pavli napsal(a):

dakoto, jste spolu 7 let a žijete odděleně? to mi připadá dost zvláštní? nepramení jeho nevěra z toho odloučení? jak často se vídáte? jen o víkendech?

Ano, tak jsme se v začátcích domluvili, kvůli práci a bytu. Já jsem z Prahy a on z jihu Čech. Jsme spolu každý víkend, celé ty roky. Každý den si voláme, tedy volali, ale NIKDY mi neřekl "chci abys zůstala,chci řešit,nelíbí se mi to, nejsem spokojený!"

No... nevěra je jako volání o pomoc...zkuste si o tom promluvit, pochopit jeden druhého, třeba najdete společnou cestu. Nebo se na něj vykašli, jestli ten chlap není kvalitní. Ono i kvalitního člověka může potkat nevěra a on jí může být sám zaskočen stejně jako ty. Nelíbí se mi, že ty jsi našla důkaz nevěry. Znamená to, že jsi pátrala? A taky se mi nelíbí, že se ti "svěřil", že neví, co má dělat. Takhle mluví chlap k ženě, kterou sedm let má rád?...Každopádně se drž a ten měsíc vydrž. Pak se rozhodni, co s ním.

Mám podobný problém. Měla jsem roční vztah na dálku - 70 km, ale jelikož jsme oba dost pracovně vytížení a máme děti, tak to zatím jinak nešlo. Dokázali jsme si užít každou chvilku. On měl ráda moje kluky - 15 a 17 let a já jeho úžasnou 3 letou holčinu. Dohromady jsme si padli do oka. Ještě před pár dny bylo vše v pohodě a dnes jsem zase na kolenou (před dvěma lety ode mne a kluků odešel BM po 15 letech hezkého manželství za krásnou mladicí) a nevím jak dál. Přítel mi sám oznámil, že mi byl nevěrný (úlet v opilosti) a já mu dala druhou šanci........hodně jsme o tom mluvili a snažili se pochopit jeden druhého.......jenže on stejně trval na ukončení vztahu (i když pro něho budu prý v životě vždycky nejvíc znamenat), protože bych se mu nemohla podívat do očí, protože bych mu nevěřila, protože a protože bych JÁ měla problém..........nevím v čem je zakopanej pes, když tvrdil jak je se mnou šťastný, jak moc jsem důležitá v jeho životě a v životě jeho dcery (které se v autě zabila maminka), která pro mě znamenala totéž, co moji kluci. Tak nevím jak žít bez přítele, ale hlavně nevím jak zvládnout to, že to sluníčko malé už nikdy neuvidím a jak ona tohle chuděra asi zvládne.................poraďte, prosím

pavli napsal(a):

snad sis s ním měla promluvit dřív (ze začátku) jak tu vzdálenost řešit? jeden z vás se mohl přestěhovat, změnit práci, všechno jde, když se chce, ne? já si totiž nedovedu představit, že bych někoho milovala a vídala bych se s ním jen o víkendu? také si jen těžko představím chlapa, kterýmu nevadí týdení sex. půst.
jinak chápu, jak ti je, ale věř mi, ať už to dopadne jakkoli, bude líp. bude, ač tomu teď snad nevěříš.
myslím, že ten měsíc je pro tebe čas na to, romyslet si, zda o něj opravdu stojíš, zda on za to stojí...

Dohoda na začátku právě byla taková, že nám vyhovuje být odděleně ,a kdyby se něco změnilo, tak si to řekneme,to a to se mi nelíbí. A sex? Není nám 20 let a týden má 7 dní. Z toho 4 dny jsme byli spolu a tak času bylo dost.  Teď vůbec ničemu nerozumím a nechápu to. Moc díky za podporu

katafyge napsal(a):

dakoto, ale snáď ti povedal ako a prečo sa to stalo, ak nemáte problémy v komunikácii, alebo aspoň tušíš prečo sa to stalo, či nie ?

Kdybych to alespoň tušila!! Problém je ten, že mlčel. Všechno nechával na mě.Všechna rozhodnutí, návrhy, nápady a nikdy ani náznak ,že se mu to nelíbí, že chce něco jiného... Bože, teď mi začíná docházet, že všechno možná bylo úplně jinak!! No to je strašné, to mlčení ,neřešení, no tak teď je mi ještě hůř !!! Ale díky,to potřebuju.

víš Evi, chlapi ne že se nedokážou rozhodnout pro jednu, oni prostě chtějí dvě (tři, všechny aspoň vyzkoušet...)
Dakota teď má dvě možnosti - buď ho přesto bude chtít a bude doufat, že ona vyhraje anebo ho vyhodí a bude ho mít ta druhá (zatím)

Díky díky všem, kteří mě tady zvedáte ze země!!!! Zjišťuji, že když jsem tady, přichází úleva na duši.Sice stále ještě nejsem schopná normálně fungovat /nejedla jsem už pět dní -nejde to / ale ten pocit,že v tom nejsi sama a úplně cizí duše ti podávají pomocnou ruku ,ten je opravdu fantastický!!!!!!! DĚKUJU.

Dakoto, nevěš hlavu, valížeš se z toho, zas bude líp.
Podle nicku soudím, že máš blízko k trampování, tak vyraž ven, má být hezký víkend. Teď jsi v šoku, který pomine . Tělo si udělá stop stav, nenechá se ruinovat.

Dakoto,
Já si myslím, že jsi reagovala moc dobře. Dala jsi vám oběma šanci si za ten měsíc uvědomit jestli spolu chcete dál zůstat nebo ne. Možná, že na konci budeš sama ze sebe překvapena a zjistíš, že na něm až tak moc nejsi závislá. Kdyby jsi udělala scénu a dala nůž na krk, tak by to bylo asi pro něj podstatně lehčí, ale Ty by jsi se pak zžírala pocitem, že jsi vám nedala šanci. Jsme jen lidi a každý z nás děláme chyby a pokud nám je dána možnost se z nich poučit, tak je to velký krok k lepšímu. Věřím, že bude pro Tebe ten měsíc dost těžký, ale zkus se zaměřit na sebe a zační jíst ( vím o čem mluvím- já shodila 12 kilo),třebas jen po troškách. Držím Ti palce.

Naplánuj si něco sama, jdi do fitka nebo běhat nebo navštiv nějakou hist.památku nebo bazén, jenom takhle nekvokej.

Nepoddávej se tomu, máš nějaký koníček? Nebo zvelebuj domov, využij toho, že máš prostor, něco vymaluj nebo vylepši , potěšíš sebe i je , když náhodou zavítají zpět.

SOFI napsal(a):

Dakoto,
Já si myslím, že jsi reagovala moc dobře. Dala jsi vám oběma šanci si za ten měsíc uvědomit jestli spolu chcete dál zůstat nebo ne. Možná, že na konci budeš sama ze sebe překvapena a zjistíš, že na něm až tak moc nejsi závislá. Kdyby jsi udělala scénu a dala nůž na krk, tak by to bylo asi pro něj podstatně lehčí, ale Ty by jsi se pak zžírala pocitem, že jsi vám nedala šanci. Jsme jen lidi a každý z nás děláme chyby a pokud nám je dána možnost se z nich poučit, tak je to velký krok k lepšímu. Věřím, že bude pro Tebe ten měsíc dost těžký, ale zkus se zaměřit na sebe a zační jíst ( vím o čem mluvím- já shodila 12 kilo),třebas jen po troškách. Držím Ti palce.

Sofi,díky za podporu a fakt se snažím. A ta kila,co jsi shodila, vrátila se? Víš já jsem z rodu "velkých žen" a celý život s tím zápasím, takže v tom podvědomě cítím svou vinu.