.

Upravil(a) misha88 (2. 2. 2011 21:00)

Ahojky my jsme od sebe 8,5 roku seznámili jsme se když mě bylo 17 a jemu 26 teď jsme spolu úžasných dvanáct let máme dvě děti a jsme docela šťastni.Ale co mě vždycky dostane je to když mi řekne:"já když jsem šel do učení tak ty si šla do první třídy"přemýšleli jste otom někdy takhle?

první jsme měli když mi bylo 23 a jemu 31,5 takže asi šest let po tom co jsme se seznámili.

Gabrielle napsal(a):

Tahkle diskuze mě moc zajímá. Taky mám přítele staršího o 15 let (je mi 28, jemu 43), jsme spolu 5 let. Bydlíme spolu rok a celkem v pohodě, čekala jsem, že srážky mezi námi budou ostřejší, jsme oba tvrdohlaví. Komplikace občas plynou z toho, že přítel nerad mění cokoli ze svých zvyklostí a je většinou na mě se přizpůsobit - já bych zase spoustu věcí dělala ráda jinak - jak jsem zvyklá z domova..

A co vy, měly jste někdy pocit, že vás vaše mládí oproti partnerovi znevýhodňuje?

Matka si vzala otčína o 17 let staršího a myslím, že pro mě a pro bráchu neměl moc pochopení (slabé slovo) Byl velmi žárlivý na matku, vnímaly jsme to jako děti velmi silně. Mám pocit, že matka vedle něho rychle zestárla...

misha88 napsal(a):

Co vy?Jo a máte dětičky Gáby??

ještě ne, ale chceme. Tak za rok, až budeme mít vlastní byt (a hypotéku na něm )

Čaute taky mám partnera o 26 staršího.Kalpe nám to báječně a jsme spolu už 6 let. Nemohla bych si vedle sebe představit nikoho jiného. Mooocinky se máme rádi.Tak nevěšte hlavu

misha88 napsal(a):

Ahoj...jo ještě když už jsme tuhle diskuzi tak pěkně rozjeli..a vetšinou sem píšete ty,co zkušenosti se starším partnerem opravdu mají, co kdyby se nám taky ozvala některá,co má doma muže třeba mladšího-o deset,dvacet let...M

Nemám osobní zkušenost, ale švagr (36) má družku, která vloni oslavila padesátiny. Ona má dvě dospělé děti a vnučku. Spolu mají čtrnáctiletou holčinu a jsou naprosto v pohodě. Chodí s vnučkou po městě a holčina mu říká dědo. Cizím je to divné, rodina si zvykla. Nejtěžší to bylo asi pro tchyni, protože její "snacha" je o pár let mladší než ona.

Ahoj po zkušenosti se starším partnerem a jeho odchodu mě taky doslova uháněl o hodně mladší - a taky jsem to vzdala a tak jsme spolu už 9měsíc a zatím jsem nelitovala.Asi je to tím že se nesnaží mít navrch z pozice věku.Nevím jak to dlouho vydrží ,ale to neřešíme a žijeme teď.

Tak já si teda myslím,že to asi bude smutný,ale že se na mou stranu postaví rozum,a řekne mi bud ráda za ty hezký a zábavný chvíle,ale věděla jsi to od začátku tak ho nech jít má na to právo.ON je o 24let mladší.

.

Upravil(a) misha88 (2. 2. 2011 21:01)

.

Upravil(a) misha88 (2. 2. 2011 21:01)

Ahoj Miško,
problémy určitě máme, ale spíš bych řekla že to souvisí s povahou nás obou. Jedna věc co mě napadá je bydlení které jsme řešili před rokem, jelikož on od svých 18let bydlel sám a zcela mu to vyhovovalo, neviděl jediný důvod proč bychom měli začít bydlet spolu. Mě to už přišlo trochu uhozený a hlavně dost nepraktický čtyři roky za ním jezdit s igelitkou v baťůžku se spodním prádlem na druhý den, čekala jsem pořád kdy mi nabídne jestli bych se k němu nechtěla nastěhovat a ono nic, zeptala jsem se ho tedy já a on souhlasil. Sice jsem si to takhle nepředstavovala, připadala jsem si trochu jako jeden náš rodinný přítel který k nám když jsem byla ještě dítě kdysi přišel na návštěvu, lehce se pozdržel na týden a nakonec když začal rodičům zasahovat do výchovy dětí (mám ještě bráchu), přepínat televizi a konzumovat jednoho lahváče za druhým  tak ho museli rodiče vyhodit. Mluvili jsme o tom spolu, prý ho to nikdy nenapadlo že bych s ním chtěla bydlet, tudíž mi to nikdy ani nenabízel. Je to asi těžký když člověk žíje takhle dlouho sám a najednou si má zvykat s někým žít. Zatím to docela klape,
těžko říct jak to bude za pár let. Přítel je k tomu našemu vztahu trochu skeptický, myslí si že si stejně jednou najdu někoho mladšího.....taky už se párkrát v životě hodně zklamal, takže už je opatrnější, možná proto to bydlení. Nechce se moc vázat, což mi zas tak nevadí, já jsem zvyklá si víceméně dělat co chci, mám spíše kamarády než kamarádky, hodně koníčků, v létě jsem byla sama na dovolené a vadilo by mi kdyby mi to někdo vyčítal. To bydlení mi ale vyhovuje, je to hrozně hezký mít něco společnýho, nevím jak to přesně popsat. Co se týče dětí, tak zatím o nich neuvažujeme, já bych chtěla tak ve 30ti, ale pochybuju že on je chtít bude. Chce si prý ještě užívat a cestovat, plánujeme že budeme cestovat spolu, ale já se snažím se toho zas až tak nedržet, vždycky když jsem si něco hodně naplánovala, tak to dopadlo úplně jinak. No, teď na to koukám, napsala jsem to dost zmateně a ani nevím jestli to má nějaký smysl, jsem v práci a vymýšlím blbosti.   
To co napsala Judinka je určitě pravda, já jsem se paradoxně zahrabala s tím bývalým který byl stejně starý jako já, jeho maminka byla hrozně hodná ženská, ale bohužel toho mýho bývalýho příšerně rozmazlila, takže měl pocit že je středem světa a všichni včetně mě se k němu budou podle toho chovat. Už v těch 18ti letech měl strašně negativní postoj k životu, dostávalo mě to do depresí. Pořád jsme se jenom hádali, dokonce jsme se i poprali, ten člověk mě úplně duševně vycucnul. Celý ty dva roky jsme jenom vysedávali po hospodách, jak dědek s bábou. Byl daleko "starší" než můj nynější přítel, možná dnes i vzhledem!

Můj první manžel byl starší o 3 roky a po 11 letech jsem se rozvedla. Pak jsem poznala mého druhého manžela, o 18 let staršího a bylo to krásné manželství, o takovém vztahu jsem vždycky snila a jsem šťastná že jsem takový vztah poznala. Byli jsem spolu skoro 25 let. Bohužel mi před 4lety zemřel. Nevím jestli se s tím vůbec někdy vyrovnám. Zattím se mi to nepodařilo.