nechodíme v botách toho druhého. To, co vidíme navenek, je jenom naše domněnka, ne skutečnost. Pokud ten člověk škodí, už to samo o sobě říká, že není v pohodě. Ale my nejsme ti, kdo mají soudit.
Od toho jsou tady "boží mlýny".

Crabat napsal(a):

Jestliže, Rino, budu vehementně prosazovat nějakou myšlenku, pak v těch druhých (jak je s tou představou vlastně obtěžuji) vzniká odpor proti ní. A čím víc to do nich budu ládovat, tím silnější bude...

Ale neplatí to všeobecně, že ne. Třeba výchova, studium, věda, víra, zákony, tradice atd., atd.

Eva. napsal(a):

rino, ty nějak stále nechceš pochopit...
Zkus třeba vychovávat své dítě přílišným tlačením na pilu. Nebo ho nutit k učení, když na to nemá.

Ále ne. Jenom jsi mi pomohla líp pojmenovat mé myšlenky.

Každá výchova je "přílišné tlačení na pilu", jinak by děti běhaly do louží a silnic, braly si v obchodech bonbony a hračky, mlátili rodiče a kamarády.
Každé učení a studium též. Kolik nám dá námahy překonat lenost či odpor k něčemu, co se musíme kvůli zdárnému ukončení studií naučit. Atd.

Existují totiž věci nám vnucené, někdy i proti našemu silnému odporu, které jsou nám ke prospěchu.
Někdy vzpírání se trvá jenom chvilku, někdy celý život.

A ještě něco: Nemusí každý tlak na nás nebo od nás na někoho vždy vyvolat nutně "protitlak, odpor", nemusí. Pokud jsme již moudří... Někdy dokonce umíme nátlak/tlak využít ve svůj prospěch, ano.

Upravil(a) rina (26. 4. 2019 13:54)

Nikde jsem nepsala, že ony věci nejsou vnímány jako nátlak. Naopak. Takže reaguješ mimo mísu.

Crabat napsal(a):

luděk napsal(a):

V tom případě platí kolektivní vina. i ti nejspravedlivější padnou když se "kácí les"
když začneme u sebe a dame se do pořádku , neznamená to, že se změní svět. dualita světa je daná , a když bude na jedné straně světa moc "dobra" bude na druhé moc " zla" . rovnováha je na místě.
člověk žijící na tétto planetě je nedílnou součástí systemu.
co se týče tlaku zvenčí a reakce zevnitř, je to hodně diskutabilní.

Ale on se změní, Luďku. Všichni jsme propojení a jestliže jeden z nás tu transcendenci uskuteční (a co až to bude ten stý?), tak to do jisté míry ovlivní všechny. Pokud např. takový jogin v plné míře uskuteční ahinsu (neubližování živým tvorům), pak ony vibrace lásky, míru a pokoje následně vyzařuje kolem sebe a i nepřátelské rytmy v prostoru se tím harmonují. Jsme jen rezonující činitelé, kteří reagují na prostředí, v němž se vyskytují. Naše činy nejsou svobodné, ale jen reakcí na předchozí reakci někoho jiného. A teď si představ, že nějakým zásahem toho, kdo této vesmírné hudbě porozumí, se v našich srdcích ozvou čisté nedisharmonické tóny a my všichni v jediném okamžiku zareagujeme na tuto vnitřní hudbu. Tehdy všechno, co platilo až do toho okamžiku, se stane bezcenné a život začne psát úplně novou kapitolu v dějinách Země.

jo o tom vím a používám pro lidi tento princip.
jenže... lidi energii nasosaj užijou si ten pocit ,  spotřebujou ji a co dál ?  zase čekají až bude další  . a když není tak sami nic nedělají. a tak to je pořád dokola už pár let. ego se změnit moc nedá ,  genetika a dědičná paměť v ní už vůbec ne( tedy běžnými duchovními prostředky)

Upravil(a) luděk (26. 4. 2019 15:54)

Eva. napsal(a):

luďku, to se asi setkáváš s nesprávným lidmi. Energetičtí upíři. Když se ti to nelíbí, snadná pomoc. Setkávej se s jinými lidmi.

to ale není kontaktní setkávání . to je všeobecné setkávání v duchu se všemi co žijí ( někdy i s těmi  co nežijí a s těmi co budou žít)
málokterý člověk je schopen rozmnožit  laskyplnou  ideu - energii . většina ji spotřebuje a čeká dál . z těch 7 miliard lidí.