Vím, že někteří deprese znáte, máte za sebou, tak zkouším poprosit o radu.
Do začátku teda nutno podotknout, že diagnózu "deprese" jsem určila sama , třeba mi to vyvrátíte. Pokusím se případ popsat:
Jedná se o mou sestru, má Bechtěrevovu nemoc, což je asi docela vážnější onemocnění. Má invalidní důchod (myslím 1. nebo 2. stupeň), do práce nechodí. Bydlí sama, jestli se dobře domnívám, tak ani snad nikdy s nikým nechodila, nikoho neměla, je jí 33. Je je stále sama, zavřená v tom bytě, stažené žaluzie, většinu dne v posteli, "nepustí" na návštěvu ani rodiče, nemá vůbec žádné kamarády, s nikým se nestýká. Je v podstatě stále sama. S rodiči je občas v telefonním kontaktu, veškeré rozhovory po telefony ale probíhají naprosto stejně: nic jiného ji nezajímá o ničem jiném nechce mluvit než o své nemoci. Stále jen jak jí vše bolí, jaký je chudák, nic nemůže dělat, ani doma si uklidit, nic, prý má bolesti. U této nemoci je prý důležité se hýbat, rozhýbat tělo a pravidelně, že to pomáhá na bolesti a oddaluje se tím ta nemoc. Sestra jen leží. Nechce se hýbat. Cokoliv jí řekneme, tak okamžitě začne být zlá a ukončí hovor. Hovor s ní je možný jen pokud se jí přitakává a litujeme jí, jak je na tom špatně. Není s ní absolutně řeč. Neposlouchá nic, nechce ani vyslechnout, není možné s ní hnout. Rodiče se utrápí Proto zkouším hledat alespoň informace, nevím co jiného dělat.
Ptala jsem se ve skupině lidí se stejnou nemocí: téměř všichni, kteří se mi ozvali, tak do práce chodí a napsali mi, že někdy to bolí dost, ale nedá se nic dělat, že se snaží úplně normálně žít a fungovat. Takže mi potvrdili to, co si myslím já, že tady ani tak nejde o tu nemoc, ale hlavně že by potřebovala k psychiatrovi, psychologovi, popovídat si, myslím, že hlavní chyba je v hlavě, že to je možná deprese. Sama se z toho asi nedostane, ale jak jí pomoci, když nechce?

Upravil(a) Lena39 (10. 12. 2018 13:12)