Misho, myslím, že to je v Číně. Měla jsem jednou čínskou spolubydlící a ta mi říkala, že dokonce můžou mít dítě 1 a až po 20 letech věku. Její příbuzný se prý narodilo dítě v 18, tak ho i s matkou odvezli kamsi na venkov a "zlegalizovali" na úřadech radši až ve 4 letech. Nevím, jestli pak tvrdili, že jsou mu teprve 2 roky.

Sakuro, je mi opravdu líto, co prožíváš. Začínám se radovat, že moje ex-skoro-tchýně o dítě zájem nejeví a viděla ho 3x. Smutné na tom je, že otec viděl svoje dítě taky asi 3x, nemá zájem.
Ať Tě teď drží v optimistické naději, že to nebude dlouho trvat a ty budeš žít se svým mužem a dítětem ve svém a bude Vám určitě krásně. Ty týdny s tchýní se zdají nekonečné a mě by z toho asi hráblo v hlavě, ale zase máš vyhlídku, že určitě bude líp. Když mi bylo nejhůř, říkala jsem si: "Horší už to nebude." a nebo "Co mě nezabije, to mě posílí."

Ahoj Sakuro, Tvuj pribeh mi lehce pripomina muj zivot tady v Italii... Nemam to teda zatim tak strasne jako Ty, ale pomalu se se vsemi problemi ztotoznuji.... Nejsem sice jeste vdana a miminko necekam, ale ziji s pritelem a jeho rodici v jednom dome...My nahore, oni dole... Nejen, ze nam i pres zamceny vchod lezou po byte a vyzityruji kde muzou, dokonce mi i premistuji dekoraci, srovnavaji veci v koupelne, nebo prestlavaji postel v loznici... No a jelikoz jeste nemame zarizenou kuchyn, musime k nim chodit na obedy a vecere, kde se setkavam s priblblymi otazkami na moji osobu, jako napriklad to, proc jsem dnes 3x splachovala zachod apod... Dozvedela jsem se take, ze az tu moji vysnenou kuchynku budu mit, budeme muset chodit v patek, sobotu a nedeli na jidlo k nim, aby se pritel taky poradne najedl...tim, mi nejspis chteli naznacit, ze ho budu trapit hlady...pritom varit umim! A o tom miminku se zminila tcyne take, az prry jednou bude babickou, bude se o maleho ze zacatku starat ona, ja jsem prece zadne dite nikdy nevychovavala, tak jak bych si mohla vedet rady? Pritel na to nereaguje, jelikoz slova jeho matky jsou pro nej svata...o jakemkoli problemu se radi s ni, dokonce nam chce vybrat i tu kuchyn, ja uz nemuzu...Zblaznim se!!! Musim pracovat na tom, abychom odsud co nejdrive vypadli, jinak nas vztah stroskota jen kvuli tem dole...

Sakuro, mám uctu k přitelovym rodičum,ale s timhle bych ji šupem POSLALA DO pr...!!! je to snad TVOJE ditě!!!
A nejvic mě vytočilo to "že by se bez jeji pomoci dite nedožilo druheho dne" Nemá si to k Tobě co dovolovat. Já bych to alspon nedopustila. Tot muj nazor.....

Ahojky všichni, také vám sem přihodím pár zážitků s tchýní. Není špatná, ale... Začalo to, už když se nám narodila dcerka. Já ji chtěla do 6-měsíců pouze kojit, bez čaje. To jsem si tedy vyslechla, že musí mít žízeň, že to snad ani není možné (obě její dcery i ona sama používali sunar). Tohle jsem si tedy uhájila, i když bych nejraději vraždila (přítelova sestra mi dokonce domů čaj koupila). Dále to pokračovalo sladkostmi. Malý jsem je nechtěla moc dávat, samozřejmě, že ona jí tajně dala a později se přiznala. Nedělám z toho vědu, ale nelíbí se mi, když dělá něco za mými zády a ještě když ví, že si to nepřeji. Občas ji požádám o hlídání, ale to mě upozornila, že maximálně 4 hod. Déle s malou prý nevydrží (je jí 57, chápu to). Co mě však zarazilo bylo to, že pár dní na to nabídla své dceři hlídání na 5 dní v týdnu, prakticky celodenně (než přijde z práce). Naší dceři je rok a půl, její sestřence 3. Je sice starší, ale zamrzelo mě to. Už mi také řekla, že malá je rozmazlená a vzteklá (o tom vím a snažím se ji usměrňovat, co vám budu povídat). Naposledy mě dorazila včera. Máme s přítelem naplánovanou svatbu a rovnou nám řekla, že se na to máme vykašlat. Peněz tedy moc nemáme, ale zvládneme to. Nic po nikom nechceme (ona je v důchodu, i když nepatří mezi ty 6-tisícové, peněz má dost a naši staví). Poslední, co k tomu řekla, bylo to, že svatbu platí nevěstini rodiče. Ona že jí dceři také platila. Prostě super. Ale když něco potřebuje, volá přítele....No, to je tak zhruba vše, jen jsem se chtěla vypovídat. Mějte se krááásně.