majko, mě se zdá, že to není zrovna dobrý nápad. pokud ta malá má milující rodinu, navíc otce, ktrý se o ni stará, brzy na tebe zapomene bez nějakých větších traumat, ne?

Vše se ve mě stále mele. Blízko sebe zrovna nebydlíme, takže je jasné, že mě malá potkávat nebude - vím, že pokud má kolem sebe milující lidi (a to ona má) tak zapomene rychle. Jde opravdu asi o to, že zapomenout nedokáži já - že jsem si k ní vytvořila moc silné pouto. Ale jak si ho nevytvořit, když jsme s bývalým přítelem plánovali společnou budoucnost a malou si vzít k sobě????? Těžko se mi připouští, že mi zmizí ze života.

Moc děkuji za všechny názory, čtu je pečlivě a k tomu opravdu hodně přemýšlím. A musím se stále víc přiklánět k názoru, že bude pro všechny zúčastněné nejlepší malou nevídat.
Steličko, moc děkuji za tvoji poslední větu - ano budu to brát jako dar, že mi ta malá alespoň na chvíli zasáhla do života. Bylo to opravdu krásné a navíc - vzpomínky zůstanou navždy.

71maja,nakonec jsem se rozhodla,že ti napíši mojí zkušenost.Je to už 23 let.Když jsem byla na mateřské dovolené,požádal mně kamarád,abych na jednu noc pohlídala 11 měsičního klučinu,že matka i s dítetem se musí odstěhovat od přítele.Tak jo. Navečer mi do bytu nanosili celou výbavu pro dítě,včetně,postýlky,vaničky ap.To dovezl ten muj kamarád,i kluka mi předal,že jsi ho zítra odvezou i s věcma.Neozvali se celý měsíc.Věděla jsem jen to,že se kluk jmenuje Filípek.Pak po zjišťování jsem se dověděla,že matka je 17 letá šlapka,která nemá o kluka valný zájem.Tak kluk byl u nás.Začala jsem ho brát jako třetí dítě.Po roce jsem mněla možnost se setkat s jeho matkou a zhrozila se jejim přístupem.Začala jsem uvažovat o osvojení,klučina mi přirost k srdci. Nedostala jsem za celou dobu ani jednu korunu od nikoho.Nakonec jsem ,začala mit problém i s policií,protože jsem hlídala šlapce dítě.Klučinu jsem mněla ráda ale za spolupráce s dětskou lékařkou,jsme umístnili kluka do kojeňáku. Brečela jsem furt.Dva krát do týdne jsem za nim jezdila,vždy mi ho na chvíli půjčili a já odcházela z kojeňáku se slzami v očích i srdci.Pak jsem tam jednou přijela a sestra s kojeňáku mi řekla,že matka si nepřeje aby jsem už dále Filípka navštěvovala.... a bylo to. Přes rok jsem to těžce prožívala,snažila se zapomenout. A podařilo se. Nechodila jsem tam,nezajímala se,jen jsem chtěla zapomenout. Jsou to už léta,občas si na situaci vzpomenu ale jinak. I když by mně zajímalo co je s klukem.

71maja, ANO,ANO,ANO. Zapomenout.

Miso, já už jí svoji lásku dát nemůžu - bohužel - v srdci ji však budu mít napořád. S její "maminkou" jsme o tom spolu mluvily a bylo velmi těžké poslouchat, že se vždy na víkend (jak byla zvyklá) balí k nám - za mnou a za klukama - že se na nás stále ptá, že nás má moc ráda. Ale i ona si myslí, že bude jednodušší pro malou, když už ji neuvidíme - je to její přání a já ho musím respektovat. Navíc asi bývalý přítel bydlí u nějaké ženy, takže je jasné, že jsem to já, kdo musí z kola ven.......ať to bolí jak to bolí........a věř, že to bolí. Je od života fakt nefér, že to odskáče nevinný.

71maja napsal(a):

Miso, já už jí svoji lásku dát nemůžu - bohužel - v srdci ji však budu mít napořád. S její "maminkou" jsme o tom spolu mluvily a bylo velmi těžké poslouchat, že se vždy na víkend (jak byla zvyklá) balí k nám - za mnou a za klukama - že se na nás stále ptá, že nás má moc ráda. Ale i ona si myslí, že bude jednodušší pro malou, když už ji neuvidíme - je to její přání a já ho musím respektovat. Navíc asi bývalý přítel bydlí u nějaké ženy, takže je jasné, že jsem to já, kdo musí z kola ven.......ať to bolí jak to bolí........a věř, že to bolí. Je od života fakt nefér, že to odskáče nevinný.

Majo, holcicka to mela velmi tekzke, kdyz ji umrela maminka, to nemuzeme chapat, kdyz jsme to nezazili. Myslela si, ze jeji tatinek a ty budete jeji rodina, ale zase sklamani. Tedka ma novou rodinu. Ja bych holcicce asi sebe nepripominala, bylo by to pro ni horsi. Ale co takhle, ze bys si zkusila zatelefonovat, jak se ma? A poslala ji pohled? To myslim, ze bude dosti. A po case samozrejme tomu nemusi byt jenom u telefonu...

Majo,  ze byla stastna za balicek od tebe znaci, ze ji nejsi lhostejna. A ze ji posles pohled z dovolene?
No to je parada   Delas dobrou vec. A to se mi libi.

Miso - nevím sama jestli je dobrá věc, dávat malé o sobě vědět (byť jenom pohlednicí), ale snad tím neublížím. Navíc s tím souhlasí všichni kolem ní a myslím, že by mi dali vědět, kdy z toho malá měla nějaké trápení. Já jen vím, že na ní nikdy nezapomenu.
Geisho, vidím, že v tom nejsem zdaleka sama. A stejně jako tobě - mi dítko chybí mnohem víc než tatínek :-( Říkám si, že žili beze mne i dřív a budou i teď.......třeba hůř a třeba líp......

71maja napsal(a):

Miso - nevím sama jestli je dobrá věc, dávat malé o sobě vědět (byť jenom pohlednicí), ale snad tím neublížím. Navíc s tím souhlasí všichni kolem ní a myslím, že by mi dali vědět, kdy z toho malá měla nějaké trápení. Já jen vím, že na ní nikdy nezapomenu.
Geisho, vidím, že v tom nejsem zdaleka sama. A stejně jako tobě - mi dítko chybí mnohem víc než tatínek :-( Říkám si, že žili beze mne i dřív a budou i teď.......třeba hůř a třeba líp......

Ahoj Maji, urcite v srdci zustane a myslim, ze pohlednici se pripomenes, ale zaroven, kdyz te nebude chtit, tak ji
proste zahodi. Moc drzim palecky