Ty si pořád již několik let, bohužel, stěžuješ na to samé. Shodou okolností vím, jaký další nick používáš. Když neuspěješ se stížnostmi na jednom fóru, jdeš na jiné. Všechny dobře míněné rady, ať už kolem tvé situace nebo třeba kolem vzhledu, házíš za hlavu.
Řešení situace je na tobě. Pokud se neosamostatníš, budeš to muset, bohužel, snášet.

Tak já nevím, jsi skutečná? Prakticky stejný příspěvek už v roce 2017.
https://www.emimino.cz/diskuse/nechapu- … ni-294016/

Aby sis nemyslela, že tě sleduji. Náhoda. Chodím ještě na jiné fórum, kde na tvé stížnosti pořád dokola od roku 2010 upozornila jiná pisatelka.

Upravil(a) lea64 (19. 1. 2019 14:48)

Po přečtení odkazu Ley se mi zdá Izumi Miyako, že jsi dost líná v řešení svých problémů - ani ses nepokusila o jejich (pře)formulování. Pokud setrváš u tohoto přístupu a tempa, koleduješ si o nešťastný život až do smrti.

…"tak sedím na zubařském křesle"-zajímavá formulace

Izumi Miyako napsal(a):

Barča: Ano, zmatek to je.  Máš pravdu v tom, že působím jako x jiných rolí, mezi nimi ty, cos vyjmenovávala. No, nechtělo se mi s tím znovu vypisovat a nejsem líná, jen mi nikdo neposkytl fungující řešení. Které by bylo v mojich silách. S tím, že nevím kam dřív skočit. U dcerky se bohužel projevuje postižení.

K tvým otázkám... Oba rodiče pracují, ačkoliv jsou už v důchodu. Otec malé se o ní nijak nezajímá. Předtím jsem pracovala jako dělnice u pasu a mám střední s maturitou. Malé je 19 měsíců.  Matka hlídat nemusí, a pokud se rozhodla, že ji bude hlídat, tak sedím na zubařském křesle.

Teda ne, že by se nic neřešilo, alespoň od toho roku 2010. Měla jsem práci, bydlení, před svatbou...

Do toho se matka začala psychicky rapidně zhoršovat, fungovat...

Nikdo jiný, než ty sama, ti fungující řešení neposkytne.

Judyna napsal(a):

Jestli jsem to dobře pochopila, tak nemáš finance na vlastní bydlení, takže bydlíš u vašich. Takže bys měla být vděčná, že nemusíš hledat nějaký azylový dům a můžeš bydlet doma, kde Ti rodiče pomáhají jak s malou, tak s financemi.
Tvoje máma žije svůj život a promiń - nejsi v situaci, že bys ji mohla takhle kritizovat. Kde bys bez rodičů byla? Jednou si stěžuješ, že máma pomáhá, aniž bys to ty chtěla, na jiném místě píšeš, že nic nedělá. Moc Ti nerozumím.
Pokud se nemůžeš odstěhovat, měla bys být pokornější. Samozřejmě se snažit v klidu domluvit na pravidlech.
Moc dobře tuhle situaci znám, zažila jsem  ji sama. Ne moc dobré vztahy s matkou, ale nakonec jsem jim tzv. zůstala na krku i s malým ditětem - tak, jako Ty. A věř mi, že jsem uklízela celý byt naprosto automaticky, nakupovala pro celou rodinu a většinou i vařila. No a co. Naši tenkrát zakládali zahradu, mamku práce na zadradě bavila, tak jsem péči o domácnost převzala. Kdybych bydlela sama, taky bych to přece dělala.
Pro dobré vztahy musíš něco udělat i Ty a ne jen kritizovat. Protože nic jiného než kritika a stěžování si vlastně v Tvém příspěvku ani není.

Izumi, pokud bydlím u rodičů, musím bohužel respektovat jejich život a snášet jejich chování. Jak se říká: "Můj dům, moje pravidla". Jak jsi psala na jiném webu, jsi ročník 1989, tedy Ti je téměř třicet let. Stěžuješ si tady od roku 2012, za celých sedm let ses nedokázala postavit na vlastní nohy, najít si bydlení a odstěhovat se od rodičů Tak to je potom těžká věc

Upravil(a) Kiara (19. 1. 2019 21:00)

Izumi Miyako napsal(a):

Ve zkratce, nějak neumím být vděčná někomu, kdo na mě ječí a neustále mě z něčeho obviňuje.

Takže moje situace je podstatně neřešitelná. A pohled lidí na matku taky nezměním.... To potěší.

Nezlob se na mě, Izumi, ale Ty ve společné domácnosti s matkou bydlet NEMUSÍŠ. Už dávno jsi mohla bydlet samostatně. Pokud jsou rodiče nesnesitelní, jediná možnost je najít si vlastní bydlení a odstěhovat se. Již několik let je práce dostatek a platy jsou dostatečně velké na to, aby se z nich dalo utáhnout skromné, ale vlastní bydlení.

Pokud si ale programově vlastní bydlení nehledáš, stále bydlíš u rodičů a ještě si pořídíš dítě, jehož otec se ještě před jeho narozením vypařil, tak Tvoje situace skutečně v tuto chvíli neřešitelná je. Můžeš být ještě ráda, že Ti rodiče i s dítětem poskytli střechu nad hlavou, jsou svobodné matky, které takové štěstí nemají a putují po azylových domech nebo ubytovnách pro sociálně slabé.

Nestarej se o to, co si o Tvé matce myslí anonymní přispivatelé na jednotlivých webech, kam si systematicky na matku chodíš stěžovat a spíš se starej o to, jak svůj osud vzít pevně do vlastních rukou.

Kiara napsal(a):

Izumi Miyako napsal(a):

Ve zkratce, nějak neumím být vděčná někomu, kdo na mě ječí a neustále mě z něčeho obviňuje.

Takže moje situace je podstatně neřešitelná. A pohled lidí na matku taky nezměním.... To potěší.

Nezlob se na mě, Izumi, ale Ty ve společné domácnosti s matkou bydlet NEMUSÍŠ. Už dávno jsi mohla bydlet samostatně. Pokud jsou rodiče nesnesitelní, jediná možnost je najít si vlastní bydlení a odstěhovat se. Již několik let je práce dostatek a platy jsou dostatečně velké na to, aby se z nich dalo utáhnout skromné, ale vlastní bydlení.

Pokud si ale programově vlastní bydlení nehledáš, stále bydlíš u rodičů a ještě si pořídíš dítě, jehož otec se ještě před jeho narozením vypařil, tak Tvoje situace skutečně v tuto chvíli neřešitelná je. Můžeš být ještě ráda, že Ti rodiče i s dítětem poskytli střechu nad hlavou, jsou svobodné matky, které takové štěstí nemají a putují po azylových domech nebo ubytovnách pro sociálně slabé.

Nestarej se o to, co si o Tvé matce myslí anonymní přispivatelé na jednotlivých webech, kam si systematicky na matku chodíš stěžovat a spíš se starej o to, jak svůj osud vzít pevně do vlastních rukou.

U rodičů bydlím, protože mateřská nepokryje náklady na bydlení. Ráda o odstěhování je na jednu stranu moc hezká, ale nikdo mi nic nezaplatí.

Judyna to napsala výstižně.
Máš jen dvě možnosti. První je odstěhovat se a postavit na vlastní nohy. Ještě stále u nás existují i jesličky.
Druhá -  bydlet u rodičů a snažit se o co nejlepší vztahy. Když ti dávají zázemí pro tebe a tvou dcerku. Aby tvá dcerka a vy všichni jste žili v co nejpříjemnějším ovzduší.

Judyna napsal(a):

U rodičů bydlím, protože mateřská nepokryje náklady na bydlení. Ráda o odstěhování je na jednu stranu moc hezká, ale nikdo mi nic nezaplatí.

To je jasné. Moc dobře vím, o čem mluvíš. Nezbývá tedy, než abys zatla zuby a zapracovala na vylepšení vztahů. Psala jsi myslím, že maminka ještě chodí do práce, převezmi tedy péči o domácnost, když ty do práce nechodíš. Oni Ti moc pomáhají, snaž se to oplatit. A znovu píšu - máš jim co oplácet, bez nich bys byla v háji. Zaměř se tedy spíš na to, že máš štěstí, na rozdíl iod těch, kteří nemají kam jít a z čeho žít. Byla bys jednou z nich - pak bys měla opravdu problém.

Ono jde spíše o to, že i když jsem ji převzala, tak si máma stěžuje. Podle ní nedělám nic. Přitom třeba podlahy myjí tak často, že se na nich dá operovat. S tím, že to vadí tátovi. Buď bude máma se taky starat, nebo teda nebude, ale pak ať na nás neřve. Táta je z toho celý špatný. Bohužel jeho stav svádí matka zas na mě. A všichni jsme proti sobě a zároveň spolu.

Ptala jsem se a azyl by nebyl dobrý pro malou. Spíše sociální byt, akorát mám strach z úřadů. Kvůli tomu "měla sis líp vybrat". Když to člověk slyší od úřednice na sociálce...
Takže šanci na sociální bydlení - a tedy osamostatnění se - máš. Dostáváš na malou výživné?

Izumi Miyako napsal(a):

Já jsem před otěhotněním žila nějaký čas s ex ve společné domácnosti. Upřímně, i kdybych měla vyloženě vlastní, tak bych ho stejně neutáhla, protože nemám mateřskou jako jsem měla plat.

Ptala jsem se a azyl by nebyl dobrý pro malou. Spíše sociální byt, akorát mám strach z úřadů. Kvůli tomu "měla sis líp vybrat". Když to člověk slyší od úřednice na sociálce...


Jestle jsou, ale bohužel plné a postižené dítě se do nich umisťuje špatně. Chodím teď s malou furt na nějaká vyšetření.

Btw. dva roky nespím.

Dostáváš na dceru alimenty? Požádala jsi o jejich zvýšení? Od úřednic kdekoliv člověk slýchá i horší věci, ale myslím, že můžeš na chvíli zatnout zuby, zavřít uši a myslet na Anglii ....
Připadá mi, že se hodně staráš, co si kdo myslí a méně si myslíš sama.