ja jsem vsem zakazovala aby za mnou chodili a pak jsem byla rada, ze me neposlechli. Pokud ti bude dobre, tak se rada pochlubis svym mrnouskem. Ani doma mi navstevy nevadili ale je fakt, ze Tomik byl zlaticko a ja nebyla nijak vyrizena. Ale kazdopadne to bylo tak,ze nejdriv zavolali a zeptali se jestli a kdy muzou prijit. Necekane navstevy mi tam nastesti nechodili. Je dobry mit na vyber a ze ti neni dobre muzes rict vzdycky :-).

Já byla moc ráda,že za mnou chodili.Sice jsem 3.den chytla depresi a všechny odvolala a jen bulela,že nic nezvládám,ale druhý den už jsem vyhlížela na telefonu zprávu kdo přijde.Asi to záleží na tobě jak se budeš cítit.

Upravil(a) jituš (18. 4. 2006 22:28)

Tak to Kamči chápu.Já mám tchány v Brně,tak ti nejezdili a věř,že by byl alkohol cítit až na chodbu.  Vlastně tchán malého ještě neviděl,protože má jiné starosti a Pražáky nemá rád.

Já jsem se těch návštěv teda v porodnici dost obávala. Měla jsem strach z toho, jak nás budou rušit, hlavně tchýně s tchánem .... nakonec jsem ale byla ráda, že za mnou někdo zajel. Manžel jezdil každý den, což jsem fakt potřebovala. Byla jsem tam totiž 14 dní, malý byl v inkubátoru, na dých. přístroji, měl komplikace, takže jsem fakt byla za ty návštěvy ráda. Doma už jsem potom byla s manželem, takže už jsem se tak nenervovala. Ale návštěvy jsem ze začátku odmítala z důvodu, aby malého nikdo nenakazil nějakýma bacilama, chřipkou apod. Když už jsem se pak o něj tolik nebála, tak už jsme návštěvy přijímali. Ale ještě teď, když má někdo přijít, zdůrazňuji, aby byli v pořádku. Stejně jako já bych nešla s malým na návštěvu k malým dětem, když bysme byli nachlazení.

Já hlavně čekala na manžela a rodiče, ale z jiný návštěvy jsem moc nadšená nebyla. Ale ustáli jsme to. Mates aspoň z toho chování spinkal.

Světluško., přesně - k mojí spolubydlící pořád někdo chodil až na pokoj, bylo jim jedno, že kojím, lítali tam s kamerou a natáčeli... já jsem si netroufla vzít na pokoj ani manžela, a když mi šel jednou pomoci s přebalováním, tak ho sestra seřvala, co tam dělá, že nemáme nadstandard... Nejsem pomstychtivá, tak jsem nic neříkala, ale vadilo mi to dost...

Já jsem právě byla s malým na JIPce, takže i když už jsem ho potom měla u sebe, tak za skleněné dveře nikdo nemohl. Pochovat si mohl  mrňouska akorát manžel a to v zeleném sálovém oblečení. Ale byla jsem za to docela ráda. Když jsem viděla některé lidi, co tam chodili na návštěvy, že by lezli do toho stejného pokoje, kde byl ten náš maličkej uzlíček ....

Já jsem byla ráda, že většina návštěv se uskutečnila v porodnici a pak mi moc lidí domů nelezlo, akorát tchýně co si dřepla na zadek ( chtěla jsem napsat něco jiného) a čekala až jí uvařím čaj a co jí dám k obědu.  A pak mi chtěla přiject i se svým druhým synem, tak jsem jí upozornila že mám šestinedělí a návštěvy nepříjmám. Tvářila se divně, protože ona jela 2 týdny po porodu na vandr, tak co prudím. Jenže já byla po císaři a v porodnici jsem byla 14 dní, protože jsem měla zánět v ráne a teploty.