Já mám dceru bulimičku,takže  jsem si užila starostí až dost.První,co jsem řekla-že bych byla radši,kdyby byla těhotná(bylo jí 16let)Věděla jsem,co to obnáší,akorát jsem počítala s anorexií a tak jsem vždycky jako ze srandy koukla,když se vážila.Ta bulimie mě zaskočila.Naštěstí už byla dcera zpracovaná od svýho kluka(díky němu jsem se to dozvěděla)a tak věděla,že bez doktorů se z toho nedostane.Tak hned druhý den jsme šly k dětský doktorce,musely jsme čekat na testy a pak teprve k psycholožce a psychiatrovi.Dala jsem rozvázačku,protože mě nechtěla vedoucí dovolit 1krát za 14dní jet k doktorům.Sbírala jsem články,četla co se dalo,jezdila do Brna do Anabellu(to je sdružení na PPP)i celá rodina!!No trvalo to rok a půl,dcera mě tenkrát asi nenáviděla,ale já neustoupila.V 18 se odstěhovala až do Prahy a já měla hrůzu,jak to zvládne.Ale už byla plnoletá a já ji k ničemu nemohla nutit.Naštěstí chodí aspoň pro prášky a aji se drží(na fóru už spíš radí a pomáhá holkám,jak z toho ven
)A teď už i sama uznává,že jsem pro ni uděla co se dalo.Když to porovnává s ostatníma holkama,jak jejich mámi na ně kašlou

To beru,když je už holka plnoletá a že rodiče už nic nezmůžou.Já se ale většinou potkávala(nebo si píšu)s holkama 14 a víc,kdy by ještě rodiče měli pomoct.A to je ta hrůza,když čteš,jak se jejich mámy od nich spíš odtáhnou,protože nechcou jít ke cvokaři-přece ta ostuda!!!!!!Já jsem taky věděla,že mám na to necelý dva roky a proto jsem třeba nechala práce,než abych se vymluvila,že zkrátka nemám čas .Ťeď je taky už z domu a nemám na ní vliv.Ale vím ,že jsem uděla,co jsem mohla-a ona to už taky uznává a jsme teď jako kámošky.I doktoři říkaly,že většinou rodiče přijdou 2-3krát a pak v tom nechaj děcka plavat.To právě necápu Kdybych s ní neběhala po doktorech,už tady možná nebyla.

Upravil(a) ctyr,listek (11. 4. 2006 7:01)

Víš, já to beru ze svého pohledu, a to mám pocit, že je to kolikrát velmi těžké vůbec poznat.
Mě bylo 15 a za necelého půl roku jsem zhubla z něco přes 80 kilo zhruba na 49 - 45, to mi kolísalo.
Naši věděli houby, mysleli, že se chci prostě líbit. V té době mě přijali na školu, učila jsem se líp, než kdy jindy, ohromně mi to pálilo. Připadala jsem si svěží, báječná a krásná. A oni byli spokojení, jak jsem si to pěkně zařídila. Vařila jsem pro celou rodinu, ale nikdy s nimi nejedla, říkala jsem, že při vaření jsem se tak nadýchala těch par, že ani nemám hlad. ( Pravý důvod byl ten, že se mi hnusilo, že "žerou" )
Svačinu jsem dávala rozežranýmu spolužákovi, a doma obědy házela do záchodu.
Navíc jsme měli učitelku, která mě všem dávala za vzor, že ostatním holkám v tomhle věku rostou zadky a já jediná jsem poslechla její rady ohledně zdravé výživy a jaké že to nese ovoce!
Pak jsem cvičila na sletě a to už absolutně naši neměli šanci něco zjistit. Byla jsem spokojená, opálená, jen jsem se trochu třásla ( jistě nervozita, abych něco nezkazila ). A já při tom zvládla sníst za týden jenom jedno jablko a tím to haslo. Taky jsem ochutnala gulášovou polívku a za 4 dny jsem ji zvracela v nezměněném stavu. ( pardon za detaily )
Kdyby nebylo tety, co mi dala pár facek, pohrozila Bohnicema a odvezla mě na dovolenou, kde jsem začala jíst, Bůh ví, jak by to dopadlo. I tak jsem ale neměla snad rok menstruaci, zničené vlasy, nehty, 9x za rok zlomenou ruku, ...........
Naši nic netušili, nebo nechtěli tušit, to neřeším. I moje doktorka, co jsem k ní chodila vyčuchala problém až zhruba za rok, když jsem díky své štíhlosti omdlévala. Tehdy mě poslala k psychologovi, ale to už bylo všechno ok.
Rodiče nesoudím. Bůh ví, jestli bych, být na jejich místě poznala, co se děje.

tak mi nedalo, abych vám nenapsala, že mě dnes po ránu čekal šok, protože jedna naše zaměstnankyně nám přišla oznámit, že si bere volno, protože musí jet do Prahy. Volali jí, že její 26 letá dcera, která odešla z domu pro neshody s matkou právě zemřela na anorexii. Tak jsem se rozhodla to sem napsat. Přitom je to zdravotní sestra, která si byla problémů své dcery vědoma, ale je dospělá a rodiče nemají žádnou moc, i když jde jejich dítěti o život. Zajímavé je, že se tyto problémy neprojevili v pubertě, byla naopak oplácaná a zde asi je ten problém. Tloušťka se v pubertě neodpouští a zanechá na takovém dítěti stopy. Četla jsem po ránu pěkný článek o Španělech, kteří váží ženy a dívky, aby zjistili skutečné míry a mohli zákonem upravit povinnost výrobců a dovozců vyrábět a dovážet šaty také v normálních velikostech. Včera byl zase článek o vysněné velikosti 0, která znamená tak 50-53 cm v pase. Návrháři se předhánění ve vytvoření kolekce a děti v hubnutí do této míry.

http://www.ordinace.cz/article.php?arti … amp;full=1
http://www.ordinace.cz/article.php?arti … amp;full=1

Moje sestřenka se dala na anorexii po tom, co jí její kluk a její máma neustále tvrdili, jak je tlustá.
Kluk jí dal kopačky po tom, co ji uviděl v plavkách. A to měla jen pár kilo navíc, pěkná holka... Máma naštěstí pochopila rychle co se děje, nafackovala si a začaly to spolu řešit. Dnes mají hezkej vztah a sestřenka má skvělýho kluka, o kterýho se může opřít, ikdyby se jí váha vrátila. Co zmůže pár hloupých poznámek?

Moje dcera je  hubená už od malička, i když jí normálně a skoro všechno . Měla jsem z toho těžkou hlavu a zeptala se dětské lékařky , jestli s tím nejde něco dělat (hlavně mi tenkrát šly na nervy řeči babiček, že jsou děti hubené a že je špatně živím). A ona velmi moudře odpověděla, že je dítě zdravé a ať nic neřeším, že časem trochu přibere vlivem hormonů - v pubertě a že pak bude akorát. Řekla, že pro dívky je daleko lepší, když jdou do puberty hubené . Teď je dceři 14 let a já vidím, že i když je stále velmi štíhlá, některé velikosti xs u kalhot jí jsou malé. To znamená, že výrobci počítají s tím, že jsou dívky v tomhle věku ještě hubenější než moje dcera? Z toho mi jde mráz po zádech, to je prostě teror. A paní doktorka měla pravdu - řešíme s dcerou spoustu pubertálních problémů, ale tento ne. Tedy zatím - on člověk s dětmi nikdy neví...