14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Eva77 napsal(a):
Víte, ono to bylo tenkrát vlastně sloitějí. Ne jenom, e jsem to děátko nechtěla, ale měsíc před pordem umřel táta náhle na srdeční infarkt. Máma byla u připravená, e bude mít vnuka, ale já ho prostě chladně nechtěla, take nazbylo ne ho dát k adopci. Mohlo to vlastně být vechno i jinak, mohla ho vychovávat mamka sama, ale bylo toho na ní tenkrát taky moc, smrt táty, mě vyhodili z práce, kvůli tomu, e jsem jen cestovala s tím tyrákem, mamka byla na pokraji zhroucení. Dneska mi dovede akorát nadávat, vlastně nemám s kým si o tom popovídat. Mamka mi říká, e jsem si to zpackala sama, tak musím nést následky. Tenkrát na mě mámě domů přiel anonym, bylo tam napsáno, e podporuje a vychovává krypla(jako mě) kolik dětí jetě odloíme, e jsme tím zabili tátu, e se bojíme vylézt z baráku atd....
Kdybych měla tenkrát aspoň ten rozum co teď, tak by k tomu nikdy nedolo. Mohla jsem mít syna a byla bych uetřená vysvětlování přítelovi a zlých pohledů lidí.
TAK TO SITUACI DOST MĚNÍ. TO U SE BUDE VYSVĚTLOVAT HŮŘ, ALE STÁLE TRVÁM NA TOM, E BYS TO MĚLA SVÉMU PŘÍTELI ŘÍCT.
BERU ZPĚT TO PATNÉ, CO JSEM O TVÝCH RODIČÍCH NAPSALA. HLAVNĚ O MATCE (NEZNÁM POSTOJ TVÉHO TÁTY) JE MI LÍTO, E TVŮJ TÁTA ZEMŘEL A E TVÁ MÁMA TO NEZVLÁDLA, ALE V DANÉ SITUACI MĚ TO NIJAK NEPŘEKVAPUJE.
JINAK, KDYBY BYLA TEHDY JINÁ SITUACE, TAK BYS SIS MONÁ SVÉHO SYNA V 6-TINEDĚLÍ ZAMILOVALA. KADOPÁDNĚ U SE TO STALO A TO SE ZMĚNIT NEDÁ. MUSÍTE SE S TÍM VICHNI NĚJAK VYROVNAT, TY I TVÁ MATKA SI MUSITE ODPUSTIT - VZÁJEMNĚ I SAMI SOBĚ - Z HLUBOKA SE NADECHNOUT A ÍT DÁL.
KALI NA OSTATNÍ, TÍM ANONYMEM TOMU OPRAVDU NEPŘIPADALI. SNA SE NĚJAK UROVNAT SI VZTAHY S TĚMI, KTEŘÍ TAM TEHDY BYLI.
NEJDŘÍV SI MUSÍ ODPUSTIT SAMA, TAK MUSÍM DÁT OSTATNÍM ANCI, ABY TI ODPUSTILI.
OPRAVDU SE OBVIŇOVUJ, TÍM SI NEPOMŮE, JEN TĚ TO VNITŘNĚ ROZEÍRÁ.
MYSLÍM, E BYSTE MĚLI JÍT NA RODINOU TERAPII (VICHNI ZAINTERESOVANÍ JAKO TY A TVÁ MÁMA A ...)
TAK JAK TAK HODNĚ TĚSTÍ,
TYS U V 17-TI PRACOVALA???
Paila napsal(a):
Eva77 napsal(a):
Víte, ono to bylo tenkrát vlastně sloitějí. Ne jenom, e jsem to děátko nechtěla, ale měsíc před pordem umřel táta náhle na srdeční infarkt. Máma byla u připravená, e bude mít vnuka, ale já ho prostě chladně nechtěla, take nazbylo ne ho dát k adopci. Mohlo to vlastně být vechno i jinak, mohla ho vychovávat mamka sama, ale bylo toho na ní tenkrát taky moc, smrt táty, mě vyhodili z práce, kvůli tomu, e jsem jen cestovala s tím tyrákem, mamka byla na pokraji zhroucení. Dneska mi dovede akorát nadávat, vlastně nemám s kým si o tom popovídat. Mamka mi říká, e jsem si to zpackala sama, tak musím nést následky. Tenkrát na mě mámě domů přiel anonym, bylo tam napsáno, e podporuje a vychovává krypla(jako mě) kolik dětí jetě odloíme, e jsme tím zabili tátu, e se bojíme vylézt z baráku atd....
Kdybych měla tenkrát aspoň ten rozum co teď, tak by k tomu nikdy nedolo. Mohla jsem mít syna a byla bych uetřená vysvětlování přítelovi a zlých pohledů lidí.TAK TO SITUACI DOST MĚNÍ. TO U SE BUDE VYSVĚTLOVAT HŮŘ, ALE STÁLE TRVÁM NA TOM, E BYS TO MĚLA SVÉMU PŘÍTELI ŘÍCT.
BERU ZPĚT TO PATNÉ, CO JSEM O TVÝCH RODIČÍCH NAPSALA. HLAVNĚ O MATCE (NEZNÁM POSTOJ TVÉHO TÁTY) JE MI LÍTO, E TVŮJ TÁTA ZEMŘEL A E TVÁ MÁMA TO NEZVLÁDLA, ALE V DANÉ SITUACI MĚ TO NIJAK NEPŘEKVAPUJE.
JINAK, KDYBY BYLA TEHDY JINÁ SITUACE, TAK BYS SIS MONÁ SVÉHO SYNA V 6-TINEDĚLÍ ZAMILOVALA. KADOPÁDNĚ U SE TO STALO A TO SE ZMĚNIT NEDÁ. MUSÍTE SE S TÍM VICHNI NĚJAK VYROVNAT, TY I TVÁ MATKA SI MUSITE ODPUSTIT - VZÁJEMNĚ I SAMI SOBĚ - Z HLUBOKA SE NADECHNOUT A ÍT DÁL.
KALI NA OSTATNÍ, TÍM ANONYMEM TOMU OPRAVDU NEPŘIPADALI. SNA SE NĚJAK UROVNAT SI VZTAHY S TĚMI, KTEŘÍ TAM TEHDY BYLI.
NEJDŘÍV SI MUSÍ ODPUSTIT SAMA, TAK MUSÍM DÁT OSTATNÍM ANCI, ABY TI ODPUSTILI.
OPRAVDU SE OBVIŇOVUJ, TÍM SI NEPOMŮE, JEN TĚ TO VNITŘNĚ ROZEÍRÁ.
MYSLÍM, E BYSTE MĚLI JÍT NA RODINOU TERAPII (VICHNI ZAINTERESOVANÍ JAKO TY A TVÁ MÁMA A ...)
TAK JAK TAK HODNĚ TĚSTÍ,
TYS U V 17-TI PRACOVALA???
Ano v 17-ti jsem pracovala, byla jsem toti takovej lempl, e jsem se ani nevyučila. Učila jsem se jeden rok na vadlenu, praxe byla dobrá, ale kola horí, nakonec učitelka řekla rodičům, e to nemá smysl, abych dál setrvávala v učení, tak táta řekl, e kdy se nechci učit, budu tedy pracovat. Take 16-nácté narozeniny u jsem slavila v práci. V 17-nácti jsem se zamilovala do tyráka, který dováel do naí fabriky materiál a s tím jsem začala jezdit, take jsem naflákala v práci áčka, tím pádem mě vyhodili. A v té době jsem taky přila do jiného stavu.
Pak porodila, la znova do práce, tam si časem nala nynějího přítele. Teď iju spořádaný ivot, ale jsem z toho veho zralá na psychiatrii. A čím víc roky přibívají, tím je to horí.
Co k tomu dodat- snad e s přibývajícím věkem vidíme chyby, které jsme dřív udělali. To jsme dřív neviděly.
Nevím, co k tomu víc dodat. Vím, e ti to nepomůe, tohle konstatování. Ale s tím, e jsi dala syna k adopci, se bude muset smířit, jinak fakt skončí sebevradou, nebo pokud se ti sebevrada nepovede, někde v blázinci.
Různí lidé dělají různé chyby, nikdo není neomylný.
Bohuel si ale myslím, e čím bude starí, bude na svého syna myslet víc a víc. A jak ti tady někdo radil dalí dítě- podle mě je to částečné řeení. I kdy svého syna nikdy ze svého srdce nevymae. To nejde.
Jetě se chci, Evi, zeptat, oni ti ho po porodu ukázali? Mám toti dojem, e asi jo.
Není tady
Tak to je drsné, ale není to konec světa. Pokud má anci, vyuč se, dostuduj ... (dálkově při práci). I já jsem udělala pár chyb, kterých jsem dlouho litovala. Sna si svoji minulost odpustit. U se to stalo, u ji nezmění, ale budoucnost pozměnit můe. Sna si to vyříkat s mámou a sna se ji obejmout a pokud to tak bude cítit, tak se i omluv. Pokud tě nepustí k sobě, napi jí dopis anebo mail. A PAK SE SNA UDĚLAT TLUSTOU ČÁRU A ÍT DÁL
Já vím, lehko se to řekně, ale ...
Kadopádně vyhledej psychologa, kterému důvěřuje.
Neboj se sama sebe a nestyd se za sebe a hlavně se u neutápěj ve své bolesti. Z hluboka se nadechni, promysli si, jaké jsou tvoje priority v ivotě a hurá na to.
Přeji hodně odvahy.
Leila napsal(a):
Co k tomu dodat- snad e s přibývajícím věkem vidíme chyby, které jsme dřív udělali. To jsme dřív neviděly.
Nevím, co k tomu víc dodat. Vím, e ti to nepomůe, tohle konstatování. Ale s tím, e jsi dala syna k adopci, se bude muset smířit, jinak fakt skončí sebevradou, nebo pokud se ti sebevrada nepovede, někde v blázinci.
Různí lidé dělají různé chyby, nikdo není neomylný.
Bohuel si ale myslím, e čím bude starí, bude na svého syna myslet víc a víc. A jak ti tady někdo radil dalí dítě- podle mě je to částečné řeení. I kdy svého syna nikdy ze svého srdce nevymae. To nejde.
Jetě se chci, Evi, zeptat, oni ti ho po porodu ukázali? Mám toti dojem, e asi jo.
Po porodu mi ho ukázali, vlastně jsem ho měla celý týden u sebe v porodnici. To e ho dám k adopci jsem se rozhodla a kdy mě měli pustit z porodnice. Tak jsem byla hnusná!!! Kojila jsem svého syna a pak se ho vzdala. Říkám, dneska se stydím sama před sebou, nejradi bych se ani neviděla. Nebýt přítele, asi bych u nebyla, nebo byla, ale někde v léčebně.
Teď dělám uklízečku, nikde jinde uplatnění neseenu, ale chtěla bych si udělat nějakou rekvalifikaci, ale to a na tom budu líp psychicky, jestli vůbec kdy budu. Hodně moc by se mi ulevilo, kdybych to dokázala přítelovi říct a on by to pochopil. Byl by to člověk, se kterým bych si o tom mohla promluvit. To ale budu muset navtívit prvně nějakého odborníka. Myslíte, e by lo, kdyby el k psychologovi se mnou a společně s tím psychologem bychom mu to řekli? Nejprve bych samozřejmě psychologa seznámila s mým problémem a potom mu to pověděli. Zdá se mi to lepí řeení, ne kdybych mu to měla říci sama, to nedokáu.
Evi, já si taky myslím, e přítel to musí vědět, takováhle záleitost se přece léta neutají, jetě k tomu¨, kdy tam vichni pomlouvaj.
Take hlavu vzhůru a pěkně mu to řekni.Pokud tě opravdu miluje, pochopí to, ale můe se stát, e ho to zarazí, co by byla normální reakce. Tak mu dej čas, at si to v klidu probere a určitě bude dobře. Jen to neoddaluj.Přeju hodně těstí.
A jetě k té "nejlepí kamarádce": Přátelé tě v průvihu mají podret a ne opustit.Take vidí, e to nebyla dobrá kamarádka. Taková by mi nestála ani za pohled.
Není tady
Evo,
v ivotě to chodí tak, e ve, co se nám stane, se stane správně
Připadá ti to jako nemoné? Není to nemoné - je to pravda. I to nejhorí, co tě v ivotě potká, tě potkat mělo a jak říkával můj psycholog - nic není patně. Ty největí chyby naeho ivota, ty největí průvihy a ta největí netěstí mají svůj smysl, jene to mnohdy pochopíme a o pár roků později.
Nemá ádného smyslu litovat toho, co se stalo. K čemu myslí e je to dobré. Co to dneska změní? Nic, viď? Tak s tím přestaň ztrácet energii. Přestaň jetě dneska, protoe se lituje a obviňuje naprosto zbytečně. Nepomáhá tím ničemu, jen ses nechala okolím totálně připravit o duevní rovnováhu.
Tím, e bere názory ostatních váně a nechá se jimi odsuzovat, se na sobě proviňuje stejnou měrou jako oni. Obviňuje toti sama sebe stejně nelítostně jako ti hajzlové, co ijí kolem tebe.
Pokud se k tobě okolí chová způsobem, jakým píe, totálně se na ně vyser!! Tento vulgární výraz zde volím záměrně, abych mu dala opravdovou sílu.
První krok k tomu, aby byla astná (a opravdu bude, to mi věř!), je přestat se obviňovat. Kdy ti těsně před porodem umřel tatínek, byla jsi bez partnera, matka byla na práky a tobě bylo POUHÝCH 17 let (!), jak by se asi rozhodlo mnoho z nás ve tvé situaci. Stejně jako ty. Neříkám, e vichni by dali dítě k adopci, ale jistě by to některé z nás udělaly.
Já opravdu nechápu, z čeho se obviňuje???? Byla jsi dítě, naprosto neschopné vychovat bez opory matky, partnera a hodných lidí dalí dítě. Prostě by ses o něj bývala sama nepostarala. Nikdo ti nepomohl, vichni se postavili proti tobě. Kdyby se ti to stalo ve 25 letech, je to moná něco jiného, ale v 17 jsem já byla na vrcholu puberty a vím, e by mé dítě trpělo, e je jeho máma naprostý tele.
Take se zbav toho pocitu viny. Jinak nikam nepokročí.
Tvůj partner zní jako prima chlap. Najdi konečně (moná poprvé) odvahu stát si za tím, kdo jsi, a řekni mu celou pravdu. I s okolnostmi smrti tvého otce před porodem. Tohle tvůj partner pochopí. A nepochybuj o tom, e jsi pro něj dost dobrá. Jsi super holka, jen tomu konečně musí uvěřit!
Není tady
Eva77 napsal(a):
Leila napsal(a):
Co k tomu dodat- snad e s přibývajícím věkem vidíme chyby, které jsme dřív udělali. To jsme dřív neviděly.
Nevím, co k tomu víc dodat. Vím, e ti to nepomůe, tohle konstatování. Ale s tím, e jsi dala syna k adopci, se bude muset smířit, jinak fakt skončí sebevradou, nebo pokud se ti sebevrada nepovede, někde v blázinci.
Různí lidé dělají různé chyby, nikdo není neomylný.
Bohuel si ale myslím, e čím bude starí, bude na svého syna myslet víc a víc. A jak ti tady někdo radil dalí dítě- podle mě je to částečné řeení. I kdy svého syna nikdy ze svého srdce nevymae. To nejde.
Jetě se chci, Evi, zeptat, oni ti ho po porodu ukázali? Mám toti dojem, e asi jo.Po porodu mi ho ukázali, vlastně jsem ho měla celý týden u sebe v porodnici. To e ho dám k adopci jsem se rozhodla a kdy mě měli pustit z porodnice. Tak jsem byla hnusná!!! Kojila jsem svého syna a pak se ho vzdala. Říkám, dneska se stydím sama před sebou, nejradi bych se ani neviděla. Nebýt přítele, asi bych u nebyla, nebo byla, ale někde v léčebně.
Teď dělám uklízečku, nikde jinde uplatnění neseenu, ale chtěla bych si udělat nějakou rekvalifikaci, ale to a na tom budu líp psychicky, jestli vůbec kdy budu. Hodně moc by se mi ulevilo, kdybych to dokázala přítelovi říct a on by to pochopil. Byl by to člověk, se kterým bych si o tom mohla promluvit. To ale budu muset navtívit prvně nějakého odborníka. Myslíte, e by lo, kdyby el k psychologovi se mnou a společně s tím psychologem bychom mu to řekli? Nejprve bych samozřejmě psychologa seznámila s mým problémem a potom mu to pověděli. Zdá se mi to lepí řeení, ne kdybych mu to měla říci sama, to nedokáu.
To je moc dobrý nápad. Říct to příteli u psychologa. To udělej. Uvidí, e pak se věci rozhýbají k lepímu. Začni si věřit - má na to!!!
Není tady
Já jsem věděla, e jsi ho musela zahlídnout. A co víc, ty ses o něho normálně starala!!! Nějak jsem to poznala.
No, já nevím, co poradit.
Pokud se dítě matka rozhodne dát dítě k adopci, tak se matce nesmí ukázat. Pokud jí dítě jen někdo ukáe, a to se nesmí, je to trauma na celý ivot.
No teď opravdu u nevím, jak ti poradit. Zapomenout nemůe, to nejde.
Moje jediná rada- řekni to příteli dnes, jinak se z toho fakt "zblázní".
Drím ti palečky, netrap se. Ozvu se a večer. Měj odvahu, řekni to příteli, a v tom nejsi sama.
Není tady
Evičko, pokud chce začít nový ivot, tak s novými mylenkami. Tenkrát jsi asi udělala to nejlepí, cos mohla. Byla jsi nepřipravená bez ničeho a bez citu k tomu dítěti. Kdybys ho měla, tak by z něho vyrostl chlapeček, který by byl dost neastný. Něměl by tátu, vlastně ani pořádnou laskavou mámu a ve, co mají chtěné děti. Teď je určitě někde hýčkaný a má se blaze, Tys mu poskytla krásnějí ivot. Taky mohla si jít na přeruení a na světe by nebyl. Určitě by bylo lepí, kdyby ses z vesnice odstěhovala nadobro a ila v klid. Příteli to určitě řekni. Podle toho i jak se zachová, tak pozná, jak tě bude chápat v dalím ivotě. pokud uvidí odpor, pohrdání apod., nemá smysl dál v tomto vztahu setrvávat. A třeba bude mile překvapená a bude mít vedle sebe chápajícího spojence. Ale výčitky si určitě nedělej, poskytla jsi jednomu člověku daleko krásnějí ivot s více monostmi, tak co si přece vyčítat.
Evo 77 - nic si nedělej z lidských řečí. neříkej ádná kdyby..., protoe co se stalo, stalo se. Tenkrát v 17 letech jsi prostě díte nechtěla a basta! prostě by ti překáelo a tomu se nesmí nikdo divit, ani ti to připomínat.Kadej se prostě nějak chováme, něco upřednostňujeme a podle toho ijeme...ĄĄZe tenkrát zrovna umřel tvůj tatínek, e by se mamka starala o tvoje dítko jao o vlastní, kecy, kecy, samo, e mohlo být ve jinak, ale stalo se, je to tak jak to je, a nenech si dál kecat do ivota. tenkrát sis taky nenechala,k souhlasilas s adopcí, teď ničeho nelituj a ij dál!!!
Není tady
Evčo, tak co, jak jsi na tom? Rozhodla ses, e mu to řekne? Nebo ne?
Není tady
Eva 77,určitě mu to řekni.Ono se i Tobě uvolní psychyka a spoustu věcí bude dělat jinak,vá vztah bude stát na pevnějích kořenech a vůbec i problémy běného charakteru bude řeit jinak. Takhle jsi velice zranitelná a věř mi,e k problémum se je třeba postavit čestně.Uvidí jak to zapůsobí na tvého přítele,ale nech mu čas aby si ve mněl monost si převějkat. Kdyby to mnělo dopadnout vaím rozchodem,tak to ber jako zkuenost a jdi dál. Já mněla sousedku,která mněla stejný problém.Nakonec se to vyřeilo tak,e do restaurace,kde byla s přítelem na večeři přila její kamarádka a tá mu to v její přítomnosti řekla a pak od nedopitého vínka odela a nechala je,aby si to probrali spolu.Ve dopadlo dobře.A také to tobě přeji.
Není tady
Vůbec Vás neodsuzuju. Dala jste ivot dítěti a dala jste mu anci vyrůst v láskyplném prostředí úplné rodiny. Lidi, co vám to mají za zlé, jsou blbci a ignoranti. Kalete na ně. Kdybyste to tehdy dala pryč, byla byste lepí? Dokud budete před lidmi klonit hlavu, budou Vám po ní lapat. Vzchopte se! Řekněte to tomu Vaemu. Hned. Bez emocí, bez viny. Je to vae věc, co bylo předtím, ne jste ho poznala. On, pokud Vás miluje, si Vás bude váit. Uvidí, e jste férová a e pro Vás on a Vae budoucí dítě budou hodně znamenat. Jste poučená a vyučená. Asi bych se na Vaem místě odstěhovala někam jinam. Kdy máte kolem sebe takové "lidi". Neutápějte se ve výčitkách. Zničíte se. Nikomu tím nepomůete. Kdo vás má rád, neodsoudí Vás. Proč vám matka nepomohla? Je sprosté, e Vám to připomíná. To není maminka, ale macecha. Dejte svému okolí najevo, e jste sama se sebou spokojená. S nikým nic nerozebírejte, kadému je do Vás houby. Věřte mi. Drím palce. mějte se dobře a hodně těstí!
Neřekla jsem mu to. Jsem srab, nedokázala jsem to. U jsem si včera večer v jednu chvíli myslela, e mu to povím, ale pak jsem couvla. Snaím se před ním chovat normálně, nic na mě jětě nepoznal. Ale myslím, e tohle u dál nevydrím a řeknu mu to. Dneska je mi dobře, ne sice úplně, ale rozhodně líp. A to díky vám. Dáváte mi sebevědomí a odvahu.
Kdybych tenkrát la na potrat, nebyla bych moná tak neastná. Lidé se na potraty koukají jinak, pro ně to není tak hnusné, jako dát dítě k adpoci. Sousedka byla na potratu 4krát, poprvé, kdy jí bylo 14-náct. A tý si nikdo ani nevimne, nikdo jí nepomluví. Její máma mi tu dělá dusno ve vsi, pořád o mě mluví jako o vyvrhelovi. Ale na svojí dcerunku se nepodívá. Myslím, e by mi nebylo nic platné, kdybych se odstěhovala, svět je malý a vude mě bude někdo znát.
Evo 77,
to má pravdu, e svět je malý.....no, pomluvám nezamezí, nakonec sousedka byla 4 x na potratu a je to OK, ty jsi naopak udělala někoho astným, tak tě pomlouvají...uvědom si svoji cenu, uvědom si, e tys udělala .- na rozdíl od jiných maximum a buď naopak na to hrdá, a při pomluvách dej světu vědět, e na to hrdá jsi....jak jsem ji psala, já tenkrát na potrat la, absolutně mě nenapadlo donosit a nechat někomu, .Já toho nelituju, nemyslím na to, ale tebe naopak obdivuju, es toto dokázala, es dokázala dát ivotu anci a dát anci někomu, kdo je teď velmi spokojený...
Zkus se na to podívat z tohoto úhlu - protoe takhle jsi to tenkrát myslela, a kdyby někdo něco říkal, objasni mu utto situaci takto a o tom pak není debaty.
Drím ti palce, ale lidi jsou zlí... a přiznám se, e mi ani nenapadlo, e by se někdo mohl hrabat v cizí minulosti...kadý máme svou minulost,
Není tady
Eva 77
- mono by stálo za úvahu :
napísa mu to, stručne, čo sa stalo, na jednu stranu A4, nič viac, iadny sloh, aby to vôbec dočítal, a aj dôvod prečo si mu to nepovedala, nikoho by som v tom liste neobviňovala,ani žudí, ani mamu, ale ani seba, vecne by som skontatovala, čo sa vtedy stalo, a ako to vidím teraz, nevini, len poveda, je to naozaj tvoja minulos, nič s ňou u teraz nespraví, popola si si na hlavu u nasypala dos sama v sebe aj pred žuďmi, ......a da mu to večer prečíta pri poháriku dobrého vínka-v kžude, keď mu to nedokáe poveda, nech číta, aspoň má istotu, e to čo si mu dala na papier-tak e si sa tam vyjadrila zrozumitežne-a aspoň uvidí ako reagova, /keď by si mu to dala len tak, nech si to prečíta kedy chce, nemôe na to reagova, mne by sa to nepáčilo/
Není tady
a na žudí sa môe vykaža aj on, aj ty, uká im, e má na viac, ako si oni o tebe myslia, z nadhžadom a bez uráok
a chcem vidie, kožké eny, by a ako zvládali da diea na adopciu, má môj obdiv, ja naozaj nie
- prestaň sa podceňova, stojí omnoho za viac, ako si ty sama, o sebe myslí
Upravil(a) katafyge (23. 4. 2006 13:22)
Není tady
Katafyge: v podstatě souhlas, ale proč by mu vůbec měla cosi psát, či říkat, byl a je to, sakra, jají ivot a její rozhodnutí. Ostatně ona ho taky nezpovídá, kolikrát zasunul ( pardon), či kolikrát měl nějaké děvče, které se třeba taky dostalo do takovéto situace.... ato je dle mě némlich to samý..
Není tady
Michaela.43, trápi ju to, potrebuje pochopenie aj od neho, keď má s ním i
a predsa len, na svojich predchádzajúcich partnerov, alebo následky spôsobu doterajieho ivota, alebo minulos je človek dos viazaný, hlavne, ak tam sú, tie následky, / aj keď diea nie je s ňou /,
- predchádzajúci patneri ?, kadého páru vec, či a ako si povedia, kadý sme iný, a kadý unesieme inú úprimnos / zase len záleí od toho čo máme za sebou /
Není tady
katafyge napsal(a):
Michaela.43, trápi ju to, potrebuje pochopenie / či skôr prijatie, taká aká je / aj od neho, keď má s ním i
a predsa len, na svojich predchádzajúcich partnerov, alebo následky spôsobu doterajieho ivota, alebo minulos je človek dos viazaný, hlavne, ak tam sú, tie následky, / aj keď diea nie je s ňou /,
- predchádzajúci patneri ?, kadého páru vec, či a ako si povedia, kadý sme iný, a kadý unesieme inú úprimnos / zase len záleí od toho čo máme za sebou /
Není tady
Evo 77, to bylo tenkrát a dnes je dnes. Pokud tvůj přítel má stát po tvém boku celý ivot, tak ho tato skutečnost o dítěti neodradí. No a pokud vá vztah není dokonalý, tak ho to odradí a třeba se rozejdete. Ale aspoň bude vědět na čem jsi, kdy mu to řekne.
Zlé zprávy a klevety se íří rychlostí světla a ty nezastaví. Bude lepí, kdy mu to řekne sama a také mu vysvětlí, jak jsi se tenkrát cítila a co jsi vechno proívala.
e jsi dala dítě k adopci a e tě to mrzí, na to je příli pozdě. Ber to jako skutečnost a musí věřit, e tvé dítě se má dobře a je v rodině, kde ho opravdu chtěli. Ty na tom u nyní nic nezmění.
Tvoje mylenky, které tě trápí jsou důkazem, e jsi se s celým problémem stále nesmířila - tíí tě svědomí. Bylo by dobré, kdyby jsi opravdu navtívila psychologa, který by ti to tvé klubko starostí pomohl rozmotat a najít cestu ze začarovaného kruhu. Myslím si, e hodně tvoje rozhodnutí tenkrát ovlivnila tvoje matka, protoe její postoj k tobě také není ten pravý ani dnes.
Ale toto ve ti jistě pomůe vyřeit psycholog. Jakmile se vyrovná sama se sebou a najde vyřeení problému, získá vnitřní klid a potom tě nerozhází ani řeči lidí ve vesnici.
Přeji ti hodně těstí a spokojenosti s přítelem.
Není tady
Evi, sama jsem měla první dítě a byla jen o málo starí ne ty. to je ovem jediná podobnost, ve vem ostatním jsem na tom byla tenkrát "líp" a moje dcera byla chtěná. i já jsem byla tenkrát po porodu celkem "chladná" a pravý mateřský pud a láska k dítěti se objevila a později, při celodenním kontaktu....
a Evi, myslím, e bys to svému příteli říct měla. přece nebude ít celý ivot ve strachu, e se to doví a hlavně : bude se celý ivot hlídat co mu můe říct a co ne, nebude mu moci důvěřovat?
Není tady
Evi, jestli tomu správně rozumím tak tvá vagrová o vem ví. Pak tě můu ujistit, e já se cokoliv dozvědět o bratrově nastávající tak to bráchovi rozhodně řeknu. Věřím tomu, e tvůj přítel u o vem dávno ví, jen čeká a k němu bude upřímná řekne mu pravdu sama. Musí tě mít opravdu rád, tak s pravdou ven. Představ si e mu to někdo řekne před svatbou, co by pro tebe bylo jetě horí. Nebo a budete mít spolu děti.....určitě bude mít někde v papírech napsáno, e se jedná o tvůj druhý porod.......atp.......
Eva77: Milá Evi, přečti si znova oba příspěvky od Avalonky. A čti je pořád dokola. Ona má ve vem pravdu. A mimochodem - já před tebou smekám klobouk. Donosit dítě a dát jej k adopci, to znamená dát mu právo na spokojený ivot, s hodnými a laskavými rodiči po boku. Udělalas to nejlepí, cos mohla. Věř si, jsi proto hodná holka. Sama ukazuje na eny, které volily potrat. Má pravdu - okolí se na ně dívá jinak. Ale kdo říká, e ten pohled je správný? Z mého hlediska jde o zabití plodu, který tak nedostane anci na ivot....neodsuzuju ty eny, ale dítě donosit a dát k adopci je podle mě mnohem morálnějí. Dala jsi mu to, co jsi v rámci svých moností měla. Neodsuzuj se za to, neviň se z toho. Jsi hodná a citlivá ena. A co víc, výčitkami kvůli minulosti stejně nic nespraví, jen si zavírá vrátka k lepímu a astnějímu ivotu v přítomnosti. Také věřím tomu, e věci se dějí s nějakým smyslem. Prochází si velkým trápením, kdyby nebylo adopce, nedola bys k němu....zůstala bys tou hloupou mladou holkou, která se ani nevyučila, která by třeba ani nepracovala, která by motala hlavu enáčům.....dneska píe, e o toho chlapa bys nezavadila....vidí...posunula ses a bude se posouvat ve svém ivotě dál. Jen k lepímu. Věř si. Udělalas tehdy dobře, moc dobře. Mnohem lépe ne ty eny, které volily potrat. Tím je samozřejmě nechci odsuzovat. Kadý má své důvody a kadá situace je jedinečná a není na nikom, aby druhé soudil, protoe jejich situaci posoudit neumí ani při nejlepí vůli. Tohle si nikdo nemá dovolovat ani vůči tobě, Evi.
Příteli bych se svěřila, čím déle mu to bude tajit, tím bude větí pravděpodobnost, e se to dozví bez tvého vysvětlení. Ztratí v tebe důvěru, přestane ti věřit. Vae vztahy to nahlodá. Čím dřív mu to vysvětlí ty, se vemi okolnostmi, tím lépe pro vás oba. Drím ti palce a přeju ti, abys opravdu natrefila na toho pravého, který při tobě bude stát i v tomto případě. A znovu ti opakuji - není ádná ostuda, es dítě dala k adopci. V tvém případě to bylo jediné řeení, které ti zbylo, a bylo správné! I kdy okolí má moná jiný názor. Na okolí kali. Moje babi říká "Kdo tě pomlouvá, ten ti na chleba nepřidá. O ty se nestarej." A má pravdu. Dr se
Není tady