Diky Dam

Damila napsal(a):

Díky, holky, za podporu.
Já mám pocit, že bych se měla zabývat něčím méně intelektuálním, něčím, kde se nemyslí...a přitom luštím sudoku, poslouchám přednášky Petra Kotka, a ano, i píšu. Píšu dopisy kamarádce, a vlastně jste mi připomněly, že bych jí měla odepsat. Já se jí tam vypíšu, ona mně, funguje to.
Ale pořád zaměstnávat hlavu nechci, tak zkouším normální procházky. Hodina procházky mě ale málem zabila (trochu přeháním, a pravda, bylo to po horách), včera jsem cestovala asi hodinu a půl domů, z toho polovinu pěšky, to mě taky mělo aktivizovat. No, fyzicky na to prostě ještě nemám.
Ale ležet celý den v posteli mi taky nepomůže.

objednala jsem si na pondělí masáž. Na tu se moc těším.

Mňa nabíjajú prechádzky - ale so psom(a po rovine, podľa možnosti), to je niečím úplne iné... a potom tanec. Poldruha hodiny po horách by ma zabilo úplne spoľahlivo , aj keď nemám únavové obdobie...

Luxor, Zuma, Svetlograd, Fishdom..., ale tak odpocivaju iba zdravi ludia bez dlhodobo neliecenej (neriesenej) depresie, ochotni vykaslat sa na podozrenie z infantility...

Selima napsal(a):

Pre každého znamená odpočinok niečo iné -  a ešte aj u jednej osoby sa to môže líšiť... Ja oddychujem pri etnických tancoch, v kine, na stretávkach s kamoškami (alebo kamošmi, známymi, rodinou), ale niekedy potrebujem len vypnúť, ostať v posteli, robiť všetko a nič, do ničoho sa nenútiť, chvíľu čítať, potom pozrieť film, potom niečo málo uvariť, dať si kávu... a podvečer/večer podľa chuti - buď s as niekým stretnúť, alebo sa znovu len povaľovať... Vypínam aj pri hrách na PC - scrabble, mahjong, pasiáns, tetris, atď....

Hraju karty na PC, před spaním.
Poslouchám YouTube, čtu si.
Na wellnes nedošlo, neb mám každý den něco.
pondělí masáž
úterý navštívila mě moje sestra
středa terapie, a pak výlet se synem na věž (je tady ve městě)
čtvrtek setkání s kamarádkou v čajovně
pátek další masáž.
sobota italština

a furt něco dělám v domácnosti.
peru žehlím, vařím a neustále myju nádobí. :-)
A mezitím stále hodně spím.
Kdybych nebyla tak unavená, cítím se úplně super a užívám si to mnohem víc
Tak snad mi to pomůže  se zregenerovat...

vrabčák napsal(a):

Damilo, je to obdivuhodný, co všechno stíháš. Myslím na tebe a moc ti držím palce, aby tě únava co nejdřív opustila nebo se aspoň zmírnila.  

Jejda, to snad není nutné, obdivovat mě.

Je to pouhý pud sebezáchovy, nic obdivuhodného. Nechci zdechnout, to je všechno. ;-)

Damilo, a stejně tě obdivuju! Ale Selima dí pravdu pravdoucí; koukej velkou část domácích prací přenechat ostatním členům rodiny. Měli by v tomto pro tebe tak náročným období mít a hlavně projevit velký pochopení. A navíc se jim to do budoucna bude mooooooooccc hodit.

Dami, napsala jsem "velkou část domácích povinností". Aktivit máš hodně, určitě bys celý dny neležela.
Nezajímala ses trochu o tu psychosomatiku? Bohužel to u nás nehradí pojišťovna.
Říkám si, že tvůj stav by skoro vyžadoval hospitalizaci, pozorování snad na neurologii... Nevím, nic chytřejšího mě nenapadá.
Hlavně by ti měl poradit praktický lékař.

V tom případě bych vyrazila na ambulanci přímo do nemocnice a řekla bych jim, že už si nevím rady. Výsledky všech vyšetření bych si vzala s sebou. Co lidí jde rovnou do nemocničního zařízení i s nějakou banalitou! Myslím si, že tvůj stav vyžaduje důkladný vyšetření.

vrabčák napsal(a):

V tom případě bych vyrazila na ambulanci přímo do nemocnice a řekla bych jim, že už si nevím rady. Výsledky všech vyšetření bych si vzala s sebou. Co lidí jde rovnou do nemocničního zařízení i s nějakou banalitou! Myslím si, že tvůj stav vyžaduje důkladný vyšetření.

Děkuji za zájem.
Krom psychoterapeuta (který spíše trvá na psychologických příčinách a jistě má i pravdu, jen to potřebuji řešit) je tady Babinet  jedno z mála míst, kde opravdu někoho zajímá, jak se cítím.

Mám od praktické lékařky poukázky na vyšetření sono břicha a rentgen plic. Ale to mi přijde úplně mimo. Jen už nevěděla co se mnou. Nechce se mi absolvovat zbytečná vyšetření. Ono to není zadarmo (pro pojišťovnu), a výsledek bude zase negativní, jsem si jistá, že mi nic není.

Myslím, že jsem prostě unavená, vyhořelá, a potřebuji mnohem delší prázdniny, než dva týdny.


V severských státech údajně v pomáhajících profesích mají placené nějaké velké množství odpočinku, protože si uvědomují, jak je to náročné.

U nás se jede na výkon. Dokud můžeš, makáš, když nemůžeš, přijdou mladší, a makaj dokud nevyhoří.


U mě sed to neprojevuje cynismem ke klientům, ale jen únavou. Nic víc mi není. A pořád mě ta práce baví, naplňuje, ale nějak se nestačím dobíjet.

Třeba to bude motivace k tomu, kde si najít dobíječku.

Všechno zlé je k něčemu dobré. A já se v práci cítím šťastná, jen mít na to tu sílu.


Ale máte pravdu v tom, že ohledně výživy mám ještě na čem pracovat.

Zeleninu jsem neviděla několik týdnů, a když, tak tepelně upravenou (cuketu). Jím teď méně, vyhovuje mi to. Ale musím tam nacpat to důležité.
Dnes jsem snědla krůtí guláš, no.

Jo, a objednala jsem se (tedy spíše jsem poslala mail, jestli se mohu objednat)
na psychosomatické odd.
Ale je to v rámci psychiatrie,no.

Damilo, být tebou bych na všechny ty vyšetření bez odkládání šla. Ať se vyloučí případný další příčiny. Pokud vím, tak je to v dnešní době běžná praxe, že si člověk může vybrat, kde vyšetření (RTG, sono, magnetickou rezonanci...) absolvuje. Vždycky si zvolím zařízení, kde je šance se na to dostat co nejdřív (a kde je to na pojišťovnu). Určitě je třeba se objednat, já se objednávám telefonicky. Na RTG berou bez objednání.
Na ambulanci do nemocnice je možno přijít rovnou, i o víkendu. Je tam nepřetržitá služba. Hodně lidí to zneužívá... Ale kdybys je navštívila ty, rozhodně bych to za zneužívání nepokládala. Aspoň popsat svý potíže, poradit se. Příčiny únavy přece můžou být různý. Třeba by ti dali infuze.
Jestli psychosomatický odd., kam se snažíš objednat, spadá pod psychiatrii, by přece vůbec nemělo vadit. Je to hraniční obor. A zdá se, že se vztah lidí k psychiatrii v dnešní náročný době přece jen posouvá tím lepším směrem.
Jez pravidelně, třeba méně, ale často. A nevyhýbej se zelenině a ovoci!!!

Jessika napsal(a):

To Damila:
(jsem tady tak dlouho nebyla, že jsem si musel obnovit heslo, ale to kvůli tobě )

Měla jsem téměř dvouleté období vyhoření.
Totální únava, neschopnost odejít ráno do práce (kolikrát jsem se pláčem v koupelně hroutila).
Neschopnost rozhodování, za dva roky jsem nekoupila nic na sebe! Víkendy jsem trávila tak, že jsem se naložila na gauč a od rána do večera (a přes noc) sledovala seriály a céčkové filmy, nejoblíbenější byly detektivky, horrory a masakry... Nebyla jsem na dovolené mimo Česko - nedokázala jsem se sbalit...
Představa o nějaké akci než postel-práce-postel mě dokázala úplně zdeptat.
Hodně jsem byla v noci vzhůru a něco dělala - nemohla jsem jen ležet a přemýšlet o tom, jak je mi blbě.
Byla jsem jak ta babizna z Mrazíka : jíst mi nechutná, spát mi nechutná...
Během tohoto období mi výrazně narostl zůstatek na kontu a výrazně jsem zhubla. To byly výhody, nepopírám
Jediné, co jsem nepřestala dělat, byly tenisové tréninky. Uff. Nechtělo se mi, nikdy, ale šla jsem.

Zkoušela jsem a) dobře jíst a pít, aby b) jsem dobře spala... c) bylinkové a jiné "samoordinovatelné" prostředky d) pozitivní přístup …
Jelikož jsem měla různé tělesné doprovodné projevy (nespavost, křeče, často mě pálilo celé tělo), absolvovala jsem různé zdravotní prohlídky, vše negativní (resp. pozitivní). Psycholog mi připadal jako "slabý kafe", tak jsem zkusila psychiatra. Na pojišťovnu - no, výsledek byl zkusíme to s tím... a pak s tím a pak... jsem tam už nešla.
Našla jsem si psychologa. A koupila jsem si jednu knížku pro osobností rozvoj (900 stránek, z toho tak 400 na reklamu příslušné kliniky … ale poctivě jsem to všechno přelouskala). A psycholog se mnou zkoumal, proč.
Probrali jsem  jednotlivé oblasti, které by mě "celoživotně" tíží.
A pak mi řekl jednu důležitou věc , která je možná pro někoho samozřejmá : nemusí to tak zůstat, může se to změnit.
A víš, že to změnilo?  Vlastně ani nevím proč, ale uvědomit si,  že můžu, mi moc pomohlo.

Moc ti děkuji za tvůj povzbudivý příspěvek. Zrovna dnes jsem něco takového potřebovala slyšet.

Vyvinuly se u mě i jiné příznaky. A momentálně jsem naštvaná na svého psychologa, snad to se mnou nevzdá...věnuje mi dokonce dvě hodiny týdně. Takový nadstandard, to mám prvotřídní péči.
Mám ho ráda, ale dnes mě naštval.

A tobě moc díky za naději.