Selima napsal(a):

Uži si to To musí byť pekné, takáto svadba s mužom-oporou, po tom, čo máš za sebou... Vychutnaj si ju

Užiju si to, jakoby to by poslední den života a ukážu tady u nás těm závistivcům, že na to mám i po tom, co mám za sebou ať se kousnou:reta:

Evi a hodně, hodně štěstí a ať jsi zítra nejkrásnější na světě.

Evčo, hezký celý zítřejší den a celý život.    Měj se!!!

Tak holka, dneska pravou nohou!!! Ať se máš už konečně dobře!!!!!

Přiznám se ,že dneska čtu Tvůj příběh poprvé a právě v ten onen šťastný den.Dokonce jsem u toho chvílemi i
Takže se přidávám k ostatní a přeju Tobě,vlastně Vám oběma hodně moc štěstí

Ahoj Evi, tak co jaká byla svatba? Natřeli jste jim to tam ???   Jak se cítíš jako paní ????   Ještě jednou hodně štěstí

Tak sa na nich všetkých vykašli a nádji si blízke duše, tak ako si si našla tú dušičku najbližšiu a potom ti budú tí ostatní, ktorých okolo teba rozhádzala len zemepisná blízkosť, ukradnutí... Alebo sa rovno odsťahuj niekam na nové miesto a začni s čistým štítom.

[Ahoj Evičko,Tvůj příběh je moc smutný a těžko se může někdo vžít do Tvých pocitů kdo to nezažil.Souhlasím se všemi že jsi se zachovala správně a udělala jsi štastnou nějakou rodinku a Tvůj synek má určitě všechno a je štastnej nemyslím to špatně ale asi by v tu dobu s Tebou a Tvojí maminkou v dané situaci nebyl tolik štastnej a nepoznal by tak krásnou lásku jakou jsi mu poskytla adopcí  k jiné rodině.Vím  ted se na situaci díváš úplně jinak ale  v dané chvíli jsi se rozhodla tak jak to mělo být a bylo to moc správné.
Tvému příteli bych vše hezky v klidu vysvětlila a pokud Tě nepochopí tak by nebyl dobrej muž k Tobě a věř mi že je milion mužů i jiných a Ty jsi mladá.
Evičko nic si nevyčítej pokud jsem Tě neurazila a pokud si budeě  chtít popovídat tak mi můžeš napsat.
Určitě bych navštívila psychologa. Sama jsem začala docházet k psycholožce a musím říci že se mi vždy moc uleví a mám aspon chvilku radost ze života( manžel si našel mladší a po 12 letech od nás (děti 12 a 8) odchází)tak mi taky není dobře proto jsem navštívila psycholožku a fakt nelituji!!! Vybrala jsem si mimo bydliště aby to nikdo nevěděl a je mi líp. Taky je to asi třetí pokus která mi sedla ale pokud se chce dát někdo do pořádku tak pro to udělá maximum jen musí každý sám chtít a Ty to zvládneš!!! Všichni Ti přejeme a víme že to zvládneš jen začít a to je na tobě!!!!!!!!!!!!!!!! Ahojky Anye PS: napiš!!!

Evo,

nečetla jsem všechno (a možná už mě tedy někdo předběhl), ale - a teď budu asi trochu hnusná - jestli je tvůj přítel takovou oporou a takovým charakterem, jak píšeš, tak se určitě k tomuhle všemu postaví čelem jako chlap a rozumně si uvědomí, že s minulostí nikdo nic nenadělá a že to, že ses rozhodla v 17 letech dát dítě k adopci neznamená nic víc, než že ses rozhodla v 17 letech dát dítě k adopci. Nejsi žádná krkavčí matka, žádná stvůra. Tak si to pamatuj