Dakoto,
já se zase celý život potýkám s tím, že když zhodím, tak špatně přibírám. 164/50 je teď moje aktuální váha. V době největšího stresu, což bylo cca před půl rokem jsem rychle zhodila 12 kilo. Vážila jsem jen 44. Byla to hruza, vypadala jsem jako anorektička. Vždy jsem měla komplex, že nejsem oplácaná. Zachraňovaly to jen prsa. Vím, že většina touží být štíhlá, ale ono není o co stát. Nemáš obalené nervy, jakýkoliv stres vede k tomu, že máš třesavku, tik v oku atd. Dneska už vážím o 6 kilo víc a můžu říct, že to byla fuška nabrat to. Jsem vděčná za každé deko. Začínám být oplácaná, a to mi vyhovuje.
Z čeho cítíš vinu? Že jsi správný kus? Vím od hodně mužů, že se sice rádi podívají na štíhlou, prsatou, ale doma mají nejradějí správnou maminu. Věř mi. Tohle mi potvrdilo hodně chlapů. Roky jsem pracovala mezi 200 chlapy a probrali jsem prakticky všechno ( jo, to byly časy, kdy jsem byla svobodná a plná nápadů a elánu).

Jsi šikulka a máš srdce na správném místě. Jen je Ti teď hodně těžko, ale věř, že bude lépe. Taky jsem měla pocit, že se mi zhroutil celý život. Blbost. Možná se zhroutil, aby jsem dostala možnost stavět nový a lepší. Je pravdou, že se ze mne stává sobeček co začíná myslet taky na sebe a ne všem okolo se to líbí, ale to je jejich problém. Občas mne ještě dostane ta"stará Sofi", ale ta "nová" ji přebíjí. Držím Ti palce a drž se.

Eva36 napsal(a):

pavli: ne všichni, fakt ne...některým stačí jedna žena, nehoní se za jinými....ale je jich asi málo, takových chlapů. Spíš jsme obklopeny chlapci, kteří si snaží namluvit, že jsou chlapi. A dělají to tak, že stíhají každou babu, oblbují ji a na jejích reakcích si dokazují, že jsou dobří...asi jo...

já vím, že ne všichni :-) teď mám jednoho báječnýho :-) ale plno je jich takových

Sofi  Víš, já právě nejsem ta mamina od sporáku, mě chlapi vždy chtějí právě jako milenku,proto tolik trpím. To já nechci!!! Chci někomu patřit a vážit si ho a aby on si vážil mne! Po všech mých zklamáních / a věř,že jich nebylo málo/ je to pořád totéž. Velká láska, opojení, steretyp, odchod. Teď to nebyl grázl,ale laskavý milý člověk, který mi dělal, co mi na očích viděl! A já to opětovala a byla ŠŤASTNÁ!! Byla jsem připravená na společné stárnutí a tohle je podpásovka. Já umím říct ,ON si mne nezaslouží ,ale kolikrát v životě to budu muset říct! Sakra co dělám špatně???? Ještě žádný muž mi to nedokázal říct! Málo péče,moc péče, dusím láskou,nebo ji nedávám moc najevo? Prostě fakt nevím. Všichni nakonec odejdou za jinou a mají výčitky, jak mi hrozně ubližují.  UF, to jsem se rozjela,sorry ale ulevuje se mi tím. Díky za držení palců .

Káča napsal(a):

dakoto, vydrž-hlavně se mu nevnucuj! I kdyby teď přijel na víkend, tak se chovej normálně (musíš!!!), dělej to co vždy, buď k němu stejná(jakoby se nic nedělo). Já bych akorát napsala dopis-něco v tom smyslu, že je mi těžko, že si vážím toho, co jsme prožili a i kdyby to mělo skončit, že to nebyly promarněné roky. Že jsme dospělí a rozumní lidé, že máme každý právo rozhodnout o svém životě a že pokud bude šťastnější u té druhé, je to tak v pořádku, i když mi to rve srdce. A že je a bude pro mně vždy fajn chlap. A že to čekání je pro mně velmi těžká doba.
Pak bych mu ten dopis tajně dala do tašky až při odjezdu(nebo do ruky).
Nezbývá, než čekat a doufat, že nezahodí ty hezké roky a nezávadný vztah. Pokud se rozhodne pro Tebe, asi bych zásadně něco změnila-napadá mně to bydlení.
Jinak znám ten pocit, kdy odejde ,,dítě". Mně odešel před dvěma měsíci můj 20-ti letý syn. Taky to nebylo a ještě není lehké.
Držím palce.

Díky Káčo, to je dobrá rada,i když nevím, jestli to dokážu. Myslím dopis. Pokusím se ho sepsat, jak to cítím, i když by stačilo napsat to, co jsi uvedla ty,protože přesně tak to je. Pak se asi budu řídit citem,pokud tedy přijede. Dík za palce

Tak jo, dopis jsem napsala, vlastně skoro opsala, protože tak to prostě je. Včera volal a dneska přijede. Nevím, jestli už má jasno nebo jede jen na koně ale slibuju : přijmu cokoliv se vztyčenou hlavou jako pravá dáma a budu myslet hlavně sama na sebe ! Moc jste mi za tenhle týden pomohly a skládám vám velký dík. A v pondělí vám řeknu, jak to dopadlo. Tak držte palce!!!!

Vzpoměla jsem si dnes na Tebe, jak to s ním zvládáš (jestli teda přijel) a čekám, že se ozveš, co nejdříve, jak ten víkend dopadl, Tvé pocity a jestli jsi mu dala svůj dopis.
Ozvi se!!!!!!!

Dakoto, myslím, že on chce mít obě - tebe o víkendech, tu druhou přes týden, tak hezky mu to vychází, tak se mu to hodí. takže teď jen, jak to zařídit, aby mu jedna pro druhou nedala kvinde? prostě bude říkat jí i tobě "miluju tě" ale "nedokážu se s ní rozejít, je to silnější než já" - klasika.

Dakoto, čas to chce určitě. Nevím, jestli dělám dobře, co teď napíšu, ale cítím Tvou bolest a člověk si vždy říká, že je to to nejhorší a že to nepřejde-takže: já před 14ti lety přišla o syna. Bolest to byla neskutečná, tenkrát jsem si myslela, že se už nikdy ,,nezvednu". Čas to spravil, ta strašná bolest je pryč (jen malá), jen jsem nezapomněla, vzpomínám, ale tak nějak jsem se s tím smířila. Jinak to nejde, život jde dál, jistě máš někoho na světě, kdo tě má rád. Troufám si tvrdit, že ztráta dítěte je to nejhorší a že ztráta milované osoby je daleko lehčí (tak to je - promiň), tak jsem přesvědčená, že když jsem to zvládla já (tehdy s 36kg), tak Ty určitě!!!
Pokud jde o to, že jste zase tam, kde jste byli-dali jste si snad nějaké ultimátum, tak ho dodrž, i když Ti to bude rvát srdce-máš svou hrdost, ne? Držím palce.

Jo, jo, jak jindy čas letí tak teď se neuvěřitelně táhne. Má to svá pozitiva. Jsem -11kg ,nechala jsem si udělat nehty, učím se myslet jen na sebe a je to dost fuška. V zrcadle už je zase ta šmrncbaba jako dřív, ale uvnitř hamba mluvit. Moc si cením vaší podpory a jsem ráda, že jsem vás našla. Ono je totiž snažší vypovídat se cizímu než blízkému člověku. A taky při čtení příspěvků si tu člověk uvědomí, že v tom není sám. Takže díky dík a fakt se držím!

Sunny,
začala jsem pangaminem. Ze začátku mne z každé tablety natahovalo, ale zvykneš si. Taky jsem se zásobila sladkým. Jeden šuplík v práci mám plný čokoládek.  Ráno si připravuji sunar s vločkovým odvarem a hodně sladím.
Ale především to chce trošku klidnější nervy. Což už teď celkem jde.
Když jsem nemohla vůbec jíst a jen mne natahovalo, tak jsem kupovala v lékárně Nutridrink. Je to ochucené mléko, které se pije jako výživa po operaci.

Já káča pitomá jsem mu poslala sms na prvního máje a nevím co jsem očekávala, asi jakoukoliv reakci, která samozřejmě nepřišla. Sakra už jsem -12kg, vypadám zase ve formě, cvičím, natírám doma všechno na neuvěřitelné barvy, jezdím na koni, plavu a přitom se šíííleně užírám ,takže mi to vlastně nic nepřináší. A ještě se mi z toho dělají vrásky. Copak je možné, že ten chlap je úplně bez citu? Vždyť po sedmi letech sakra musí alespoň tušit, že mi je ouvej. ( A že např. stále jezdím na zimních gumách, protože letní mám u něj ) A že ten měsíc je k nevydržení. / ja vím že to byl můj návrh.../.  A že nemám kolo/je u něho /, nemůžu na chatu ,ještě jsme neodzimovali /všechno je u něho/.  Ach jo....

Jo, chlapi nemají rádi problémy......

klokan napsal(a):

Káča napsal(a):

Jo, chlapi nemají rádi problémy......

Káčo - a kdo je rád má??? Ženy?? Neřekl bych, možná snad nějaký masochista.

Ale chlapi je neradi resi.
To plati obecne,ty jsi asi vyjimka, vid?