Tiina napsal(a):

Pailo no nevím, já osobně fakt nemám takovéhle "tradice" vůbec ráda, ale jak říkám, u nás se to nedrží, ani jsem o tom doteď neslyšela.  Nicméně, stát se mi to ve svatební den ráno, vypěnila bych, protože jsem byla nervozní jak pes...a to ještě večer před svatbou jsem měla všechno na háku a byla v pohodě :-)).

Se mnou je to tak, že já jsem původně z Prahy, takže mě tyhle věci totálně míjely, ale loni jsme se s manželem přestěhovali na ves, koupili jsme tam dům a neznáme živou duši. Jediný větší kontakt proběhl se sousedy nedávno, kdy jejich pes pokousal našeho a hlodnul manžela do nohy, toť vše.  Ale má to i světlé stránky - manžel dostal jakýsi doporučený balík a na oznámence z pošty byla poznámka "stavte se v 7"....pošta otvírá od osmi, ale nějakým záhadným způsobem pošťačka ví, že jsme celý den pryč. A pak takové jednání na místním úřadě - to je taky sranda...jo dobrý den, pojďte dál, to jste vy s tím dobrmanem že jo ? Pak jsem za dobrmana zaplatila roční poplatek ve výši 50 korun a bylo :-))).

Já jsem sice od malička na vesnici vyrůstala, ale místní tradice mi taky k srdci rozhodně nepřirostly, takže jsem udělala svou svatbu, co nejtajnější, věděli o ní příbuzní a na úřadě, ale na mé přání o ní nemluvili, takže jsem se vyvarovala zatahování i podobných blbostí.

Evo, pročetla jsem jen asi 3/4 příspěvků, ale náhled asi mám. Že jsi udělala chyby, to Ti již hodně lidí napsalo a sama tím trpíš, ale taky Ti napsali, že tím život nekončí. Pocity viny trpí lidi z různých důvodů. Já nyní trpím tím, že jsem svému psychicky nemocnému synovi (schizofrenní deprese) nedokázala zabránit v sebevraždě. Jasně že mi plno lidí říká, že bych tomu nezabránila. Je to jen pocit bezmoci a lítosti nad ztraceným mladým životem  a zklamání, že se nepodařilo nemoc uhlídat, jakkoli to vypadalo nadějně. Mám ale ještě dva zdravé syny a nemůžu se utápět v zoufalství, trápit mně to bude celý život, ale musím to zkusit překonat.
Jsem velmi ráda, že jsem nikdy nepodstoupila potrat. To bych nyní už neustála, myslela bych, že synova smrt je trestem. Ty dobré sousedky, které někoho odsuzují za odložení dítěte, asi nechápou, že pochybily mnohem hůře. To ale neřeš.
Zdá se mi, že jsi ve věku, kdy už toužíš po dítěti a proto ty zpětné výčitky. Je ale dobré a očistné, že si sama dokážeš svoje chyby přiznat a uvědomit. Velkým rizikem ale je, zamlčet to partnerovi. Uvažuj, budete mít děti, přijdou i problémy, láska poněkud ochladne (což je normální) a do toho někdo na Tebe začne kydat špínu. Odnese to tvoje rodina, zase nevinné děti. Lepší je, udělat si jasno hned. Rozumně si s přítelem promluv a uvidíš. Jestli by z toho byl rozchod, tak radši teď, než později.
Mám moc ráda knížky spisovatele Roberta Fulguma. Byla jsem překvapena, když v jedné knížce přiznal. že kdysi dali se svojí ženou (byli mladí studenti) novorozenou dcerku k adopci. Měli pak další děti. Psal i o tom, jak se s dcerou našli (dospělá dcera ho sama vyhledala). Navázali normální vztahy. No ale to už je výjimka se šťastným koncem a obvykle se toto řešení vůbec nedoporučuje. Životní dráhy se příliš odchýlí.
Ještě na závěr. Jsi mladá, nenič svůj život. Neudělala jsi takové chyby, které nejdou napravit, tím myslím - tvoje první dítě žije, věř, že šťastně - Ty sama máš dost času na založení dobré rodiny, můžeš pracovat i na sobě....
Hodně štěstí a odvahy

Maruna napsal(a):

Evo, trochu jsem četla ještě zpět ty příspěvky a vidím, že jsem si mohla ušetřit psaní :-))
No tak happy endy ještě jsou i v realitě.
Hodně štěstí a odvahy překonávat překážky. Skoro všechny se totiž dají překonat, jak sama vidíš.
M.

Díky, jsem ráda za každé dobré slovo, za každou podporu. Už toho na mě bylo moc, ze všech koutů jsem slyšela, jak jsem špatná a různé jiné nadávky, ale tady jste mě "srovnali". Zatím jsem odložila i návštěvu u psychologa, protože je mi fajn když to přítel ví a když vím, že je jste mě tu nikdo neodsoudil. Ze začátku jsem čekala, že mi budou nadávat i tady, byla jsem na to připravená, už jsem si i chtěla něco udělat, jak mi bylo mizerně, ale pak jste mi začali psát takové skvělé odpovědi, že se mi to moje sluníčko zas trochu ukázalo. Je to veliká úleva.
Tak dík

Evi, sice je to už dřív, co jsi sem svůj příspěvek poprvé poslala, ale nemůžu sem svůj názor nenapsat, dokonce jsem se kvůli tomu zaregistrovala.
Taky mi kdysi bylo 17 a taky mám dnes přítele, se kterým si plánujeme svatbu. A to nejsmutnější co by se mi v životě mohlo stát je, že budu mít obrovské trápení a nebudu se s tím moct svěřit tomu, koho na světě ze všech nejvíc miluju. Evi, Ty sis už vytrpěla strašně moc a musí být hroyné žít neustále s výčitkama a zároveň ve strachu že za to zaplatíš i láskou přítele. Je fajn, když se budeš umět postavit výčitkám své matky či švagrové, ale to jediné co Tě osvobodí od Tvého žalu bude přiznání tomu, koho nejvíc miluješ.
Nezkoušela sis někdy představit situaci kdy mu všechno své trápení povíš, kdy už mu přiznáš jak jsi chybovala, jak za to dnes platíš, jak ses mu bála říct pravdu abys ho nezratila, jak Ti Tvoje dítě strašně chybí, jak Ti Tvoje rodina nepomohla jak si se celou dobu neměla o nikoho opřít, jak se k Tobě všichni otočili zády a  jak všeho dnes lituješ? Proč mu nepovíš o všem co se Ti honí hlavou, jak myslíš na svého synka, co dělá, jak asi vypadá, že v 17ti má málokterá holka vyvinutý mateřský pud, že dnes už bys své miminko nedala za nic na světě... EVI, TEN KLUK SI TĚ CHCE VZÍT, když uvidí jak se tím i po 10ti či kolika letech trápíš, nevykašle se na Tebe protože jsi dala dítě k adopci, bude Tě chtít utěšit a pomoct Ti, protože Tě miluje!!! Víš jak to bude krásný pocit, až Ti utře slzičky a Ty se budeš moct procházet po dědině s vědomím, že Tvůj přítel už o všem ví a stejně Tě pořád chce takovou jaká jsi? Až matce sklapne čelist když na její blbou narážku odpovíš že se za to Ty ani Tvůj milý nestydíte?

(A kdyby chtěl přece utéct, tak mu víc než na Tobě záleželo na tom co si o vás budou myslet lidi a takový člověk je pro život ve dvou k ničemu! A Ty bys měla štěstí, žes ho prokoukla dřív než po svatbě! Mimochodem, chlapi jsou sobci a radši budou vychovávat vlastní děti než kukaččí mláďata, třeba bude nakonec sobecky rád, že ses tak rozhodla.)
Držím palce a moc na Tebe myslím!!!

Jejda, ono už je to venku? HURÁÁÁ, sice sem si mohlá ušetřit psaní, ale to neva, HURÁÁÁÁ, ANI NEVÍŠ HOLKA, JAKOU MÁM YA TEBE RADOST, HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Evi, ja som sa sem dostala až teraz, neviem, či si to tu ešte prečítaš, ale napíšem aj tak - musím zo seba dostať pocit, ktorý sa ma zmocnil, keď som čítala tvoj život. Ja si možno raz budem trieskať hlavu z opačného dôvodu: bránila som sa zubami-nechtami otehnotnieť s mužom, s kt. som žila 9 rokov, lebo aj v najväčšej zamilovanosti som si uvedomovala, že je síce fajn chlap, pracovitý, spoločenský, ochotný pomáhať, ale mizerný otec... Bol rozvedený a vychovával syna, resp. neskôr som ho vychovával skôr už ja ako on... A ja som vedela, že nechcem, aby moje deti(dieťa) mali takého otca. Lenže som s ním strávila priveľa rokov, potom, po rozchode som sa ešte dlho spamätávala, hľadala "správneho" partnera, no teraz, keď som ho našla, sa bojím, že už je pre mňa neskoro, že už by som si porodila rovno vlastné vnúča... Ak to vôbec pôjde. Nejako mimoriadne plodná som nebola ani v tej 20-ke. Ale keď sú pochybnosti najväčšie, poviem si: Celý život som robila to, čo som v tej chvíli cítila a chápala ako správne. Tým, ako sa vyvíjam a ako sa menia okolnosti môjho života(a aj ja sama), menia sa aj moje postoje. Ale zato sa k nim neobrátim chrbtom. Sú všetky moje, niektoré boli chybné, dobre, priznám si to, ale nebudem plakať nad rozliatym mliekom.  Buď sa mi podarí ešte dieťa mať(neviem ani, či sa partner vo svojich "najlepších rokoch" ešte do toho pohrnie), alebo sa uspokojím s neterkou, partnerovým synom, požičiavaným na weekendy, prípadne sa úplne odtrhnem, postavím na vlastné nohy a vezmem do starostlivosti nejaké dieťa, ktoré to potrebuje.
Vždy skús vidieť to najlepšie na veciach, kt. už nemôžeš meniť,  a snaž sa zmeniť to, čo ešte zmeniť ide... Dala si život - a zrejme pekný - dieťaťu, to je viac, ako som urobila ja. Ja som zasa vychovala dieťa, na kt. sa jeho vlastná mama vykašľala(a na rozdiel od teba ho odložila u susedov, prosím pekne), ale neporodila som ani jedno... Ty ešte môžeš mať ďalšie deti, a keby aj nie, niečo dobré si už určite urobila. A máš človeka, ktorý ťa prijíma takú, aká si, tak sa prijmi aj sama, a urobíš ešte šťastnými mnohých ľudí, uvidíš ;-)) A na dedinu sa vykašli, ja žijem vo veľkomeste, a aj tak narážam, lebo som "iná", na dedine by ma asi ukameňovlai, alebo upálili na hranici

choysia napsal(a):

Eva77 napsal(a):

1. července budeme mít svatbu, dneska jsme to všechno stihli zařídit, přítel chtěl co nejdřív. Jsem neskutečně sťastná. Náladu mi zkazila akorát mamka, říkala, že mi to lidi tady ve vesnici nepřejí, že mi nepůjdou ani zatahovat a jak to bude vypadat, když nebude zátah, že mojí sestře zatahovali a každý holce tady ve vsi zatahovali. Tak jí říkám, že je mi srdečně jedno, jestli zátah bude, nebo ne, že stejně nemám nejmenší chuť jim něco dávat, že si to nezaslouží. Copak bez zátahu bude ta svatba špatná? Ani mému přítelovi to nevadí.

Hodně štěstí. Vzpomenu si na tebe, 1. července mám narozeniny. Tak si to pěkně užijeme.

Tak všechno nejlepší.
Rozhodně si to užiju, budu ta nejšťastnější nevěsta pod sluncem, ať se ty, co mi nepřejí nic dobrého, konečně už kousnou do zadku!!!! Chudáci nešťastný.
Jsem ráda, že na mě někde někdo bude myslet. Tak ať nám ten 1. červenec vyjde:)

skvělý :-)) hurá na svatbu ...

EvaS77 napsal(a):

choysia napsal(a):

EvaS77: Taky děkuju, užij si to tak, jak sis to přála a na ty, co ti nepřejou, se vykašli. Budu taky slavit, tak at se nám to povede.
Ty toho štěstí potřebuješ víc, tak ti ho přeju. Ze   

Moc děkuju. Jen mě mrzí, že nemám žádnou kamarádku, která by tam se mnou byla a byla mi oporou. Bude tam jen mamka a sestra, ale ty mi oporou nejsou, sestra vůbec ne, ta mi ubližuje taky kde může, asi se za mě stydí, jsou nejlepší kamarádky s tou mojí povedenou švagrovou, takže nemám nikoho, jen toho přítele. Snad to nějak přežiju. Držte mi palečky.

Tak si najdi kamarádku odjinud, vždyt nemusíte bydlet hned u sebe, ne? A pokud to bude ta správná, tak jí to taky vadit nebude.
Odkud jsi, Evi? Tak to tady asi říkat nebudeš, že jo? Jsem to ale truhlík...

A palce držím, to je jasný...

Upravil(a) choysia (7. 6. 2006 20:26)

Díky vlastním problémům mi uniklo, že Ty už máš záležitost  vyřešenou. Přece jen sis vybrala prima chlapa protože Ty jsi taky určitě fajn. To je bezva!
A jestli chceš kamarádku, můžeme si posílat maily... Ahoj.

choysia napsal(a):

Evi, tak zítra a nezapomen', co všechno jsem ti říkala.
Určitě nebudu jediná, kdo si na tebe vzpomene 
Tak hodně štěstí   

A aj ty si uži Happy birthday. Ja som weekendy mimo net, tak aspoň takto

Ahojky, tak už mě to zítra čeká. Díky Vám všem, co jste stáli při mě.