Evi na ostatní lidi, včetně tvé švagrové, se vykašli. Nikdo nemá právo tě soudit a nikomu z nich do toho nic není. Oni tam nebyli, neřešili to co ty a není jediný důvod proč by to měli oni jakkoli řešit.  Tvoje pocity, že si dítě nechtěla, prostě znamenají, že si na něj nebyla připravená. Teď si představ, že by sis ho nechala a každý den by si řešila, že máš doma dítě co nechceš. O tom, co by to s tím děckem udělalo ani nemluvím. Takhle je v pohodě, je někde,kde ho mají rádi a kde vyrůstá jako každé jiné normální dítě. Udělala si pro něj v tu chvíli to nejlepší, co si mohla. Taky by mě zajímalo jestli by se na tebe tak dívali, kdyby si dítě neporodila a šla na potrat.

Na prvním místě bych být tebou spacifikovala švagrovou, s tím ať se stará o sebe, že to tvých věcí jí nic není. Klidně jí seřvi na tři doby, aspoň si bude lady pamatovat, že se má starat o sebe. Eventuálních další lidí bych se s klidným srdcem zeptala, jestli mají pocit, že je jim něco do toho, kde berou to právo tě soudit, že to bylo tvoje dítě a tvoje věc. Nenech se otrávit bandou cizích lidí, kteří jsou celí natěšení, že mají téma pro šťavnaté drby.

Co se tvého přítele týká, sice mu do toho nic není, ale vzhledem k situaci je asi jenom otázka času než mu to někdo donese a asi by bylo lepší, aby to věděl od tebe, nicméně ani on nemá právo tě soudit a jestli je to skutečně ten pravý, ani nebude.

Držím palce.

Evi: Já už jsem ti svůj názor psala a opravdu myslím, že je lepší mu říct pravdu co nejdřív s tím, že ses prostě dřív se bála, nevědělas, jakou bude mít váš vztah budoucnost a tak sis s tím hlavu moc nelámala, ale ted jste spolu dost dlouho na to, aby mu takhle důležitou věc mohla říct. A on pochopí, že mu to říkáš, protože mu důvěřuješ. Tohle se prostě celý život neutají. A lepší, když bude tvůj přítel naštvanej, nebo zaraženej ted, chvilku, než bude opravdu pozdě. Sama víš moc dobře, že stím stejně budeš žít pořád, pokud mu to nepovíš a budeš se zbytečně trápit.
Někdo ti říká, žes měla říct pravdu hned. Holky, ruku na srdce, vy byste hned na začátku vztahu řekli partnerovi takovouhle věc, kdybyste nevěděli, jakou bude mít ten vztah budoucnost. Vždyt můžete narazit na blba, kterej se přidá k ostatním primitivům, zneužije vaší důvěry a bude taky pomlouvat? Já teda nevím, ale ani v zamilovanosti jsem na sebe nikdy nic nevykecala, dávala jsem tomu čas.
Evi, tak už mu to řekni, ju? Držím palce.

Taky bych byla pro to, říct pravdu. Jsi nešťastná, pořád si to vyčítáš, ale nějak mi z tvého vyprávění vypadl ten chlap, co jsi s ním to dítě měla? Jak ten se k tomu postavil?

Eva77 napsal(a):

hol napsal(a):

Evi, jestli tomu správně rozumím tak tvá švagrová o všem ví. Pak tě můžu ujistit, že já se cokoliv dozvědět o bratrově nastávající tak to bráchovi rozhodně řeknu. Věřím tomu, že tvůj přítel už o všem dávno ví, jen čeká až k němu budeš upřímná řekneš mu pravdu sama. Musí tě mít opravdu rád, tak s pravdou ven. Představ si že mu to někdo řekne před svatbou, což by pro tebe bylo ještě horší. Nebo až budete mít spolu děti.....určitě budeš mít někde v papírech napsáno, že se jedná o tvůj druhý porod.......atp.......

Naštěstí švagrová je manželka mého bratra, takže s mým přítelem nemá nic společného, krom toho, že se pozdraví. A přítel jí nějak nemusí, nemá rád drbny a ona je ta pravá vesnická klepna. Sama je "počestná", mrcha!!

Žádná klepna není počestná, Evo. Drby a zlé jazyky jsou jednou z nejhorších věcí mezi lidmi. To, že jsou všeobecně přijímány (protože žijeme v dost nemorální společnosti) na tom nic nemění. Drby dokáží strašlivě ublížit a je to tisíckrát horší prohřešek než tvoje adopce. Věř tomu.

Nikdy se nenechej připravit o sebedůvěru lidmi, kteří jsou zlí. Kteří pomlouvají a závidí. Oni nejsou soudci tvých skutků. To jsi jen ty sama, tak nepřebírej jejich názor na sebe a neodsuzuj se stejně, jako to dělají oni. Jinak - jak už jsem psala - se na sobě proviňuješ stejnou měrou.

papa

Tak o tom nepřemýšlej - sedni si večer ke stolu a pověz mu to.

Toužíš z celého srdce něco udělat? Nejjednodušší recept na to je: UDĚLEJ TO! Budeš na sebe pyšná. Bude proč!

Evi,
řekni mu to na 100%. Není dobrý začínat vztah s pocitem nějakého provinění. Všichni, kdo Tě odsuzují zaslouží odsouzení sami. Každý člověk jednou a někdy i víckrát šlápne vedle, ale neměl by být za to ihned zavržen. Byla jsi moc mladá a třeba jsi i zajistila dítěti lepší dětství, než bys mu mohla dát Ty. Stůj pevně na vlastních nohách a hrdě..... Udělala jsi tehdy to, co jsi udělat chtěla. Furt jsi se zachovala líp, než některé matky které dítě pohodí a nebo.... ale nic....  Uvidíš, přítel to pochopí a Ty se zbavíš břemena osudu.

Hodně štěstí a lásky
M

Eva77: tak co, jak jsi se rozhodla? Reknes mu to nebo ne? Preji hezky den.

Večer na tebe budem,Evi, všichni moc myslet. Posílám ti internetovou , pak dej co nejdřív vědět, jak to "vzal". Určitě to dobře dopadne. Pá a drž se. A hlavně už mu to řekni, ať se netrápíš.

Taky na tebe myslím, Evo. Hele a zase to nelámej přes koleno. Kdyby se ti ještě dneska večer kroutily odporem palce u nohou, tak s tím ještě pár dní počkej. Myslím, že jsi rozhodnutá, takže je to jen otázka času a pár dní se to už neposere. Ehm, pardon nepo....e.

Paila napsal(a):

Eva77 napsal(a):

Paila napsal(a):

Eva77: tak co, jak jsi se rozhodla? Reknes mu to nebo ne? Preji hezky den.

Ještě ne, jsem srab, ale dneska jedem na večeři, tak snad. Bojím se.
Držte mi palečky. Hlavně potřebuji odvahu.

Evicko, vidis, nejsem jedina, kdo na tebe mysli. Preji Ti hodne odvahy u te vasi vecere a neboj se! Ulevi se ti. Drzim palecky.

Tak jak jsi se rozhodla. Vi to anebo ne? Dej vedet. Opatruj se!

Tak ahoj, neví to. Ještě jsem mu to neřekla. Jsem zbabělá!! Achjo, jak dlouho mě to ještě bude trápit. Nemám dost odvahy. Teď jsem byla převážně v práci, takže jsme se moc neviděli. Tuhle na tý večeři na mě poznal, že se něco děje. Dokonce se mě ptal, jestli v tom není jiný mužský. Řekla jsem mu, že mě by nikdo nechtěl. Tak se ptal, co mě tedy trápí, řekla jsem mu, že jsem unavená z práce, že bych si potřebovala odpočinout. To jsem ale srab!!! Mohla jsem to už mít za sebou.

Evi77, je to jen ve s tvým rukách. Promarnila jsi skvělou situaci, když se tě zeptat, co se děje, ale to sama nejlíp víš. Pokud se nechceš umořit, tak mu to řekni, ne kvůli němu, ale kvůli sobě, protože se ti uleví. Opravdu to udělej. Mimochodem, už jsi se objednala k tomu psychologovi ? Může ti hodně pomoci a navíc i poradit, jak to máš říct. Hodně odvahy

PS: přestaň se ze sebe styděť.

Tak jsem mu to napsala SMSkou. Byla hodně dlouhá a výstižná, napsala jsem mu všechno co jsem tenkrát udělala a co dneska cítím. Také jsem mu napsala, že se omlouvám, že jsem mu zalhala, že mě to všechno moc mrzí, a že pochopím, když už se mnou dál nebude chtít být. Je mi trapně. Ale už jsem to nedokázala dál držet a říct mu to do očí už vůbec ne. Teď mi několikrát volal, ale já jsem mu to nebrala, napsala jsem mu, že je mi trapně a že se stydím, že nemám tu odvahu s ním teď mluvit. Tak mi odepsal, že večer přijede a promluvíme si o tom. Jsem ráda, že mi vůbec volal. Čekala jsem, že už se mnou nebude chtít ani mluvit. Teď nevím, co budu dělat, až přijede. Asi se hanbou propadnu do země!!!! Vždyť se mu nemůžu podívat ani do očí. To jsou nervy. Ať už je to za mnou.