Ahoj Misho, jsem úplně ve stejné situaci jako ty. Když jsem s přítelem začala chodit, tak mi bylo 18 let a příteli 29. Nyní jsem na vysoké škole, bydlíme spolu a všechno nádherně klape. Momentálně jsem ve třetím ročníku a začali jsme plánovat miminko. Myslím, že nic není problém. Všechno určitě zvládneš. Taky to bylo ze začítku pro mě těžké. Musela jsem se naučit starat se o domácnost a ještě při tom studovat. Dneska s tomu zpětně směju. Všechno mi příjde samořejmé. Vím, že když nenavařím, neuklidím, nevyperu, ... tak to za mě nikdo neudělá. Jsme ale přece ženské a ty když chcou něco dokázat, tak to zvládnou.

Nekoukej do budoucnosti- třeba bude Tvůj přitel i v padesáti vypadat mladě
Držím Ti pěsti abys to všechno zvládla

Můj přítel je o 16 let starší a je nám fajn jako nikdy předtím. Sice jsem to ze začátku poslouchala ze všech stran, že je to velký věkový rozdíl a že narazím, ale musím říct, že o věku to opravdu není. I dvacetiletý kluk může mít názory jako starý děda a naopak. Záleží na povaze.
S miminkem je to na Tobě, jak to cítíš. Když bude všechno v pořádku a budete oba chtít, tak proč ne... To je ale ještě brzy na to to řešit. Nelam si s tím teď hlavu a užívej si života. Až ta chvíle za 3-4 roky přijde, tak sama budeš vědět, jestli jsi na to připravená nebo ne. Držím palečky, ať Vám to klape i nadále.

Míšo, klidně mi napiš na mail. Ráda Ti zodpovím všechny otázky. U mě to bylo podobné. Mamka byla sice úplně v poho, ale taťka to nějak neuměl rozdýchat. Ale neboj, všechno jde zvládnout. Okolí si zvykne. A pamatuj: dělej to, co myslíš, že je správné, ne to, co chce okolí. Máš přece svůj rozum. Snaž se to mamce vysvětlit. Určitě to pochopí, ne hned, chce to určitě čas.(můj přítel taky vypadá, že mu je pětadvacet)

Misho88, už jsem vdaná nějaký ten pátek :-), jsme zhruba stejně staří - manžel je o šest měsíců mladší, což se nedá považovat za rozdíl.

Můj první manžel byl o 16 let stařší. Ze začátku žádný jiný problém kromě okolí jsem neměla. Byli jsme spolu 12 let a věkový rozdíl je již po třiceti a při malém dítěti opravdu znát. Rozvedli jsme se, ale otázou je jestli by chom se nerozvedli i bez věkového rozdílu. Po svojí třicítce jsem ho pociťovala ve všech stránkách společného života. A ty řeči o mladistvém zjevu a atd znám, stejně si nikdo nedá říct, když je zamilovaný. Já taky ne. Můj druhý manžel je o šest a půl roku mladší a po deseti letech stále super, tak uvidíme.

Já nenapíšu názor na věk , jen mě zaujala jiná věc , píšeš , že přítel bydlí stále s rodiči a plánujete bydlení tamtéž . Já bych trvala na samostatném bydlení . Mám švagra - 32 let taky bydlí doma , má známost , no , přece jen jsou chlapci zvyklí , že se maminka postará , pomůže , ona má taky stálý zájem o péči , mě by to lezlo na nervy . I kdyby byl byt oddělený . Pokud jeho maminka není nadprůměrně tolerantní a taktní mohly by ti některý věci později taky vadit a jsou pak zbytečné rozpory . (Zkušenost).Až budete mít děti , jistě bude mamince mezi 50 -60  a jestli bude mít taky stálý zájem - nic proti - budeš muset obhajovat svoje výchovné postupy a názory . Vysilující .

Mám s tím zkušenosti od kamarádky. Ona nastoupila na vysokou a jejímu přítely bylo asi 27. Rozdíl 8 let. Musím říct, že teď je ve druháku a zatím jim to klape. On by sice už chtěl rodinu,ale dohodly se, že nejmíň do bakaláře vydrží a pak se uvidí.Přece jenom je u mužů ten věk, dokdy mohou mít dítě vyšší, takže čas mu neuteče a kvůli ní si počká. Ale možná bych řekla že on je mezi chlapy vážně světlá výjímka. Jinak co s etýče velkého věkového rozdílu mezi partnery, nic proti tomu nemám, ale je fakt, že nedávno jsem viděla15 letou dívku, které chodí s 30 mužem a vypadalo to dost " úchylně". To mi přišlo zvláštní.

Manžel je o 8 let a 4 měsíce starší. Poznala jsem ho v šestnácti, letos mi bude 32, jemu je již 40. Prvního kluka jsme si pořídili hodně brzo - v porodnici mi bylo 3 dny po porodu 19 let...
Naštěstí si rozumíme, ale když to vezmu od základu, tak jsme každý úplně jiný... taky to trvalo nějakou dobu než jsme se sladili na stejnou vlnu.

Mně je 30 a manželovi 45 let.  Jsme spolu 8 let. Máme 2 děti a čekáme třetí. První jsme měli, když mně bylo 22 let. Vcelku nám to klape. My spíš máme problém, že manžel musí jezdit hodně za prací, takže přes týden nebývá doma. Proto jsem si asi potom vzácní a ani se moc nehádáme. Zvláštní je, že tím netrpím ani tak já, jako on odloučením od rodiny. Vždycky se mu moc stýská. Manželskou krizí jsme prošli nedávno, ale to není ve věkovém rozdílu. Ta nemine nikoho. Důvodem bylo právě manželovo dojíždění za prací. Pořád měl strach, že když nebude doma, tak se poohlídnu po někom jiném, kdo se mnou bude trávit více času. Ale já ho miluju a nikdy mě to ani nenapadlo. Nezáleží na věkovém rozdílu, ale na toleranci obou lidí. Moji rodiče jsou od sebe o 9 let a jsou spolu už 31 let.

V mých 15-ti jsem chodila s o 23 let starším mužem, ale byli jsme od sebe daleko (myslím bydlištěm), tak si našel nějakou devatenáctku v Praze. Byli jsme spolu skoro rok. Teď už jsem 3/4 roku s o 10 let starším přítelem (za pár dní mám 17), máme společný byt a už si vůbec život bez něj nedovedu představit. Nechápu např. spolužačky, které chodí s vrstevníky, v tomto věku jsou kluci "ucha" . Ale toť můj názor. Mně vyhovuje, když čekám s večeří, až přijde z práce a ne čekat na zastávce tramvaje, až přijede ze školy a jít na hodinu do parku. Já jsem naprosto spokojená.

misha88 napsal(a):

Ahoj...jo ještě když už jsme tuhle diskuzi tak pěkně rozjeli..a vetšinou sem píšete ty,co zkušenosti se starším partnerem opravdu mají, co kdyby se nám taky ozvala některá,co má doma muže třeba mladšího-o deset,dvacet let...M

Myslím, že na věku vůbec nezáleží, spíš záleží na lásce, toleranci a trpělivosti naslouchat jeden druhému.

...

Upravil(a) Gabrielle (6. 2. 2020 14:20)