29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.
Není tady
Jessika napsal(a):
A přece jenom, jak jsem četla tvoje příspěvky - stále pracuješ a vykonáváš rutinu.
A to je taky důležité. Nevzdat se a doufat, že se to jednou zlepší.
Já tedy nejspíše vůbec v depresi nejsem. Dělám věci co dřív. Jen se mi teď ještě do toho všeho stal průser, že jsem po deseti letech porušila abstinenci. A ne zrovna jednorázově. Začala jsem se řítit zase do hlubin, kde už jsem byla. Začínám nanovo, cítím se dobře, ale stejně tam někde vzadu hlodá zase nějaký zákeřný červ, potřebuji teď fakt podporu, které se mi naštěstí bohatě dostává. Takže to zvládnu.
a díky
Není tady
Selima napsal(a):
Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.
Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?
Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.
Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.
Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.
Není tady
Každý ať si to řeší po svým, ale hlavně ať to řeší. Nejsi srab. A je moc fajn, že máš milující rodinu.
Damilo, drž se!!!
Není tady
Damila napsal(a):
Selima napsal(a):
Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.
Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?
Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.
Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.
Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.
Nepovedala by som, že som "si pomohla" - proste som poriadne nevedela, že mám depresiu (kým som nezačala vážne uvažovať o samovražde, to mi už bolo podozrivé, priznávam) a bola som príliš unavená hľadať pomoc. Aj profesionálnu. Dvaja najlepší odborníci, ktorým by som verila, boli fuč, o iných som počula skôr také veci, že by som k nim šla, keby som potrebovala nakopnúť k tej samovražde... a nemala som ani peniaze, ani energiu hľadať si vlastnými silami súkromnú terapiu. Takže som držala, čakajúc, že to prejde - a ono to prešlo. Ale skoro dva roky mám v takom hnusnom hmlistom opare bez emocionálnych spomienok, bez fotiek a väčších udalostí (skoro). Ja som práve nemala veľmi rodinu (tá, čo mám, netušila - aby neprudili, keby som sa rozhodla ukončiť to) a skoro žiadnu motiváciu niečo razantne zmeniť (napríklad brať lieky) alebo o niečo bojovať.
Není tady
Damila napsal(a):
Jessika napsal(a):
A přece jenom, jak jsem četla tvoje příspěvky - stále pracuješ a vykonáváš rutinu.
A to je taky důležité. Nevzdat se a doufat, že se to jednou zlepší.Já tedy nejspíše vůbec v depresi nejsem. Dělám věci co dřív. Jen se mi teď ještě do toho všeho stal průser, že jsem po deseti letech porušila abstinenci. A ne zrovna jednorázově. Začala jsem se řítit zase do hlubin, kde už jsem byla. Začínám nanovo, cítím se dobře, ale stejně tam někde vzadu hlodá zase nějaký zákeřný červ, potřebuji teď fakt podporu, které se mi naštěstí bohatě dostává. Takže to zvládnu.
a díky
Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?
Není tady
Selima napsal(a):
Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?
Procházím individuální výcvikovou částí .
A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.
Není tady
Damila napsal(a):
Procházím individuální výcvikovou částí .
A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.
Co znamená, že procházíš individuální výcvikovou částí? Mluvíš o své práci?
Není tady
Damila napsal(a):
Selima napsal(a):
Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?
Procházím individuální výcvikovou částí .
A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.
A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?
Není tady
Eva. napsal(a):
Damila napsal(a):
Procházím individuální výcvikovou částí .
A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.Co znamená, že procházíš individuální výcvikovou částí? Mluvíš o své práci?
Je to součast psychoterap. výcviku, ale probíhá jako běžná terapie.
Není tady
Selima napsal(a):
Damila napsal(a):
Selima napsal(a):
Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?
Procházím individuální výcvikovou částí .
A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?
Ne přímo. Otevřela nějaké bolavé věci, toto mohla být reakce (ale nemusela)
Není tady
Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.
Není tady
Eva. napsal(a):
Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.
Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.
A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.
Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.
Vlastně to urychlilo proces.
Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.
Není tady
Damilo, tak ať to dobře jde i dál.
Jen mi pořád není jasný, že je to součást psychoterapeutickýho výcviku.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Damilo, tak ať to dobře jde i dál.
Jen mi pořád není jasný, že je to součást psychoterapeutickýho výcviku.
Výcvik se skládá z mnoha částí. Každý druh terapie to má trochu jinak, ten "můj to má takhle:
Jedna část je pětiletý skupinový výcvik (550 hodin) .
Další část je teorie (dva roky) a zkouška (ústní + práce-kazuistika).
Další součástí je supervize (my musíme mít 100 h)
další částí je 100 h individuální psychoterapie (sebezkušenost)
a poslední částí je praxe, účast v zařízeních, kde probíhají skupinové psychoterapie.
Pak není divu, že psychoterapeut nás stojí tolik peněz, když do toho tolik vrazí...
Není tady
To je moc zajímavé, Dam. Zvláštní, jak to všechno začalo (viz i název vlákna) a kam se to sune. Nechci se tě teď na nic ptát, protože se asi nedá vyhnout živému. Přeju ti, abys všechno dobře zvládla a držím palce. Nespěchej, ať se neztratíš.
Není tady
Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce!
Není tady
vrabčák napsal(a):
Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce!
Děkuji.
Zdá se, že je to na dobré cestě.
Mám největší možnou podporu, jakou můžu mít.
Každý z kamarádů a kolegů, komu jsem to řekla, mi nabídl pomoc.¨
Moc mě to potěšilo.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí, kteří se v takové chvíli neotočí zády.
I za vás tady jsem vděčná, že vnímám podporu.
Dík
Není tady
I když to třeba na první kouknutí nevypadá, přece jen se kolem nás vyskytuje docela dost dobrých lidí.
Není tady
Damila napsal(a):
vrabčák napsal(a):
Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce!
Děkuji.
Zdá se, že je to na dobré cestě.
Mám největší možnou podporu, jakou můžu mít.
Každý z kamarádů a kolegů, komu jsem to řekla, mi nabídl pomoc.¨
Moc mě to potěšilo.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí, kteří se v takové chvíli neotočí zády.
I za vás tady jsem vděčná, že vnímám podporu.
Dík
Není tady
Damila napsal(a):
Eva. napsal(a):
Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.
A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.
Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.
Vlastně to urychlilo proces.
Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.
Zavislost nikdy nespi,pokud byl clovek nekdy zavisly bude nad nim cely zivot.Je jen na nem jestli podlehne.Vypravel me syn,ze s nim v lecebne byl muz alkoholik ktery abstinoval 15 let po 15-ti letech zacal pit nealkoholicke pivo,pak normalni pivo,az se dostal zpet do lecebny.Zavisly clovek nikdy nebude vyleceny,zavislost nad nim bude po cely zivot
Není tady
Erem, asi máš pravdu. Zdravím.
Není tady
Erem, včera jsem si na tebe vzpomněla a ty ses objevila.
Není tady
vrabčák napsal(a):
Erem, včera jsem si na tebe vzpomněla a ty ses objevila.
Jo,jo,dekuji
Není tady
Me moc pomohla kniha 4 dohody
Není tady