Chyba může být na obouch stranách.Ale jaký příklad(postoj k manželství,pokřivený pohled na to,jak má manželství vypadat,že žena musí držet hubu a krok)si odnesou děti do života!Ono je někdy lepší být jen s jením rodičem,jedno s kterým.Hlavně aby žily děti v psych.pohodě.A nemysly si,že i když jsou děti malý,tak nechápou.Já měla otce alkoholika,bil mamku atd.Kéž bych ho radši nepoznala.
Píšeš,aby děti nestrádaly,myslíš psych. nebo po finanční stránce?My jsme byly 4holky,mamka dělnice,bydlely jsme v podnájmu,ale ten klid,když se rozvedla!!!!!K nezaplacení!!
Zoufalá psala,že ji i bil,mě dát manžel jednu facku,tak by letěl.Takový vztah je k ničemu a dětem uškodí.Píše,že děti by nechala otci-je vidět,že nechce,aby děti prožívaly tahanice,takže myslí hlavně na ně(ne jenom na sebe).

Aničko,
chyba není nikdy 100% na jedné straně. Píšeš, že budeš dělat vše pro to, aby Tvoje děti nestrádaly. A já Ti upřímně přeji, aby ses nikdy nedostala do situace jako Zoufalá, protože pak by Ti nezbylo nic jiného než sebrat zbytek sil a sebevědomí(čili to, co Ti po letech ponižování zbylo) a odejít. Moje matka neodešla a já si tahám následky dodnes s sebou(deprese, sociální fobie, roky psychoterapie). Zoufalá chce(jako většina matek) odejít i s dětmi, ale momentálně neví jak to provést a protože nemá kam a neví jak, tak tady hledá psychickou podporu a taky radu jak to vše vyřešit.
Jak to vidím, tak pro tebe je rodina něčím nadpozemským a jsi na ní závislá.Obětovala by jsi dobrý psychický a sociální vývoj svých dětí, svoje zdraví pro záchranu snu, zv. rodina? Víš, pokud v manželství týrá jeden druhého, už to není rodina, ale vězení, ze kterého je potřeba se zachránit. D.

Zoufalá, musíš vše promyslet i s ohledem na děti, s manželem promluv, řekni mu , že není fér stavět se k Tobě z pozice síly jenom proto, že nemáš kam odejít, třeba si dá říct, přece to není úpný debil, jak to máte s penězi, můžeš si bokem něco šetřit? Třeba na pronájem bytu? Nebo si našetřit a odejít, až budou děti velké. Jestli debil je tak se podle toho zařiď. A ty neumíš na něj být ironická? Já bych s takovým kouskem zatočila, že by byl hodně maklinký, zironizuj jeho jako osobu a jeho názory ber jako vtipy, kritizuj , jaký má zjev, nechybí mu vlasy, nezačíná tloustnout, dosta'n jeho sebevědomí, uvidíš, co to s volem udělá. Mysli trochu psychologicky, kdyby Tě chtěkl bít, řekni mu, že až usne, vezmeš si nějaký nástroj a přerazíš mu nohy. Když nadává počítej mu spriostá slova a potom mu řekni kolik jich řekl, když bude řvát vzteky, směj se tomu , jak vypadá, musíš být soupeř na vyšší úrovni, když tě bude vyhazovat pohroz tím stejným a dodej, že modřiny si můžeš udělat i sama a potom ho nahlásit, nesmíš být puťka.

hodne.zoufala napsal(a):

Prosím o váš názor. Uvažuji o tom, že odejdu od rodiny. Mám manžela, a dvě děti. Ale už nemůžu dál. Pro manžela jsem naprosto vzduch, sice mě už nebije, dřív ano, ale nyní mě psychicky týrá.Před 10 lety jsem mu řekla, že pokud na mně sáhne, ohlásím to. Tak už mě fyzicky nenapadá. Pokud něco řeknu- řekne ironicky- ano ty seš nejchytřejší atd. Prostě výsměch na každém kroku. Ironie. Nic jiného.
Můžu uvařit, uklidit.
Spíme spolu, když chce on.
Děti bych mu musela nechat, to řekl, že by mě o ně připravil-má v  příbuzenstvu příbuznou na soudu a s ní by se mu to podařilo (děti ho mají rády).Já jsem odchod naznačila. Řekl- tak si běž, my tě nepotřebujem.
Milenku nemá, ve volném čase je s dětmi, já jsem prostě vzduch. Odejít, nebo ne?
Mně se nechce kvůli dětem, ale takto dál nemůžu.
Jinak pokud chcete radit, že mám zajít k psychologovi, tak na psychiatrii jsem už byla- občas si vezmu prášek, který mi na chvlku trošku pomůže. Takové rady nechci. K čemu je prášek, když žiju takto?
Jinak já nikoho nemám a bylo mně řečeno, že pokud by náhodou zjistil poměr, už mě nepustí do bytu. Ale nikdy jsem v manželství ze strachu nikoho neměla, to upozornil asi preventivně.
Prosím vás o rady a o názory. Odsoudily byste mě?
Navíc teda ani nemám kam odejít, nevím kam bych šla. Musela bych si najít zaměstnání s ubytováním.
Děkuji všem předem za jakýkoli postoj a názor. Mějte se všichni hezky.

Nikde není dáno, že díky známé na soudu, by dostal děti do péče, tím bych se tedy děsit nenechala. Ale asi nejvíc přemýšlíš právě o variantě nechat mu děti a odejít? Proč se hned smířit s nejhorší možnou variantou, buď trošku bojovnice. Pokud to tedy takhle sama nechceš.  Je spousta manželství, kdy manželé musí žít pod jednou střechou během rozvodu i po něm právě kvůli bytové situaci, prostě ten druhý nemá kam jít.....
A za co máš pocit, že by Tě měl někdo soudit? Dnes se o děti starají jak muži, tak ženy. Není už nijak neobvyklé, že děti má v péči i muž. Proč by Tě měl kdo soudit, to nechápu. A i kdyby nějaká "zlá huba" soudila, tak Ti to může být srdečně jedno, a doporuč dotyčné nebo dotyčnému, ať se stará zejména o svůj život..... Držím aplce, nezávidím Ti ani to rozhodování, které už máš asi vyřešené tedy, ani ten první krok, co to všechno spustí.... Fakt se drž.

Naši se rozvedli a já dodnes děkuji jejich zdravému rozumu, že tak učinili. protože ten řev, ve kterém jsem strávila pár let, uuuuuf! Pak nastal svatý klid Ale to sem nepatří, já jen, že naprosto chápu radikálnější způsob řešení. A rozhodně bych se při takových vážných rozhodnutích netrápila předsudky okolí. Ve finále je to vždycky to poslední.....

Jak to tady pročítám- nepramení ten její strach z reakcí okolí? Zřejmě bydlí někde na malém městě nebo na vesnici /???/, těžko říct. Ono v naší společnosti není moc běžné, aby žena odešla od dětí,možná proto obavy snad z reakce lidí, že ji odsoudí.
A pokud opravdu nejde o větší město, a třeba o vesnici, tak ji místní drbny opravdu odsoudí, protože nikdo nevidí, co se odehrává zaz zavřenými dveřmi bytu nebo domu..
Těžko říct, jestli je to tak.

Děvčata: Obavu z odsouzení okolí a z nepochopení mají týrané oběti velmi často. Z pro mě nepochopitelných důvodů, chlap ji napadá, ona to řeší a měla by být za to okolím odsouzena? Proč? Ale je pravda, že chlapi tyrani často používají vět jako "Stejně ti nikdo nebude věřit, budeš za blázna, jen si každý pomyslí, že si vymýšlíš, protože kdo by tohle snášel..."....a navenek pak hrají zamilované a milující manžely. Prostě Jekyll a Hyde, jednoho znám...ale tomu už alkohol tak dokonale vypláchl mozek za těch 20 let, co s mou mámou nejsou, že teď je poznat, že je hulvát už i na něm...

Upravil(a) Eva36 (20. 4. 2006 15:20)

Avalonka: Že by schíza...?! Rozdvojená osobnost...?!

Sohlasim Irenko. Zatopit by mu mela. Jenze bez podrazu, zato velmi durazne, aby s ni prestal jednat jak s kusem hadru.... jenze problem je v tom, ze ona na to nema...
Proto si myslim Zoufala, ze bys mela svou pozornost obratit hlavne sama k sobe. Vzdyt ty za to prece stojis! Nikdo si nezaslouzi mizerny zivot! Mas pravo na uctu a na lasku. Jenze pro to musis neco udelat, ne jen zofale narikat... Proto jsem rekla, ze ty vis, co mas udelat: vyhledat odbornika, ktery by te vedl, pomohl ti projit tim ...rikejme tomu treba  "udoli stinu", kterym projit proste musis! Nikdo to za tebe neudela. To opravdu musis ty sama.
Rekla jsi, ze tvuj  muz travi vsechen vlny cas s detmi a ty ze ho miluji... Nemluvis nikde o tom, ze on si jejich lasku kupuje penezi ci darky, ale rikas, ze se jim venuje. To je prece dobra zprava. Vis, ze se o ne nemusis bat, ze je o ne postarano a dobre postarano. Muzes se tedy venovat sama sobe, nikdo ti to nema pravo vycitat natoz te za to odsuzovat! Pracuj na sobe, tedy hlavne sama pro sebe, nedovol nikomu, aby te ponizoval, najdi sve sebevedomi. Kvuli sobe i kvuli prave detem... Ver tomu, ze nikoliv nejaka znama na soude te o ne muze pripravit, ale jen ty sama... Kdyz budes prilis slaba. Najdi svoji silu a uvidis, ze to vsechno zvladnes. Neboj se holcicko, to pujde

Eva36 napsal(a):

Bodejť by na to Zoufalá měla, pořádně mu zatopit, když s ní mává tak dlouho a za ty léta jí přesvědčil, že je ubohá nula, která se k ničemu nehodí a nemít jeho, tak se o sebe ani nepostará, dokonce ani o děti se nebude umět brát....jo ono roky ponižování dělaj´ svoje.....

Zoufalá: Cítím z tvého příspěvku opravdu zoufalost. Ale věř, že to, že si myslíš, že jsi neschopná, nedostaneš děti...cokoli, z čeho máš strach, to je jen obrazem ženy, který ti vtiskl tvůj muž do tvého podvědomí. To nejsi skutečná ty. Vzpomeň si na sebe třeba na dobu, než ses poznala s manželem...uvědom si, že máš právo na to, abys měla hezký život, že nemusíš snášet to, co snášíš. Že ty nastavuješ manželovi ty hranice, za které nepůjde, nebude tě pošlapávat...Drž se, zvládneš to. Máš na to, ženy jsou obecně silné, i když je někdy slabí muži zvládnou přesvědčit o opaku, ta síla v nich zkrátka je. Jen ji ze sebe vydolovat. Přestaň naříkat, najdi si psychologa nebo psychoterapeuta a určitě to zvládneš. Za pár let z tebe bude jiná ženská, sebevědomá, i s dětmi, třeba bez tohoto manžela a s manželem lepším, nebo s tímhle manželem, ale vylepšeným...a budeš si říkat "Proč já to ty roky trpěla?". Určitě to zvládneš. Zvládla to moje máma, zvládla jsem to já, zvládneš to i ty

Presne tak, Evo
Zoufala je uz tak ubita, jeji sebevedomi zaslapane hluboko pod zem a jeji sila tak mala, ze ji vubec nikdo nemuze vycitat, ze ji uz nazbyva na nejaky "boj" o deti. Nikdo nama pravo ji odsoudit za to, kdyz ty zbytky sily posbira a cele upre na "boj" o sebe samu, zacne se venovat sama sobe, aby byla zase ta skvela zenska, ktera si umi poradit.

Hodně.zoufalá, myslím, že sama trochu chápeš, že odejít s dětmi někam do azylového domu apod. není řešení. Navíc dokážeš si představit, jak bys tím změnila život dětem? Odcházet nikam s holým zadkem prostě řešení není. Zbavila by ses jednoho vážného problému a nastaly by další vážné problémy. A potíže s manželem by nepřestaly. Začal by si děti kupovat a z vlastní zkušenosti vím, jak se rychle koupit dají. Moc by tě to trápilo. Odejít bez nich.....no, nevím. Zkus být bez nich týden a pak uvidíš, jak se ti daří. Možná ano, co já vím. Samozřejmě to ponižování by sis líbit neměla. Sama doma prožívám něco podobného. Ironie, výsměch, skoro pořád jsem sama, na práci taky sama. Moc to bolí, ale jsou i hezčí dny.  Sleduji to okolo sebe a dost je to v některých rodinách podobné. Myslím si, že čas na odchod zatím ještě nenadešel. Štěstí přeje připraveným. Zkus to řešit nějak jinak. Zační pohovory u psycholožky, najdi v sobě víc síly a proti té ironii bojuj, třeba i nezájmem. A až ti řekne, že jsi nejchytřejší, tak klidně řekni - já vím. A směj se tomu. Jednou mu dojde dech. Až ti bude vyhrožovat, že tě nepustí do bytu, tak řekni klidně, já přijdu s policií. Musíš mu ukázat, že se taky nebojíš, že máš své zájmy, že nejsi zbavená svéprávnosti. Řeknu ti příklad- můj muž nás ráno brzy budil, v 7h ráno nám naschvál startoval vysavač u hlavy, prostě buzerace. Byl vyspinkaný, šel spát v 8 večer, doma klacek nepřeloží. Tak jsem to otočila. V 8 večer se opět chystal nakutě, tak jsem rozsvítila všude, pustila muziku na plné pecky a volala jsem: dneska bude karneval zlato. A jeli jsme tak do půlnoci. Už nás nebudí. A pokud ano, tak bude zase mejdan. Já vím, tohle není život, ale musíš si ho přizpůsobit trochu sobě. S ním nic neuděláš a odejít nepřipravená....určitě ne. Doporučuji ti studovat, založit si stavební spoření a jednou dojde vysvobození. Za 2 roky bude staršímu dítěti 15 let, a to vás potřebovat nebude a ani tatíka, neboj. Už s ním nebude chtít trávit osobní čas, fakt ne, byl by to trapas. Mladší má 8, bohužel, ale už to bude za 2 roky jiné. Od těch 10 let to děti zase chápou jinak. Do té doby něco našetříš. Teď se musíš dát dohromady, být vyrovnanější. A milence si klidně pořiď. Však se to proláknout nemusí, pokud budete moc opatrní a nebudete se scházet denně. Já ho nemám, mám teď období kastrace (averzní vůči všem mužům). Ale pokud by jsem měla chuť, tak si to malé štěstí asi pořídím. Aspoň chvíli být šťastná. Přestaň se bát zoufalá a ukaž, že si věříš. Oni to většinou jen zkouší a u rozvodu mají naděláno v kalhotách. Je to těžké, bolí to,a tak nějak si musíš najít svou cestu a kdoví, co bude za dva roky.

hodne.zoufala napsal(a):

Ano, vím, že mám odejít. Ale otázka- kam? Sama bych mohla někam na ubytovnu, ale s dětma mě do Azylového domu nevezmou, když se jedná "jen" o psychický teror.
Avalonka to řekla přesně- přece nemůže odejít bez dětí. To je právě to, co nejde.
A s dětma nemám kam.
Vím, že mně neporadíte,kam, ale děkuji aspoň za dosavadní psychickou podporu. Všem.

Zoufalá,

špatně jsi mě pochopila - psala jsem I mně samotné v první milisekundě napadlo "přeci nemůže opustit děti", ale opravdu jen v milisekundě.

Já si naopak myslím, že odejít musíš. I bez dětí.

Držím pěsti!