Barča napsal(a):

Venuše neblbni. Zřejmě ti hrdost nedovolí nepřijít o vnuka, ale není ti blbé připravit dítě o babičku?!?
Co se tam u vás stalo/nestalo?
Proč ti přítelkyně tvého syna nevěří?
Je to přítelkyně nebo manželka?
Proč mají dítě po tak dlouhé době? Už spolu byli osm let, když počala?
Já jsem také nehlídala vnoučata u sebe doma, dokud neuměla jistě chodit. Bydlím se stařičkým tatínkem, který krom jiného špatně vidí, takže se na podlaze nebo na krajích povrchů může vyskytnout ledacos.
A jestli je vnoučkovi teprve rok, ty k nim chodíš zřídka a na krátko, musí si na tebe zvyknout. Krom toho je teď v období separační úzkosti .......

Dekuji za odpoved Barco. O nejake uzkosti jsem nikdy neslysela. Moje deti se stykaly bez problemu i s babickou, ktera byla daleko a videli ji zridka.
Me nejde o hlidani u mne doma, mame maleho pejska civavu, na to se tez vymlouvala, tak jsem ustoupila. Ted nesmim ani na prochazku s kocarkem. O to jde.
Ano, chodim k nim zridka, smim maleho pochovat a muzu zase jit. Syn je unaveny z prace, spi na gauci, nebavi se a kluk jde brzo spat. Tak co bych tam asi tak delala?
Co se tyce toho, ze pripravim dite o babicku? Ale tu on prece ma: jeji mamu, ta je u nich den co den. A celou jeji velkou familii, k nim se ho bat neboji. Tak jaka separacni uzkost?
Dite maji az po tak dlouhe dobe, protoze ona studovala a pak museli koupit barak atd. Madam nechtela bydlet v najemnim byte. To je pod jeji uroven.
Nejhorsi na tom je, ze syn se me absolutne nezastane, pritom vi, jak jsem se o moje deti dobre starala. To me snad mrzi ze vseho nejvic.

Omlouvam se, ze pisu pate pres devate, ale mam ted z toho nervy.

Barča napsal(a):

Rozumím ti, že jsi z toho smutná a naštvaná. Ale myslím si, že je lepší, když syn stojí za svou ženou, než za tebou. Škoda, že nemáš manžela, zrovna tady by se dost hodil. To je jedna z těch situací, pro které mají manželství smysl.
Mám kamarádku, jejíž manželství rozvrátila tchýně, nesmírně hodná a laskavá osoba k pomilování, bohužel s psychicky nemocným manželem, kterého jí velkou měrou nahrazoval syn. Syn i jeho matka plni dobrých vlastností, bohužel neschopní nebo neochotní prohlédnout, postavit se k tomu čelem, zpevnit se a ukončit tenhle svůj "paralelní vztah".
Nemohlo to být u vás také tak?

Ne, to urcite ne. Jakmile se syn odstehoval, asi pred sedmi lety, tak jsem se mu nepletla do zivota. Rozhodne mi nenahrazuje manzela. Ja nepotrebuju nikoho, jsem samostatna, klidne i sama zrenovuji byt. A co neudelam sama, na to si pozvu remeslniky.
Nechtela jsem byt ta vsudypritomna tchyne.
Proste v jejich ocich je vsechno, co delam, spatne. Kdyz se budu zajimat nebo kdyz se nezajimam, vzdycky to obrati proti me.
Syn je na jeji strane, coz chapu, ale ma tak vymyty mozek, ze uz nemuze racionalne myslet a klidne si necha libit i to, kdyz ona me vynada do damskeho prirozeni. A to se take stalo.

a klidne si necha libit i to, kdyz ona me vynada do damskeho prirozeni. A to se take stalo.

Ajajaj. Tak toto je teda příliš. Pokud u téhle situace osobně byl a nezasáhl, tak by zasloužil.

To je dobře, že máš ještě dceru. Tak se zaměř na její děti, až je budeš mít. Ale neudělej chybu, kterou jsi zřejmě nevědomky udělala. Jak jsem vycítila z tvého psaní, mladí si pořídili barák a to i přes tvůj nesouhlas. Ale ty můžeš trochu nesouhlasit, to je stejně vše, co můžeš. Ale snaha to zřejmě vzala velmi osobně jako útok proti ní. Ten barák asi chtěla víc, než tvůj syn a tak vlastně s tebou bojovala o to, kdo má na syna větší vliv. A i když vyhrála, teď tě trestá. Její rodina ji asi v koupi domu podporovala. Ale to neznamená, že by neměla dodržovat alespoň základní společenské konvence. Je tak zabedněná, že poškozuje i své vlastní dítě. Tvému nezralému synovi přivodila Syndrom zavrženého rodiče. To nemá dobré řešení, Ale až vnouče dospěje, vrátí se to jim oběma.

To je teda pěkná sprosťačka!
Jsou manželé - tvůj syn a tahle kýblice splašků?

Eva. napsal(a):

Když tě čtu, venuse, myslím si, že chyba není jenom na straně snachy...
Vnukovi je teprve rok. Zase tak dlouho ses ponižovat nenechala...

Přesně tak to působí na mě. Ono to možná tak černobílé nebude.

mia napsal(a):

Souhlasím s holkama, co tady píšou.....když budeš vyvíjet tlak, bude vznikat o to větší protitlak. Na tvém místě bych vnoučka navštěvovala, vždy se zdržela jen krátce, nebo spíš podle toho, jakou vycítím náladu u snachy. Jde o to, aby si na tebe vnouček zvykl a aby ses stala součástí jeho života. Nic bych neřešila, chovala bych se vlídně a vstřícně, i když bych si myslela své. Třeba se snacha časem přesvědčí, že od tebe vnukovi nic zlého nehrozí a uvolní se.

Uvědom si, že jim nemáš právo do ničeho mluvit a musíš je respektovat, je to jejich rodina. A nehučela bych ani do syna, protože ho tím jen zbytečně stresuješ a stejně tím ničeho nedosáhneš.

Možná, aniž si to uvědomuješ, působíš autoritativně, nebo taky na tebe může snacha žárlit, protože jsi silná osobnost a ona se bojí tvého vlivu na svého muže........jaký mají oni spolu vztah?

Mám trošku podobnou snachu a už jsem si rozklíčovala, že je v tom jednak její náladovost, za druhé na mě byla ze začátku dost žárlivá, protože mám se synem hezký vztah a bála se mého vlivu na něj, ale především je za tím její nejistota, která má původ v její rodině.  Proto chce svého muže a děti "mít jen pro sebe". Takže nic neřeším, nehrotím, spíš se držím zpátky a máme vztahy vcelku dobré a normálně se stýkáme, nemáme problém si spolu sednou u kafe nebo u skleničky. Dělám to nejen kvůli vnoučatům, ale i kvůli synovi, kterého to moc trápilo, když to mezi námi zezačátku jiskřilo. Nejdůležitější je pro mě to, že oni dva jsou spolu spokojení a všechno funguje, i když třeba trochu jinak, než bych si představovala.

A tak nějak bych to doporučovala i tobě, pokud ti záleží na tom, abyste měli spolu dobré nebo alespoň korektní vztahy.

venuše napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

To neni tvrdohlavost ani schvalnost. Byly problemy uz predtim. Doufala jsem, ze se to spravi, az budou mit mimco.
A ja nejsem typ, ktery si necha kalet na hlavu. Hrat divadylko neumim. Nebyla jsem tak vychovana.

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,      ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ...   není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   

gemi napsal(a):

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,      ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ...   není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   

gemi napsal(a):

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,      ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ...   není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   

Ty me znas? Podle psani se neda nic poznat, ziju v cizine 30 let, uz se neumim tak dobre vyjadrovat jako vy.
Mozna je to pravda, ze si vybral zenu podobneho razeni, ale to nema nic spolecneho s tim, ze smim videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti.

A O TOM TENHLE TOPIC JE!

Nejsem zadna mekota, to urcite ne, jinak bych to sama se dvema detma v cizine asi nezvladla. Clovek se nauci byt tvrdy v cizine, to mi ver! Navic je syn mirny autista, takze se da snadno ovlivnit. Neni to jen moje vina, ze je takovy.

Upravil(a) venuše (6. 2. 2019 13:05)

Promin Evo,

Muj prvni dotaz na tomto vlakne byl, jestli je tu nekdo, kdo ma stejny problem. A to ty nejsi. Takze o tom vis prd. Asi mas stesti na tvoji snachu, jestli nejakou mas, nebo na syna. Ty si vubec neumis predstavit, jak je to ponizujici, kdyz smis videt vlastni vnouce jen pod dozorem. Nejsem zadny kriminalnik.

Mimochodem, dnes jsem byla u psychologa, takze ja se to na rozdil od me snachy snazim resit!!!

Upravil(a) venuše (6. 2. 2019 17:06)

venuše napsal(a):

Promin Evo,

Muj prvni dotaz na tomto vlakne byl, jestli je tu nekdo, kdo ma stejny problem. A to ty nejsi. Takze o tom vis prd. Asi mas stesti na tvoji snachu, jestli nejakou mas, nebo na syna. Ty si vubec neumis predstavit, jak je to ponizujici, kdyz smis videt vlastni vnouce jen pod dozorem. Nejsem zadny kriminalnik.

Mimochodem, dnes jsem byla u psychologa, takze ja se to na rozdil od me snachy snazim resit!!!

venuše, snachu ještě nemám.
Víš, napadlo mě, proč to vnímáš jako POD DOZOREM?
Nemohla bys to brát tak, že trávíš čas s vnoučkem a jeho maminkou?

venuše napsal(a):

To je tezke vysvetlovat, kdyz jsi to nezazila.
Na navstevy jsem k nim chodila, nebydli za rohem, takze jsem dojizdela, travili jsme cas spolecne, kdyz by jeste malicky, ted uz by ho se mnou mohla pustit na prochazku, ale ne.... muj syn to potvrdil, ze ona mi neduveruje. S nekym takovym se asi tezko muzu kamaradit, ze?

Nepsala jsem nic o kamarádění.
Držím ti palce, aby pomohla terapie u psychologa.