Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Selima napsal(a):

Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?

Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.

Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.

Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?

Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.

Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.

Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.

Nepovedala by som, že som "si pomohla" - proste som poriadne nevedela, že mám depresiu (kým som nezačala vážne uvažovať o samovražde, to mi už bolo podozrivé, priznávam) a bola som príliš unavená hľadať pomoc. Aj profesionálnu. Dvaja najlepší odborníci, ktorým by som verila, boli fuč, o iných som počula skôr také veci, že by som k nim šla, keby som potrebovala nakopnúť k tej samovražde... a nemala som ani peniaze, ani energiu hľadať si vlastnými silami súkromnú terapiu. Takže som držala, čakajúc, že to prejde - a ono to prešlo. Ale skoro dva roky mám v takom hnusnom hmlistom opare bez emocionálnych spomienok, bez fotiek a väčších udalostí (skoro). Ja som práve nemala veľmi rodinu (tá, čo mám, netušila - aby neprudili, keby som sa rozhodla ukončiť to) a skoro žiadnu motiváciu niečo razantne zmeniť (napríklad brať lieky) alebo o niečo bojovať.

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?

Selima napsal(a):

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?

Ne přímo. Otevřela nějaké bolavé věci, toto mohla být reakce (ale nemusela)

Eva. napsal(a):

Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.

Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.

A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.

Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.

Vlastně to urychlilo proces.

Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.

vrabčák napsal(a):

Damilo, tak ať to dobře jde i dál.
Jen mi pořád není jasný, že je to součást psychoterapeutickýho výcviku.

Výcvik se skládá z mnoha částí. Každý druh terapie to má trochu jinak, ten "můj to má takhle:
Jedna část je pětiletý skupinový výcvik (550 hodin) .
Další část je teorie (dva roky) a zkouška (ústní + práce-kazuistika).
Další součástí je supervize (my musíme mít 100 h)
další částí je 100 h individuální psychoterapie (sebezkušenost)
a poslední částí je praxe, účast v zařízeních, kde probíhají skupinové psychoterapie.

Pak není divu, že psychoterapeut nás stojí tolik peněz, když do toho tolik vrazí...

Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce!

I když to třeba na první kouknutí nevypadá, přece jen se kolem nás vyskytuje docela dost dobrých lidí.

Damila napsal(a):

Eva. napsal(a):

Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.

Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.

A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.

Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.

Vlastně to urychlilo proces.

Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.

Zavislost nikdy nespi,pokud byl clovek nekdy zavisly bude nad nim cely zivot.Je jen na nem jestli podlehne.Vypravel me syn,ze s nim v lecebne byl muz alkoholik ktery abstinoval 15 let po 15-ti letech zacal pit nealkoholicke pivo,pak normalni pivo,az se dostal zpet do lecebny.Zavisly clovek nikdy nebude vyleceny,zavislost nad nim bude po cely zivot

Erem, včera jsem si na tebe vzpomněla a ty ses objevila.

Me moc pomohla kniha 4 dohody