Ahoj všem, tak jsem si to celý přelouskala, bylo to napínavý a ten závěr je hustej - Brigite, najdi si milence!
Ať i ty máš v tom svým teď né zrovna moc lehkým životě nějakou radost. Mysli na sebe, na to, co můžeš udělat čistě pro sebe, co jen tobě zvedne náladu, a udělej to. Možná to nebude zrovna milenec, ale jako ekvivalent se může hodit jen obyčejnej celovečerní pokec u vínka s nejlepší kámoškou, já od toho svýho mladýho takhle zdrhám, když se potřebuju "odlehčit", protože s kámoškou prožvaněnej večer mě krásně uvolní a druhej den se vracím domů zase napumpovaná energií. Stereotyp je sám o sobě blbej, a ještě když je utopenej v slzách. Život žiješ jen jednou, druhou šanci nedostaneš, tak chyť tuhle za pačesy, nebo ti frnkne. Promiň, asi teď budu hustá, ale snad desetkrát jsi tady zopakovala, že nemáš sílu odejít a kdesi cosi - není to spíš nechutí něco řešit? Rejpnout do toho vosího hnízda? On když se kácí les, tak samozřejmě lítaj třísky, ale jsi si jistá, že ta chvíle potřebná k vyřešení ti skutečně nestojí za to být šťastná? Proč jsi na sebe tak zlá? Proč u sebe nestojíš na prvním místě? Proč si tak ubližuješ? Prosím, odpověz, zajímalo by mě to. Jinak doufám, že jsem vás tady moc nevyrušila :-)

ADFka napsal(a):

Ahoj všem, tak jsem si to celý přelouskala, bylo to napínavý a ten závěr je hustej - Brigite, najdi si milence!
Ať i ty máš v tom svým teď né zrovna moc lehkým životě nějakou radost. Mysli na sebe, na to, co můžeš udělat čistě pro sebe, co jen tobě zvedne náladu, a udělej to. Možná to nebude zrovna milenec, ale jako ekvivalent se může hodit jen obyčejnej celovečerní pokec u vínka s nejlepší kámoškou, já od toho svýho mladýho takhle zdrhám, když se potřebuju "odlehčit", protože s kámoškou prožvaněnej večer mě krásně uvolní a druhej den se vracím domů zase napumpovaná energií. Stereotyp je sám o sobě blbej, a ještě když je utopenej v slzách. Život žiješ jen jednou, druhou šanci nedostaneš, tak chyť tuhle za pačesy, nebo ti frnkne. Promiň, asi teď budu hustá, ale snad desetkrát jsi tady zopakovala, že nemáš sílu odejít a kdesi cosi - není to spíš nechutí něco řešit? Rejpnout do toho vosího hnízda? On když se kácí les, tak samozřejmě lítaj třísky, ale jsi si jistá, že ta chvíle potřebná k vyřešení ti skutečně nestojí za to být šťastná? Proč jsi na sebe tak zlá? Proč u sebe nestojíš na prvním místě? Proč si tak ubližuješ? Prosím, odpověz, zajímalo by mě to. Jinak doufám, že jsem vás tady moc nevyrušila :-)

Brigite napsal(a):

Já myslím, že u mně je to strach. Strach z toho co bude dál. Když se nad tím s chladnou hlavou zamyslím, tak vím, že be mi bylo lépe. Ale asi jsem nedostala, jako sama pro sebe "to" co by mě odpoutalo.
Spousta lidí mi radila co mám udělat. Já s nima samozřejmě souhlasím, ale nejde to. Já si osobně myslím, že v tuhle chvíli potřebuji dostat takovou tu svojí zkušenost nebo já nevím jak bych to nazvala. Jde o to, že si necháváš 100x něco líbit, pak se v tobě něco zlomí a když se to stane po 101, tak dokážeš v klidu udělat to, co jsi měla udělat už na začátku. Ale prostě potřebuješ to svoje 100x. Myslím, že teď jak to popsala Jája "stojím". Nevím jestli jste to pochopily, co jsem tím myslela.Doufám, že ano.

Rozumím ti.
Já taky čekala na ten zlom, byla jsem na tom úplně stejně.
Jen teď  lituji, že já sama na to neměla náturu a dohnala mě až ta zlomová situace.
Nemusela jsem si toho tolik "zažít".
Je to jak když dráždíš psa, ví že nesmí se ohnat, ale jednou mu taky dojde trpělivost..........
Blbej příklad, ale je to tak, alespoň u mě.

Drž se, pro sebe a pro dítě.