Naty8889 napsal(a):

Dobrý den,
ráda bych Vám napsala můj příběh.
S přítelem jsme chodili 4 roky, od 17 let. Před týdnem jsem se s ním rozešla.
Hlavní důvody byla nedůvěra ve vztahu, už delší dobu jsem mu nevěřila (asi 2 roky), od te doby co si dost intimně psal s jednou slečnou a chodili spolu ven, jakmile jsem na to přišla, málem jsem se s ním rozešla, nakonec jsem mu ale odpustila. Bohužel od té doby jsem mu nebyla schopná věřit, procházela jsem mu mobil, facebook..prostě všechno.Tohle psaní se ještě opakovalo několikrát, ikdyž věděl jak mi to vadí. Asi poslední půlrok mě štvalo snad všechno co dělal, po intimní stránce jsme spolu skoro nespali, o nějaké romantice, vzrušení nebo tak, se nedá ani mluvit. A tohle mi začalo strašně chybět, možná že jsme o tom měli víc mluvit. Ale pokaždé co jsem mu řekla že mi to chybí, tak se to vlastně nezměnilo, maximálně na pár dní.
Před týdnem jsem šla na kafe s kamarádem a dopadlo to tak, že jsme skončili u něj doma a já přítele podvedla. Bohužel mi to nebylo ani líto, byla jsem ráda že se to stalo, bylo mi jen líto přítele a jak jsem mu ublížila.
Příteli jsem druhý den všechno řekla. Řekl mi, že by mi nevěru odpustil, ale pokud mu nezačnu věřit, tak vztah nemá smysl.
jenže já prostě nedokázala po tom o jsem udělala si představit, že bych mohla být zase normálně s ním a taky si nemyslím, že bych mu najednou začala důvěřovat.
Po 3 dnech jsem se s ním rozešla. Ale teď je to naprosto strašné, jsem neustále v depresích, sice nebrečím, ale ta neustála úzkost je hrozná. Neumím si představit, že už spolu vůbec nebudeme a nic nezažijem. Přes den to celkem zvládám, ale večer mám chuť všechno vzít zpátky a vrátit se k němu. Prostě se bojím, že jsem udělala chybu.Přece jenom jsme spolu zažili spoustu pěkného. Pořád si říkám, že třeba se změnil a já bych mu začala znovu věřit (ikdyž jsem to nedokázala za 2 roky)Chtěla bych se zeptat jestli tady je někdo, kdo tohle zažil, vaše rady, postřehy a vůbec cokoliv. Předem Vám moc děkuji

Tohle zažil téměř úplně každý a to nejspíše několikrát. Ačkoliv to teď tak nevidíš, protože to je čerstvé a bolí to, tak jsi udělala dobře. Věř, že přijdou další a bude zase dobře.

Podle toho, co píšeš, byl podle mého názoru rozchod správným řešením.
Jsi ještě tak mladá.
Vydrž, chce to čas. Ty pocity odejdou. Po tak dlouhém vztahu je logické, že máš absťák.

eremuruss napsal(a):

Take jsem to zazila a dodnes po 23 letech jeste nezapomnela.

erem, slečna nebyla vdaná a nemá s tím mužem děti.
Pleteš jablka se sardinkami.
A nikdo tady nepíše o zapomenutí, ale o vyrovnání se se situací a o tom, že to časem přestane bolet, pokud jsme byli schopni se s tím vyrovnat. Asi na rozdíl od tebe, neboť ty stále ještě vyrovnaná nejsi, jak je vidět na tvém vlákně o tvém bývalém manželovi.
Nemotej slečně hlavu.

JJ, ja som si práve včera uvedomila, že s jedným ex, sktorým som v (infernetovom) kontakte, mám pekný vzťah práve preto, že už nič neľutujem: ani že sme boli spolu, ani že sme sa rozišli. Všetko je tak, ako má byť - a vovovo tom to je. Toto je asi moja odpoveď na toto vlákno...

Včas se rozejít je rozhodně lepší, než se blbě vdát! A to se ti klidně mohlo stát. Pokud jsi se svým bývalým přítelem chodila od sedmnácti, jsi teď, po čtyřech letech, úplně jiný člověk a je velmi pravděpodobné, že jste se každý vyvíjel jiným směrem.

Taky si myslím, že byl rozchod správným řešením: když partnerovi nevěříš, ubližuješ v podstatě sobě i jemu. Pracuj na své závislosti vůči jemu. Teď je to špatné krátkou dobu, znovu se zamiluješ a bude to zase hezké. Kdybys zůstala, nebude to hezké třeba dalších x let, než se s tím úplně vyrovnáš. Nebo taky nevyrovnáš.