Já myslím, že je to jedno....jak komu vyhovuje, zdá se mi sobecké, že víc vydělává a měl by mít tím pádem větší kapesné.....je to vše o domluvě a toleranci....

..

Upravil(a) Gabrielle (12. 2. 2020 13:28)

limaha napsal(a):

Ahoj,můj příspěvek se týká peněz v manželství.Krátce se svatbě jsme řešili věc,kdo bude "držet kasu".Zdálo se mi celkem logické,že peníze by měl mít na starosti manžel,protože se mi zdál více šetrnější než já.Moc dlouho to ale takhle nefungovalo,Manželovi se zdálo,že jsem marnivá,že pořád něco nakupuji a začal mě finančně omezovat.Ačkoliv jsme byli oba zaměstnaní a oba přispívali do společné kasy,manžel sobecky tvrdil,že on vydělává více a tudíž má nárok na vyšší kapesné apod.
Situace došla tak daleko,že dnes máme každý své konto,ale funguje to výborně.Na jídlo přispíváme stejně ale na vybavení bytu,dovolenou,nákup dárků apod. dáváme každý podle svých možností,manžel více,já méně.Když si něco kupuji na sebe,nemusím se prosit o peníze a zpovídat o kolik že jsem ochudila náš rozpočet.Samozřejmě si můžu vzít z manželových peněz,ale pro jeho klid to dělám málo.

My to máme zavedené úplně stejně. Na začátku, když jsme s přítelem začali žít, tak jsme měli společné peníze. Fungovalo to přesně jako u vás s tím rozdílem, že my jsme se omezovali navzájem:-)) Po cca 3 měsících jsme účty oddělili, každý si žijeme za své, spoelčně dáváme peníze na domáícnost + pslátku hypotéky mého bytu, jinak se domlouváme ad hoc.

No to MOJE a TVOJE jsem take zazila....ja mela 3500 a on 10000.inkaso jsme platili napul...no hlavne ze se mel BM dobre:)))

U nás jsou peníze společné. I společný účet. A můžu říct, že nám to vyhovuje. Jsme na to zvyklí  a to jsme spolu skoro deset let. Každý z nás si můžeme koupit co chceme.

Holky, je tu z vás některá, která vydělává o hodně víc než manžel a máte společnou kasu?
Jen mě zajímá, jestli společná kasa funguje i v případě, kdy ona vydělává víc. Přeci jen je pořád ještě zažitý model, že on je živitel...

Debro zatím je nemáme, takže neřešíme. Až budou, systém zřejmě dozná nějakých změn. Máme psa, tomu jídlo kupuje většinou manžel.

Vždycky mi přišlo normální mít peníze dohromady. Jsme jedna rodina, tak proč by to mělo být jinak. Máme se rádi, věříme si, jedno tělo, jedna duše, jedna pokladna. Dopadlo to tak, že manžel měl účet, kam chodila nejprve moje mateřská, posléze moje výplata, přídavky na děti, všechno, dokonce dědictví po mé rodině. Přiděloval mi peníze na měsíc, věděl o každém mém výběru, útratě a patřičně to komentoval a to jsem měla po nástupu do práce výplatu větší než on. Pak jsem zjistila, že má další účet, ke kterému jsem neměla vůbec žádný přístup. Já ne, ale milenka ano. Tam si tajně schovával peníze navíc a ty, které po menších částkách odčerpal z druhého účtu. Než ode mne odešel, stačil ze "svého" účtu vybrat moje peníze a mně zůstaly oči pro pláč.

Takže poučení pro mě pro budoucnost. Už nikdy nedám své peníze do ruky nikomu jinému. A pro klid své duše budu mít někde rezervu na zlé časy, abych nezažila znovu to, co mám za sebou.

Když byl "živitel" (já na mateřské nebo sice zaměstnaná, ale s prcky), to byly časy... O každém halíři měl přehled (nebo si to aspoň myslel ). Jednou jsem dostala k vánocům peníze na poněkud dražší věc, kterou jsem si dlouho přála. Radost jsem měla do druhého dne, kdy jsem se dozvěděla, že o tom nemám nikde říkat, aby se mu kámoši nesmáli, že je blbec, když mi na to dal... No, hodila jsem mu je pod nohy... a protože jsem "nevděčná a ničeho si nevážím", tak se dárky pomalu omezovaly na bonboniérku, mejdlo či punčocháče. Tak jsem ten nevděk projevila znovu s tím, že si nemusí dělat násilí a škodu, já se obejdu. Co potřebuju, na to si vydělám a na co nemám, to se mi nelíbí . Problém je akorát v tom, že on teď považuje automaticky všechny peníze, nejen ty, co vydělá, za svoje výlučné vlastnictví, takže korunky za prodej společného pozemku dobře uložil, aniž by se obtěžoval mi sdělit kam, na co, nebo se nedejpámbu zeptal, jestli by se mi nějaká stovka nehodila - ale zřejmě má strach, že bych odpověděla kladně .

My máme můj účet, kam chodí obě naše mzdy, snad už od doby kdy jsme ještě ani nebyli manželé, a zatím to funguje...Plat mám vždy menší ale nikdo se nezajímá o to co si koupím a co ne, musím jen mít peníze na manželovi potřeby (značkové boty a sport) a opravy domu, které mi říká /většinou/ předem, a dá se to zvládnout, i kdž náš třetí partner v manželství je kontokorent, ale to už je jiná věc, že neumím hospodařit.
Boční účet muž nemá, neměl by trpělivost něco tak složitého zařizovat :-D
A jestli mně kdy bude chtít opustit a oškubat, udělá to tak jako tak :-(

U nás máme každý svůj účet, ale jedeme na společné peníze. Svůj účet máme z doby kdy jsme nebyli manželé. Oba víme kolik je na kterém účtu a na co jdou peníze. Z mamželova se platí inkaso, dceřiny studie, benzín do mého auta, nafta do jeho, synova školka, velké nákupy jak potravin, tak drogérie.Z mého se platí všechny pojistky, stavební spoření pro všechny. Víme oba kolik je na kterém účtu a z toho financujeme dům a všechny větší platby a dovolené. Stejně pokud je více peněz na účtu, tak je narveme do baráku. Třetí účet je dcery a s tím co jí na něj si hospodaří sama. Za deset let co jsme spolu jsme se o peníze nikdy nehádali. Holky, já mám doma fakt poklad když čtu ostatní příspěvky. Manžel šetří tak akorát na sobě, já se mu zpovídat nemusím kolik utratím. Je to ale tím, že oba máme docela slušné platy. Když jsem byla na mateřské, tak to fungovalo stejně, ale museli jsme spolu dost chtit a manžel nedělal se svým účtem žádné tajemství. Byl neustále vycucnutý a ten můj na tom byl stejně, tak nebylo co řešit. Já jsem pro samostatné účty. V prvním manželství jsem neustále poslouchla jak utrácím. Dispoziční právo jsem neměla a byla jsem tak blbá, že jsem vše manželovi věřila. Až když jsem si podala žádost o rozvod, tak jsem zjistila u soudu kolik zmetek vydělává a kolik věnuje rodině. Druhá půlka jeho platu byla jen jeho a já šetřila jako debil, aby se on mohl předvádět před slečnou. Poučena jsem šla do druhého manželství a zde oba víme na co jdou prachy, kolik kdo přinese domů.

No padl tady dotaz - vydělávám podstatně více než můj partner. Každému nám
peníze chodí od zaměstnavatele na náš účet, nikdy nenastal problém. Je to spíš
o lidech, případně o výchově než o systému a přístupu k rodinným financím.
Ve svém okolí se často setkávám s modulem - muž živitel - vyšší příjmy, matka
buď na mateřské nebo v práci, kde má nižší plat než muž. Každému chodí peníze
na jejich účet, ale jinak to nazývají společnou kasou. Z jednoho účtu víceméně
hradí poplatky, obědy dětem ve škole, pojištění apod.. Z druhého účtu vybírají
hotovost na nákupy potravin, benzinu apod...
Systém celkem funguje bez větších potíží, jen čas od času (Většinou když nastane
situace, kdy odejde pračka, teče střecha, rozpadá se auto apod...) se muž ozve,
že žena neumí moc hospodařit, že se zbytečně utrácí apod...
Není nic snazšího než na jeden měsíc předat peníze mužovi a nechat ho platit a
nakupovat. Mnohdy totiž dotyčný ani neví co co stojí, kolik se spotřebuje pracího
prášku, kolik toho čtyřčlenná rodina projí a co stojí denní tisk pro tatínka za celý
měsíc apod....