Tenkrát jsme se tu sešli. Lidé, kteří zkoumají vlastní podstatu, smysl bytí a význam toho všeho, co nás potkává na této zemi. Poutníci životem, s malou brašničkou toho nejnutnějšího, co jsme si vzali s sebou, abychom veškerou svou touhu zasvětili hledání. Někdo se posléze zastavil, obtížen pojmy, které se jen vrství na sebe a žádný výsledek z nich nepramení, setřásl to ze zad a prostě se ponořil do života, aby z něj vychutnal nektar radosti, jež nám samotná existence na té nejpřirozenější úrovni dokáže poskytnout. Jiný se naopak rozeběhl dopředu, cítě tam v dáli hlubší význam a skončil někde v chrámu u mistrových nohou, aby od něj přijal tu nejcennější esenci v podobě jeho nauky. My ostatní jsme bloudili. Zprvu na sebe volali, ale jak každý šel svou cestou, ztráceli jsme kontakt s tím druhým, až mnozí zůstali úplně sami, sami se svou bolestí z nenaplnění a marného úsilí. Někteří z nás pak zakotvili na nějakém krásném místě, odkud byl pěkný výhled do kraje, obklopili se moudrými názory, přijímajíc život takový, jaký je, ale vidíc ho v souvislostech, takže z jakéhosi nadhledu. Další se motali chaoticky v jakýchsi smyčkách vedeni chimérickými představami svých bludných úvah, protože není nic snazšího, když se noříte dovnitř a nejste oproštěni od všeho, tam někde ve svých vásanách i uvíznout. A ti, jejichž mysl zůstala nespoutaná, někudy kráčeli, se zpětným ohlédnutím, jako ve snu, motali se neznámými úrovněmi, které si ani leckdy nedovedou nikam zařadit. A jestli to bylo dobré anebo špatné, bůh suď, a jestli si z toho odnesli nějaké ponaučení, tak to je ve hvězdách.

Kdo může říci, že skutečně našel?.. A co z toho je jen v našich představách a co z toho má skutečný význam?.. To rozsoudí až život sám a jeho pokračování pak v následujících inkarnacích těch dalších bytostí, které jsou s námi spjati.

Tak tak, Andreo, to jsou ty lekce života.

Cesta... A na obzoru zas pokračuje dál.

Ano, cesta vede pořád dál a nikde nekončí, protože nekončí naše touha po poznání, avšak můžeme na ní nalézt odpovědi na své otázky, můžeme na ní nalézt nové rozměry pohledu na tento svět i na nás samé, nebo se také na ní můžeme potkat se svými stíny a v hrůze sami před sebou prchat pryč, zkrátka můžeme na ní objevit leccos, o čem předem nemáme ani zdání, že nás potká. A právě tohle jsem měl na mysli.

Všechno, co v sobě objevíme, má nějakou hodnotu. Ale je to hodnota jenom pro nás anebo je nadčasová, universálně platná? A to jsou ty otázky, které teprve zodpoví čas.

Crabat napsal(a):

Tenkrát jsme se tu sešli. Lidé, kteří zkoumají vlastní podstatu, smysl bytí a význam toho všeho, co nás potkává na této zemi. Poutníci životem, s malou brašničkou toho nejnutnějšího, co jsme si vzali s sebou, abychom veškerou svou touhu zasvětili hledání. Někdo se posléze zastavil, obtížen pojmy, které se jen vrství na sebe a žádný výsledek z nich nepramení, setřásl to ze zad a prostě se ponořil do života, aby z něj vychutnal nektar radosti, jež nám samotná existence na té nejpřirozenější úrovni dokáže poskytnout. Jiný se naopak rozeběhl dopředu, cítě tam v dáli hlubší význam a skončil někde v chrámu u mistrových nohou, aby od něj přijal tu nejcennější esenci v podobě jeho nauky. My ostatní jsme bloudili. Zprvu na sebe volali, ale jak každý šel svou cestou, ztráceli jsme kontakt s tím druhým, až mnozí zůstali úplně sami, sami se svou bolestí z nenaplnění a marného úsilí. Někteří z nás pak zakotvili na nějakém krásném místě, odkud byl pěkný výhled do kraje, obklopili se moudrými názory, přijímajíc život takový, jaký je, ale vidíc ho v souvislostech, takže z jakéhosi nadhledu. Další se motali chaoticky v jakýchsi smyčkách vedeni chimérickými představami svých bludných úvah, protože není nic snazšího, když se noříte dovnitř a nejste oproštěni od všeho, tam někde ve svých vásanách i uvíznout. A ti, jejichž mysl zůstala nespoutaná, někudy kráčeli, se zpětným ohlédnutím, jako ve snu, motali se neznámými úrovněmi, které si ani leckdy nedovedou nikam zařadit. A jestli to bylo dobré anebo špatné, bůh suď, a jestli si z toho odnesli nějaké ponaučení, tak to je ve hvězdách.

Kdo může říci, že skutečně našel?.. A co z toho je jen v našich představách a co z toho má skutečný význam?.. To rozsoudí až život sám a jeho pokračování pak v následujících inkarnacích těch dalších bytostí, které jsou s námi spjati.

Ja mám pocit, že som našla - aspoň nateraz. Tu a teraz - to je aj odpoveď... Našla som to, čo súznie s mojím každodenným životom a zdôrazňuje to, čo je pre mňa dôležité - vzťahy. Ale je fakt, že som ženská zvedavá a už nasledujúci pondelok sa chystám na ďalšiu hľadačskú výpravu; takže asi človek nemá celkom "hotovo", kým dýcha. Inkarnácie neviem, ako fungujú, ale ja sa budem snažiť pozerať hlavne do takej diaľky, kam dovidím...

Ano, Selima, tak to je. I každé naše bloudění má význam, neboť ten druhý, poučen naším postojem, se možná podobné chyby vyvaruje. Možná.., bylo by to hezké, ale ze zkušenosti víme, že každý si musí prošoupat boty na cestách křivolakých vedoucích do nikam. Jenom tak pochopí sám sebe a podprahové impulsy, které v něm existují a vlastně rozhodují za něj. I to, že on sám je jen malým pánem nad sebou samým, avšak může se posléze pokusit ten nepoměr v sobě zvrátit.

Ejhle, k čemu je takové putování nakonec dobré. Sice jsme v těch dálích nakonec neobjevili nic, co by mělo nějaký zásadní význam, ale podařilo se nám mezitím nahlédnout do procesů, které se odehrávají přímo v nás samých, v naší psýché. A tak člověk poznává stále hlouběji a noří se do vnitřních sfér. Protože jenom tam může nalézt své odpovědi.

Crabat napsal(a):

Tenkrát jsme se tu sešli. Lidé, kteří zkoumají vlastní podstatu, smysl bytí a význam toho všeho, co nás potkává na této zemi. Poutníci životem, s malou brašničkou toho nejnutnějšího, co jsme si vzali s sebou, abychom veškerou svou touhu zasvětili hledání. Někdo se posléze zastavil, obtížen pojmy, které se jen vrství na sebe a žádný výsledek z nich nepramení, setřásl to ze zad a prostě se ponořil do života, aby z něj vychutnal nektar radosti, jež nám samotná existence na té nejpřirozenější úrovni dokáže poskytnout. Jiný se naopak rozeběhl dopředu, cítě tam v dáli hlubší význam a skončil někde v chrámu u mistrových nohou, aby od něj přijal tu nejcennější esenci v podobě jeho nauky. My ostatní jsme bloudili. Zprvu na sebe volali, ale jak každý šel svou cestou, ztráceli jsme kontakt s tím druhým, až mnozí zůstali úplně sami, sami se svou bolestí z nenaplnění a marného úsilí. Někteří z nás pak zakotvili na nějakém krásném místě, odkud byl pěkný výhled do kraje, obklopili se moudrými názory, přijímajíc život takový, jaký je, ale vidíc ho v souvislostech, takže z jakéhosi nadhledu. Další se motali chaoticky v jakýchsi smyčkách vedeni chimérickými představami svých bludných úvah, protože není nic snazšího, když se noříte dovnitř a nejste oproštěni od všeho, tam někde ve svých vásanách i uvíznout. A ti, jejichž mysl zůstala nespoutaná, někudy kráčeli, se zpětným ohlédnutím, jako ve snu, motali se neznámými úrovněmi, které si ani leckdy nedovedou nikam zařadit. A jestli to bylo dobré anebo špatné, bůh suď, a jestli si z toho odnesli nějaké ponaučení, tak to je ve hvězdách.

Kdo může říci, že skutečně našel?.. A co z toho je jen v našich představách a co z toho má skutečný význam?.. To rozsoudí až život sám a jeho pokračování pak v následujících inkarnacích těch dalších bytostí, které jsou s námi spjati.

mám pocit že jsem skutečně našel. svobodu ducha a tím trápení lidí a všeho jejich konání. splynutí s přírodou a všem co planeta obnáší . asi se mi podařilo rozptýlit svého ducha všude na zemi do všech i těch nejniternějších zákoutí života . a poslouchám, jak ten život zpívá. vesele a radostně , tesknivě a plačtivě ,harmonicky a v rozladu.
v čase proudí od stvoření k dalšímu.

Moje poslední návštěva....14.7.2013....něco mě přimělo se sem po těch letech podívat a dokonce jsem si vzpomněla na heslo...neuvěřitelné. Na otázku, jestli jsem se našla, mohu jen říct.....konečně jsem pochopila, že jsem se nikdy neztratila a jediné co je - je teď a tady. 
Mějte se krásně přátelé!

Upravil(a) lueta (7. 5. 2019 23:49)

Lueto, i když se neznáme, tak se taky připojuju !
A souhlasím s tebou. I když... hezký vzpomínky si ráda ponechám.

Hiro, navážu na tebe, protože to je tak hezký . My se sice neznáme, ale chodím sem už cca od roku 2005 a ačkoliv jsem vždy spíše jen četla, tak Babinetem prošlo hodně lidí, které jsem měla po písmenkách ráda, ráda jsem je četla. Ani už si nevzpomenu na nicky všech, jsou to léta. Ale někdy si vzpomenu na některé, bývalo to tu moc fajn! Pamatuji ještě úplně starý Babinet - je tu někdo, kdo pamatuje Carusa?   Pamatuju a chybí tu na Modroočku, Kalika, Vaška, dusička.... Bylo jich více a nevzpomenu si, čas dělá své... co s nimi asi je? Jak se mají? Nakouknou také někdy?
Koho si pamatujete a chybí Vám tu? Pojďte zavzpomínat.

Upravil(a) LENNNA (5. 6. 2019 20:07)

LENNNA napsal(a):

Hiro, navážu na tebe, protože to je tak hezký . My se sice neznáme, ale chodím sem už cca od roku 2005 a ačkoliv jsem vždy spíše jen četla, tak Babinetem prošlo hodně lidí, které jsem měla po písmenkách ráda, ráda jsem je četla. Ani už si nevzpomenu na nicky všech, jsou to léta. Ale někdy si vzpomenu na některé, bývalo to tu moc fajn! Pamatuji ještě úplně starý Babinet - je tu někdo, kdo pamatuje Carusa?   Pamatuju a chybí tu na Modroočku, Kalika, Vaška, dusička.... Bylo jich více a nevzpomenu si, čas dělá své... co s nimi asi je? Jak se mají? Nakouknou také někdy?
Koho si pamatujete a chybí Vám tu? Pojďte zavzpomínat.

Lenno řekla bych že jsem Tě tu zahlédla. Byla jsem tady od konce roku 2006 snad do roku 2011 až 12. Zlobila jsem tak jsem dostala padáka. 👍
Kalika a ostatní co jmenuješ si pamatuju,jen ne Vaška. Pak Tulipanku,Vanilku,Blossom,DaiTer a další. Také si říkám jak se ti všichni asi mají. Všem bych moc přála aby se radovali a byli zdraví. On člověk, já teda určitě ráda vzpomínám na ty co se mnou šli kus cesty a to ať už v dobrém nebo v nedobrém. Vývoj vyžaduje obojí a nebýt těch co mi nakopali zadnici,neposunula bych se tam kam jsem chtěla. Mělo to všechno hluboký smysl a všem co se účastnili ze srdce děkuju. 🙏🤗
A Ty Lenno daří se dobře?

Upravil(a) Hiro (5. 6. 2019 21:11)

Hiro napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Hiro, navážu na tebe, protože to je tak hezký . My se sice neznáme, ale chodím sem už cca od roku 2005 a ačkoliv jsem vždy spíše jen četla, tak Babinetem prošlo hodně lidí, které jsem měla po písmenkách ráda, ráda jsem je četla. Ani už si nevzpomenu na nicky všech, jsou to léta. Ale někdy si vzpomenu na některé, bývalo to tu moc fajn! Pamatuji ještě úplně starý Babinet - je tu někdo, kdo pamatuje Carusa?   Pamatuju a chybí tu na Modroočku, Kalika, Vaška, dusička.... Bylo jich více a nevzpomenu si, čas dělá své... co s nimi asi je? Jak se mají? Nakouknou také někdy?
Koho si pamatujete a chybí Vám tu? Pojďte zavzpomínat.

Lenno řekla bych že jsem Tě tu zahlédla. Byla jsem tady od konce roku 2006 snad do roku 2011 až 12. Zlomila jsem tak jsem dostala padáka. 👍
Kalika a ostatní co jmenuješ si pamatuju,jen ne Vaška. Pak Tulipanku,Vanilku,Blossom,DaiTer a další. Také si říkám jak se ti všichni asi mají. Všem bych moc přála aby se radovali a byli zdraví. On člověk, já teda určitě ráda vzpomínám na ty co se mnou šli kus cesty a to ať už v dobrém nebo v nedobrém. Vývoj vyžaduje obojí a nebýt těch co mi nakopali zadnici,neposunula bych se tam kam jsem chtěla. Mělo to všechno hluboký smysl a všem co se účastnili ze srdce děkuju. 🙏🤗
A Ty Lenno daří se dobře?

Děkuji za optání! Daří se mi dobře, jak už to v životě bývá, jsou časy lepší a časy horší, v něčem se daří, v něčem nedaří, ale řekla bych, že jsem spokojená.