Izumi Miyako napsal(a):

Barča: Ano, zmatek to je.  Máš pravdu v tom, že působím jako x jiných rolí, mezi nimi ty, cos vyjmenovávala.

V jakých ještě působíš?
Myslím si, že bys některé role, ve kterých teď vystupuješ - partnerka svého otce a starší sestra své dcery - měla opustit a začít "ztělesňovat" roli dospělé odpovědné dcery, matky svého dítěte, osamělé matky svého dítěte.

A řešení SVÝCH problémů musíš hledat a najít sama. S nabídkami řešení bych nepočítala, naopak, vyskytla-li by se nějaká, byla bych velmi obezřetná a hodně bych rozmýšlela.

Izumi Miyako napsal(a):

K tvým otázkám... Oba rodiče pracují, ačkoliv jsou už v důchodu. Otec malé se o ní nijak nezajímá. Předtím jsem pracovala jako dělnice u pasu a mám střední s maturitou. Malé je 19 měsíců.  Matka hlídat nemusí, a pokud se rozhodla,
že ji bude hlídat, tak sedím na zubařském křesle.

Pochopila jsem to správně, že máš problémy se zuby?
Rodiče pracují, protože je to těší, nebo by pouze s důchodem nevyšli?
Proč jsi s maturitou pracovala u pásu? Nezlobilo to tvoje rodiče?

Izumi Miyako napsal(a):

Do toho se matka začala psychicky rapidně zhoršovat, fungovat...

Matka je tedy v čase psychicky horší? Myslíš, že je duševně nemocná?
Myslíš, že vaše neblahé rodinné vztahy mohou způsobovat nebo zhoršovat problémy tvé dcery?
A o jakém stigmatu mluvíš v názvu svého vlákna?

Holky, ono to není tak jednoduché - osamostatnit se s malým dítětem. Nevím, jakou má Izumi mateřskou a kolik jí otec dítěte platí, ale já  měla mateřskou(bylo to už dávno) tak malou, že by to nešlo. A než jsem vysoudila alimenty (dřve vás rozvedli bez určení výživného) a BM začal platit...
Ono ani když začne chodit do práce, tak se bez pomoci rodičů neobejde. S přijetím dítěte do školky je mnohde problém a když se pracuje na směny, pak ani školka nepomůže. Já na směny pracovala celý život a i kolegyně, které byly vdané, využívaly pomoci rodičů, protože chlapi dnes také nekončí práci ve 14 hodin. A platit si hlídání? To lze pouze u vysokého příjmu.
Jinak - u nás ženy s maturitou pracují často jak u pásu, tak prodávají. Práce je hodně, ale hlavně té chlapské a není každý zdravotní sestra či lékařka, po kterých je poptávka.

Pracovala bych hlavně na vylepšení vztahů a uvědomění si své role - tak jak výstižně napsala Barča -
".....Myslím si, že bys některé role, ve kterých teď vystupuješ - partnerka svého otce a starší sestra své dcery - měla opustit a začít "ztělesňovat" roli dospělé odpovědné dcery, matky svého dítěte, osamělé matky svého dítěte...."

První co mě napadá, tak 2 věci: neřešit jiné lidi! Proč proboha ti záleží na tom, co si myslí jiní lidé o tobě či tvé matce? Proč jim o ní vůbec vyprávíš? A druhá věc: odstěhovat se co nejdříve to půjde. Pravda, tvá matka má možná nějaké mouchy, ale možná dělá to nejlepší, co v danou chvíli umí. A nechala vás u nich bydlet, pomohla, to není málo. Nezlob se, tvé psaní mi zní hlavně jako fňukání a stěžování si.

Myslím si, že když je opravdu zle, dá se udělat leccos. I zázraky.

To je pravda. Nebo naopak. Může tě to dostat až na samé dno. Proto píšu, že má Izumi vlastně štěstí.
Vycházím teď ze situace u nás a v okolí. Na různých ubytovnách bydlí ukrajinští a polští dělníci. Tam bych se jako žena s dítětem bydlet bála. Na nájemný byt nemá peníze, nevím, co je myšleno sociálním bydlením - pokud je to městský byt, u nás to není nic levného, nájem se platí i tam. Jesle u nás v okruhu 35 km nejsou žádné. Ale azylové domy ano. Jaká je tam situace, nevím.
Ale důležité je, že všude budou bydlet nějací lidé, sousedé, se kterými bude muset nějak vycházet. Nikdo jí nepůjde na ruku a neposkytne to, co by si představovala. Všude na těch vztazích bude muset zapracovat. A začít musí Izumi od sebe.

Izumi Miyako napsal(a):

Ve zkratce, nějak neumím být vděčná někomu, kdo na mě ječí a neustále mě z něčeho obviňuje.

Takže moje situace je podstatně neřešitelná. A pohled lidí na matku taky nezměním.... To potěší.

Predtým si tuším písala, že vašich zaujíma, len čo is myslia druhí - ale veď Ty si ten program presne okopírovala na 100%! Vys...vykašli sa na ľudí a rieš seba a svoje vzťahy...  Máte doma slušnú ponorku. Kým budeš schopná odsťahovať sa (urobila by som to čo najrýchlejšie), skús aspoň nejakého psychológa, poradňu a tak. A mamu sa nauč brať jedným uchom dnu, druhým von. Inak, mmch, otec si z Teba urobil fakn spojenca proti mame, ale čo to urobí s ich manželstvom ,to si netrúfam odhadnúť . Asi nič dobrého. Podrthnuté, zhrnuté: čím skôr odtiaľ vypadneš, tým lepšie. Dovtedy sa viac sústreď na malú, na seba, na preklady, na nejaké prípadné občasné brigády, na to, či malá nepotrebuje zvláštnu starosltivosť aj odbornú - a nie na také pi...šišvoriny. Urob, čo treba urobiť, a ostatné vypusť. Hlavne nehodnoť mamju - je to úplne zbytočné a len to všetkým žerie energiu.

Upravil(a) Selima (21. 1. 2019 13:51)

Děvčata, omlouvám se za svoji tvrdost, ale mně jak pisatelka tak její matka přijdou jako rozcapená děcka. Dokud pisatelka nepřijme zodpovědnost za to, co se jí děje a místo aby si stěžovala nevezme život a zodpovědnost do svých rukou, nemá smysl nic psát. Mám matku v lecščem podobnou a nikdy se nic nezměnilo tím, že jsem si stěžovala a házela vinu na ostatní.

Upravil(a) Tulipánka (28. 1. 2019 13:14)