21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Tak to drím palečky.
Inspirace, to je oč tu běí předevím.
Tedy si jí musíme hýčkat.
Psst, ticho, nerute jí nikdo
ni náznakem vjemu,
sic se nám pak dopídí
ku výsledku zlému...
... ... ...
Ale.., něco tam přibulo.
Není tady
Takové je moje hledání
Za letního hřejivého dne přijde k tůňce, vezme vodu do dlaní, ach, jak je příjemná a chladí obličej. Dlouhý čas se zhlíí se na hladině, vidí sebe, ale vidí i stromy a nebe, slunce v jiskrných odlescích.
Pak najednou za tím vím dohlédne dna. Vidí tu temnou čirou hloubku. A dostane strach Dalí svět pod hladinou. Nespadnu? Umím plavat? Z pohledu shora svět dole vypadá temný, bez světla, je tomu tak?
Takové je moje hledání
Moc čtu. Kvůli té spoustě podnětů zde v poslední době..
Jak píe Crab dobrodruství, tajemství, objevování
.
Úas nad propojováním mylenek, nad narůstajícím povědomí o světě.
A pak najednou zásek. Najednou hrůza, ochromení z té obrovské odpovědnosti.
Mylenky hlídám, jako kuřátka utíkají kadé jinam, jsou k neuhlídání. A kadá mylenka jako íp letí se zmaterializovat.
Najednou je těch mylenek moc, neumím je ovládat jak bych chtěla.
A navíc:
[i]U vím prostě moc a není cesta zpět do nevědomosti. [/i]
Upravil(a) poletucha (21. 6. 2006 20:55)
Není tady
A to je právě skvělé! Kdy mineme bod návratu, nastává ta pravá svoboda. Do té doby pořád jen koketujeme s názorem, kdykoli se můeme stáhnout, Cesta nás nic nestojí. Ale odtud teprve začíná to správné dobrodruství, za ním si stojíme celou svou bytostí, protoe u nelze jinak. Je jenom monost jít vpřed do velikého neznáma, za co vdycky zaplatíme sami sebou. Ta cena je veliká!., proto tak omamně krásná.
Nikdy neví, co přinese nové rozcestí, jestli i za zatáčkou obstojí. Avak chápe, e v tomhle usilování nejsi sama. Tisíce dalích hledajících vykročilo tím směrem a kdy to nejméně očekává, zdeptaná nekonečnými útrapami, uslyí jejich slova Naděje. To, co Tě vdy postaví na nohy je Dobro, Láska, Pravda. Jimi pookřeje a ucítí v sobě tu obrovskou sílu, je tě uschopňuje k dalímu Jití.
Pomalu poznává pravidla Cesty, nepsané zákony těch, kteří li před tebou. Tou měrou, jak se vnitřně zoceluje, i obtínost jednotlivých překáek se stupňuje. Můe jít s přáteli, ale v kritickém okamiku stejně zůstane sama. Jsi jen ty a vesmír. Čistota tvého srdce i odvaha proti nepřekročitelným hradbám Osudu, co se s hněvem a neúprosností staví do tvých očí.
Překročí, nepřekročí.., záleí jen na Tobě. Kdy ano, začne chápat vnitřní podstatu věcí. Krok za krokem, míli za mílí vepisuje svou dráhu do prostoru, vytváří za sebou nesmazatelnou stopu s praporci vítězství. Kdokoli by ji pak protnul na místě přetavení, nalezne Tvůj zdroj síly a proto nezemdlí. Jak tafetu si pak předáváte uzly moci na místech skrytých, je neznalý neuvidí, přestoe vedou k překonání!
Není tady
Crabat napsal(a):
A to je právě skvělé! Kdy mineme bod návratu, nastává ta pravá svoboda. Do té doby pořád jen koketujeme s názorem, kdykoli se můeme stáhnout, Cesta nás nic nestojí. Ale odtud teprve začíná to správné dobrodruství, za ním si stojíme celou svou bytostí, protoe u nelze jinak. Je jenom monost jít vpřed do velikého neznáma, za co vdycky zaplatíme sami sebou. Ta cena je veliká!., proto tak omamně krásná.
Nikdy neví, co přinese nové rozcestí, jestli i za zatáčkou obstojí. Avak chápe, e v tomhle usilování nejsi sama. Tisíce dalích hledajících vykročilo tím směrem a kdy to nejméně očekává, zdeptaná nekonečnými útrapami, uslyí jejich slova Naděje. To, co Tě vdy postaví na nohy je Dobro, Láska, Pravda. Jimi pookřeje a ucítí v sobě tu obrovskou sílu, je tě uschopňuje k dalímu Jití.
Pomalu poznává pravidla Cesty, nepsané zákony těch, kteří li před tebou. Tou měrou, jak se vnitřně zoceluje, i obtínost jednotlivých překáek se stupňuje. Můe jít s přáteli, ale v kritickém okamiku stejně zůstane sama. Jsi jen ty a vesmír. Čistota tvého srdce i odvaha proti nepřekročitelným hradbám Osudu, co se s hněvem a neúprosností staví do tvých očí.
Překročí, nepřekročí.., záleí jen na Tobě. Kdy ano, začne chápat vnitřní podstatu věcí. Krok za krokem, míli za mílí vepisuje svou dráhu do prostoru, vytváří za sebou nesmazatelnou stopu s praporci vítězství. Kdokoli by ji pak protnul na místě přetavení, nalezne Tvůj zdroj síly a proto nezemdlí. Jak tafetu si pak předáváte uzly moci na místech skrytých, je neznalý neuvidí, přestoe vedou k překonání!
Zatím to jako svobodu nepocituji.
Je velmi těké ovládat mylenky.
Ve bylo snadné kdy to bylo jedno.
Z toho - chci vechno,
přes - něco moná nechci,
dolo a k -chci jen to malinko co unesu a nic víc.
Není tady
A Tebe, Crabe, neděsí ta odpovědnost?
Není tady
Má předchozí slova získají platnost teprve překročením.
Mrazivé výiny, samota, jen hledající a Vesmír.
Zodpovědnost se vztahuje jen k Tobě samé!
Proto má kdykoli právo ji od sebe odhodit jako přítě.
Avak i to bude zkouka na rozcestí, zda-li obstojí.
Cesta ji začala v den, kdy jsi minula bod návratu.
Není tady
Věci jsou v jiném úhlu. Moc přemýlím. Nejsem si jistá, e je to dobře.
Není tady
I zde vidím bipolárnost.
Věci lze skutečně řeit tak, e omezí určitou vlastnost.
Anebo ji zintensivní.
V obou případech dojde stejného cíle.
Respektive skoro stejného cíle.
Tak zkus jeden z nich.
Třeba ten druhý na Tebe čeká jako jediné moné pokračování.
Není tady
To je právě to.
Přemýlet, řeit, omezit, zintenzivnět, obtíné, překáky, zocelit, přemýlet, hledat...
Jako vichni , taky jsem si něco uila, co mě naučilo rozliovat podstatné od nepodstaného. Pak, v hlavě čiré prázdno, kdy ve bylo jasné, čisté, jenom klid a podstata. Rozputění mylenek.
Teď se tím moc brodím, fakt moc přemýlím...
A nejde to vrátit.
Není tady
Bě si lehnout někam k vodě, projít do lesa.
Vypni net a nevracej se - aspoň na týden.
Vdy si ulo tenhle relax, jenom ticho, klid,
pak nech zaznít do svých představ..,
řeení to přijde pozdějc..,
tak to musí být!
Není tady
poletucho,
kazdy, kdo prekroci Rubikon, octne se na druhem brehu a tam se boji... Nevi, jak to tu chodi, jake bytosti tu ziji, co ho ohrozuje, co ho posili.... Chvili se jeste pokousi volat pres reku zpet, ale uz mluvi jinym jazykem a na puvodnim brehu mu nikdo nerozumi. Snazi se snazi.... pak mu dojde, ze marne a hlavne ZBYTECNE! Jeho novy breh je totiz bezpecny, takze vtip neni v tom se vratit, ale pomoci tem, co se pres reku jeste nedostali, aby i oni ten Rubikon konecne prekrocili
Není tady
Přenes svůj pohled na irou hladinu Vody, kde zachytí plující loď.
Není tady